Tou svojí monotematičností jsem samozřejmě myslela scény spjaté s Desgrezem
.
Pročpak bych znovu kreslila Pont Notre Dame, když tu máme mnohem krásnější scénu?
mimi píše: * | 24 úno 2024, 18:14 |
Já myslím, že je to návštěva Angeliky u Desgreze u něho doma v knize Angelika a král.
tak to potom môže byť deň kde si Desgrez povedal niečo v zmysle: jeden jediný deň, pre jednu jedinú ženu .....
Přesně tak.
Scéna je z knihy
Angelika a král 2 – Desgrez pomáhá Angelice se obléknout.
Hned za rozbřesku jí pomohl se znovu obléknout, zatímco světlo svíček v červáncích bledlo.
(…) Tiskl ji k sobě a díval se do prázdna nad její světlovlasou hlavou.
(…) Stoupl si za záda mladé ženy a zavazoval jí stuhy třetí sukně.
„No prosím, jak se žena umí stát nebezpečnou,“ řekl se svým sarkastickým úsměvem. „A stejně tak i beránkem. Tak čím ještě mohu posloužit paní markýze? Jakou radu jí ještě dát? Jakou pitomost ještě udělat?“
Obcházel kolem ní s pohyby prvotřídního krejčího, natřásal jí cípy přepychového pláště, rovnal záhyb sem a záhyb tam, a jeho přehnaná mimika kontrastovala se zuřivým výrazem v obličeji.
Kdybyste jen věděly, jakou práci mi dalo vymyslet, co mohla mít na sobě, a crcat se (na druhém obrázku) se třetí sukní!
ten fingovaný výsluch u neho doma keď Angelika uvažovala o samovražde. (…)
A tiež jej pomáhal sa obliecť.
Musela jsem si osvěžit paměť, protože jsem žila v tom, že při první „návštěvě“ Desgrez Angeliku neoblékal, ale pouze ji vykázal do koupelny, ať se jde upravit. Mýlila jsem se:
Slyšela skřípat husí brk. Najednou Desgrez vstal a zeptal se:
„Zvládnete to? Můžu vám posloužit místo komorné?“
Aniž čekal na odpověď, vešel a šikovně jí začal zavazovat šňůrky na sukni.
mimi píše: * | 24 úno 2024, 18:14 |
Potom se to vyvinulo, že jí Desgrez pomohl odložit šperky a oděv.
Nenapadlo mě, že (hlavně ta první) kresba se dá pochopit i tak, že ji svléká. Ale ono by to klidně být mohlo:
Pohodila hlavou, jako by znovu pocítila tíhu svých řetězů. Pořád jí bylo nevolno a nemohla popadnout dech, ta tíha byly možná jen slzy, které nemohla vyplakat. Položila ruku na tuhý korzet a postěžovala si: „I ty šaty jsou těžké!“
„Tak je sundáme,“ chlácholil ji.
Paže kolem pasu ji už zavírala do bezpečného kruhu. Zlý sen se ztrácel. V této chvíli se jí nemohlo nic stát.
mimi píše: * | 24 úno 2024, 20:30 |
Moirro, teď jsem se dívala pozorně a Desgrez ji podle mě obléká. Jestli si dobře vzpomínám, tak jí vždycky navrhl, že jí bude dělat komornou.
Zajímavé je, že na rozdíl od scény v dílu Cesta do Versailles, zde z textu není patrné, zda byl Desgrez při oblékání Angeliky sám již ustrojen anebo byl sám nahý. Jelikož se nacházel u sebe doma, klidně ji mohl oblékat sám jen v nedbalkách nebo nějakém domácím oděvu – zvažovala jsem, zda ho neobléct do županu
.
Samozřejmě i zde má ilustrace svoje mouchy. Desgrez jako vysoce postavený úředník v této době již nosil paruku, viz první setkání v jeho novém bytě, když Angelika přivezla otrávenou noční košili k rozboru.
Když Desgrez za dlouhým pracovním stolem vstal, pochopila, že je skutečně naprosto vyloučené vrhat se kolem krku úředníkovi v paruce, dokonalému od pečlivě uvázaného šátku na krku až po špičky naleštěných střevíců. V tabákově hnědém obleku vypadal trošičku silnější, pořád to byl však hezký muž, jenž vyměnil poněkud nedbalé chování hladového chudáka za odměřený postoj perfektního úředníka. Stále však z něho vyzařovala tehdejší síla. Podala mu ruku. Stiskl ji, ale nepolíbil.
