Ajla píše: *

06 led 2022, 22:05

Zdravím, dámy. Přihlásila jsem se na vaše forum až teď, i když ho sleduju už dlouho a Angeliku čtu, pročítám a znovu čtu od svých 16 let (loni jsem završila šedesátku).

Aljo, úvodem si dovoluji přivítat Tě mezi registrovanými členkami "klubu" a těší mne, že jsi tento krok udělala. Co vím, hodně uživatelů navštěvuje stránky jako neregistrovaní, a nás vždy potěší setkat se s další "angelikoložkou" . Stejně tak gratuluji k loňskému jubileu! (Opět mne to utvrzuje v tom, že Angelika je "srdcovkou" pro všechny věkové kategorie a každá si v ní najde to svoje.)

Ajla píše: *

06 led 2022, 22:05

Když se de Peyrac/Rescator mylně domníval, že Angelika zahynula v poušti, jak to, že se nevydal hledat do Francie opuštěného Florimonda nebo proč neposlal někoho, aby po něm pátral? Mohl se snad domnívat, že se ho ujalo příbuzenstvo v Monteloupu, ale přece jen, byl to jeho dědic a nejstarší syn, měl by ho chtít mít u sebe! Kvůli získání Cantora svedl námořní bitvu a na Florimonda zapomněl? Přitom v americké sérii je jeho vztah k němu velmi blízký, možná bližší, než ke Cantorovi. Nepřipadá vám to jako zásadní opomenutí paní Golon?

Tvá otázka je hodně dobrá!! Sama nejsem takovou znalkyní Peyracova charakteru a osoby obecně, od toho tu jsou jiné, takže se neodvažuji odpovědět ani nadhodit nějakou hypotézu. Napadá mne jen, a na to by mohla znát odpověď Moirra, jestli není třeba nějaký střípek informace v cizojazyčných vydáních, třeba v německém?

Pokud měl Rescator o zelenooké otrokyni informace, jistě musel vědět i to, že má ještě syna s Filipem. (Otázka do pranice: Byl by ochoten zajistit i tohle dítě po "smrti" jeho matky?) Nejsem si teď jistá, ale nestudoval tou dobou Florimond u jezuitů? Třeba ho jen Joffrey nechtěl tahat ze studií, přetrhávat jeho rozběhnutou kariéru u dvora, ale jen ho zpovzdálí sledoval? (Nicméně argument o Cantorovi, kterého jako vlastní dítě předtím vůbec nepoznal, protože syn se narodil až po popravě, tohle vcelku vyvrací.)

Milá PenelopoW, dík za přivítání i za rychlou odpověď. Tahle věc s Florimondem mi vrtá hlavou ani ne tak z hlediska "Peyracova charakteru", spíš se domnívám, že autorce to jaksi z celého konceptu vypadlo. V "Angelika a její láska" celkem podrobně líčí, jaké měl pocity, když zjistil, že domněle zahynula, jakou měl radost, že se aspoň shledal v Palermu s Cantorem a jak přenechal vládu nad Středomořím nad Mezzo Mortem. A nesnažil se před uzavřením této své životní kapitoly něco zjistit o synovi, kterého ještě ve Francii znal jako miminko? Možná opravdu něco vypadlo v českém překladu? Ale jakákoliv zmínka chyběla i ve slovenské verzi, kterou jsem mnohokrát četla za socialismu (mimochodem, je to můj nejoblíbenější díl).

PenelopaW píše: *

07 led 2022, 10:42

Ajla píše: *

06 led 2022, 22:05

Zdravím, dámy. Přihlásila jsem se na vaše forum až teď, i když ho sleduju už dlouho a Angeliku čtu, pročítám a znovu čtu od svých 16 let (loni jsem završila šedesátku).

Aljo, úvodem si dovoluji přivítat Tě mezi registrovanými členkami "klubu" a těší mne, že jsi tento krok udělala. Co vím, hodně uživatelů navštěvuje stránky jako neregistrovaní, a nás vždy potěší setkat se s další "angelikoložkou" . Stejně tak gratuluji k loňskému jubileu! (Opět mne to utvrzuje v tom, že Angelika je "srdcovkou" pro všechny věkové kategorie a každá si v ní najde to svoje.)

Ajla píše: *

06 led 2022, 22:05

Když se de Peyrac/Rescator mylně domníval, že Angelika zahynula v poušti, jak to, že se nevydal hledat do Francie opuštěného Florimonda nebo proč neposlal někoho, aby po něm pátral? Mohl se snad domnívat, že se ho ujalo příbuzenstvo v Monteloupu, ale přece jen, byl to jeho dědic a nejstarší syn, měl by ho chtít mít u sebe! Kvůli získání Cantora svedl námořní bitvu a na Florimonda zapomněl? Přitom v americké sérii je jeho vztah k němu velmi blízký, možná bližší, než ke Cantorovi. Nepřipadá vám to jako zásadní opomenutí paní Golon?

Tvá otázka je hodně dobrá!! Sama nejsem takovou znalkyní Peyracova charakteru a osoby obecně, od toho tu jsou jiné, takže se neodvažuji odpovědět ani nadhodit nějakou hypotézu. Napadá mne jen, a na to by mohla znát odpověď Moirra, jestli není třeba nějaký střípek informace v cizojazyčných vydáních, třeba v německém?

Pokud měl Rescator o zelenooké otrokyni informace, jistě musel vědět i to, že má ještě syna s Filipem. (Otázka do pranice: Byl by ochoten zajistit i tohle dítě po "smrti" jeho matky?) Nejsem si teď jistá, ale nestudoval tou dobou Florimond u jezuitů? Třeba ho jen Joffrey nechtěl tahat ze studií, přetrhávat jeho rozběhnutou kariéru u dvora, ale jen ho zpovzdálí sledoval? (Nicméně argument o Cantorovi, kterého jako vlastní dítě předtím vůbec nepoznal, protože syn se narodil až po popravě, tohle vcelku vyvrací.)

Ajo, Vítej na fóru.
Penelopo, Souhlasím, že Joffrey možná prozatím nechtěl Florimonda odvádět od studií a z jeho prostředí. Touha mít u sebe Cantora se zrodila jako náhlý impuls, poté co viděl jeho jméno mezi posádkou. Pomyslel někdy na svou ženu, která truchlí za synem ? Nebo opravdu věřil v její bezcitnost ? Scéna v knize Angelika a její láska, kdy se ptá Angeliky na osud svých synů a čeká na její reakci.. Nemám slov...
Jestli by se postaral o syna Filipa, je opravdu otázka do pranice Myslím, že by se o něj postaral, protože Filip přijal jeho syny. Byla by to pro něj otázka svědomí a cti

Krásný novy rok, přeji Vám hodně zdraví a mnoho hezkých momentu s Angelinou.
Líbí se mi otázka Alji. Informace se tehdy šířily daleko pomaleji ale přesto si myslím, ze se mohly k Rescatorovi odnést info, ze jeho žena žije a o tom co děla jeho syn.
Docitam nyní předposlední díl, po posledním se chci vrátit na začátek, mám velké mezery.

