Tereza píše: *

09 zář 2022, 20:09

Sob píše: *

08 zář 2022, 14:51

Také přidám dotaz. Měl Joffrey výčitky svědomí, když Honorina skočila do vody ? Co prožíval po její záchraně? Myslím, že tento incident přispěl k jeho rozhodnutí přijmout Honorinu za vlastní.

Tuhle otázku jsem si kdysi také položila a protože ráda hraběte ve fikcích trápím, odpověď jsem připsala do fikce Gaskoňská sázka:

.....Honorine zacvičila dokonale s jeho sebekontrolou už na palubě Gouldsbora. Od okamžiku, kdy tam před ním, obávaným Rescatorem, stála jako tříletá holčička a svírala v zatnutých pěstičkách drahokamy, věděl, že je ztracený. Byla snad ještě vzdorovitější než její matka.
Říkal si: „Jak může mít to škvrně takovou odvahu , když mi sahá sotva nad kolena?“
A potom mu připravila jedny z nejkrušnějších chvil v životě.
Přinutila ho sedět v křesle kapitánské kajuty se svíravým pocitem v hrudi, který ho drtil a nedovolil mu ani se nadechnout , když zoufale čekal na informace od Nicolase Perrota, jak se daří děvčátku vylovenému námořníky z ledové vody. Myslel tenkrát na jedinou věc – jestli se tomu dítěti něco stane, jestli zaviní její smrt, bude to jeho konec. Ztratí navždy Angeliku. Nikdy, nikdy by mu to neodpustila. A když mu jeho přítel sdělil , že je holčička v pořádku, opil se.

No to si opísala nádherne Tereza. Díky za pripomenutie. Teraz ma práve trklo že niesom jediná kto Peyraca vo fikcii opil.

Celkom určite to Joffreya trápilo, a tie slová čo mu vtedy Angelika povedala ho určite boli priamo do srdca.

Tuto pripomína Berne Rescatorovi aká dôležitá je Honorine pre jej matku:

Věřím, že je příliš rozumná, než aby vám padla do pasti,“ prohlásil Berne tím vehementněji, čím víc o vlastních slovech pochyboval. „U mě hledala zapomenutí na svůj strastiplný život. Příliš dobře zná cenu klidu. Nemůže jen tak lehce popřít všechno, co nás spojuje. Dny prožité v přátelství, pochopení, ve vzájemné pomoci… zachránil jsem život jejímu dítěti.“
„Ach, tak to já také. Takže místo o jednu ženu soupeříme o dvě.“
„Ta malá je velice důležitá,“ odsekl výhružně Berne, jako by před něj věšel strašáka. „Paní Angelika ji nikdy neobětuje. Kvůli nikomu.“
„Já vím. Jenže já mám čím okouzlit i malé slečny.“
Otevřel klenotnici a pobaveně se probíral šperky.
„Myslím, že to dítě má velkou slabost pro lesk drahokamů.“
Gabriel Berne zaťal pěsti. Nedokázal se tváří v tvář tomuto muži ubránit dojmu, že má co do činění s ďáblem.

Toto je úplná pravda: nechali malé dieťa úplne opustené motať sa bezprízorne po palube, inak by sa do Rescatorovej kabíny nikdy nebola dostala. A tie slová čo Angeliak vmietla Joffreyovi do očí neboli najmilšie:

Holčička za to nemohla. Dospělí, zaujatí svými hloupými hádkami, ji opustili, odstrčili.
Pomstila se, jak dovedla.
Veškerý Angeličin strach a výčitky se obrátily proti tomu, kdo svým chováním postavil dítě
proti matce, jejíž vinou si málem zoufalo.
„Za to můžete vy,“ křičela na něho s tváří staženou hněvem, „málem jste mě svou zlomyslností připravil o dceru. Nechybělo moc a ztratila jsem ji. Nenávidím vás, ať jste za tou maskou kdokoliv. Raději jste měl umřít, než aby se z vás stal někdo takový.“
Rozběhla se na opačný konec lodi a jako raněné zvíře se odpotácela do svého kouta v podpalubí. Začala svlékat Honorinu. Dítě se zmítalo, což neklamně svědčilo o tom, že je živé, ale mohlo v ledové vodě prochladnout.