Nebudu hanět sebe sama, ale kromě toho, že má Desgrez na prvním obrázku každou botu jinak velkou, pokud by nosil paruku, měl by zřejmě nakrátko ostříhané vlasy jako Filip:
Díky krátkým kudrnatým vlasům, které ve dne skrýval pod parukou, dlouhým řasám a kyprým rtům připomínal s tím nevinným a klidným výrazem tváře řeckou sochu.
Mně se ale líbí s tím rozcuchaným lookem, takže jsem si dovolila ponechat mu vlasy dlouhé a spoléhajíc na to, že si je nechal v původní délce a holt pokaždé, když šel do práce, nacpal pod paruku.
------------
Možná, kdybych rovnou přihodila třetí kresbu, neváhaly byste, o který styk Desgreze s Angelikou se jedná. Kánon se touto otázkou vůbec nezabývá a přesouvá pozornost do ložnice, kam pan policajt markýzu odvedl, ale už jednou jsem tu kladla otázku, kterou jsem pobavila hlavně sebe sama.
Co po Angeličině odchodu dělal pan de La Reynie??
Z knihy víme, že jej Desgrez přizval k setkání s Angelikou, které se rychle opět změnilo ve výslech:
„(…) Zatím dlužíte policii, madame, důkaz své důvěry k ní. Pan de La Reynie mě pověřil, abych vám vyřídil, že si s vámi přeje naléhavě mluvit.“
„Příležitostně se u něj zastavím.“
„Nejvhodnější příležitost je právě teď,“ řekl Desgrez, dvěma kroky došel ke dveřím a otevřel je.
Vešel pan de La Reynie.
Poté, co Angelika odmítla vypovídat a poněkud se připila, ji Desgrez šel vyprovodit.
„Machiavelli řekl, pánové… ano, Machiavelli řekl, že kdyby lidé byli dobří, i ty bys byl dobrý a řídil by ses ve všem příkazy spravedlnosti, ale protože jsou špatní, musíš i ty být často špatný…“
Policejní důstojník a jeho podřízený si vyměnili pohledy.
„Nechme ji jít,“ řekl La Reynie polohlasem.
Uklonil se Angelice, která ho snad ani neviděla. Vrávorala ke dveřím, nohy se jí podlamovaly. Desgrez šel za ní, a když narazila na polici a pak do zavřených dveří, provedl ji chodbou.
Jenže, jak víme, ven nedošli:
„Nono, jste opilá, jak zákon káže. Nemohu vás takhle nechat jít, nebo si zlomíte nohu.“
Autoritativně ji uchopil za paži, postrčil ji o několik schodů nahoru a násilím ji vtáhl do jakéhosi pokoje.
Jak to pokračovalo, také dobře víme, stejně jako, že Desgrez se s Angelikou rozloučil až ráno. Ale co sakra v té pracovně dělal pan de la Reynie??!!
Vysvětlení by se mohlo skrývat v této nenápadné replice:
„Desgrezi, Desgrezi,“ opakovala mazlivým hláskem, který ho dojímal, „já už nemůžu…
Ach, kolik je hodin?“
„Určitě dost pozdě.“
„A mě čeká dole kočár.“
„Mí lidé se o něj postarali.“
Vidím nebohého policejního ředitele, jak čeká, až se jeho podřízený vrátí, aby mezi čtyřma očima probrali, co jim výslech markýzy du Plessis prozradil. Desgrez se stále nevrací. La Reynie trpělivě čeká. Desgrez stále nikde. La Reynie nenápadně sleduje hodinky. Přijde sluha, aby zastřihl knoty svíček. La Reynie trpělivě čeká. A čeká. A čeká... Vchází sluha a oznamuje mu, že pan kapitán je zaneprázdněn, ale paní markýza mu laskavě zapůjčila svůj kočár, aby se mohl vrátit domů
.
Diskuse k tomuto tématu zde:
https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 205#p21205
-------------
„(…) Pokud bys chtěla někdy něco sdělit policii, obrať se na pana de La Reynie. Je daleko způsobilejší než já přijímat urozené dvorní dámy.“
Naprostý souhlas!
Věřím, že policejní ředitel neměl u své pracovny v Chateletu šmajchlkabinet
.