Já nevím, byla někde zmínka o tom, že Rescator vůbec věděl, že Florimond studuje u jezuitů, když odcházel ze Středomoří?
Co se týká Charlese-Henriho, myslím, že by o něm vůbec neuvažoval. Měl v té době dost starostí sám se sebou. A pak, ani by tu možnost neměl, protože
kdyby Angelika skutečně zemřela, o Filipova syna by se postarali jeho kmotři - král a královna. Zajistili by mu tu nejlepší péči, výchovu a budoucnost. Navíc by Charles-Henri zdědil Plessis-Belliere, vzorně spravovaný Molinesem, a určitě plno dalších statků a důchodů.

Ajla píše: *

08 led 2022, 18:41

Co se týká Charlese-Henriho, myslím, že by o něm vůbec neuvažoval. Měl v té době dost starostí sám se sebou. A pak, ani by tu možnost neměl, protože
kdyby Angelika skutečně zemřela, o Filipova syna by se postarali jeho kmotři - král a královna. Zajistili by mu tu nejlepší péči, výchovu a budoucnost. Navíc by Charles-Henri zdědil Plessis-Belliere, vzorně spravovaný Molinesem, a určitě plno dalších statků a důchodů.

Vitaj v klube! Som tu Moderátorka, ako vydíš s pseodonymom Moirra, ale prezývajú ma aj Polačka.

čo sa týka Charlesa-Henriho: tak to je absolutne správny odhad čo by sa stalo ak by Angelika zomrela. V tomto citáte je dôkaz že asi tak by sa to odohralo zrejme presne tak ako píšeš:

Pan de Marillac znovu rozložil panovníkův dopis.
„Pak bude madame du Plessis zatčena, odvezena do nějaké pevnosti či kláštera podle našeho výběru. Její domy, zámky, paláce budou zapečetěny, pozemky prodány. Jediné panství, získané dědictvím, zámek du Plessis a přilehlé pozemky, bude zachováno a předáno Charlesi-Henrimu du Plessis, maršálovu synovi a našemu kmotřenci, kterého bereme pod svou ochranu.“


Čo sa týka Florimonda, tak si vždy treba pripomínať že sa nachádzame v 17 storočí. Kým o živote slávneho manželského páru si Rescator mohol všade aj sám prečítať v hocakom vtedajšom periodiku, na to aby sa dozvedel ako sa má Florimond, sa v tom čase nedalo jednoducho niekam zavolať. Joffreyová noha na územie Fracie mohla vstúpiť iba pod hrozbou smrti, a teda zasa zostávalo iba niekoho vyslať na výzvedy.
A nezabúdajme jedno: v 17 storočí sa považoval 13 ročný chalaň za takmer dospelého muža - v tom veku sa šľachtici toho času ženili a velili vojakom na bitevnom poli.

Čo vlastne vedel Joffrey o Florimondovi?

Nuž vedel toho dosť. Už kedysi sa jeho zved vrátil s tým že Angelika sa znovu vydala a že jej synovia zastávajú u dvora významné funkcie. A potom mu to ešte potvrdil aj Cantor, že Florimond má dobré miesto u dvora.

Joffrey nikdy nekonal zbrklo. Mňa zaujalo že sám veľmi sebakriticky vyhlásil, že nechcel spraviť ešte viac hanby svojim predkom tým že by sa stal renegátom ... Plus si aj vyčítal že aký to má Cantor nebezpečný život po jeho boku, keď sa ho Mezzo Morte pokúšal uniesť. Takže sa nehnal do toho aby si priviedol aj staršieho syna. Toho mladšieho mu do cesty poslala náhoda, treba si znovu prečítať priebeh tej bitky medzi Vivonnem a Rescatorom, ktorý pôvodne vôbec nemienil bojovať.

Podľa mňa keď odplával do nového sveta, bol ešte v šoku, že Angelika zomrela a že ju už nikdy neuvidí. A on na rozdiel od nás smrteľníkov nekonal nikdy zbrklo. (pokiaľ pred ním práve nestála Angelika a nevyfučalo mu aspoň na chvíľu všetko z hlavy). Určite na Florimonda myslel, a určite by sa mu bol aj ozval v pravej chvíli, a pokiaľ viem stále mal priateľov aj peniaze v bankách vo Francii - to znamená že istotne už rozhodil siete, ale ako to už býva, Florimond, celý po otcovi , ho predišiel.

Neskoršie vyhľadám ešte citáty a napíšem ešte viac.

Milá Moirro,
díky za komentář a citaci. Tvoje vysvětlení naprosto sedí s logikou děje i charakterem postav. Jenom mi chybí, že to takhle není nikde předestřeno v knize. Prostě asi potřebuju, aby mi to bylo řečeno po lopatě .

Moiro, děkuji za osvětlení dotazu Alji Recsator/ Florimond. Těším se na Tvé další odkazy.
Není něco nového ohledně posledního dílu Království Francouzské.

Milá Ajla,

vitaj medzi nami, som rada, že máme novú prispievateľku!

Priznám sa, že Tvoja otázka ma nikdy nenapadla, ale je to dobrá otázka. Asi to bude naozaj tak, že Rescator po odchode zo Stredomoria naozaj žialil za Angelikou a veľmi na Florimonda nemyslel. Ale po čase by sa určite začal zaujímať o jeho osud, vyslal by nejakého posla, aby zistil, čo sa s jeho starším synom stalo.

Pokiaľ ide o Charlesa-Henriho, mňa viackrát napadla fikcia, ako by sa Angelika stretla s Rescatorom v La Rochelle, a Charles-Henri by ešte žil a Honorine neexistovala. Dokonca som aj čítala jednu ruskú fanfiction, kde obaja, Florimond aj Charles-Henri sú s Angelikou v La Rochelle a obaja sa nalodia na Gouldsboro s ňou. (Honorine neexistuje) A som presvedčená, že de Peyrac by sa o malého Filipovho syna postaral ako o vlastného. Netvrdil by mu, že je jeho otec, ako povedal Honorine, ale správal by sa tak a až keď by sa Charles-Henri dostal do veku vtedy považovanému za dospelosť, poslal by ho späť do Francúzska pre dedičstvo.

Precious píše: *

11 led 2022, 09:09

Milá Ajla,

vitaj medzi nami, som rada, že máme novú prispievateľku!

Priznám sa, že Tvoja otázka ma nikdy nenapadla, ale je to dobrá otázka. Asi to bude naozaj tak, že Rescator po odchode zo Stredomoria naozaj žialil za Angelikou a veľmi na Florimonda nemyslel. Ale po čase by sa určite začal zaujímať o jeho osud, vyslal by nejakého posla, aby zistil, čo sa s jeho starším synom stalo.