Dítě se samo vydalo ji hledat, v tu chvíli se o ně nikdo nestaral. Na lodi, poškozené bouřkou, si mohlo stokrát zlámat nohy v nějakém palubním otvoru, a dokonce i spadnout do moře. Nikdo by se nikdy nedozvěděl, co se stalo s malou holčičkou beze jména, s tím prokletým dítětem…

Myslím, že Joffrey Honorinu hodně rozmazloval, jak je vidět mimo jiné na epizodě s chlapeckým loveckým oblekem. Malá slečna si tatínkovi postěžuje, že jí v zimě sukně překáží při hře s chlapci a on problém elegantně vyřeší. Znovu se zde o panu de Peyrac potvrzuje výrok, když existují dva způsoby, vy vymyslíte třetí

No to máš pravdu, že to vyriešil elegantne- veď sám o sebe vraví že ho vždy zaujímalo o čom sníva ženské srdiečko, a že keď môže rád to želanie splní.
(to povedal Angelike tesne potom čo povedal Honorine že je jej otec)

v každom prípade to bola na 17 storočie doslova revolučná myšlienka obliecť dievčatku chlapčenské šaty, lebo v tom čase
sa práve naopak - chlapci približne do 5-6 roku obliekali do šatočiek ako dievčatá

viac k tomu tuto:


https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=5&t=986

Jaká asi byla první reakce Joffreye na žádost synů, aby se vydal na pomoc jejich matce ?

To by byla za mě velmi pěkná fan fikce, ještě kdyby to bylo obdobně hezky popsané jako v díle Angelika a její láska, podobně rozpolcená. Mohlo by to být super

Lole píše: *

14 čer 2023, 20:01

To by byla za mě velmi pěkná fan fikce, ještě kdyby to bylo obdobně hezky popsané jako v díle Angelika a její láska, podobně rozpolcená. Mohlo by to být super

Lole, Fikce se bude muset ujmout někdo jiný, ale také bych si ji ráda přečetla

Ani já se nehlásím, ale mohlo by to být zajímavý pohled Jak oje pravda že v ten moment se teprve dozvěděl že žije pokud sem to správně pochopila.

Precious píše: *

23 zář 2023, 16:10

moirra píše: *

19 zář 2023, 21:56

Mňa by teda zaujímalo akú "železnú masku" si to vraj natiahol Joffrey -keď sa po jeho domnelej poprave plížil Parížom.

Tá železná maska pri Joffreyho úteku je potvrdená aj niekým iným ako starým Pascalouom, starčekom, čo ťahal vodu zo studne a grófa videl po poprave? Vždy som si myslela, že hoci Joffreyho sluha ho naozaj videl, tú železnú masku mu "dokreslila" jeho fantázia. (veď ako mohol na takú diaľku vidieť, z akého materiálu tá maska bola?). Možno napokon de Peyrac nemal na tvári žiadnu masku a sluha len zle videl, predsa, bol už postarší a nebola vtedy náhodou aj tma?

Ja som vedela že to ešte niekde je, iba že som to hľadala an nesprávnych miestach. Tak teda je to v 4 diely, máme sevdectvo otca Antoina:


Otec Antoine se modlil v kapli. Laický bratr mu přišel oznámit, že si s ním přeje bezodkladně mluvit jakýsi žebrák. Žebrák, jenž strčil poslovi do ruky zlaťák, takže se ho neopovážil vyhodit. Otec Antoine zamířil do hovorny. Stál tam ubožák, opřený o mohutnou berli a olejová lampička promítala jeho dlouhý kymácející se stín na vápnem vybílené stěny. Oblečený byl slušně. Na tváři měl černou ocelovou masku. Sundal ji a otec Antoine padl na kolena a prosil nebesa, aby ho zbavila těch příšerných vidin, protože měl před sebou přízrak, přízrak čaroděje, kterého viděl na vlastní oči hořet na náměstí Gréve.

