Neskrotná Angelika

Trocha romantiky nezaškodí

A povedzte dámy čo môže byť pre zarytú Angelikoložku romantickejšie ako sa v lete vybrať do Stredomoria
po stopách Angeliky - napríklad na Krétu - kde z mora vyčnieva kamenné srdce ....

Ach, Středozemní moře! Nostra mare. Nostra madre!
Naše matka. Modrá kolébka, široká, trpká lidská náruč, která objímá všechny rasy,
ukolébává všechny sny. Středozemní moře, kotel čarodějnic, v němž vřou všechny vášně… Angelika vyplula do jeho klamavých vod a utopila zbytky svých snů a svých nadějí v modrozeleném víru…

A keby ste sa dámy náhodou chceli vybrať po stopách veľkomožného pána Rescátora
tak nezabudnite pirátsky ostrov Milos - kde si slávny pirát skrýval svoje poklady.
A možno nájdete aj spomínaný palác s ružami .. či dokonca Rescatorov poklad v podzemných morských jaskyniach ....

„U mě v paláci za městem budete spát. Jsou tam růže… lampy a dokořán otevřená okna.“
Rescator




A ak by ste z toho nič nenašli .. .celkom určite bude krásne zasnívať sa pri pohľade cez srdiečkové okno ktoré
na Milose (na ktorom mal vraj Rescator svoju centralu) ešte aj dnes nájdete:



Ktovie, možno sa cez neho kedysi díval aj samotný Rescator a sníval pritom o Angelike ...

len pre úplnosť, o tom že Rescatorova centrála bola na Milose (česky Mylos) sa dozvedáme až v 6 diely


A to už ji v Kandii málem měl u sebe. Byl by ji toho uchránil.
V Kandii vypadala ještě tak, jak ji znal předtím. Dojala ho do morku kostí. Byl to přímo zázrak, když ji v začouzeném orientálním batistanu zahlédl a poznal. Kotvil zrovna u ostrova Mylos, když ho jeden kupec upozornil, že v kandijském batistanu je
ohlášena dražba jakési nádherné otrokyně. O Peyrakovi je známo, že vyhledává „vybrané kusy“. Ve skutečnosti pověst trochu přeháněla, ale arabská okázalost vyžadovala, aby ženy nezanedbával.

MILOS:





Mesačná krajina na Milose:

PenelopaW píše:

fantina píše:

Co ve fr. ose ale podle mě moc nesouhlasí, je příchod Angeliky a Colina do Ceuty ... leden by byl moc brzy a ještě jsem nepřišla na to, podle čeho to takhle spočítali. Já, když to pro změnu beru zpětně, tak mi vychází spíš konec března, protože ... na Plessis se vrátila až v květnu (viz A. se bouří, první část Oheň doutná, kap. 2), předtím absolvovala jízdu z Marseille, která včetně několikadenního vězení, nešťastného potratu a boje o život po ztrátě krve mohla trvat tak 14 dnů, cesta z Ceuty do Marseille by měla trvat tak 15 dnů, max. tři týdny. Než odjela z Ceuty, tak se ještě pár dní léčila z vyčerpání. Takže cca 1,5 měsíce by mělo uběhnout od příchodu do Ceuty do návratu na Plessis.

Takto jsem sestavila z knihy Nezkrotná Angelika:

noc útěku z harému: Osman Ferradži zabit rukou Colina Paturela, ten vede Angeliku do židovské čtvrti přes zahrady Sidi Romanio, francouzského renegáta Josefa Gaillarda, uprchlí otroci se ukrývají u Maimoranových, židovské rodiny, do níž se přivdala Savaryho dcera

2. den po útěku z harému: Cavaillac a pan de Méricourt přináší uprchlíkům novinky, Mulaj Islail truchlí pro ztrátu svých jediných dvou přátel: Osmana Ferradžiho a Colina Paturela.

3. den po útěku z harému: Markýz de Koermeur se holí a debatuje s Angelikou o módě, Colin Paturel nutí všechny přísahat, že se o Angeliku nikdo nesmí pokusit. Rytíř de Méricourt informuje uprchlíky, že někdo vypustil falešnou zprávu o tom, že jsou na cestě do Santa Cruz. Večer se otroci maskovaní za Araby (a Jean-Jean Pařížan za žida) vydávají na cestu z židovského melláhu.

1. den po útěku z Meknésu: Uprchlí otroci k ránu prodávají velblouda, rozdělují si zavazadla a pokračují po stezce k břehům říčky, kde se přes den ukrývají v rákosí. Francis Arlésan málem prozrazuje úkryt, když začne radostí ze svobody zpívat. V noci pokračují v cestě na jih lesem v močálu.

2. den po útěku z Meknésu: Uprchlíci se skrývají v lese, v noci se snaží projít trnitými houštinami, kde Angelika ztrácí sandál, ale nakonec musí projít obydlenou osadou.

3. den po útěku z Meknésu: Colin Paturel Angelice ošetřuje zraněnou nohu. V noci při výstupu na skálu umírá Arlésan.

4. den po útěku z Meknésu: Colin Paturel sestupuje pro Arlésanovo tělo a bojuje s orlem, pohřeb Francise Arlésana.

6. den po útěku z Meknésu: Uprchlíci potkávají pastevce, kterým lžou, že mají namířeno do Meldžani, a Colin Paturel je následně zabíjí. Večer si uprchlí otroci pečou divoké brambory a Colin Angelice dává poslední zásoby vody. (Tři dny bloudili mezi rozpálenými pustými skalami. (…) Přesto druhý den narazili na dva maurské pastevce, hlídající na travnatém svahu ovce.)

7. den po útěku z Meknésu: Jean-Jean Pařížan pije zkaženou vodu ze studně. Večer přicházejí k oáze, kde je starý Caloëns napaden lvicí a markýz de Kermoeur umírá při obraně Paturela před lvem. (Nazítří sešli na rovinu.)

8. den po útěku z Meknésu: Benátčan Piccino, Jean-Jean Pařížan a Bask Jean d’Harrostegui večer vyrážejí napřed do Sebonské oázy na schůzku s Rabi Maimoranem, bratrem Zachariáše Maimorana (otec Savaryho zetě), neboť už mají 2 dny zpoždění. Colin s Angelikou zůstávají v jeskyni u oázky s umírajícím Caloënsem.

9. den po útěku z Meknésu: Caloëns v oáze umírá, po jeho pohřbu se Angelika s Colinem vydávají za ostatními. (Když se zešeřilo, tři muži chvíli postáli u hrobu bretonského šlechtice, a pak zmizeli v dálce. Starému Caloënsovi nic neřekli. Čím dál víc slábl. Blouznil vlámsky a křečovitě tiskl Angelice ruku silou umírajících. Veškerá houževnatost jeho odolného starého těla se soustředila k jedinému cíli, bojoval ještě celý další den. Večer se najednou vzepřel na lůžku a musel přijít silný Colin Paturel, aby ho udržel. Raněný s ním bojoval stejně energicky jako se smrtí. (...) „Pomozte mi s ním,“ požádal ji. „Hrob je už vykopaný. Musíme si pospíšit. Pak vyrazíme.“ (...) A znovu začala únavná cesta. Úplněk pohazoval po krajině široké stříbrné stíny.)

10. den po útěku z Meknésu: Angelika s Colinem přicházejí k Sebonské oázy na místo schůzky, na křižovatce nacházejí oběšeného Maimorana a Jean-Jean Pařížana. Colin nechává Angeliku v jeskyni poblíž křižovatky a jde do aduáru zjistit, co se stalo s Benátčanem a Baskem. (Přesto postupovali tak rychle, že druhý den kvečeru došli až k dubovému lesíku, kde se měli sejít s židem Rabim.)

11. den po útěku z Meknésu: Colin se vrací s informací, že zbylí dva přátelé byli umučeni a židovský melláh v Meknésu vypálen. Pohřbívá tělo Jean-Jean Pařížana a v noci se vydává na lov (Angelika si po probuzení myslí, že ji opustil). Následně Colin zabíjí hlídku čtyř Arabů, kteří ucítili kouř z jeskyně, s Angelikou si berou jejich oblečení a koně a vydávají se na další cestu.

14. den po útěku z Meknésu: Alkaidové se vydávají hledat zmizelé vojáky, později nacházejí opuštěné koně na úpatí pohoří Ríf a domnívají se, že je ukradli lupiči. (Obyvatelé aduáru zřejmě vyprávěli alkaidům, kteří tři dny nato vyrazili hledat zmizelé vojáky, že viděli projíždět dva jezdce, letící jako vlaštovky, a každý vedl zásobního koně.)

cca po měsíci? po útěku z Meknésu: Angelika s Colinem přicházejí k Ceutě, v noci se plíží k městu a do úsvitu čekají v moři na odjezd maurské hlídky, která před hradbami kontroluje cesty k městu, kudy metadoři převádějí uprchlé křesťany. („Ještě pár dní, a uvidíme Ceutu.“ „Kolik dní?“ zeptala se Angelika. Nedůvěřivý Normanďan to nechtěl blíže určit. Copak člověk ví? Budou-li mít štěstí, řekněme tak čtrnáct dní… Jenže když ho mít nebudou?) - A my víme, že štěstí neměli, Angeliku uštkl had, takže ji Colin musel nést, tudíž došlo ke zdržení (minimálně o týden??)

v Ceutě: Angelika a Colin jsou dopraveni do kláštera Otců Vykupitelů, Angelika je poté převezena do domu místního guvernéra de Los Cobos y Perrandes

3 dny po příchodu do Ceuty: Angelika se probouzí z horečky a setkává se s panem de Breteuil, vyslancem francouzského krále (Angelika pochopila, že její hostitelka děkuje Matce boží, že konečně uzdravila ubohou Francouzku, jež už tři dny blouzní rozpálená horečkou.)

4 dny po příchodu do Ceuty: Angelika se loučí s Colinem Paturelem, který se naloďuje na obchodní loď Bonaventura mířící do Východní Indie. (Druhý den se oblékla do francouzských šatů, které přivezl pan de Breteuil.)

Celá cesta tedy trvala cca 1 měsíc...

V knize je časový údaj akorát o tom, že otroci slavili Velikonoce a přišli Otcové vykupitelé.