Pokiaľ ide o Charlesa-Henriho, mňa viackrát napadla fikcia, ako by sa Angelika stretla s Rescatorom v La Rochelle, a Charles-Henri by ešte žil a Honorine neexistovala. Dokonca som aj čítala jednu ruskú fanfiction, kde obaja, Florimond aj Charles-Henri sú s Angelikou v La Rochelle a obaja sa nalodia na Gouldsboro s ňou. (Honorine neexistuje) A som presvedčená, že de Peyrac by sa o malého Filipovho syna postaral ako o vlastného. Netvrdil by mu, že je jeho otec, ako povedal Honorine, ale správal by sa tak a až keď by sa Charles-Henri dostal do veku vtedy považovanému za dospelosť, poslal by ho späť do Francúzska pre dedičstvo.

Precious, Máš zajímavou teorii. Ještě zajímavější by pro mne byla zápletka,kdy Charles -Henry žije, ale Honorine také existuje. Angelika žije s dětmi u Berna. Dál je vše jako v knize.

Milá Precious,
vidíš, varianta se živým Charlesem-Henrim mě nikdy nenapadla. Jeho smrt je prostě v románě daná, autorka tak příběh postavila a já nejsem příliš nakloněná se vymýšlet jiné varianty (i proto mě fan fictions moc neříkají, i když chápu touhu jejich autorek pobýt jakýmsi způsobem trochu déle v kouzelné atmosféře románu). Smrt Charlese-Henriho a všechny hrůzy oné noci v Plessis byly důvodem a příčinou, proč se Angelika změnila natolik, že ji Joffrey nepoznával. Ztvrdla, ale přitom se snažila chránit děti, protože v každém viděla svého mrtvého syna (kvůli kterému měla i výčitky, že se mu dost nevěnovala). Kdyby Ch.-H. žil, asi by nebyla tak plná nenávisti, s Joffreyem by řešili jiné problémy... Prostě jiný příběh

Milé dámy, skutočne zaujímavé úvahy. Mňa tiež dosť bolelo že Charles-Henri, jediný syn maršála du Plessis to neprežil, podobne ako to bolelo Florimonda v 6 diely.

varianta se živým Charlesem-Henrim by vskutko boal bývala zaujímavá ...Joffrey by sa určite bol príkladne staral aj o toto dieťa a prijal ho za svoje. Spomínam si že si všimol že Cantor mal maršála očividne rád - a Florimond malého bratčeka zbožňoval.

Z útržkovitých vzpomínek si pak vytvářel podivný obraz, na němž kráčela Angelika v nádherných toaletách, hrdina Florimond a chladný a dvorný maršál du Plessis-Belličre, kterého měl Cantor rád, král, královna a následník trůnu, kteří v něm, ač to bylo s podivem, vzbuzovali spíš ochranitelské pocity a trochu je i litoval.

„Otec mi řekl, že Charles-Henri umřel,“ pokračoval Florimond. „Zabili ho královi dragouni, že?“
Angelika tiše přikývla. (...)
Florimond a celý se třásl bolestí a zadržovaným vztekem. Vždycky si myslel, že se v životě všechno urovná: Teď se však poprvé v životě octl před nenapravitelným neštěstím: smrtí Charlese-Henriho.
„Je opravdu mrtvý?“ zeptal se rozčileně a doufal v zázrak.
„Vlastníma rukama jsem ho uložila do hrobu,“ vzdychla hořce Angelika.
„Takže tohohle bratra už nikdy neuvidím,“ hlas se mu zachvěl. „Tolik bych si to přál… Čekal jsem na něj… Byl jsem si jistý, že přijde… Ukázal bych mu naši rudou žulu v Keewatinu a pak malachit u Medvědího jezera. A pak všechny ty krásné minerály pod zemí, stačí je najít. K čemu to teď bude dobré? No, přesto jsem ho stačil naučit mnoho věcí…“ Hubený krček se chvěl zadržovaným vzlykotem.
„Ach,“ rozhněval se, „proč jen jsi mi zakázala ho odvést, když byl ještě čas? Proč se nemůžu vrátit a zabít ty mizery?“
Šermoval mečem.
„Bůh by neměl dovolit takové věci. Už se nebudu modlit.“
„Nerouhej se, Florimonde,“ okřikla ho přísně. „Tvoje vzpoura je k ničemu. Poslechni svého moudrého otce, který nás žádá, abychom nepřiváželi na tuhle novou zemi naše staré nenávisti. Proklínat to, co bylo, a drásat se minulými omyly nám spíš uškodí, než pomůže. Musíme se dívat dopředu. Ať mrtví pochovávají mrtvé své, říká se v Písmu. Napadlo tě, Florimonde, jaký je to zázrak, že jsme se dnes sešli?

PS: Toto pridávam len aby sa to nestratilo medzi ostatnými príspevkami. Konečne nejaká schopná maska hodná veľkomožného pána Rescatora:

Moiro, Maska vypadá opravdu hodně dobře. Nevzpomínám si na tuto pasáž s citacemi z bible v českém vydání.

Sob píše: *

26 zář 2022, 18:22

Moiro, Maska vypadá opravdu hodně dobře. Nevzpomínám si na tuto pasáž s citacemi z bible v českém vydání.

je to celkom na konci 6 dielu, keď prišla karavana a Angelika dala Joffreyovi facku že jej nepovedal že synovia žijú a sú uňho - po tom čo sa ukludnila sa rozprávala zo synmi

inak pani AG často cituje bibliu - čo sa mne osobne páči - lebo biblické múdrosti cituje úvážene a v správnom kontexte - vidno na tom že bibliu dobre poznala

u nás doma ju často citovala naša babka, otcová mama, ktorá v skutku vyrastala u mníšok v kláštornej škole, a tie im bibliu každý deň vtĺkali do hlavy až sa im z hláv parilo - hoci nikdy nebola nejaká upjatá svätuškárka - ale praktická inteligentná žena
po tom čo jej zomrela mama, a otec sa znovu oženil - keďže bola talentovaná bol to jediný spôsob ako jej v tom čase ako osobe ženského pohlavia umožniť poriadne vzdelanie - i keď ani to nebolo zadarmo
chovanky (z výnimkou bohatých, za ktoré rodičia platili mastné školné) museli v tom kláštore popri škole drieť od rána do večera - a babka sa tam priučila bylinkárstvu z ktorého čerpala po zvyšok života pri liečení iných
takže z jej rozprávania viem že medzi kláštorom s chovankami v 17 storočí a tým na samom začiatku 20 storočia neboli takmer žiadne rozdiely, ak teda pominieme techniku - a ako taký kláštor fičal mám z jej príbehov z prvej ruky

moirra píše: *

26 zář 2022, 21:12

Sob píše: *

26 zář 2022, 18:22

Moiro, Maska vypadá opravdu hodně dobře. Nevzpomínám si na tuto pasáž s citacemi z bible v českém vydání.