Ono to mohlo byť kadečo - napríklad nejaká maska čo visela ako ozdoba an stene, poprípade rozobral nejakého výstavného zbrojnoša. Keď je človek v núdzi, a potrebuje sa zachrániť, fantázii sa medze nekľadú. A ako vieme Joffrey bol nadmieru kreatívny

Ono to vôbec nemusela byť taká ako filmová železná maska tuto:




Napríklad mohla byť takáto zo zbronoša: https://foto.turistika.cz/foto/11507/90 ... cf6640.jpg

alebo: https://trencin.dnes24.sk/images/photoa ... rad-7-.jpg

alebo nejaká dekoračná maska ktorá visela na stene:

He, mě by zajímalo, kde tu masku sebral? Ve svém pařížském paláci? Cestou do Vincennes asi těžko...

PenelopaW píše: *

29 led 2024, 10:08

He, mě by zajímalo, kde tu masku sebral? Ve svém pařížském paláci? Cestou do Vincennes asi těžko...

No starý baskický sluha Pascalou ho vraj videl vo veľkej galérii. To už mal masku.

Viac prezradím v pokračovaní fikce z roku 1661. Pokračko dúfajem že dnes, maximálne zajtra, konečne dopilujem. Keď che človek písať fikcie dôveryhodne, tak musí byť presvedčený že to čo napísal, že to aj presne tak bolo.

PenelopaW píše: *

29 led 2024, 10:08

He, mě by zajímalo, kde tu masku sebral? Ve svém pařížském paláci? Cestou do Vincennes asi těžko...

Řekla bych, že tu masku mohl mít ve skrýši společně s pokladem. Protože víme, že v té chvíli už téměř umíral vyčerpáním, takže pochybuju, že šel na jarmark do Saint Germain a tam si nějakou masku koupil. A taky mi to prostě sedí k Joffreyově povaze, on vždycky tíhnul k tomu, maskovat si tvář a hodně věcí předvídal. Takže proč by si jednu masku neschoval "pro případ"? Naopak by byl nerozum, kdyby tam žádnou neměl. Otázkou je, proč byla železná a ne kožená nebo sametová...

Sob píše: *

11 čer 2023, 17:41

Jaká asi byla první reakce Joffreye na žádost synů, aby se vydal na pomoc jejich matce ?

Nad tímhle jsem zrovna nedávno uvažovala!
Řekla bych, že je to tak trochu "plot hole" v kánonu. Protože když se hrabě setkal s Florimondem musel se dozvědět:
1. že Angelika přežila útěk z harému
2. že je v nemilosti u krále a že jí hrozí nebezpečí od jeho vojáků
3. že se vydala do Středomoří najít svého manžela - důkaz, že na něj nezapomněla a že se s ním chce setkat

Přijde mi, že v 6. díle se občas chová jako by o těchto věcech nevěděl. Ale je možné, že prostě jen stále pochyboval, jak to vlastně s Angelikou doopravdy je, nevyznal se v ní, myslel, že je povrchní a přelétavá.
Myslím, že po informacích od Florimonda musel mít opět mnoho protichůdných pocitů. Radost, že je A. naživu, pochybnosti o vážnosti její situace, domněnky, že se vrátí ke dvoru ke "královskému milenci", strach, že se opět zraní, zlost, že mu stále není jedno a že má stále touhu jí přispěchat na pomoc...
Pokud Florimond naléhal, že musí jet A. napomoc, pochybuju, že by ho odmítl, nebo alespoň ne otevřeně. Vždycky, když zjistil, že hrozí Angelice nebezpečí, snažil se jí jet na pomoc. Na druhou stranu, byl na začátku nového projektu kolonizování Maine, neměl zázemí a ještě ani pozici v Maine, možná stavěl Katarunk, měl teda sám co dělat a neměl zodpovědnost jen za sebe, ale za mnoho dalších životů včetně svých synů. A pak prakticky: kde by jí hledal? Šel by do Versailles se po ní poohlédnout, nebo by se zastavil na Plessis?

Osobně to vidím takto:
Florimond odjel v říjnu 1671 - v knize je zmíněno, že mu dlouho trvalo, než se dostal do Ameriky (během zimy možná tolik lodí neplulo) a doplul do Charlestonu, což je v Jižní Karolíně. Do Bostonu je to dle Google maps okolo 1600 km. Takže by mě nepřekvapilo, kdyby na otce narazil až třeba za rok, nebo i víc od svého odjezdu. Řekněme, že ho potkal buď na podzim roku 1672, nebo na jaře roku 1673.
K setkání v La Rochelle došlo přibližně v květnu 1676. Takže je mezi tím rozdíl kolem 3-4 let.
Taky víme, že Joffrey podnikl několik cest do Španělska se zlatem Inků a během zimy do Evropy nejezdil. Což nám taky zúžuje možnosti.