Otroci navíc také plánovali útěk na období rovnodennosti:

„Všechno jde dobře,“ šeptal Savary a oči za brýlemi se mu leskly.
„Našel jste další ložisko minerální mumie?“ usmála se slabě Angelika. (…)
„Šest otroků se pokusí o útěk. Mají dokonalý plán. Nespolčí se s metadory, kteří často zradí ty, které mají dovést na křesťanské území. Shromáždili zprávy od otroků, kteří utekli a znovu je
chytili. Vytyčili si cestu až do Ceuty; kudy je třeba jít a čemu je třeba se vyhnout. Nejvhodnější čas nastane za měsíc či dva. Je to období rovnodennosti a Mauři už nespí venku, protože nemusí hlídat ani pole, ani ovocné sady. Jít se musí pouze v noci. (…)“

Nu a rovnodennost spadá na konec března: https://cs.wikipedia.org/wiki/21._březen

Jak víme, Angelice se povedlo útěk uspíšit, takže pokud by otroci prchali někdy v lednu, únoru, tak ten březen / duben jako měsíc příchodu do Ceuty docela sedí... (Záleží na tom, jak dlouho putovali samotní Colin s Angelikou poté, co ji uštkla zmije.) Kloním se tedy ale k tomu, že k útěku došlo 1671 (kdy i Velikonoce připadaly na březen), což počítám podle dalších událostí a zejména podle zmínky v Angelika se bouří, že v roce 1673 král poslal do Poitou speciální vojsko s cílem potlačit vzpouru:

1671 - útěk z harému, příchod do Ceuty, příjezd do Francie, Angelika se do října má podrobit králi, ale dochází k vyplenění Plessis
1672 - Angelika zjišťuje, že je těhotná, v červenci se narodila Honorina
1673 - Angelika po panu de Brienne vzkazuje králi pozdravy od Ozdůbky, ten posílá do Poitou speciální vojsko, Honorině je v tomto roce jeden rok

V létě jí byl rok. (...) První krůčky udělala v Parthenay toho dne, kdy se v malém obsazeném městečku zvonilo na poplach. (...) První slůvko řekla ten den, co zabili Lancelota de La Moriniere během prudké bitky na Machecoulských pláních. (...) Koncem léta se ještě vyhnuli hrozící porážce. (...) Když vzkaz králi vyřídili, zbledl. Zavřel se v pracovně a zůstal tam několik hodin sám, s obličejem v dlaních. Pak si dal zavolat ministra války a nařídil mu, aby užil všech prostředků k potlačení vzpoury v Poitou, ještě než přijde jaro.(...) Mezi pluky, jež král poslal do Poitou v roce 1673, byl také 1. pluk z Auvergne, velel mu pan de Riom, a pět nejslavnějších praporů z Ardennes. (s. 169)

Dneska jsem opět dospěla k hluboké úvaze. Na příští týden jsem byla objednaná s miminkem na očkování. Sestra mi tak 14 dní zpátky volala, že v tom termínu mají dovolenou, a objednala mne na dnešek mezi 12-14 hod. Muž si vzal volno z práce, dorazil na dvanáctou domů, aby hlídal starší ratolesti, a já směle vyrazila s kočárkem do panujících veder. Doktorka je od nás tak 30 min. cesty, takže jsem se nenaobědvala s tím, že se v klidu najím, až se vrátíme. Totálně zpocená a dehydrovaná jsem vydrápala kopec do čtvrti, kde MUDr. máme, abych na dveřích našla cedulku, že ODE DNEŠKA mají dovolenou. Tak jsem si díky PMS trochu poplakala a pak popřemýšlela, jestli jsem si jen blbě do kalendáře nenapsala, že mám dorazit k naší doktorce a ne zastupujícímu lékaři. Takže jsem v tom horku šla ještě dalších několik km k zástupu, a když jsem tam dorazila, ukázalo se, že ani zde nikdo nebyl! Ve středu odpoledne sice ordinační hodiny mají, ale pouze pro objednané, a o našem očkování zjevně nikdo nevěděl. Takže jsem to otočila a šla zase domů, durch propocená, dehydrovaná a hladová. Přes dvě hodiny života promarněny zbytečně.

A to mne dovedlo k smutné sebereflexi: Být takováhle vedra v okolí Meknésu a Rífu (a jakože tam určitě bylo přes den mnohem víc!), tak bych položila Savarymu na hrob kytičku, Colinovi udělala pápá a šla se nabídnout Mulaji Ismailovi. Kristus (ehm, tedy Alláh!) mne chraň, abych chtěla opustit harém a přes měsíc se někde plahočit v parném počasí!

A druhá úvaha: nevím, jak to měly ženy v baroku, ale pokud jako my dnes, tak za tu cestu pouští musela Angelika minimálně jednou mít menstruaci. V tomhle počasí, bez řádných menstruačních pomůcek (natož s dostatkem vody k osobní hygieně), to muselo být samo o sobě hodně velké utrpení... Takže chápu, že nějaké uštknutí hadem pro ni bylo něčím nepodstatným, co ani Colinovi nechtěla říct .

Vždycky jsem tu cestu do Ceuty vnímala hlavně z pohledu žízně a hladu, ale bez konkrétního osobního prožitku jsem si tam už nedovedla představit ještě pořádnou míru fyzického utrpení a vyčerpání, nemluvě o těch doprovodných ženských věcech. Jak píšu výše, asi bych radši přešla na islám, v klidu se nechala ovívat otrokyněmi a řešila jen to, jakou barvu bude mít příští bonbon a jestli si mám raději udělat mani nebo pedi... O to všechno obdivuhodnější je ten výkon, který Angelika podala!

Penelopo, to jsi si dala pěknou práci s dějem po ùtěku z harému.
Kolik utrpení dokáže člověk v určité situaci vydržet se asi nejlépe pozná až když je donucen to prožít na vlastní kůži.
Během útěku Angelika otěhotněla a to, že se jí nedostavily jejį dny, považovala za projev vyčerpání. Tak nevím, ale možná jí počáteční těhotenství zbavilo tohohle problému. Dost se divįm, že jí v tėch vedrech nebylo špatně.

Jsi dobrá!! Na to jsem pod tíhou svého dnešního subjektivního prožitku zapomněla! Pokud měla Angelika delší cyklus, klidně mohla otěhotnět v průběhu útěku a mnou popsaná starost (aspoň něco) se jí vyhnula . Pokud by už takhle brzy pociťovala nějaké nevolnosti či jiné obtíže spojené s raným těhotenstvím, mohly být zastřeny celkovou únavou, hladem a vyčerpáním. Navíc v extremním vypětí člověk často jede "nadoraz" a signály těla nevnímá..

PenelopaW píše:

A druhá úvaha: nevím, jak to měly ženy v baroku, ale pokud jako my dnes, tak za tu cestu pouští musela Angelika minimálně jednou mít menstruaci. V tomhle počasí, bez řádných menstruačních pomůcek (natož s dostatkem vody k osobní hygieně), to muselo být samo o sobě hodně velké utrpení... Takže chápu, že nějaké uštknutí hadem pro ni bylo něčím nepodstatným, co ani Colinovi nechtěla říct .

Vždycky jsem tu cestu do Ceuty vnímala hlavně z pohledu žízně a hladu, ale bez konkrétního osobního prožitku jsem si tam už nedovedla představit ještě pořádnou míru fyzického utrpení a vyčerpání, nemluvě o těch doprovodných ženských věcech. Jak píšu výše, asi bych radši přešla na islám, v klidu se nechala ovívat otrokyněmi a řešila jen to, jakou barvu bude mít příští bonbon a jestli si mám raději udělat mani nebo pedi... O to všechno obdivuhodnější je ten výkon, který Angelika podala!

mnohým ženám vynecháva menštruácia pokiaľ sú v strese a pokiaľ je telo unavené, vyčerpané, najkôr vyživuje životne dôležité orgány, ktoré sú oveľa dôležitejšie, oči, srdce, obličky a pod.., bez ktorých by sme neprežili, reprodukčné orgány ako také k nevyhnutnému životu nepotrebujeme, preto aj v časoch II. sv. vojny mnohé ženy nemenštruovali, pretože bolo treba rozdeliť sily na dôležité veci, a preto aj pokiaľ nejaký orgán v tele nefunguje ako má, telo najskôr zásobuje výživou ten a na vaječníky a maternicu v podstate "kašle" .. takže je úplne možné, že Angelika menštruáciu nemala a v tom zhone o záchranu života ju vlastne ani nepotrebovala a možno aj bola rada, že sa nedostavila, čo však neznamená, že nemala ovuláciu.. keďže sa vrátila do Francúzska tehotná.

Prošla jsem si znovu podrobný Penelopin sumář útěku Angeliky z otroctví, a myslím, že se nepříjemnostem s "ženskými dny" při cestě do Ceuty nevyhnula, protože se s Colinem poprvé vyspala ( mohla tedy nejdříve otěhotnět) až po uštknutí hadem, což bylo více než dva týdny od chvíle, kdy utekli. Bez ohledu na stres si myslím, že by těžko přestala ihned menstruovat, např. i při vrcholných sportovních výkonech nebo v nejtěžších lágrech za války 2 - 3 měsíce trvá, než tělo přejde na úsporný režim.
Myslím, že otázka hygieny šla při boji o život prostě stranou.

Toto téma je stejně taková hozená rukavice spisovatelům a filmovým tvůrcům - dva se potkají, jdou do akce, ohromná romantika - a žena nikdy neřekne : " Je mi líto, ale pokud Ti to nevadí, mám své dny..."
Taky jsem kdysi přemýšlela, jak by se asi zachovali Joffrey a Angelika po souboji s Germontazem, kdyby měla v tyto dny hlavní hrdinka menstruaci . Postoj hraběte by sice mohl být blízký hrdinovi z "Dobývání Paříže" - pokud se pamatuji, neměl mladý jižan s takovou situací problém, ale jak by se zachovala Angelika a potažmo i Joffrey, když šlo o Angeličino "poprvé", to by byla asi pořádná románová prekérní situace.

Vidím, že téma menstruace ostatní čtenářky-ženy zaujalo . Já k němu zabrousila více méně okrajově hlavně kvůli tomu osobnímu prožitku putování ve vedrech, bez jídla a pití, který sice trval pouhé dvě hodiny, ale přesto mi uchopitelnějších způsobem pomohl přiblížit, jaké to mohlo být na poušti. Dokud člověk nezažije něco na vlastní kůži, a ideálně se všemi "atrakcemi", čtenářský prožitek mu zkušenost jen zprostředkovává. Zato poté je to jiné čtení... Proto upřímně přiznávám, že jsem měkkota a radši bych konvertovala k islámu a zůstala v pohodlí harému.

(Pak se ovšem nabízí otázka, co by se dělo po příjezdu Rescatora, kdyby se Angelika oddala Mulajovi, a ten ji pak s omluvou vracel Rescatorovi . Na znamení osobního selhání, že měl manželku přítele, by si jistě roztrhl roucho, ale jak by vysvětloval, že zelenooká Francouzska je nyní navíc muslimka? )

Osobně jsem ráda, že spisovatelé se některým biologickým pochodům v knihách vyhýbají. Tuhle jsem přemýšlela třeba i nad otázkou ochlupení - ženy si dříve nevyholovaly podpaží a bylo to brané za běžné, zatímco dnes to vnímáme jako fuj. Ale nikdo z knižních hrdinů tomu nevěnuje pozornost, protože se to prostě bralo, že to tak je a má to každý, nač na to upozorňovat. Ovšem když si člověk do některých krásných románových scén dosadí chlupatou hlavní hrdinku, trochu to ubírá výslednému kouzlu .
Mezi biologické pochody stejně tak patří vyměšování a i u něj jsem ráda, že ho knihy nezohledňují (s výjimkou pár soudobých autorů a i ti na mne působí jako extrémisti). Jistě i Aragorn s Gimlim, když sledovali skřety kvůli uneseným hobitům, si museli na bobku ulevit, zatímco Legolas na ně čekal a postával proti větru (protože jsem si tak nějak jistá, že elfové to NEDĚLAJÍ), ale Tolkien nám tuto scénku díkybohu nenaservíroval . V tomto ohledu souhlasím s Jeanne, že nad některými věcmi je lepší nepřemýšlet a nešťourat do nich .