je to celkom na konci 6 dielu, keď prišla karavana a Angelika dala Joffreyovi facku že jej nepovedal že synovia žijú a sú uňho - po tom čo sa ukludnila sa rozprávala zo synmi

inak pani AG často cituje bibliu - čo sa mne osobne páči - lebo biblické múdrosti cituje úvážene a v správnom kontexte - vidno na tom že bibliu dobre poznala

u nás doma ju často citovala naša babka, otcová mama, ktorá v skutku vyrastala u mníšok v kláštornej škole, a tie im bibliu každý deň vtĺkali do hlavy až sa im z hláv parilo - hoci nikdy nebola nejaká upjatá svätuškárka - ale praktická inteligentná žena
po tom čo jej zomrela mama, a otec sa znovu oženil - keďže bola talentovaná bol to jediný spôsob ako jej v tom čase ako osobe ženského pohlavia umožniť poriadne vzdelanie - i keď ani to nebolo zadarmo
chovanky (z výnimkou bohatých, za ktoré rodičia platili mastné školné) museli v tom kláštore popri škole drieť od rána do večera - a babka sa tam priučila bylinkárstvu z ktorého čerpala po zvyšok života pri liečení iných
takže z jej rozprávania viem že medzi kláštorom s chovankami v 17 storočí a tým na samom začiatku 20 storočia neboli takmer žiadne rozdiely, ak teda pominieme techniku - a ako taký kláštor fičal mám z jej príbehov z prvej ruky

Moiro, Taky se mi moc líbí, že Anne Golon ve svých románech často cituje bibli a navíc ve správném kontextu. Anne opravdu musela znát bibli opravdu velmi dobře. Životní příběh tvé babičky mi taky připadá jako námět na román. Nechceš sepsat článek o životě klašternich chovanek na základě Angeliky a zkušeností tvé babičky ?

Sob píše: *

26 zář 2022, 22:39

Moiro, Taky se mi moc líbí, že Anne Golon ve svých románech často cituje bibli a navíc ve správném kontextu. Anne opravdu musela znát bibli opravdu velmi dobře. Životní příběh tvé babičky mi taky připadá jako námět na román. Nechceš sepsat článek o životě klašternich chovanek na základě Angeliky a zkušeností tvé babičky ?

No chystám sa niečo o tom niečo napísať v rubrike Liečiteľstvo. Možno by sme mali otvoriť aj sekcciu biblické citáty v Angelike.

A teraz sp§ť k veľkomožnému pánovi Rescatorovi:

Precious píše: *

12 lis 2022, 10:17

.... a raz som tu položila otázku, či ste tušili, že Rescator je Joffrey. Teda tie čitateľky, čo predtým nevideli film. Teraz, keď tú knihu čítam, uvedomujem si, že to muselo byť každému - okrem Angeliky - jasné maximálne v polovici knihy. Rescator je v podstate prítomný od začiatku v celej knihe, aj keď nie priamo v deji, ale stále ho niekto spomína, hovoria o ňom, obdivujú ho alebo preklínajú. Napriek tomu, že "priamy vstup do deja" - teda stretnutie zoči-voči Angelike - má iba jeden, je zrejmé, že je jedným z hlavným protagonistov tohto dielu.

No je tam veľa idícií, a najneskoršie v momente keď Osman Feraji, po tom ako vravel že si ide rescator po Angeliku, vyslovil i keď nedopovedanú vetu: On bol kedysi tvojim ..... (musím mrknúť ako to bolo formulované v originále) to muselo všetkým čitateľkám byť jasné.

Angelika bola v tom momente veľmi rozrušená: Zabili jej pred očami quasi priateľa a bola na úteku v akútnom ohrození života.
Kto s nás už nejakú takúto extrémnu situáciu zažil, vie že jej mozog pravú podstatu tých slov sotva zachytil...

Na Angelikynu obhajobu musím uviesť že poprvé sa jej obraz Joffreya spájal s jeho krásnym charizmatickým hlasom (speváci s krásnymi hlasmi majú vo väčšine prípadov aj krásny hlas aj keď rozprávajú) plus extrémnym krívaním

Jeanne mi rozprávala že keď zorganizovali s priateľmi maskovaný bál pričom mali celotvárové masky a postavy zahalené do kostýmov, že veru mali problémy uhádnuť kto je kto, hoci vedeli kto sa maskovaného bálu zúčastňuje a nebolo ich veľa.

Problém je v tom že je ťažko vžiť sa do niečoho kým si to človek nevyskúša.
(Zuzanka by mala nabudúce zorganizovať maskovaný bál)

Citovat:

Všetky informácie, ktoré o ňom čitateľ získava, ukazujú jediným smerom. Aj keď je pravda, že AG to občas zámerne zahmlí: napr. scéna na Malte po úteku z Kandie, keď si Angelika spomína na Rescatora a ako na ňu "uprene hľadeli žiariace oči v maske" (teda spomienky na fascinujúceho cudzinca bez tváre) sa končí vetou, že "máte návštevu človeka, ktorý videl vášho manžela." (očividne sa manžel neschováva, jeho tvár poznajú.) No a samozrejme, aj keď sme pochopili, že hlas stratil, stále sme mohli pochybovať ohľadom krívania...

máš pravdu ten Mohamed Raki musel vidieť Joffreya bez masky - veď opísal podrobne jeho jazvy ale vtedy ešte nebol Rescator, podľa kánonu si nasadil masku až potom ...(ten moment kedy sa z Joffreya stal Rescator sa v knihe spomína, preto vieme že si masky nechal ušiť v z jemnej kože z Cordoby)
a inak jeho pravú identitu poznal aj Mezzo Morte (veď Joffrey očividne žil krátko aj v Annabe, v Alžíri - čo bola v tom čase kresťanská Enkláva)- preto sa tak strašne smial že Angelika Rescatorovi ušla

presne tak hoci všetky indície ukazujú rovnakým smerom, podobne ako v mojej fikcii o paláci na Milose, nuž ale to zmiznuté krívanie tam bolo to najneuveriteľnejšie .... - 17 storočie nieje 21 storočie kde sa chirurgia mechanických častí tela skutočne teší veľkým úspechom.. v 21 storočí by to Angeliku istotne napadlo

avšak už to že Joffrey vyviazol živý bol preňu zázrak... takže v takýto ďalší, na tú dobu vskutku obrovský zázrak, zrejme odmietala uveriť

milujem tú scénu zo začiatku siedmeho dielu kde sa Angelika vytešuje že Joffrey ešte trochu kríva a on si s nej kvoli tomu uťahuje a nadhadzuje teóriu zámeny manželov (kto s vás videl film Sommersby? )

Citovat:

Myslím si, že aj preto vzniklo toľko fikcií na tému stredomorského stretnutia, lebo to každý vnímavý čitateľ pochopil a iba preklínal zbrklú a impulzívnu Angeliku (alebo Colina Paturela, že zabil Osmana Ferradžiho práve vo chvíli, keď mal vysloviť slovo "manžel".) Prípadne bol naštvaný na samotnú spisovateľku, že to takto zamotala. Ale AG vedela, čo robí - udržiavala čitateľa v napätí ešte ďalší diel Alebo to bol len príklad skvelého marketingu 60 rokov dozadu?

ja veľmi rada čítam skutočné osudy rôznych ľudí a môžem povedať že samotný život píše očividne z radosťou tie najzamotanejšie príbehy a nielen že tie príbehy čítam za môj už dlhý život som pochodila svet krížom krážom a vypočula si od rôznych ľudí ich životné príbehy z ich vlastných úst - a človek sa niekedy nestačí čudovať
som si istá že pani AG toto (že samotný život píše očividne z radosťou tie najzamotanejšie príbehy) dobre vedela-
že bola životaskúsená vidno aj podľa toho aké komplexné postavy dokázala stvoriť, a dobre toho v knihe využila

napríklad aj v samotnom 17 storočí je tých šialene zamotaných skutočných príbehov viac ako dosť

moirra píše: *

12 lis 2022, 12:39

Angelika bola v tom momente veľmi rozrušená: Zabili jej pred očami quasi priateľa a bola na úteku v akútnom ohrození života.
Kto s nás už nejakú takúto extrémnu situáciu zažil, vie že jej mozog pravú podstatu tých slov sotva zachytil...