Jenže nevěděl, co s Angelikou je, kde se nachází a jestli je opravdu potřeba jí hledat a zachraňovat. Mohl třeba vyslat nějaké informátory, aby zjistili, co s ní je (to by mu bylo, myslím, podobné). Jenže zas než ti by se dostali z Francie do Ameriky a než on by mohl všeho nechat a vyplout jí na záchranu, to by opět trvalo určitě dost dlouho. Třeba rok...
Možná tomu teda v tu dobu nechával volný průběh, protože nebylo jednoznačné řešení.
Já mám představu, že se spojil se svými informátory a ti mu nemohli dát konkrétní informace - buď proto, že Poitou se zmítalo v bouřích, nebo prostě proto, že se po markýze slehla zem. A vyřešila to až po letech náhoda jménem Rochat, který mu všechno vyzvonil. To by vysvětlovalo, proč na nic nečekal a okamžitě vyplul ze Španělska směr La Rochelle (posádka si přece stěžovala, že ve Španělsku neměli tolik času, kolik jim bylo slíbeno).

Milá Ms_Rescator, vítej na fóru! První příspěvek a hned tolik erudovaný a orientovaný v tématu . Smekám . Souhlasím s tím, co píšeš, a líbí se mi, že bereš v potaz časovou prodlevu i vzdálenost. Dnes jsme už zhýčkaní technikou, že bývá těžké si představit, že svět byl tak velký, že lidi o sobě roky nevěděli. V tomhle kontextu se mi líbilo, že AG zavřela i linku Angeličina bratra Josselina a jeho americké dobrodružství.

Tak mne napadá, byl tu někdo jiný než Jeanne, kdo se věnoval Joffreyově působení v Akkadii před setkáním s Angelikou a příjezdem Hugenotů?

PenelopaW píše: *

16 úno 2024, 23:09

Tak mne napadá, byl tu někdo jiný než Jeanne, kdo se věnoval Joffreyově působení v Akkadii před setkáním s Angelikou a příjezdem Hugenotů?

už si asi zabudla že si pre nás spravila prehľad fikčných vlákien a myslím aj že podľa tématiky.
Ja sa Joffreyom v Novom svete zaoberám vo fikčnej paródii Pirát Čierna Brada - ale to už je tam zasa Angelika.

V každom prípade by to chelo fikcie o Joffreyovi v Novom svete v období pred príchodom Angeliky, čo by malo byť obdobie trvajúce približne 5 rokov.

srdečne vítam novú prispievateľku! A veľmi sa mi páči, ako si nášho pána grófa zanalyzovala, keď sa stretol s Florimondom. Tvoje slová sú podľa môjho gusta, aj ja takto pracujem v bodoch A ešte aj číselne a dátumovo podložené, výborne!
Súhlasím s tebou, že niektoré veci sú "plot hole", dierou v zápletke - a že ich tam je. (Mňa vždy napadne, že ako je možné, že kapitán Jason nepochopil, že Angelika je Cantorova matka.) Určite na ne narazíš, keď si budeš prečítavať fórum. Ja to AG ani nevyčítam, udržať si pozornosť a linky každej postavy pri takom literárnom opuse je priam nemožné. A myslím si, že veľa urobilo aj to, že pôvodná verzia bola zeditovaná. Ktovie, čo všetko z nej vypadlo.

Priznám sa, že som už viackrát uvažovala o tom, že napíšem kratulinkú fikciu, ako sa Joffrey stretol s Florimondom, resp. ako zistil, že jeho žena žije. Ale neviem, či by to niekoho zaujímalo, nemalo by to veľmi zápletku, skôr by išlo o akési vysvetlenie, ako to celé mohlo byť.

Precious píše: *

18 úno 2024, 12:04

Súhlasím s tebou, že niektoré veci sú "plot hole", dierou v zápletke - a že ich tam je.