Mimochodem: Protože já přemýšlím až moc (je vidět, že bych se měla vrátit do práce, tam by mne ty roupy přešly!), uvažovala jsem včera při opětovném čtení nad tím, co se dál dělo s tou vnadnou děvou, kterou měl Desgrez v bytě, když mu tam přišla Angelika. Vyšoupl ji za dveře jen s šátkem kolem poprsí, a pak už o ní není žádná zmínka. S Angelikou se vybavoval docela dlouho, pak ji ještě doprovodil, a nikde ani slůvko o tom, že by dotyčné "dámě" vrátil ještě nějaké kusy oděvu, natož že by jí zaplatil za poskytnuté služby (což ale mohl udělat předem). No a proč to řeším? Protože venku byla zima! Před Vánoci napadl sníh, v den procesu ke konci ledna mrzlo, až praštělo, takže určitě bylo pod nulou, a jít ven s odhalenými prsy mohlo být docela krušné!

jeanne píše:

Rozviň nám raději minifikci o Mulajovi a Rescatorovi.

Abych si nepřisvojovala zásluhy, tuhle otázku začala rozebírat Dasha - a ta už jednu fikci ve Středomoří má, takže ji alibisticky považuji za povolanou i v této otázce .

jeanne píše:

Dámy k vaším itinerářům Angeličina zájezdu pouští... bych asi jen doplnila, že AG určitě žádný nesepisovala a nepočítala, protože psala román.........
A neumím si ani moc představit, že by se nějaká žena v 17. století nemytých lidí bez zubů omlouvala milenci za trochu nějaké krve co zbyla okolo

Škoda, že paní A.G. už není mezi námi, pro mě by bylo zajímavé dozvědět se, jestli při psaní počítala s tím, že by se někdo v nějaké/ých zemi/ích mohl v jejích románech se zájmem takto šťourat. Možná jí někdo někdy takovou otázku položil, neboť je obdivuhodné, že 99% textu sedí a ladí se všemi historickými událostmi včetně popisů míst(včetně těch z Nového světa), kde se děj odehrává. Tohle byl totiž pro mě ten největší objev, který jsem učinila, když jsem si románovou sérii přečetla po těch 30letech podruhé a toto překvapení mě přivedlo právě sem. Do té doby jsem románovou Angeliku vnímala stejně jako tu filmovou - prostě jen parádní romantika.

A jsem ráda, že se našly pasáže, kdy mí oblíbení hrdinové vystoupili z řady (co se hygieny týče) a zanechali mě v přesvědčení, že nejeli na středověké prasátkovské vlně :
- zářivé zuby J.d P.
-zdravý Angeličin chrup
- ve svatební den se joffrey převlékl, když jel do letohrádku za Angelikou. A jistě se i "opláchnul", alespoň tím způsobem, jak popisovala Penelopa v souvislosti s Desgrezem ve své fikci
- Angelika v Québecu :
Angelika v duchu strašne hromžila na prvotný poklesok Evy v raji, i na dôsledky, ktoré z toho pre ženskú časť ľudstva naveky vyplynuli, i na vlastnú nedbalosť, pre ktorú uprostred starostí a príprav na slávnosti zabudla na možný skorší príchod prejavov dedičného hriechu.
To bola jedna z prirodzených nepríjemností, na ktoré si ženy zvykli a pravidelne ich znášajú celý život, neraz pritom musia vynaložiť všetky sily, aby zamaskovali ťažkosti, ktoré s tým súvisia.
Angelika bola tým uprostred davu úplne zaskočená. Tu jej prislúchala úloha kráľovnej slávnosti. V jemných bledomodrých šatách horúčkovité premýšľala, ako čo najlepšie vybŕdnuť z ošemetnej situácie a pritom nevzbudiť zbytočnú pozornosť.
Poobzerala sa okolo seba, ale videla len sluhov a dokonca neobjavila ani čepiec nejakej komornej, ktorej by sa mohla zdôveriť, keď tu pár krokov od seba zbadala pani de Castel-Morgeat, ktorej zjav jej v tejto chvíli pripadal ako zázrak.
Povedala si, že pani de Castel-Morgeat, ktorá býva v zámku Ľudovíta Svätého, jej môže diskrétne pomôcť..... Sabine, iba vy ma môžete zachrániť. Som v trápnej situácii. Nikto okrem vás mi nemôže pomôcť.....— Poďte do môjho apartmánu, — povedala. — Slávnosť sa ešte nezačala. Akurát roznášajú občerstvenie. Kým všetci zasadnú k stolu, budete mať dosť času, aby ste sa dali do poriadku.

- A co mramorová koupelna? Ta byla jen v našich fikcích ? A kdo s ní začal? Moirra?
- A co neodolatelná tabákovo - fialková vůně J. d. P ? To bylo také jen ve fikcích nebo to byl románový fakt? Teď vážně nevím....

-Angelika a Nový svět : Napravo vedly dveře do přístavku, kde vybudovali parní lázeň a Angelika tu prožívala nejkrásnější chvíle odpočinku. Vášnivě milovala horkou vodu. Na Dvoře zázraků jí to často vyčítali, ale přesto ji z toho nevyléčili.
Angelika se okamžitě zamilovala do té temné díry napůl vykopané ve skále, napůl skryté pod černými větvemi borovice, jejíž větve klouzaly po střeše i shora.


A že i v době Krále Slunce řešili ošemetné problémy jako my zvědavé ženské, to dokazuje krátká ukázka z jednoho báječného románu o jednom jižanovi, který dobýval Paříž :
„Řekněme, že setkání s manželem skončilo tragikomicky, protože jsem začala krvácet právě uprostřed naší schůzky,“ rozesmála se. „A víte, jak na tohle muži obvykle reagují,“ zvedla oči v sloup a podívala se na hraběte, který se z jejich milence nadobro proměnil v pozorného přítele.
„Mě tyhle detaily nevadí, drahá,“ mrknul na ni přesto.
„Vidíte, tohle je ale zajímavé téma,“ chytila se toho madame de Montchevreuil, šťastná, že se do jejího domu znovu vrací zábava a humor. „Nikdy jsem nepochopila, co mužům vadí na trošce krve. Mám někdy největší potřeby právě během svých dnů a nikdo se mnou nechce spát,“ postěžovala si a čekala odpověď od jediného přítomného muže, i když ho v tuto chvíli považovaly spíš za svoji třetí přítelkyni.
„Je fakt, že to může příliš klouzat a být nepříjemné jako ve vodě, ale většinu mužů děsí pohled na krev samotnou, tak se nedivte,“ vysvětlil jim pan de XXXX.
„Ach ti muži. A francouzský generálporučík, kterého děsí pohled na krev,“ povzdechla si paní de Morant znovu s očima v sloup a paní de Montechevreuil zakroutila hlavou.

K příspěvku o hygieně, tak přidávám lázně na jednom ze zámkū pana hraběte, kde Margot Angeliku depilovala a masírovala.
Po příjezdu do Paříže šla Margot do lázní a byla zklamaná, že nejsou na takové úrovni jako v Toulouse.
Hugenoti si potápěli na čistotu. Jejich ženy měly rády čisté.ložnį prádlo.
V knihách to doslova není napsáno, jak se pan hrabě věnuje hygieně. Představa elegantního, ale nemytého Joffreye, to mi prostě nejde dohromady.

Tereza píše:

- A co neodolatelná tabákovo - fialková vůně J. d. P ? To bylo také jen ve fikcích nebo to byl románový fakt? Teď vážně nevím....
[/i]

v románe bola fialková, tabaková vôňa
Angelika, markíza anjelov
str.188 (keď ju prišiel ako trubadúr v prezlečení pobozkať)
v spevákovom dychu sa miešala vôňa fialiek so zvláštnou vôňou tabaku... Gróf de Peyrac zavše žuval fialkové pastilky,

str. 198
Nie pane, vravel gróf de Peyrac, nedbalo chrumkajúc fialkové pastilky

str. 235
Aká len opojná bola tá vôňa tabaku!

mimi píše:

V knihách to doslova není napsáno, jak se pan hrabě věnuje hygieně. Představa elegantního, ale nemytého Joffreye, to mi prostě nejde dohromady.

prikláňam sa k tvojmu názoru, gróf de Peyrac strávil mnoho rokov na cestách, bol aj v arabských krajinách, kde boli kúpele hodne rozšírené a žil na juhu Francúzska, kde bolo cítiť vplyv maorskej kultúry, preto si myslím, že tento zvyk si osvojil a venoval sa hygiene...

mimi píše:

K příspěvku o hygieně, tak přidávám lázně na jednom ze zámkū pana hraběte, kde Margot Angeliku depilovala a masírovala.
Po příjezdu do Paříže šla Margot do lázní a byla zklamaná, že nejsou na takové úrovni jako v Toulouse.
Hugenoti si potápěli na čistotu. Jejich ženy měly rády čisté.ložnį prádlo.
V knihách to doslova není napsáno, jak se pan hrabě věnuje hygieně. Představa elegantního, ale nemytého Joffreye, to mi prostě nejde dohromady.

Ale dámy, toto vše jsme přece již probíraly v diskusi o hygieně :

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 0&start=75

PenelopaW píše:

Ale dámy, toto vše jsme přece již probíraly v diskusi o hygieně :

Mně se musí ledacos připomínat už na druhý den , a tyto diskuze proběhly v roce 2017, takže přijměte prostou omluvu za zdvojení těchto příspěvků.
I na Vás jednou dojde .

Tereza píše:

PenelopaW píše:

Ale dámy, toto vše jsme přece již probíraly v diskusi o hygieně :

Mně se musí ledacos připomínat už na druhý den , a tyto diskuze proběhly v roce 2017, takže přijměte prostou omluvu za zdvojení těchto příspěvků.
I na Vás jednou dojde .

Připojuji se. Témata diskusí se prostě občas vrací k tomu, co už se probíralo dříve. Dva roky to je dlouhá doba.

Jojo, ne každý je takový úchyl, aby se tu hrabal skoro každý den v diskusích. Na moji obhajobu, dělám to kvůli psaní fikce - a protože moje paměť už dávno není, co bývala, dělám si do dokumentu poznámky pod čarou, kde se odkazuji na konkrétní diskusní příspěvky. Protože je mi jasné, že už bych je později v tom kvantu informací nikdy nedohledala .

Terezo, na mne už mnohokrát došlo - třeba teď jsem zjistila, že svůj velký objev o olověných trubkách, které dával Colbert demolovat z paláce po Fouquetovi, jsem objevila podruhé .

Ale to už je těžce off topic Nezkrotné Angeliky .

