02 Cesta do Versailles
"Angelika sa pozrela cez okno na tvár mnícha Bechera. Nevšímala si ľadovej vody, ktorá jej kvapkala zcencúľov pod strechou na plecia. Stála tam celkom nehybne v tme oproti krčme k Zelenej mreži. Ešte nedávno bola táto žena jednou z najkrajších ozdôb prepychového dvora mladého kráľa Ľudovíta XIV. Joffrey de Peyrac, manžel Angeliky, bol upálený na námestí Place de Grève. Len nenávisť ktorú ešte cíti má silu držať ju pri živote. Po tom čo odvzdala deti Hortenzii, ak jej ešte vôbec niečo zostáva, je to pomstiť Joffreya. Zabiť Bechera, toho tvrdohlavého a diabolského ducha, ktorý sa postavil proti jej jedinej láske.
Od Dvora zázrakov až po brány Versailles ide Angélique za svojou cestou, uniká z parížskeho podsvetia len preto, aby sa stretla s kráľovskou políciou alebo jeho veľkými vazalmi. Dobrodružná existencia, ale má Markíza Anjelov vôbec na výber?
TEXT: Kompilácia z úvodov k Francúzkym vydaniam
--------------------------------------------------------
ANGELIKINE TITULY A KRÁĽOVA VEĽKODUŠNOSŤ:
kľúčovým momentom na konci knihy sa stáva moment kedy kráľ veľkodušne zabudne že Angelike vzal všetky tituly
preto bol Filip dôležitým kľúčom k návratu k dvoru - ak by bol jej manželom býval niekto iný, a nie kráľov obľúbenec krásny Maršál, možno by to tak dobre nedopadlo, keď sa Angelika bez pozvania drzo ukázala vo Versailles
čo sa týka Angeliky, Angelika síce bola šľachtičná (dcéra Baróna)
Ale nespomínam si že by bola mala nejaký titul - a logicky ho ani mať nemohla. Jej otec mohol titul Baróna tiež dať iba jednému zo synov. Až po svadbe s Joffreyom získala vydajom titul Grófka de Peyrac.
kráľovo vyjadrenie po hádke pri audiencii v Louvri že už o nej nechce počuť znamenalo že aj ona stratila miesto šľachtičnej a svoje tituly:
Já jsem teď Rošťák a ty – ty nejsi nic. Tvý přátelé tě opustili. A ti odnaproti...“
Ukázal rukou na druhý břeh temné Seiny, k Tuileries a Louvru, kde se míhala světla.
„…pro ty už taky neexistuješ. A proto je tvý místo v podsvětí... To je domov těch, který jejich lidi opustili...(...)
(...) Angelika ho skoro neslyšela. Opírala se čelem o ledové mříže střílny jako vězeň, který už nemá naději. Cítila, jak se jí zmocnila nepřekonatelná únava. Tvoji přátelé tě opustili... A jako potvrzení těchto Nicolasových slov se jí vracely věty, ostré jako rána nožem:
„Nechci už o vás nic slyšet, nebo budu nelítostný. Sbohem, madame!“
Nemá už tituly, jméno, nic.
A Hortenzie se svíčkou v ruce, syčící jako harpyje: „Jdi pryč! Jdi pryč!“
Nicolas má pravdu. Nicolas Rošťák. Vznětlivý, divoký a silný jako Herkules.
samozrejme neskoršie práve kvôli tomuto dlho tajila kto je a žila pod menom pani Morensová, čo bola hračka s časťou Joffreyového priezviska
práve preto sa musela znovu tvrdo vypracovať smerom hore. Tuto už Angelika začína snívať:
Pan Colbert bručivě uznal, že požadavky této mladé osoby jsou sice vysoké, ale oprávněné a podložené. V podstatě jí ve všem vyhověli. (...)
V témž kočáře se staženými záclonkami, který se vracel do Paříže, se Angelika snažila ovládnout svou radost. Připadalo jí nemístné těšit se z toho úspěchu, neboť si uvědomovala, z jaké hrůzy se zrodil. Ale konečně, jestli všechno půjde podle předpokladů, byl by v tom čert, aby se jednoho krásného dne nestala jednou z nejbohatších žen v Paříži. A copak se s penězi nedostane všude? Pojede do Versailles, bude představena králi, znovu získá své postavení a syny vychová jako
šlechtice.