Na Angelikynu obhajobu musím uviesť že poprvé sa jej obraz Joffreya spájal s jeho krásnym charizmatickým hlasom (speváci s krásnymi hlasmi majú vo väčšine prípadov aj krásny hlas aj keď rozprávajú) plus extrémnym krívaním

Jeanne mi rozprávala že keď zorganizovali s priateľmi maskovaný bál pričom mali celotvárové masky a postavy zahalené do kostýmov, že veru mali problémy uhádnuť kto je kto, hoci vedeli kto sa maskovaného bálu zúčastňuje a nebolo ich veľa.

Problém je v tom že je ťažko vžiť sa do niečoho kým si to človek nevyskúša.
(Zuzanka by mala nabudúce zorganizovať maskovaný bál)


presne tak hoci všetky indície ukazujú rovnakým smerom, podobne ako v mojej fikcii o paláci na Milose, nuž ale to zmiznuté krívanie tam bolo to najneuveriteľnejšie .... - 17 storočie nieje 21 storočie kde sa chirurgia mechanických častí tela skutočne teší veľkým úspechom.. v 21 storočí by to Angeliku istotne napadlo

avšak už to že Joffrey vyviazol živý bol preňu zázrak... takže v takýto ďalší, na tú dobu vskutku obrovský zázrak, zrejme odmietala uveriť

Angelika mala dôvody na to, aby svojho muža nespoznala - všetko, čo si vymenovala, tomu len dáva za pravdu a ja s tebou súhlasím. Ale čitateľ, ktorý nebol v strese a mal čas na to, aby sa mu všetky indície v hlave uležali, to uhádnuť musel a lámal si hlavu len nad tým, ako bolo možné, že Joffrey už nekríva Keby bola Angelika Rescatorovi neušla a strávila by s ním pár dní, určite by začala poznávať jeho pohyby, spôsob vyjadrovania, tvar jeho rúk, držanie tela (aj keď bez krívania určite pozmenené) - a možno by si aj všimla, že mal juhofrancúzsky prízvuk (určite ho mal, to ma nikto nepresvedčí). Takéto niečo si aj ty nadhodila vo svojej fikcii, dobre si to pamätám? Musím si ju znovu prečítať! Apropo, KDE JE ĎALŠIA KAPITOLA? Už sa neviem dočkať!!!

Moiro, Rubrika biblické citáty v Angelice to je skvělý nápad. Ráda se přidám k jejich vyhledávání.

Precious píše: *

12 lis 2022, 15:07

Keby bola Angelika Rescatorovi neušla a strávila by s ním pár dní, určite by začala poznávať jeho pohyby, spôsob vyjadrovania, tvar jeho rúk, držanie tela (aj keď bez krívania určite pozmenené) - a možno by si aj všimla, že mal juhofrancúzsky prízvuk (určite ho mal, to ma nikto nepresvedčí). Takéto niečo si aj ty nadhodila vo svojej fikcii, dobre si to pamätám? Musím si ju znovu prečítať! Apropo, KDE JE ĎALŠIA KAPITOLA? Už sa neviem dočkať!!!

Presne tak keby ju Rescator ako mal v pláne (a ako sa stalo v mojej fikcii) bol odviezol na svoj ostrov, a strávila s ním viacej času, tak by si ho určite začala pozornejšie obzerať, presne ako sa to deje v mojom pokračovaní.

Čo sa týka južanského prízvuku, ak Rescator rozprával v 17 storočí "po Francúzsky", tak celkom iste hovoril severo-francúžtinou, inak by mu nikto nerozumel, podobne ako Angelika poriadne nerozumela keď prišla do Toulouse. Okrem toho to by už bolo do očí bijúce, lebo Toulouse malo nápadné nárečie - a Joffrey by sa tým príliš prezrádzal - a už by ho vôbec nepovažovali za Španiela či Turka či dokonca Maura ako sa vždy celé Stredomorie o tom dohadovala v 4 diely.

O tom južanskom prízvuku veľkomožného pána Rescatora nájdeme zmienku v knihe Angelika a jej láska. Nasledovný rozhovor sa však udial až po veľkom odhalení, keď už Angelika poznala pravú identitu Rescatora. Keby bol tým nárečím hovoril celý čas, nebola by lodiarová manželka prišla na to až neskoršie:

„Tak já vám, přítelkyně drahá, řeknu, odkud je,“ prohlásila paní Manigaultová hlasem, jímž se oznamuje veledůležitá zpráva. „Paní Angelika mi promine, ale v duchu se ptám, jestli o tom nevím dokonce víc než ona.“
„To bych se divila,“ procedila Angelika skrz zuby.
„Notak, co o něm víte?“ ptaly se ženy a přistoupily blíž. „Je to Španěl? Ital? Turek?“
„Nic takového. Je od nás,“ prohlásila triumfálně kmotra.
„Od nás? Z La Rochelle?“
„Mluví snad někdo o La Rochelle?“ ušklíbla se paní Manigaultová a pokrčila rameny, „řekla jsem od nás, tedy z mého kraje.“
„Z Angouleme,“ vykřikly unisono nevěřící a pokořené Larochellanky.
„Ne tak úplně. Víc na jih… Z Tarbes… nebo z Toulouse, nejspíš asi z Toulouse,“ řekla skoro s politováním. „V každém případě je to akvitánský šlechtic, Gaskoněc,“ mumlala a černá očka zarostlá v tuku se jí hrdě leskla.
Angelika cítila, jak se jí svírá hrdlo. Byla by tu tlustou ženskou objala. Ale hned se v duchu okřikla, že je absurdní se vzrušovat pro něco, co nemá žádnou cenu. Vždyť opravdu nemá cenu vzpomínat na něco podobného v moři Temnot, kde za chladných večerů svítí polární záře. Je to jak uschlé květiny, jež si každý nosí na srdci a na jejichž koříncích ulpělo ještě trochu rodné půdy.
„Jak jsem na to přišla?“ pokračovala loďařova žena. „To se musí umět. Jednou jsem ho potkala na palubě a on mi řekl: Paní Manigaultová, vy máte angoulemský přízvuk. A začali jsme mluvit o našem kraji…“