Morningstar ma inšpirovala a na jej popud si opäť čítam (zrýchlene) celú sériu, tentokrát v češtine. Som akurát na štvrtom dieli ("Neskrotná Angelika" - predtým som nevedela, že české knihy nie sú číslované, takže ak uvádzam iba číslo dielu, mohla by som vás zmiasť.) a raz som tu položila otázku, či ste tušili, že Rescator je Joffrey. Teda tie čitateľky, čo predtým nevideli film. Teraz, keď tú knihu čítam, uvedomujem si, že to muselo byť každému - okrem Angeliky - jasné maximálne v polovici knihy. Rescator je v podstate prítomný od začiatku v celej knihe, aj keď nie priamo v deji, ale stále ho niekto spomína, hovoria o ňom, obdivujú ho alebo preklínajú. Napriek tomu, že "priamy vstup do deja" - teda stretnutie zoči-voči Angelike - má iba jeden, je zrejmé, že je jedným z hlavným protagonistov tohto dielu. Všetky informácie, ktoré o ňom čitateľ získava, ukazujú jediným smerom. Aj keď je pravda, že AG to občas zámerne zahmlí: napr. scéna na Malte po úteku z Kandie, keď si Angelika spomína na Rescatora a ako na ňu "uprene hľadeli žiariace oči v maske" (teda spomienky na fascinujúceho cudzinca bez tváre) sa končí vetou, že "máte návštevu človeka, ktorý videl vášho manžela." (očividne sa manžel neschováva, jeho tvár poznajú.) No a samozrejme, aj keď sme pochopili, že hlas stratil, stále sme mohli pochybovať ohľadom krívania...
Myslím si, že aj preto vzniklo toľko fikcií na tému stredomorského stretnutia, lebo to každý vnímavý čitateľ pochopil a iba preklínal zbrklú a impulzívnu Angeliku (alebo Colina Paturela, že zabil Osmana Ferradžiho práve vo chvíli, keď mal vysloviť slovo "manžel".) Prípadne bol naštvaný na samotnú spisovateľku, že to takto zamotala. Ale AG vedela, čo robí - udržiavala čitateľa v napätí ešte ďalší diel Alebo to bol len príklad skvelého marketingu 60 rokov dozadu?

Precious píše: *

12 lis 2022, 10:17

.... a raz som tu položila otázku, či ste tušili, že Rescator je Joffrey. Teda tie čitateľky, čo predtým nevideli film. Teraz, keď tú knihu čítam, uvedomujem si, že to muselo byť každému - okrem Angeliky - jasné maximálne v polovici knihy. Rescator je v podstate prítomný od začiatku v celej knihe, aj keď nie priamo v deji, ale stále ho niekto spomína, hovoria o ňom, obdivujú ho alebo preklínajú. Napriek tomu, že "priamy vstup do deja" - teda stretnutie zoči-voči Angelike - má iba jeden, je zrejmé, že je jedným z hlavným protagonistov tohto dielu. Všetky informácie, ktoré o ňom čitateľ získava, ukazujú jediným smerom. Aj keď je pravda, že AG to občas zámerne zahmlí: napr. scéna na Malte po úteku z Kandie, keď si Angelika spomína na Rescatora a ako na ňu "uprene hľadeli žiariace oči v maske" (teda spomienky na fascinujúceho cudzinca bez tváre) sa končí vetou, že "máte návštevu človeka, ktorý videl vášho manžela." (očividne sa manžel neschováva, jeho tvár poznajú.)

presne tak hoci všetky indície ukazujú rovnakým smerom, podobne ako v mojej fikcii o paláci na Milose, nuž ale to zmiznuté krívanie tam bolo to najneuveriteľnejšie ....

máš pravdu ten Mohamed Raki musel vidieť Joffreya bez masky - veď opísal podrobne jeho jazvy ale vtedy ešte nebol Rescator, podľa kánonu si nasadil masku až potom ...(ten moment kedy sa z Joffreya stal Rescator sa v knihe spomína, preto vieme že si masky nechal ušiť v z jemnej kože z Cordoby)

a inak jeho pravú identitu poznal aj Mezzo Morte (veď Joffrey očividne žil krátko aj v Annabe, v Alžíri - čo bola v tom čase kresťanská Enkláva)- preto sa tak strašne smial že Angelika Rescatorovi ušla

Podrobne som to rozpísala a odpovedala tuto v sekcii postavy - RESCATOR

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 262#p31262

A tuto máme nejaké informácie o Mezzovi Mortem, ktorý v skutku existoval, ktoré som dnes trochu doplnila a upravila.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 819#p14819

práve včera som dávala na Talianské fórum obrázok Angeliku s Mezom Morte na začiatku filmu Angelika a Sultán, tuto ich konverzácia v knihe:

Angelika vehementně prohlásila, že nelže, ostatně ani nemá důvod. Pokud o ní pochybuje, ať se zeptá muslima Mohameda Rakiho, který s ní plul na maltézské galéře. Je to posel, jehož za ní poslal na Maltu její manžel.
„Vím, vím,“ mumlal Mezzo Morte a ironie jeho pohledu se měnila přímo v krutost.
„Možná jste znal mého manžela?“ zeptala se Angelika. „V islámu si nechal říkat Žeffa-el- Chaldun.“
Renegát potřásl hlavou; neznamenalo to ani ano, ani ne. Pak se znovu rozesmál. Obě jeho pážata, oblečená v pistáciově zeleném a malinovém hedvábí, ho napodobila. (...)
„Admirále,“ naléhala Angelika s novou nadějí, „zapřísahám vás, řekněte mi pravdu. Znáte mého muže?“
Mezzo Morte na ni upřel černý pohled.
„Ne,“ odpověděl tvrdě. „A nedovolujte si se mnou mluvit tímhle tónem. Nezapomínejte, že jste zajatkyně. (...)Přesto je to pro mě nádherný den. Zasáhli jsme dvě mouchy jednou ranou. Tak se to myslím říká francouzsky, ne?“
Přes silný přízvuk byla jeho francouzština bohatá a mluvil rychle. Stěží mu rozuměla. Protestovala, že se na Maltě octla jen proto, že ji galéra řádu zachránila, když málem ztroskotala na ubohé lodi plující z Kandie.
„Vy plujete z Kandie? Co jste tam dělala?“
„Přibližně totéž, co tady,“ odtušila Angelika hořce. „Zajal mě křesťanský pirát a prodal jako otrokyni. Ale podařilo se mi uprchnout,“ dodala a vyzývavě na něho pohlédla.
„Takže jste opravdu ta francouzská otrokyně, kterou Rescator vydražil za nehoráznou cenu dvou galér a která mu týž večer uprchlá?“
„Ano, jsem to já.“
Mezzo Morte se hurónsky rozesmál. Vyskakoval a plácal se po stehnech a oba jeho miláčkové ho oddaně doprovázeli hlasitým jekotem. Když se poněkud uklidnil, zeptal se jí, jak tomu čaroději Středomoří dokázala uprchnout.
„Zapálila jsem přístav,“ prohlásila Angelika a přeháněla jen trochu.
„Takže o tom požáru, který všichni proklínají, je to pravda?“
Mezzo Mortemu jiskřily oči jen stěží ovládaným veselím. Ještě se zeptal, zda je pravda, že ji Rescator „vyfoukl“ cařihradskému sultánovi a maltézskému řádu, když vyhnali dražbu až na pětadvacet tisíc piastrů.
„A pročpak jste odmítla vychutnat rozkoše s tým proklatým čarodějem? Copak vám nedokázal, že vás zahrne bohatstvím?“
„Nebažím po bohatství,“ odsekla Angelika. „Nevyplula jsem na moře proto, abych si hrála na odalisku mezi křesťanskými či muslimskými piráty, ale abych našla manžela, kterého jsem už deset let neviděla a dlouho jsem se domnívala, že je mrtvý.“
Mezzo Morte se znovu začal dusit smíchem a Angelika dostávala zlost. Je ten muž snad blázen? Nebo začíná šílet ona? Renegát se nebyl s to ovládnout, smíchy mu tekly slzy. Chvílemi jeho veselí trochu polevilo, pak jako by ho znovu napadla nějaká komická maličkost, kterou si právě uvědomil, a znovu vybuchl.
„Tak je to ona,“ zajíkal se, „slyšíš, Ali-Hadži, je to ona…“
Arabský kapitán se také rozesmál, i když diskrétněji.

filmový Mezzo Morte je oproti knižnému len taký slabý odvar, resp. niečo úplne iné. Ako sám hovorí, je len "obyčajný obchodník" a v podstate je to taký sympatický pán.

Precious píše: *

12 lis 2022, 15:18

filmový Mezzo Morte je oproti knižnému len taký slabý odvar, resp. niečo úplne iné. Ako sám hovorí, je len "obyčajný obchodník" a v podstate je to taký sympatický pán.

No jo... aj obchodník z ľudským mäsom (čo je v mnohých častiach Orientu dodnes celkom bežný obchod) môže byť sympatický usmievavý pán ... takých usmievavých, ba dokonca sympatických ľudí, ktorí na tejto planéte za kulisami páchajú tie najväčšie zverstvá je tu pekných pár...

ale máš pravdu, Borderié sa nám snažil natočiť pohodové filmy v štýle jeho mušketierov, preto, až na pár scén, radšej nezachádzal do sadistických detailov , za čo som mu vďačná

ten knižný a ešte viacej ten skutočný Mezzo už bol "jiné kafe" - to bol pološialený sadista

Precious píše: *

12 lis 2022, 10:17

a raz som tu položila otázku, či ste tušili, že Rescator je Joffrey. Teda tie čitateľky, čo predtým nevideli film.

Podobná otázka tu již několikrát padla, zamýšlela se nad tím mj. i Zuzka: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=7&t=968 Ale diskusí k tomuto tématu, resp. střípky, otázky a odpovědi, jsou napříč celým fórem, což ukazuje, že je to otázka do pranice . Když se tu naposledy dělal podobný "výzkum", ukázalo se, že většina lidí četla knihy až po filmu, takže wow efekt z Rescatorova odhalení se nekonal. Ale taky by mě zajímalo, jestli někdo váhal stejně jako Angeliky, aby pak v dílu Angelika a její láska šel do kolen z toho nečekaného odhalení a říkal si, kolik náhod Angeliku a Joffreye svedlo dohromady a kolikrát mu utekla těsně před cílem .

napadlo ma že by sme si, ako správni detektívi , mohli spraviť zoznam indícií

Ja zatiaľ, pretože potrebujem menšiu pauzu od roboty, pridávam tieto, zatiaľ spamäti, samozrejme do postáv:

V čom sa Rescator nápadne podobal na Joffreya a aké indície dali Angelike iní:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 279#p31279

moirra píše: *

13 lis 2022, 17:06

napadlo ma že by sme si, ako správni detektívi , mohli spraviť zoznam indícií

skvelý nápad! To by som mohla pridať aj niečo ja, keďže práve teraz túto knihu čítam.

PenelopaW píše: *

13 lis 2022, 13:42

Když se tu naposledy dělal podobný "výzkum", ukázalo se, že většina lidí četla knihy až po filmu, takže wow efekt z Rescatorova odhalení se nekonal. Ale taky by mě zajímalo, jestli někdo váhal stejně jako Angeliky, aby pak v dílu Angelika a její láska šel do kolen z toho nečekaného odhalení a říkal si, kolik náhod Angeliku a Joffreye svedlo dohromady a kolikrát mu utekla těsně před cílem .

Uvedomujem si, o čo všetko sme prišli tým, že sme skôr videli film. Mohli sme počas dvoch- troch dielov zažívať taký rollercoaster emócií, len si to predstav! Možno by som od zlosti aj hodila knihu do kúta, ako sa mi to už raz stalo, keď som nebola spokojná s tým, ako to autorka napísala.