Ano, samozřejmě by bylo spíš zvláštní, kdyby u tak rozsáhlého díla žádná díra nebyla (zejména v době bez počítačů), ale díky bohu za ně, protože alespoň máme o čem přemýšlet. Napadá mě další "plot hole", totiž že pokud chlapci Joffreye několikrát prosili, aby jim našel matku, pravděpodobně by si musel všimnout, že chlapci mají s Angelikou pěkný vztah tudíž asi nebude ke svým synům tak lhostejná. Ale chápu, že když byl zasažen nešťastnou láskou tak v té věci asi nebyl schopen uvažovat logicky a nestranně.

Precious píše: *

18 úno 2024, 12:04

Mňa vždy napadne, že ako je možné, že kapitán Jason nepochopil, že Angelika je Cantorova matka.

Tak to je naprostá pravda! Sama se divím, že mě tahle otázka taky nikdy nenapadla! Ale máš pravdu, je to opravdu zarážející, zvlášť když Jason o vztahu Rescatora k záhadné francouzské otrokyni musel kolikrát přemýšlet. (Jinak příběh A. a J. z pohledu zapšklého Jasona nebo i Ericksona je námět na skvělou grotesku. Chudáci si s nima užili své a vůbec netušili která bije. ).

Precious píše: *

18 úno 2024, 12:04

Priznám sa, že som už viackrát uvažovala o tom, že napíšem kratulinkú fikciu, ako sa Joffrey stretol s Florimondom, resp. ako zistil, že jeho žena žije. Ale neviem, či by to niekoho zaujímalo, nemalo by to veľmi zápletku, skôr by išlo o akési vysvetlenie, ako to celé mohlo byť.

Já bych určitě fikci na téma setkání Joffreye a Flo uvítala! Sama jsem si asi tak před 15 lety nějakou psala ale nedokončila, kdo ví, kde je... Možná si jednou taky napíšu novou verzi, ale zajímá mě pohled ostatních!

(Jinak jak už asi někteří uhádli, tak tu nejsem úplně nová, nějak se stále nemůžu dostat do svého účtu s nickem "dauphine", tak proto nový účet. Ostatně to není velká oběť, být slečnou Rescatorovou. )

Mně pointu zákulisně prozradila Moirra , ale říkala jsem si, že taková provokativní přezdívka by Dauphine jistě nenechala chladnou . Tak znovu a lépe: Vítej zpět!

Nemůže to být proto, že fórum teď vyžaduje po určité době aktualizaci hesla? Kontaktovala mne takto i Ada, že jí po delší nepřítomnosti nefungovalo přihlášení. Zkus napsat Fantině .

Už jsem všechno zkoušela, nic nefunguje. Ale nevadí, nějak na tom nelpím...

Vítej zpět.

Tak je to nelogické v kontextu znalých informací co víme jako čtenáři my, ale zase v kontextu myšlení postava je jejich chování na lodi pro mě naopak celkem pochopitelné a co víc zábavné. Vnímám to jako kdyby emoce vyhráli na ráciem v jeho uvažování a vedli až takovým suprovým myšlenkovým kotrmelcům někdy až vtipným. Mě se asi nejvíc líbí v tomhle úvaha, kdy Angeliku obviní z vícero protichůdných věcí na jednou. Já nevím, ale připadá mi to realistické v tom, jak se člověk chová když je zamilovaný a nezávislé na věk člověka, ale občas mám pocit že i zamilovaný člověk ve 40 letí se dokáže chovat poblouzněně jako puberták. A musím říct, že pan Hrabě byla mega puberťák ješitnej a uraženej a hrál ještě nedostupnýho. No jo no, ale prostě perfektně funguje. A co víc chovali se tak oba a celkově není dojemné, že muž, který nikdy neztrácí klid, prostě ztratí na lodi hlavu pro milovanou ženu?

Ale to s tím Jassonem je dobrá poznámka a celkově mi příjde až neuvěřitelné že by nikdo z posádky si nedal dva a dva dohromady ve spojitosti se syny. Ale tak zase by to asi ubralo tomu jak byl 6 díl napínavý a řekněme dokážu opustit nelogiku v ději pokud to nejsou velké chyby, který obrací celý děj.