PS: tá veta čo som označila červeným je tak neuveriteľne krásna a romantická... pani AG mala obrovský talent

PS2: pokračovania všetkých mojich rozpísaných vecí, a tých je veru požehnane, nie len Milos a Toulouse, sa snažím dopilovať, ale aj ja mám náročný mesiac, (a pravdepodobne to tak zostane až do stredu decembra) - náročný pracovne a popri tom si obnovujem ECDL aby moje vedomosti boli na aktuálnom štandarde - takže voľného času moc nezostáva.

napadlo ma že by sme mohli spraviť zoznam indícií

ak by sme vyrobili tabuľku - do Excelu, tak by sme pridali aj knihy a strany - tak či tak sa jedná iba o diely 04-05-06
v 6tom diely prichádza na 13ty diel k odhaleniu identity

Ja zatiaľ, pretože potrebujem menšiu pauzu od roboty, pridávam tieto, zatiaľ spamäti:

V čom sa Rescator nápadne podobal na Joffreya

1. Zaoberal sa podobným pašeráctvom ako Joffrey

2. Angelika ho odhalila ako hrá na gitaru

3. celkom určite svojou výškou

4. a celkom určite svojim humorom a cynickou uštipačnosťou

5. svojou eleganciou a spôsobom akým si zakladal plášť

Aké indície dali Angelike iní:

1. Osman Angelike vyčítal z hviezd že jej osud a osud Rescatora sa neustále preplietajú

2. Nedopovedaná veta Osmana Ferajiho keď ho Colin musel zabiť: ten človek bol kedysi vašim ....

3. Melichor Pannasalve prevážal pre Rescátora pinio čím sa Angelika dozvedela že Rescator má v Stredomorí na toto monopol

4. Samotný Rescator sa viackrát prezradil že je kresťan: napríklad keď ju prosil aby sa nezrútila pred očami orientálcov v Kandii sa prezradil poriadne keď nazval Angeliku vnučkou križiakov - čím prezradil že niečo vie o jej predkoch

pridávam:
- nielen vysoká, ale aj štíhla postava (4. diel, keď ho Angelika uvidí stáť na lodi vedľa kapitána Jasona)
- stratený hlas: na začiatku 4. dielu sa Angelika od viacero postáv dozvedá, že J bol po "poprave" nemý. Samotný Rescator jej v Kandii potvrdzuje, že hlas, ktorý má teraz, nie je jeho pôvodný
- na konci 5. dielu, keď prichádza počas nočnej búrky A na R loď, vidí, ako sa u neho v "byte" svieti a napadne jej alchymické prirovnanie a nechápe, prečo ju to napadlo práve teraz
- jeho ruky - na konci piateho dielu si A uvedomuje, že ruku Rescatora dôverne pozná
- v štvrtom dieli Rescatora vytrvalo nazývajú "čarodejník"
- vie to zo ženami, s "každou hovorí vlastným jazykom"
- Cantor, keď sa topil, kričal "otec, otec!"
- mnohí hovoria, že je Francúz, lebo hovorí mimoriadne dobre po francúzsky

Moirra, ale J hral na gitaru až vtedy, keď už A vedela, kým je. Alebo máš na mysli nejakú inú scénu?

určite ma ešte kopa vecí napadne, doplním to potom sem.

Pridávam ďalšie indície. Bože, je ich tam neskutočne veľa, AG nám ich servírovala ako na striebornom podnose! A to len v jednej kapitole:
- na Malte, keď Angeliku navštívi falošný Mohammed Raki a opisuje Joffreyho - veľmi presne, podotýkam - NIKDY nepovie, že jeho pán kríval. Takýto významný detail by si nebol pamätal? A ani o hlase nespomína nič, takže pozornému čitateľovi to musí vŕtať v hlave...
- v tejto istej časti knihy sa Angelika zamýšľa nad tým, ako ju Joffrey po toľkých rokoch príjme. Spomína si na jeho hlas, uvažuje, čo sa vlastne s jej mužom stalo. O dva odstavce na to je text v zmysle, že "nejaký hlas jej šepkal, ako bude oddychovať, ako sú u neho ruže,..."

Uznávam, že sú to len indície pre čitateľa, nie pre Angeliku. Ale aj na poslednom mojom menovanom príklade je jasné, že Angelikino podvedomie jej dávalo vedieť, kto bol Rescator... =

Precious píše: *

13 lis 2022, 18:53

Moirra, ale J hral na gitaru až vtedy, keď už A vedela, kým je. Alebo máš na mysli nejakú inú scénu?
určite ma ešte kopa vecí napadne, doplním to potom sem.

máš pravdu, keďže som tie postrehy písala len tak s pamäti, netrklo ma že to bolo až po demaskovaní

Precious píše: *

20 lis 2022, 11:09

Pridávam ďalšie indície. Bože, je ich tam neskutočne veľa, AG nám ich servírovala ako na striebornom podnose! A to len v jednej kapitole:
- na Malte, keď Angeliku navštívi falošný Mohammed Raki a opisuje Joffreyho - veľmi presne, podotýkam - NIKDY nepovie, že jeho pán kríval. Takýto významný detail by si nebol pamätal? A ani o hlase nespomína nič, takže pozornému čitateľovi to musí vŕtať v hlave...
- v tejto istej časti knihy sa Angelika zamýšľa nad tým, ako ju Joffrey po toľkých rokoch príjme. Spomína si na jeho hlas, uvažuje, čo sa vlastne s jej mužom stalo. O dva odstavce na to je text v zmysle, že "nejaký hlas jej šepkal, ako bude oddychovať, ako sú u neho ruže,..."

Uznávam, že sú to len indície pre čitateľa, nie pre Angeliku. Ale aj na poslednom mojom menovanom príklade je jasné, že Angelikino podvedomie jej dávalo vedieť, kto bol Rescator... =

presne tak! úplne dokonale si to vystihla a zhrnula - a to je evľmi dobrý postreh že nehovoril nič o krívaní (musím to skontrolovať aj v iných jazykových verziách) mňa trklo až teraz keď to hovoríš

veď to je skutočne zvláštne...avšak nezabúdajme že my si niekde hovieme s knihou v rukách a Angelika samotná bola neustále v jednom kole... prežívala drámu za drámou odkedy vyplávala z Marseille - lebo brala na ľahkú váhu dobré rady všetkých tých čo ju varovali

v takých podmienkach je ťažko zachovať si chladnú hlavu a už vôbec nie keď šlo o jej životnú lásku.. ako všetky vieme ej ťažko triezvo uvažovať keď je človek vyčerpaný telesne aj emocionálne

------------------------------------------------------

keďže sa snažím dopilovať dosť dlhé pokračovanie fikcie "V zajatí čarodeja Stredomoria" samozrejme že brázdim na striedačku v 4, 5tom a 6tom diely - kde je hromada Rescatora + a tak sa v tom človek môže rochňať

lenže pozor: zasa máme vo všetkých troch menovaných knihách odstavce a kapitoly ktoré na striedačku chýbajú a zjavujú sa v rôznych jazykových vydaniach - ako tá dôležitá pasáž z úvodu 5teho dielu ktorú som preložila z Nemčiny

alebo to s tým že si Rescator si zložil masku na 13 deň po vyplávaní - a to by sme neboli nikdy postrehli, že v českej pdf niečo chýba, keby to nespomínali Francúzky v ich časových osách (jenu majú na Integrále a jednu na pôvodné vydaní, predvídavo som ich stiahla lebo zmizli z netu)