Precious píše: *

13 lis 2022, 18:46

Uvedomujem si, o čo všetko sme prišli tým, že sme skôr videli film. Mohli sme počas dvoch- troch dielov zažívať taký rollercoaster emócií, len si to predstav! Možno by som od zlosti aj hodila knihu do kúta, ako sa mi to už raz stalo, keď som nebola spokojná s tým, ako to autorka napísala.

To teda hej. Mohli sme.
Ja som starší ročník, takže som najskôr mala knihy a Film prišiel do kín a do Telky až neskoršie, predtým bol na indexe rovnako ako kniha. Ale dobromyselné staršie členky rodiny a známe čo videli film v 60 rokoch nám mladým samozrejme prezradili že Joffrey je Rescator. = =

Ja sa musím s pokorou priznať že ke´d som prvý krát čítala Integrale tak ma tam niečo tak veľmi vytočilo, že som ju hodila do kúta. Iba si už neviem spomenúť čo, ale myslím že to bolo tým že tam je všetko poprehadzované.
Možno preto Nadja tak váha okolo vydania posledného dielu - má obavy či budú alebo nebudú čitateľky spokojné.

Mňa napríklad vytočilo aj to že sa Angelika a Joffrey v Quebecu vzájomne podviedli.

moirra píše: *

13 lis 2022, 18:53

Ja sa musím s pokorou priznať že ke´d som prvý krát čítala Integrale tak ma tam niečo tak veľmi vytočilo, že som ju hodila do kúta. Iba si už neviem spomenúť čo, ale myslím že to bolo tým že tam je všetko poprehadzované.
Možno preto Nadja tak váha okolo vydania posledného dielu - má obavy či budú alebo nebudú čitateľky spokojné.

Mňa napríklad vytočilo aj to že sa Angelika a Joffrey v Quebecu vzájomne podviedli.

To by ma zaujímalo, čo ťa tak vytočilo! K Integrále mam ja osobne taký love-hate vzťah, veľa vecí sa mi nepáči, mnohé sú fajn. (to je na dlhú debatu)

O tom Quebecu ani nehovorím - pamätáš si, ako som tento rok na online zraze vravela, že nechápem, ako bol J zúrivý, keď ho A skoro podviedla s Colinom a potom v Quebecu, keď to skutočne spravila s Bardagnom, ani okom nemihol a ledva to jednou vetou spomenul po rokoch??? To skutočne stačilo prejsť 9 mesiacov a už na ňu vôbec nežiarlil? Prestalo mu na nej záležať? V lete má chuť ju zabiť a na jar to ani slovkom nespomenie? Úprimne, pre zápletku mali tieto "bokovky" význam, rozumiem tomu, bolo treba udržať pozornosť čitateľa, vniesť do ich vzťahu zasa nejaké napätie. Len už to, čo nasledovalo po tom, tá Joffreyho reakcia (resp. jej absencia) bolo out of character. Ešte šťastie, že aspoň A reagovala tak, ako som od nej očakávala.

ŠATY KTORÉ MAL PRIPRAVENÉ PRE ANGELIKU RESCATOR:

V Kandiji v prístave mal veľkomožný pán Rescator pripravené pre Angeliku trojo šiat:

„Ne… neprodali mě! Neprodali!“
Vrhla se k pohyblivému pestrobarevnému kruhu, svírajícímu se kolem ní jako pekelná obruč; chvíli bojovala s Rescatorovými ozbrojenci, kteří ji pevně chytili a pak nepříliš něžně hodili k nohám jejich pána.
„Ne… neprodali mě!“
„To mají dámy ve Francii ve zvyku utíkat takhle málo oblečené? Počkejte aspoň, až si vezmete něco na sebe, madame.“
Hluboký ironický Rescatorův hlas dolehl z výšky až k ní.
„Mám tu několikery šaty, mohu vám je nabídnout. Uvidíte, jestli se vám hodí. Vyberete si, které se vám budou líbit.“
Angelika nechápavě pohlédla na černou postavu, tyčící se nad ní, pohledem stoupala nahoru až po přiléhavou masku, pod níž zářil pobavený úsměv. Zasmál se nahlas.
„Vstaňte,“ vybídl ji a podával jí ruku.
Když poslechla, odhrnul jí vlasy v nepořádku visící do tváře a pohladil ji jako nerozumné děcko.
„Prodali? Ale ne. Dnes večer jste mým hostem, nic víc. Teď si vyberete toaletu.“
Ukázal na tři černoušky v červených turbanech. Jak to bývá v pohádkách, nesli každý nádhernou róbu, jeden růžovou hedvábnou, druhý bílou brokátovou a třetí modrozelenou saténovou, zdobenou výšivkou z indické perleti, v níž se odrážela světla.
„Váháte? Která žena by nezaváhala… Ale protože hostina už začíná, dovoluji si vám poradit. Já bych vybral tuhle,“ ukázal na perleťové šaty. „Po pravdě řečeno jsem je vybral pro vás, protože se mi doneslo, že ta Francouzka má oči barvy moře. Budete v nich vypadat jako siréna. Je to téměř symbolické. Krásná markýza zachráněná z vod…“
A protože pořád mlčela, dodal:
„Vím, co vás mate. Jak je možné mít tady v daleké Kandii šaty podle poslední versailleské módy. Nemučte si svůj malý mozeček. Umím ještě mnoho dalších věcí. Copak jste neslyšela, že jsem čaroděj?“

Čiže máme staro-novú tému na debatu :

Odkiaľ vzal RESCATOR tie šaty pre Angeliku?
Joffrey na rozdiel od Rescatora vždy vravel že všetko sa dá nejako logicky (vedecky) vysvetliť.
Tak teda bolo by zaujímavé skúsiť uhádnuť kde po ceste do Kandie tak narýchlo Rescator zohnal tie šaty.

Úryvok sem pridávam lebo na mňa na FB od Francúzov vyskočila fotografia nepoužitej scény s filmu na ktorej má Angelika šaty od Rescatora -ktoré vidím prvý krát vo veľkom rozlíšení vo farbe. Tie šaty sa krásne perleťovo-dúhovo lesknú, musím myslieť aj na tie šaty opísané pri ich vyloďovaní v Quebecu, ktoré mali podľa opisu tiež perleťovo-dúhový lesk.

Toto foto som nechela moc zmenšovať, ale aj tak som ho trochu musela:

Myslím že Borderie sa snažil tak trochu podľa opisov v knihe, avšak ona si nevybrala tie ružové, ale zelené - pokiaľ som správne pochopila, teda ak dala na radu pána Rescatora.

Tu si môže spievať zo Zagorkou jsem Duhová víla ...jsem ružove bíla..

https://www.youtube.com/watch?v=4mLU7UpKbEM

Moirra, tie šaty sú nádherné! Ako z rozprávky! Pri pohľade na ne vôbec neodsudzujem svoje pubertálne ja, ktoré sa chcelo obliekať ako Angelika! (A priznávam, že by som si takéto šaty rada vyskúšala aj o tri desaťročia neskôr! )

Pokračujem v Neskrotnej Angelike a včera som čítala scénu, ako Mezzo Morte ukazuje Angelike popravených Mohameda Rakiho a Aliho Mektuba a vraví jej, že jej manžel zomrel na mor. Hovorí jej, ako jej manžela opisoval Mohamed Raki: s jazvami na tvári, vysoký, štíhly, tmavovlasý. V tejto scéne je prítomný aj Veľký eunuch Osman Ferradži. Žeby ho nenapadlo, že ten manžel by mohol byť Rescator? Videl predsa Rescatora bez masky... No možno mu to spojenie nedošlo, možno bolo v tom čase bežné stretávať zjazvených ľudí. Ale určite začal nad tým špekulovať, keď "veštil" Angelike osud z hviezd. Možno práve vtedy si to uvedomil a preto poslal Rescatorovi správu, aby si prišiel pre Angeliku...

Precious píše: *

30 lis 2022, 19:00

Moirra, tie šaty sú nádherné! Ako z rozprávky! Pri pohľade na ne vôbec neodsudzujem svoje pubertálne ja, ktoré sa chcelo obliekať ako Angelika! (A priznávam, že by som si takéto šaty rada vyskúšala aj o tri desaťročia neskôr! )

No myslím že ono nás bolo hodne takých ktorých pubertálne ja sa chcelo obliekať ako Angelika... a tiež byť tak krásnou ako ona typický princeznovský syndróm

Precious píše: *

30 lis 2022, 19:00

Pokračujem v Neskrotnej Angelike a včera som čítala scénu, ako Mezzo Morte ukazuje Angelike popravených Mohameda Rakiho a Aliho Mektuba a vraví jej, že jej manžel zomrel na mor. Hovorí jej, ako jej manžela opisoval Mohamed Raki: s jazvami na tvári, vysoký, štíhly, tmavovlasý. V tejto scéne je prítomný aj Veľký eunuch Osman Ferradži. Žeby ho nenapadlo, že ten manžel by mohol byť Rescator? Videl predsa Rescatora bez masky... No možno mu to spojenie nedošlo, možno bolo v tom čase bežné stretávať zjazvených ľudí. Ale určite začal nad tým špekulovať, keď "veštil" Angelike osud z hviezd. Možno práve vtedy si to uvedomil a preto poslal Rescatorovi správu, aby si prišiel pre Angeliku...

no ano, toto znie logicky že mu to asi hneď nedocvaklo avšak napriek tomu mu to vŕtalo v hlave

mne v každom prípade nedocvaklo že Osman bol pri tej scéne prítomný

Penelope som sľúbila že sem po zverejnení fikcie postupne pridám galimatiáš zo začiatku Neskrotnej Angeliky zo starej nemeckej knihy.

V tejto knihe je všetko úplne inak a Angelika dostane od kráľa úplne iný spis ako je ten ktorý na ňu onedlho vytiahne Desgrez.

Kráľ veru z tohoto moc dobre nevychádza - pretože na viac ako štyry roky na Joffreya de Peyrac očividne celkom zabudol, proste mu vyfučal z hlavy - a spytuje sa ako sa väzeň má až v momente kedy sa Angelika zjavuje u dvora a Filip ju predstavuje ako svoju manželku.

po tomto prichádza Desgrez a ponúka jej svoju verziu ktorú tu tiež ešte zverejním

-------------------------------------------

inak takéto výdajové zoznami som našla - nechal si ich preplácať aj samotný Desgrez - aj z nákladmi na cestovanie
aj na tom sa určite dalo zarobiť: ak kráľ nežiadal potvrdenky, človek dal katovi 40 a zapísal 50

V tom účtovníctve je tiež poriadny bordel: v nemeckej je to Spolu 150 livrov.

V slovenskej starej knihe prišli pri výpočtoch na sumu 165 Libier V českej na 145

Angelika a kráľov spis PREKLAD z Nemčiny:

---------------------------------------------------

Preto sa zahĺbila do dokumentov, ktoré jej dal kráľ, do tých niekoľkých listov papiera, ktoré sa časom zašpinili a boli pokryté mnohými pečaťami a podpismi. Boli jedinou hmatateľnou súčasťou takmer neuveriteľného odhalenia. Keď ju premohol pocit, že sa jej to len snívalo, prečítala si ich druhýkrát. Zistila, že Sieur Arnaud de Calistère bol osobne poverený kráľom misiou, o ktorej prisahal zachovať najprísnejšie tajomstvo. Na pomoc mu určil šesť spoločníkov, všetko mušketierov z plukov Jeho Veličenstva, známych svojou spoľahlivosťou a mlčanlivosťou.
Aby si bol istý ich utajením, nebolo potrebné im najprv odrezať jazyk, ako to bolo zvykom v dávnych časoch.