Ms_Rescator píše: *

22 úno 2024, 15:45

Precious píše: *

18 úno 2024, 12:04

Priznám sa, že som už viackrát uvažovala o tom, že napíšem kratulinkú fikciu, ako sa Joffrey stretol s Florimondom, resp. ako zistil, že jeho žena žije. Ale neviem, či by to niekoho zaujímalo, nemalo by to veľmi zápletku, skôr by išlo o akési vysvetlenie, ako to celé mohlo byť.

Já bych určitě fikci na téma setkání Joffreye a Flo uvítala! Sama jsem si asi tak před 15 lety nějakou psala ale nedokončila, kdo ví, kde je... Možná si jednou taky napíšu novou verzi, ale zajímá mě pohled ostatních!

(Jinak jak už asi někteří uhádli, tak tu nejsem úplně nová, nějak se stále nemůžu dostat do svého účtu s nickem "dauphine", tak proto nový účet. Ostatně to není velká oběť, být slečnou Rescatorovou. )

tak som veľmi rada, že si späť, Dauphine! Dúfam, že tu budeš veľmi dlho!

Ja som už niečo napísala, alebo nebude to presne scéna stretnutia otca a syna, skôr niečo, čo sa odohráva krátko po tom. Uvidíme, kedy sa mi to podarí dočistiť. Možno by si potom ty mohla napísať to samotné stretnutie...

Tiež súhlasím s tým - a nikdy ma to nenapadlo - že áno, Joffrey mohol vidieť, že chlapcom na matke záleží a že teda asi to nebola chladná, neprítomná osoba, ktorá bola viac na Dvore než s nimi. Ale máš pravdu, keď sú v tom city a urazená hrdosť, bolesť, tak človek neuvažuje veľmi racionálne. A v tej mojej minifanfikcii sa práve orientujem takto a chcem dať pánovi grófovi najavo, že o svojej nevernej žene má trochu pomýlené predstavy...

Precious píše: *

02 bře 2024, 10:33

Ja som už niečo napísala, alebo nebude to presne scéna stretnutia otca a syna, skôr niečo, čo sa odohráva krátko po tom. Uvidíme, kedy sa mi to podarí dočistiť. Možno by si potom ty mohla napísať to samotné stretnutie...

Tak to zní moc zajímavě, jsem zvědavá a těším se! Já už mám ty roky mezi 1671 - 1676 z velké části dopsané (není to úplně dopodrobna, měl to být spíš flashback ve vzpomínkách, v jiné fikci, něco na způsob 6. dílu, ale nabobtnalo to víc, než jsem zamýšlela, tak uvidím).

Precious píše: *

02 bře 2024, 10:33

A v tej mojej minifanfikcii sa práve orientujem takto a chcem dať pánovi grófovi najavo, že o svojej nevernej žene má trochu pomýlené predstavy...

Dobrý nápad! To je něco, co mi popravdě v 6. dílu chybí, nějaké uvědomění, sebereflexe, zhodnocení svých utkvělých, chybných představ ze strany Joffreye. Aby se celý ten děj 6. knihy trochu víc uzavřel, za mě je tam trochu useknutý...

moirra píše: *

03 říj 2024, 20:57

najskôr k tej debate o tom znamenám Golon sa narodil v nedelu 23 Augusta 1903 v Turkestane v Bukhare.
a to definitívne v znamení LEVA

Ještě k té spojitosti mezi narozením Sergeho Golona a Joffreye (už tu byla debata, že Joffrey se narodil taky v srpnu ve znamení lva).
Napadlo vás někdy, že si vlastně Joffrey nadělil nejlepší dáreček k padesátinám, jaký si vůbec nadělit mohl?
Pokud počítáme, že Joffrey byl ročník 1626 (v roce jeho svatby 1656 mu bylo 30) a v roce 1676 si odvážel Angeliku na Gouldsboru do Ameriky, pak nám vyplývá, že během cesty nebo lehce po přistání Joffrey oslavil své kulaté výročí a sám sobě nadělil Angeliku.

Zajímalo by mě, jestli to takhle krásně vyšlo čistě náhodně...