Poprvé jsem cca jako 13 léta viděla první díl. Dodnes mám před očima tu hroznou scénu s hranici a pamatuji si, ze jsem si říkala, ze to není ON, protože měl na hlavě něco jako pytel.
O par let jsem četla knihy bez toho abych viděla pokračování. Nevěděla jsem, ze J přežil a je R.
Ale v nezkrotne A jsem z indicií AG pochopila kdo je R a byla jsem nešťastná, ze mu A utekla.
Neustále mám na mysli několik nesrovnalosti MÝCH, a to
- finanční zajištění A
- dat dříve vědět, ze ziji
- mohla A poznat, ze R je vlastně její láska.
Asi se i nám všem v životě stalo, ze jsme po letech potkali osobu, která byla podobná osobě kterou jsme kdysi znali a byl to někdo cizi - možná. Možná jsme neměli odvahu ji oslovit a poznat.
Mám pro příklad historku s víkendu, kde jsme se sešli spolužáci po 40 letech. Přišel jeden, ve dveřích mi byl povědomy ale kdyby mi ostatní neřekli, ze je to Ivan, tak bych ho nepoznali i když v podvědomí bych těšila, ze jsem ho již někde potkala. Mimochodem 4 roky jsme seděli ob lavici,
Takže chápu A, ze hned J/R neidentifikovala. Kdyby měli možnost byt spolu delší dobu, myslím v Kandii, tak by jeho identita jistě poznala

Zuzanka62 píše: *

28 lis 2022, 23:46

Poprvé jsem cca jako 13 léta viděla první díl. Dodnes mám před očima tu hroznou scénu s hranici a pamatuji si, ze jsem si říkala, ze to není ON, protože měl na hlavě něco jako pytel.
O par let jsem četla knihy bez toho abych viděla pokračování. Nevěděla jsem, ze J přežil a je R.
Ale v nezkrotne A jsem z indicií AG pochopila kdo je R a byla jsem nešťastná, ze mu A utekla.
Neustále mám na mysli několik nesrovnalosti MÝCH, a to
- finanční zajištění A
- dat dříve vědět, ze ziji
- mohla A poznat, ze R je vlastně její láska.
Asi se i nám všem v životě stalo, ze jsme po letech potkali osobu, která byla podobná osobě kterou jsme kdysi znali a byl to někdo cizi - možná. Možná jsme neměli odvahu ji oslovit a poznat.
Mám pro příklad historku s víkendu, kde jsme se sešli spolužáci po 40 letech. Přišel jeden, ve dveřích mi byl povědomy ale kdyby mi ostatní neřekli, ze je to Ivan, tak bych ho nepoznali i když v podvědomí bych těšila, ze jsem ho již někde potkala. Mimochodem 4 roky jsme seděli ob lavici,
Takže chápu A, ze hned J/R neidentifikovala. Kdyby měli možnost byt spolu delší dobu, myslím v Kandii, tak by jeho identita jistě poznala

Zuzanko, Nezapomeň, že Angelika , po všem co prožila, neměla úplně jasnou mysl. Navíc Joffrey nosil masku a změnil se mu hlas. To Angeliku také jistě zmátlo.
Joffreye, myslím, trochu zarmoutilo, že ho Angelika hned nepoznala, ale na druhou stranu ho těšilo, že masku odloží až v paláci mezi čtyřma očima . Posledního trubadúra z Tolouse v sobě nezapře

Sob píše: *

29 lis 2022, 12:35

Zuzanka62 píše: *

28 lis 2022, 23:46

Poprvé jsem cca jako 13 léta viděla první díl. Dodnes mám před očima tu hroznou scénu s hranici a pamatuji si, ze jsem si říkala, ze to není ON, protože měl na hlavě něco jako pytel.
O par let jsem četla knihy bez toho abych viděla pokračování. Nevěděla jsem, ze J přežil a je R.
Ale v nezkrotne A jsem z indicií AG pochopila kdo je R a byla jsem nešťastná, ze mu A utekla.
Neustále mám na mysli několik nesrovnalosti MÝCH, a to
- finanční zajištění A
- dat dříve vědět, ze ziji
- mohla A poznat, ze R je vlastně její láska.
Asi se i nám všem v životě stalo, ze jsme po letech potkali osobu, která byla podobná osobě kterou jsme kdysi znali a byl to někdo cizi - možná. Možná jsme neměli odvahu ji oslovit a poznat.
Mám pro příklad historku s víkendu, kde jsme se sešli spolužáci po 40 letech. Přišel jeden, ve dveřích mi byl povědomy ale kdyby mi ostatní neřekli, ze je to Ivan, tak bych ho nepoznali i když v podvědomí bych těšila, ze jsem ho již někde potkala. Mimochodem 4 roky jsme seděli ob lavici,
Takže chápu A, ze hned J/R neidentifikovala. Kdyby měli možnost byt spolu delší dobu, myslím v Kandii, tak by jeho identita jistě poznala

Zuzanko, Nezapomeň, že Angelika , po všem co prožila, neměla úplně jasnou mysl. Navíc Joffrey nosil masku a změnil se mu hlas. To Angeliku také jistě zmátlo.
Joffreye, myslím, trochu zarmoutilo, že ho Angelika hned nepoznala, ale na druhou stranu ho těšilo, že masku odloží až v paláci mezi čtyřma očima . Posledního trubadúra z Tolouse v sobě nezapře

Zuzanka, rozmýšľala som nad tým "odklonením majetku" a vychádzajú mi z toho len dve vysvetlenia:
1. niečo bolo "vystrihnuté" z rukopisu AG pri editácii, resp. niečo sa nedostalo do slovenského/českého prekladu. Keby sme si mohli prečítať 6. diel "Integrále" (ktorý už bohužiaľ v češtine nevyšiel), kde sa Angelika stretáva prvýkrát po rokoch s Molinesom, možno by tam bolo niečo o tom, ako Molines hovorí, že prečo sa A nevrátila domov, mohla by si žiť pohodlne, lebo jej manžel niečo zanechal
2. jednoducho ide o dieru v zápletke - a toto vysvetlenie mi pripadá ako pravdepodobnejšie. Nevyhne sa jej ani taká dobrá spisovateľka ako AG (a že je tam takýchto dier viac, to som si všimla). Zápletka celého románu je nesmierne košatá, vystupujú v ňom doslova tisícky postáv a tak sa nedivím, že jej niečo sem-tam ušlo. Jednoducho Joffreyho vyhlásenie o tom, že "krátko pred uväznením poveril Molinesa, aby sa postaral o Angelikino finančné zabezpečenie, keby sa mu niečo stalo" (ktoré AG opísala v "Angelike a jej láske"), si AG vymyslela, keď písala 6. diel a neuvedomila si, že predchádzajúce udalosti a časti románu budú v rozpore s touto vetou. Bežný čitateľ to beztak nepostrehne, len my, ako pravé angelikologičky, sme si to všimli.