Ďalší dokument, ktorý starostlivo spísal Sieur de Calistère, obsahoval zoznam nákladov vynaložených na toto podujatie:

Ráno v deň popravy sa v krčme "U Modrého Hrozna" sa zaplatilo 20 livrov za prenájom.
30 livrov na útratu pre hostinského tejto krčmy, majstra Gilberta.
10 livrov v márnici na kúpu mŕtvoly, ktorá sa má spáliť namiesto odsúdeného.
namiesto odsúdeného.
20 livrov peňazí za mlčanie pre dvoch chlapcov, ktorí priniesli mŕtvolu na miesto popravy.
50 livrov pre kata, tiež ako peniaze za mlčanie.
10 livrov za bárku pokrytú senom, ktorú najali na odvoz odsúdenca z Paríža z prístavu Saint-Landry.
10 livrov za mlčanie lodníkov na rieke.
Spolu 150 livrov.


Angelika sa však dlhšie zaoberala predovšetkým nasledujúcim dokumentom. Týkal sa úteku väzňa z väznice Chateau D'If.
Táto správa bola napísaná o štyri roky neskôr, nepochybne v čase, keď sa Angelika, teraz už manželka Philippa du Plessis-Bellière, opäť objavila na dvore. Pri tejto príležitosti chcel byť kráľ zrejme informovaný o osude bývalého grófa z Toulouse, ktorý bol už dávno zabudnutý vo väzení. Správa, že tento nepohodlný väzeň našiel smrť pri pokuse o útek, musela upokojiť panovníkove narastajúce náboženské škrupule. Tento útek a táto smrť prišli ako na zavolanie. Príliš nápadne ako na zavolanie!
Keď sa totiž človek na to pozrel bližšie, niečo v tejto správe guvernéra zámku d'If neznelo dobre. Nevyzeralo to dokonca tak, akoby bolo iné meno vymazané skôr, než zaň zapísali druhé, to grófa de Peyrac?
Presne na tomto mieste totiž guvernérovo husie pero zrejme vytrvalo balansovalo a rozprskalo atrament na všetky strany.

Angelika si vzdychla.
Keby tak našla toho Arnauda de Calistère, ktorý jej manžela po jeho "poprave" odviezol z Paríža! Pátrala v pamäti.
Za celý čas, čo bola na dvore, toto meno nikdy nepočula. Napriek tomu muselo byť pomerne ľahké zistiť, čo sa stalo s bývalým poručíkom kráľovských mušketierov. Od tých udalostí uplynulo sotva desať rokov. Desať rokov! Zdalo sa jej to krátko, a predsa sa jej zdalo, že odvtedy prežila niekoľko životov. Prepadla sa do najhlbšej biedy a vystúpila na vrchol bohatstva. Znova sa vydala. Ovládla kráľovo srdce. Toto všetko sa rozplynulo ako sen.

Přijde mi to jako solidní úlet, obzvlášť když si představím, že čtenářka českého vydání narazí na čtenářku toho německého původního a pustí se spolu do diskuse o Joffreyově útěku a o časové ose. Němka se bude divit, o jaké tajné chodbě, Vincennes a Gassincourtu je řeč, Češka ji bude přesvědčovat, že si spletla knihy a mluví o Monte Christovi .

Mne by zajímala technická, jak se Peyrac, pokud čtyři roky seděl v base v pevnosti, znovu setkal s Qouassi Ba, který byl na galejích? Vracel se i v tomhle vydání do Paříže pro ulitou hotovost v paláci de Beautreillis nebo rovnou frnknul do Středomoří? Pokud by se šel podívat do hlavního města, nezdá se mi, že by se nezajímal i o svoji ženu, obzvlášť pokud by jeho útěk před králem guvernér pevnosti přikryl jako úmrtí a žádný Peyrac už by oficiálně neexistoval. (To by hezký hrálo do karet Zuzce, která se pořád ptá, proč se Joffrey nezačal o Angeliku zajímat dřív.) Jestli se pak Joffrey začal poptávat po Angelice v době, kdy se stala paní maršálovou, mohl to být pro něj docela šok. Čtyři roky v čele, výhled na moře v barvách očí manželky, vzpomínky na zamilované časy v Toulouse... A pak tohle. To si skoro říká o to pomučit Joffrey v nějaké fikční verzi příběhu .

PenelopaW píše: *

19 úno 2023, 22:20

To si skoro říká o to pomučit Joffrey v nějaké fikční verzi příběhu .

ano v nejakej pološialenej fikcii z názvom Angelika a Monte Christo

PenelopaW píše: *

19 úno 2023, 22:20

Přijde mi to jako solidní úlet, obzvlášť když si představím, že čtenářka českého vydání narazí na čtenářku toho německého původního a pustí se spolu do diskuse o Joffreyově útěku a o časové ose. Němka se bude divit, o jaké tajné chodbě, Vincennes a Gassincourtu je řeč, Češka ji bude přesvědčovat, že si spletla knihy a mluví o Monte Christovi .

Presne to ma napadlo.

Našťastie ako vždy celú situáciu zachraňuje Desgrez:

Angelika pokrútila hlavou.
"Netvár sa, že nevieš, o čo ide. Môj manžel je nažive, neupálili ho na námestí Place de Grève, ako ho odsúdili sudcovia. Kráľ mu v poslednej chvíli odpustil a pripravil jeho záchranu.
Jeho Veličenstvo sa mi k tomu samo priznalo. Môj manžel, gróf Peyrac, zachránený pred smrťou na hranici, ale napriek tomu považovaný za hrozbu pre bezpečnosť kráľovstva, bol tajne prevezený do väzenia mimo Paríža. Odtiaľ utiekol... Pozrite, tu sú dokumenty potvrdzujúce toto nepravdepodobne znejúce odhalenie."
Desgrez ľahostajne odstrčil zväzok spisov, ktorý mu podala.
"Zbytočné! Poznám to."
"Ty ich poznáš?" zopakovala Angelika zmätene.
"Mal si už tieto papiere v rukách?"
"Áno."
"Kedy?"
"Pred niekoľkými rokmi. Áno... Z čírej zvedavosti, ktorá ma jedného dňa náhle premohla. Práve som si kúpil miesto policajného dôstojníka. Predtým som sa s úspechom snažil, aby sa na mňa zabudlo. Na toho mizerného advokáta, ktorý sa hlúpo oháňal obhajobou čarodejníka, ktorý bol vopred vyhlásený za vinného, si už nikto nespomínal. Tá záležitosť sa skončila, ale občas sa mi znovu vynorila v pamäti.
... Určité veci sa vynorili. Sledoval som ich.
Pred policajtom sa takmer žiadne dvere nezatvoria.
Napokon som narazil na toto.
Prečítal som si to."
"A nikdy si mi o tom nepovedal," vydýchla si.
"Nie!" (...)
Sotva ho počúvala.

"Mal si prehovoriť," zopakovala. "Pomysli, aký strašný hriech si ma vtedy prinútil spáchať, keď som sa vydala za iného muža, hoci môj manžel ešte žil!"
Desgray pokrčil plecami. "Živý...?"
"Ale on bol vtedy ešte stále uväznený na zámku d'If. Sám kráľ mi to povedal."
Policajný náčelník pokrútil hlavou.
"Možno, ale tá historka nie je pravdivá. Guvernér si to vycucal z prsta.



Samozrejme že ide o guvernéra väznice a samozrejme že to Desgrezové "možno" sa týka toho "živý", a samozrejme že to má ešte pokračovanie.

Přidávej .

PenelopaW píše: *

19 úno 2023, 22:58

Přidávej .

ja som vedela že keď v tom vystupuje Desgrez tak ťa navnadím ako rybu na udicu


Ano pridám ešte dnes - ale sľúb mi že mi pomôžeš nájsť všetky rozdiely medzi slovenskými a nemeckými textami.
Pošlem ti všetko neskoršie vo Worde. Ak by mal o tú verziu vo Worde, kde je originál aj môj preklad, stačí povedať.

o tom čo sa vlastne udialo na zámku D'If tam bude ešte viac

Zatiaľ ďalší kúsok. Desgrez válí!

-------------------------------------------

(...) a tá historka nie je pravdivá. Guvernér si to vycucal z prsta.

Keď ho kráľ zahnal do kúta opakovanými otázkami o väzňovi, ktorého nikdy nemal za svojimi múrmi, hoci bol predurčený štyri roky trápiť sa v jednej z jeho kobiek, nevedel si dať inú radu, ako kráľovi rozpovedať mystifikáciu o pokuse o útek a mŕtvole, ktorú vyplavilo more na breh. Jeho veličenstvo upokojil sfalšovanými dokumentmi.

Joffreyov útek

V skutočnosti gróf Peyrac tiež ušiel a máme všetky dôvody domnievať sa, že sa utopil, ale v Seine a to len niekoľko hodín po tom, čo opustil Paríž pod dozorom Arnauda de Calistère.
Tento bývalý mušketier a súčasný podriadený policajný agent sa mi k tomu priznal. Tu sú spisy jeho správy. S rizikom, že sa kráľovi znepáčim - moje zdroje sú spoľahlivejšie ako jeho... veď ani kráľovi niekedy veľmi nezáleží na tom, aby poznal holú pravdu."
Policajt vytiahol z vrecka starého kabátca zväzok papierov. Angelika si ho trasúcou sa rukou vzala.
To, čo na nich bolo napísané, sa odohralo v čase, keď dohasínali posledné plamene pohrebnej hranice na Place de Grève a Angelika, opustená všetkými, sa v agónii zvíjala na jednej z úbohých postelí v nemocnici Hôtel-Dieu pri narodení malého Cantora.
V tichu rozľahlého kraja vtedy odplávala ponurá bárka zahalená tajomstvom...
"... K polnoci sa bárka, ktorá nás prevážala spolu so zajatcom, zastavila pod Mantes a zakotvila na strmom brehu. Všetci sme si trochu oddýchli, ja som nechal strážcu pri väzňovi. Od chvíle, keď sme ho prevzali od kata, väzeň nejavil známky života. Museli sme ho preniesť podzemnou chodbou, ktorá vedie z pivnice Modrej vinice do prístavu. Odvtedy ležal takmer bez dychu pod kopou sena...
Seno...
Angelika sa pokúsila predstaviť si to zmučené telo, oblečené v bielej košeli odsúdencov na smrť.

___________________

Problémy a zvlášnosti tohto textu:
Ak opomeniem tú šialenosť z Chateau d´If - že by si kráľ na Joffreya spomenual až po 4 rokoch, keď sa mu búril celý Languedoc.... to sa mi nezdá ani omylom a preto to bude v mojej fikcii inak...
...aj keď to samotné že ho tam kráľ pôvodne chcel dať zavrieť mi nepríde až tak nerealistické, tak tento text má aj ďalšie problémy.

Všimnime si čo sa stalo z úbohým Callistrom!

Naozaj by doplávali až po Mantes? (v pôvodnom vydaní sa hovorí o prestávke v plavbe pri Nanterres)
vyplávali popoludní - že by o pol noci boli iba pri Naterres - to s mi zdá málo a Mantes zasa príliš ďaleko - hoci hneď pod ním je ten Gassincourt ako vidíme z mapy tuto.
Zaznačila som tam s písmenom P Porcheville a podčiarkla Pontoise - kde bol Joffrey u mníchov v kláštore.

Viac máp som už dávnejšie dávala sem ale to bolo samozrejme k tomu ako je to v českej knihe:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 2&start=50

hm, takže si to zhrňme: kráľ sa štyri roky o Joffreyho osud nezaujímal, potom si vypýtal informácie. Dostal ich, ale falošné (o väzňovi a jeho úteku z ostrova). Potom tieto nepravé informácie odovzdal Angelike na konci 3. dielu. Na začiatku 4. dielu Angelika číta tento spis a zaoberá sa falošnými informáciami, kým nepríde Desgrez a nevytiahne z rukáva správny spis? Uf, tak priznávam sa, že som asi rada, že do tohto zasiahli editori a AG to z francúzskej verzie vyškrtli. Ako píše Penelopa, to musel byť iný zmätok, ak sa niekedy stretli čitatelia z rôznych krajín a preberali tieto udalosti!

Ale určite sem daj všetko, na čo naďabíš. Možno takto malo vyzerať aj Integrale!

Pokud je to po silnici nějakých 88 km, po vodě to bude víc, protože je klikatější. Taky se mi nepozdává, že by urazili za půl dne nějakých plus mínus 100 km, i kdyby řeka pádila jako zběsilá, vezmu-li v potaz, že ve vodě mohly být nějaký kameny, zákruty, možná i ty ledové kry??, kterým je nutno se vyhnout a manévrovat. Ale nejsem vodák...

PenelopaW píše: *

19 úno 2023, 22:20

Přijde mi to jako solidní úlet, obzvlášť když si představím, že čtenářka českého vydání narazí na čtenářku toho německého původního a pustí se spolu do diskuse o Joffreyově útěku a o časové ose. Němka se bude divit, o jaké tajné chodbě, Vincennes a Gassincourtu je řeč, Češka ji bude přesvědčovat, že si spletla knihy a mluví o Monte Christovi .

Je to úlet po všech stránkách, protože by nepasovalo vůbec nic z éry Rescatora. Kdo a kdy by mu vyléčil nohu, jak by tak rychle přišel k bohatství atd.......

Ale u tých 4 rokoch nejde predsa o Joffreya, ale o kráľa že sa 4 roky nezaujímal čo s ním je.

To sa mne hneď z viacerých dôvodov nezdá uveriteľné, a preto som rada že sa to zrevidovalo.
Veď aj tu v úryvku horevyššie vraví Desgrez Angelike:

(...) Jeho veličenstvo upokojil sfalšovanými dokumentmi.
V skutočnosti gróf Peyrac tiež ušiel a máme všetky dôvody domnievať sa, že sa utopil, ale v Seine a to len niekoľko hodín po tom, čo opustil Paríž pod dozorom Arnauda de Calistère.......(...)

-------------------------------------

Tuto je pokračovanie textu z nemeckej knihy, myslím že tie opisy o Joffreovom úteku sú takmer identické s novšou verziou, iba tam zasa straší tá väznica Chateau d´If na ostrove pri Marseille s jej guvernérom:

V skutočnosti gróf Peyrac tiež ušiel a máme všetky dôvody domnievať sa, že sa utopil, ale v Seine a to len niekoľko hodín po tom, čo opustil Paríž pod dozorom Arnauda de Calistère.
Tento bývalý mušketier a súčasný podriadený policajný agent sa mi k tomu priznal. Tu sú spisy jeho správy. S rizikom, že sa kráľovi znepáčim - moje zdroje sú spoľahlivejšie ako jeho... veď ani kráľovi niekedy veľmi nezáleží na tom, aby poznal holú pravdu."
Policajt vytiahol z vrecka starého kabátca zväzok papierov. Angélique si ho trasúcou sa rukou vzala.
To, čo na nich bolo napísané, sa odohralo v čase, keď dohasínali posledné plamene pohrebnej hranice na Place de Grève a Angélique, opustená všetkými, sa v agónii zvíjala na jednej z úbohých postelí v nemocnici Hôtel-Dieu pri narodení malého Cantora.
V tichu rozľahlého kraja vtedy odplávala ponurá bárka zahalená tajomstvom...
"... K polnoci sa bárka, ktorá nás prevážala spolu so zajatcom, zastavila pod Mantes a zakotvila na strmom brehu. Všetci sme si trochu oddýchli, ja som nechal strážcu pri väzňovi. Od chvíle, keď sme ho prevzali od kata, väzeň nejavil známky života. Museli sme ho preniesť podzemnou chodbou, ktorá vedie z pivnice Modrej vinice do prístavu. Odvtedy ležal takmer bez dychu pod kopou sena...
Seno..."
Angélique sa pokúsila predstaviť si to zmučené telo, už zoblečené v bielej košeli odsúdencov na smrť.


"Skôr než som sa odovzdal spánku, spýtal som sa na jeho želania. Zdalo sa, že ma nepočul."
V skutočnosti si Sieur de Calistère povedal, keď sa zabalil do svojho plášťa, aby sa "oddal spánku", že na druhý deň ráno pravdepodobne nájde svojho väzňa skôr mŕtveho ako živého. No nenašiel ho vôbec!
Angélika sa musela smiať. Joffrey de Peyrac porazený, umierajúci, mŕtvy - to bola predstava, ktorá sa jej vždy zdala nemožná. Nemohla sa prinútiť vidieť ho takého. Skôr ho videla takého, akým musel byť až do konca: bdelého, inštinktívne vzdorujúceho smrti, odhodlaného hrať hru neochvejne až do konca. Zázrak pevnej vôle. A podľa toho, ako si ho pamätala, sa to od neho určite dalo očakávať - a mnoho ďalších vecí.
Ráno sa v sene nenašlo nič okrem odtlačku jeho dlhého tela. Strážnik musel pokorne priznať, že sa vzhľadom na beznádejný stav väzňa necítil povinný byť príliš ostražitý.
Navyše sa časom unavil a dovolil si zdriemnuť.

Okamžite vypočuli a zároveň požiadali o pomoc miestnych farmárov a ich psov. Keďže sa nenašli žiadne stopy, usúdili, že väzňa, ktorému sa s nadľudským úsilím podarilo vykĺznuť z lode, odniesol prúd. Bol príliš slabý na to, aby s ním bojoval, a tak sa musel utopiť.
Krátko nato však istý roľník oznámil, že mu v tú noc ukradli bárku, ktorá kotvila na brehu. Sieur de Calistère túto záležitosť prešetril. Čln sa našiel neďaleko Porcheville a celý okres bol prečesaný. Obyvatelia boli vypočúvaní, či sa nestretli s vychudnutým, krívajúcim mužom, ktorý sa potuloval po okolí. Niektoré kladné výpovede priviedli mušketierov k malému kláštoru ukrytému medzi topoľmi, ktorého opát sa priznal, že pred tromi dňami ukrýval jedného z tých malomocných, ktorí sa ešte stále potulovali po kraji: úbohého diabla pokrytého vredmi, ktorý skrýval svoju pravdepodobne až príliš znetvorenú tvár za zašpinenou handrou z plátna. Bol tento muž vysoký? Kríval keď chodil? Áno... dosť možné. Mnísi si to však nevedeli jasne vybaviť. Hovoril vybranými slovami, nezvyčajnými pre tuláka? Nie. ten muž bol nemý. Z času na čas vydával chrapľavé zvuky, ako to malomocní zvyknú robiť. Opát mu povedal, že je povinný vziať ho do najbližšej nemocnice pre malomocných.
Muž sa nebránil a vliezol do voza laického brata, ale potom sa mu podarilo utiecť, keď prechádzali lesom. Stratili jeho stopu. Neskôr ho vraj opäť videli neďaleko Saint-Denis na predmestí Paríža. Bol to ten istý malomocný alebo iný? V každom prípade Arnaud de Calistère zalarmoval celú parížsku políciu. Tri týždne po zmiznutí väzňa parížski vrátnici nevpustili do mesta voz bez toho, aby ho dôkladne neprehľadali, a žiadneho chodca či jazdca bez toho, aby mu nezmerali obe nohy a nepreskúmali každý detail jeho tváre. Zväzok spisov, ktorými Angélique listovala, obsahoval nespočetné množstvo hlásení od nejakého príliš horlivého seržanta, ktorý hlásil, že "dnes zatkli starého muža so skrátenou nohou, ale bol zavalitý a nebol pekný, ale ani znetvorený". Alebo "zamaskovaný šľachtic, ktorý však mal masku len preto, že išiel za dámou, a ktorého nohy boli rovnako dlhé" a tak ďalej...

Opustený tulák nebol zadržaný. Napriek tomu sa objavil v Paríži. Ľudia sa ho báli. Pripomínal diabla. Jeho tvár musela byť mimoriadne desivá, pretože ju vždy skrýval za plátno alebo dokonca za akúsi kapucňu. Policajt, ktorý ho raz v noci stretol, nemal odvahu sňať mu kapucňu. Muž zmizol skôr, ako stihol privolať vojakov nočnej hliadky.
Tým sa vyšetrovanie malomocného tuláka skončilo, najmä preto, že približne v tom čase sa v trstinách pri Gassicourte pod Mantesom našlo telo muža, ktorý sa utopil asi pred mesiacom. Toto telo bolo už značne rozložené. Jediné, čo sa dalo zistiť, bolo, že to bol veľmi veľký muž. Poručík de Calistère bol koniec koncov teraz presvedčený , že jeho väzeň sa už neobjaví. Veľmi šikovne sa dostal z nepríjemnej situácie, do ktorej sa dostal svojou neopatrnosťou, keď sa rozhodol podplatiť správcu zámku d'If za utajenie celej tej udalosti a o pomoc. Tento guvernér mal tak či tak pochybnú povesť. V jeho zozname väzňov sa už nachádzalo niekoľko fiktívnych „hosťov s plnou penziou“ rovnakého druhu, na ktorých výživu bez výčitiek svedomia nechal vyplácať peniaze, ktoré vyhadzovala správa. Teraz, keď bol poskytnutý pomerne značný rozpočet na zabezpečenie pohodlia grófa Peyraca v stredomorskej pevnosti, guvernér s radosťou využil priaznivú príležitosť na podporu vlastného pohodlia prostredníctvom tejto prozreteľne darovanej pôžičky. A keďže Arnaud de Calistère dodatočne odľahčil svoj mešec o značný počet toliarov, aby úplne prekonal otáľanie guvernéra, ktorý bol beztak bez škrupúľ. Ten teda neváhal vydať a podpísať potvrdenie o utečenom a s veľkou pravdepodobnosťou utopenom väzňovi. Okrem toho sa väzni v každom prípade posielali do zámku d'If len preto, aby sa na nich dôkladne a navždy zabudlo. Ak by sa napriek všetkému niekto v Paríži predsa len náhodou spytoval na niektorú s tých jeho živých mŕtvol ktoré tam opatroval, guvernér mal stále možnosť odkázať na jej útek a smrť vo vlnách. Túto možnosť už niekoľkokrát s úspechom využil. Ak sa vyskytlo priveľa administratívnych ťažkostí, niektorý iný väzeň z pochmúrnych žalárnych ciel bol utopený, aby sa vyhovelo pravde. Vždy si takto poradil.

"Vidíte teda," uzavrel Desgray, "že váš manžel nežil na zámku D'If v čase, keď ste sa vydali za pána du Plessis-Bellière. Žil vôbec? To je úplne iná otázka. Všetko, čo vieme, naznačuje, že to bol utopený muž z Gassicourtu. A aký to teda robí pre vás rozdiel, či uhorel, alebo sa utopil?"
Angelika sa zachvela.
"Nie, nie, to nie je možné!" vykríkla a vzrušene vyskočila.
"Čo by si urobila, keby som prehovoril?" naliehal Desgray. "Všetko by si zničila......


----------------------------------------------------------------------------------------------

podľa mňa to tam je zbytočné

aj keď je pravdou že Ľudovít XIV správcom svojich väzníc za špeciálnych väzňov dobre platil.

čítala som toho hodne o Pignerole a ako to tam všetko úplne šialene prebiehalo keď tam guvernér SaintMars mal svojich prominentných väzňov Fouqueta, Lauzuna a muža zo železnou maskou.

Zachovala sa k tej téme dobová korešpondencia včítane účtov za výdavky, a všetko sa to číta ako bestseller, hoci sa to skutočne stalo. Podľa mňa by aj Joffreya pichli do Pignerolu keby neušiel. Ale historický kráľ nezabúdal na svojich prominentných väzňov, neustále sa na nich vypytoval a nechával si o nich posielať správy. či by aj Joffrey skončil z maskou na tvári, aby ho nespoznali to je otázka do pranice.

Inak všetkých tých pánov tam dopravil D´Artagnan a to v špeciálnom koči.

To že tá maska nebola železná iba že mala nejaké kovové pracky, je už dnes historicky podložený fakt. Ale musela byť hnusná, lebo z korešpondencie vyplýva že sa ten väzeň pri prevoze z Bastily do Pignerolu v tesne uzavretom koči v tej maske skoro udusil.

čiže ten úlet a la Monte Christo je tam zbytočne a asi preto ho neskoršie, možno editori, možno pani AG samotná, vyškrtli.

No německá verze se mi moc nezdá, důvody jste nahoře vyřkly, takže je nebudu opakovat.
Nyní jsem poslala Moiře fotky z pevnosti a prosím ji, zda by je sem přidala.
Pevnost na mne působila příjemným dojmem. Pokud měli vězni od krále zajištěný komfort, mohli se pohybovat i mimo své cely, tak určitě lepší než Bastilla.
Pokud si dobře pamatuji, tak každá celá měla dvě místnosti. Takový fešácký kriminál.

PenelopaW píše: *

13 lis 2022, 13:42

Když se tu naposledy dělal podobný "výzkum", ukázalo se, že většina lidí četla knihy až po filmu, takže wow efekt z Rescatorova odhalení se nekonal. Ale taky by mě zajímalo, jestli někdo váhal stejně jako Angeliky, aby pak v dílu Angelika a její láska šel do kolen z toho nečekaného odhalení a říkal si, kolik náhod Angeliku a Joffreye svedlo dohromady a kolikrát mu utekla těsně před cílem .

Hele asi se můžu považovat za jednu z mála fanoušku kdo to tak měl. Pro mě film byli prostě něco na co kouká babička s mami a je to přece trapný. A do ted asi mají pro mě kouzlo historického retro filmu. Jako by díky muzikálu jsme věděla, že přežil ale nic okolo. A ani si moc nepamatuju jak moc wow efekt to pro mě bylo, ale pamatuji si jak jsme to četla po druhé a bavilo mě všímat si opakovaně těch náznaků, které jsem předtím neviděla. A že těch tam je No škoda že si nemůžu vybavit vcí než že mi to udělalo radost zjištění

Takze milé dámy Rescator bol už pri kúpe Angeliky vskutku zbehnutý v dražbách v kandii. Jednu odalisku si vydražil tak, že jej hádzal k nohám vrecká naplnené peniazmi. v Každom prípade tu máme zábavný rozhovor o rescatorovi a mňa aj veľmi pobavilo čo Vivonemu ohľadne Rescatora povedal kráľ.
Vivonne bol aj neskoršie ten, ktorí v Quebecu veľmi rýchlo pochopil že Peyrac neije nikto iný ako obávaný pirát Rescator.

„Zatím plujeme pod příznivou hvězdou,“ soudil spokojeně La Brossardičre. „Máme to štěstí, mít na palubě jednu z versailleských královen, a mimoto jsme zjistili, že Rescator je na cestě za svým komplicem Mulajem Ismailem, marockým králem. Když ten je pryč, je ve Středozemním moři pohoda.“
„Kdo je vlastně ten Rescator, který vám působí takové starosti?“ zeptala se Angelika.
„Jeden z těch banditů, kteří neuznávají víru ani zákony. Máme ho pronásledovat, případně vzít do zajetí,“ zamračil se Vivonne.
„Tedy turecký pirát?“
„Pirát určitě. Jestli Turek, to nevím. Někdo se domnívá, že je bratr marockého sultána, jiní však tvrdí, že je Francouz, mluví totiž velice dobře francouzsky. Já bych spíš myslel, že je Španěl. Není se čeho chytit, nosí neustále masku. To je u renegátů obvyklé, často se schválně zohaví, aby je nikdo nepoznal.“
„Údajně je dokonce němý. Vytrhli mu prý jazyk a prořízli nosní dírky. Jenže kdo? A tady se mínění středomořských klevetníků rozchází. Ti, kdo ho pokládají za Maura z Andalusie, tvrdí, že je obětí španělské inkvizice. Ti, kdo si naopak myslí, že je Španěl, obviňují Maury. V každém případě je zřejmě ošklivý, neboť se nikdo nemůže pochlubit, že ho viděl bez masky.“
„Což mu ovšem nebrání, aby neslavil jisté úspěchy u žen,“ poznamenal La Brossardičre se smíchem. „Zdá se, že má v harému několik proslavených krásek, které vydražil na trhu proti samotnému cařihradskému sultánovi. Posledně se velitel sultánových eunuchů, víte přece, ten krásný Kavkazan Šamyl bej, nedokázal ubránit lítosti, že musel Rescatorovi přenechat jakousi
modrookou Čerkesku, pravý klenot.“
„Vy mi děláte laskominy,“ skočil mu do řeči Vivonne. „Smějí se však takovéhle historky
vyprávět před dámou?“
„Já neposlouchám,“ ujistila ho Angelika. „Jen prosím v těch vašich středomořských pomluvách pokračujte, pane.“
La Brossardičre prozradil, že má ty podrobnosti od jednoho maltézského rytíře, komtura Alfreda di Vacuzo Itália, kterého potkal v Marseille. Rytíř se vracel z Kandie, kam osobně vezl otroky, a velice živě popisoval tu slavnou dražbu, během níž Rescator házel k nohám Čerkesky jeden měšec zlaťáků za druhým, takže jí nakonec sahaly až po kolena.
„Samozřejmě že má peníze,“ vykřikl Vivonne v jednom ze záchvatů vzteku, při nichž
vždycky zrudl až k okraji paruky. „Neříkají mu Rescator jen tak pro nic za nic. Vy nevíte, co to znamená, madame?“
Angelika zavrtěla hlavou.
„Ve španělštině se tak říká obchodníkům s nezákonnými penězi, padělatelům. Kdysi jich bylo všude plno; drobní řemeslníčci, ani příliš nebezpeční, ani příliš škodliví. Teď však zůstal jen jeden: Rescator s velkým R.“
Zamračeně se zamyslel. Mladý poručík de Millerand, od přírody sentimentální a bázlivý, se pokusil opožděně vmísit do rozhovoru.
„Tvrdíte, že ani uříznutý nos nebrání tomu, aby se Rescator líbil ženám. Jenže piráti se milují jen s koupenými otrokyněmi, většinou získanými násilím, takže mi připadá, že počet jejich žen ještě nesvědčí o kouzlu jejich osobnosti. Například alžírský renegát Mezzo Morte, to tlusté čuně, největší obchodník s lidským masem v celém Středomoří. Kdo ho jednou spatřil, nemůže se domnívat, že by se mu jakákoliv žena oddala z lásky nebo snad z nějaké touhy po rozkoši.“
„To, co říkáte, poručíku, zní logicky,“ připustil La Brossardičre, „a přesto se mýlíte, a to hned ve dvou bodech. Tak především Mezzo Morte, přestože je největší otrokář ve Středozemním moři, nemá v harému ženy, protože dává přednost… mladým hochům. Tvrdí se, že si jich v alžírském paláci drží nejméně padesát. A za druhé je pravda, že Rescator má pověst miláčka žen. Kupuje jich hodně, ale nechává si pouze ty, které si přejí s ním zůstat.“
„Co dělá s ostatními?“
„Dává jim svobodu. Je to jeho mánie. Osvobozuje všechny otroky, muže i ženy, kdykoliv má příležitost. Nevím, zda je to skutečně tak, ale v každém případě je to součást legendy o něm.“
„Legenda,“ zabručel Vivonne znechuceně a trochu i zahořkle, „ona ta legenda vůbec nelže.
Pouští otroky na svobodu, sám jsem toho byl svědkem.“
„Možná to dělá proto, aby vykoupil své renegátství,“ podotkla Angelika.
„I to je možné. Ale především chce všude nadělat zmatek. Chce… hm, chce… převrátit celý svět,“ soptil Vivonne. „Baví ho to, ano, on se baví. Pamatujete, Gramonte, přece jste se zúčastnil bitvy u mysu Passero, na ty dvě galéry, co tam zajal? Víte, co udělal se čtyřiceti galejníky z posádky? Sundal jim okovy a prostě a jednoduše je vylodil v Benátkách. Jistě si umíte představit, jak nám Benátčané byli vděční za takový dárek! Byly z toho diplomatické opletačky a Jeho Veličenstvo mi s jistou ironií sdělilo, že když už si nechám ukrást galéry, měl bych si aspoň vybírat za zloděje otrokáře, jako jsou ostatní.“
„Ty vaše historky jsou velice zajímavé,“ prohlásila Angelika. „Středomoří je zřejmě plné různých pitoreskních postaviček.“
„Bůh vás chraň setkat se s nimi zblízka. Dobrodruzi nebo odpadlíci, otrokáři nebo překupníci, spojující se s nevěřícími, aby podlomili moc maltézských rytířů nebo francouzského krále, ti všichni patří na hranici. Ještě uslyšíte o markýzi d’Escrainville, tentokrát pro změnu Francouzi, a Dánu Eriku Jansenovi, o už zmíněném alžírském admirálovi Mezzo Mortem, o španělských bratrech Salvátorech a dalších banditech menšího formátu. Ale dost řečí o té chamradi.