To, že sa J rozhodol vyhľadať A hádam až 6 rokov po "poprave" sa mi tiež zdá dosť neskoro. Vieme, že sa po úteku liečil veľmi dlho, možno až dva roky (tento údaj mám v hlave, ale nie som si istá, či je správny) a potom šiel do Afriky dolovať zlato. Angelike sa ozval, až keď sa vrátil na pobrežie a stal sa Rescatorom, nie? Musím si znovu prečítať 6. diel, aby som si dala dokopy, čo vlastne robil a ako dlho po fingovanej poprave. Kedy si vlastne prvýkrát spomenul na Angeliku? (a nemám na mysli scénu, keď mu Abd-el-Mešrat daroval otrokyňu, aby ho zabavila, vtedy sa mi zdá, že mu Angelika len začala veľmi chýbať, vtedy si uvedomil, že sú to roky, čo ju nevidel). No nič, asi si budem musieť prebehnúť 6. diel, kde si J spomína na svoj život po úteku.

Sob, áno, Joffrey v 6. dieli sám sebe priznáva, že mal "romantický plán, ako bude stáť pri nohách Angelikinej postele, keď sa zobudí" Bol by si to vychutnal do dna! Škoda, že AG mala inú predstavu o ich stretnutí po rokoch... Mimochodom, nechcela by si aj ty napísať fanfiction na tému "stretnutie v Stredomorí"?

Precious píše: *

01 pro 2022, 10:21

Sob, áno, Joffrey v 6. dieli sám sebe priznáva, že mal "romantický plán, ako bude stáť pri nohách Angelikinej postele, keď sa zobudí" Bol by si to vychutnal do dna! Škoda, že AG mala inú predstavu o ich stretnutí po rokoch... Mimochodom, nechcela by si aj ty napísať fanfiction na tému "stretnutie v Stredomorí"?

Precious, Zkusím o své FanFiction verzi setkání ve Středomoří popřemýšlet. Nápady samozřejmě mám.

Dekuji za odpovědi, jsem rada, ze sdílejte můj názor , ze J se mohl dřív snažit zjistit, jak se vede jeho ženě a dětem. Na druhé straně chápu, ze AG potřebovala zápletku.
Pro mne je nyní velmi důležitá Vaše předpověď kam se bude ubírat nenapsany závěrečný díl.
Nedávno jsem sledovala dokument o Versailles a Ludvíku XIV, kde uváděli, ze šlechta se mohla vzdálit pouze se souhlasem krále. Tak troch zlaté vězení. Myslíte, ze by se to dlouhodobě líbilo JP? Více ho vidím na nějakém panství, kde se věnuje vede, než při dvorských slavnostech.
Diplomacie? Věda? Cestování? ?

Ako som tu na fóre písala predtým, pozrime sa do udalostí v kánone: Joffrey bol najskôr polomŕtvy a neskoršie ďaleko od brehov Stredomoria - hlboko v srdci Afriky, v Sudáne, kam cesta v 17 storočí istotne trvala večnosť, a okrem toho že neexistovali maily či telefóny, dokonca ani telegraf, a pochybujem že v Afrike existovala nejaká seriózna pošta, koho by mal vyslať podľa vás ak oposla ke´d bol obklopený iba Mulejovmi Janičiarmi.
Príde mi celkom logické to čo pani AG napísala. Nezabúdajme že Joffrey bol vyliečený a nažive len vďaka Mulejovej nádeji že mu bude ťažiť zlato a musel sa po vyliečení okamžite vydať na cestu. Som si istá že Mulejovi ľudia by zachytili akúkoľvek poštu ktorú by sa pokúsil poslať zo srdca Islámu do kresťanského sveta, podobne ako Ľudovít XIV zachytával poštu svojich poddaných, čiže písať Angelike normálnou cestou bolo vopred vylúčené. Bol obklopený ľuďmi Muleja, ktorí by mu istotne nepomohli, aj keby mohli, pretože sa báli svojho krvilačného pána, a okrem toho,ako Joffrey tiež sám pripomína - chápali by že si robí starosti o priateľa či o koňa, ale o ženu?

Joffrey si sám u Ab-del-Mesharata sľúbil že ako náhle bude mať príležitosť zistí čo sa s Angelikou stalo. A presne to aj dodržal, okamžite ako sa ocitol na brehoch Stredomoria, a ako človek rozumný a uvážlivý, zvolil rozumnú cestu: Vyslal na zvedy nenápadného posla, lebo si v okamihu keď sa ocitol pri brehoch Stredozemného mora aj sám uvedomil koľko času uplynulo.

Nuž keď sa pozrieme ako sa vtedy cestovalo ..

A milá Precious, to nebolo 6 rokov, ale presne 5 rokov. Podľa toho kedy sa narodil Charles-Henri, musela byť svadba Filipa a Angeliky na JAR 1666 (pretože v júni toho istého roku vplávala pani du Plessis bez pozvania do Versaillských záhrad) a Joffreya "upálili" koncom Januára 1661

pripomínam že tuto je priebežná časová os:

https://angelique.cz/historicke-udalost ... slunce.php

Ak by si niekto chcel urobiť autentický obraz o tom ako to vyzeralo v Maroku a v Afrike 17 storočia - existuje vynikajúca kniha ktorá situáciu opisuje podľa zážitkov očitého svedka tých pomerov, pridala som o tom viacej sem:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 364#p31364

Zuzanka62 píše: *

07 pro 2022, 23:53

Dekuji za odpovědi, jsem rada, ze sdílejte můj názor , ze J se mohl dřív snažit zjistit, jak se vede jeho ženě a dětem. Na druhé straně chápu, ze AG potřebovala zápletku.
Pro mne je nyní velmi důležitá Vaše předpověď kam se bude ubírat nenapsany závěrečný díl.
Nedávno jsem sledovala dokument o Versailles a Ludvíku XIV, kde uváděli, ze šlechta se mohla vzdálit pouze se souhlasem krále. Tak troch zlaté vězení. Myslíte, ze by se to dlouhodobě líbilo JP? Více ho vidím na nějakém panství, kde se věnuje vede, než při dvorských slavnostech.
Diplomacie? Věda? Cestování? ?

nuž veru Angelika sama Joffrejovi vyčíta že jemu v podstate tie dobrodružstvá po jeho "poprave" vyhovovali a a on sám o tom niekde vraví neičo podobné - mali by sme dohľadať tie citáty

PS: Zuzanka o tom živote vo Versailles som ti odpovedala aj tuto:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=5&t=988

čo sa týka predpovedí kam sa bude uberať 15 diel, aj som si robila zápisky zo všetkých zmienok z úst pani AG - takže približne viem kam asi - už som sem o tom niečo dávala do rubriky KNIHY myslím- tam sme o tom diskutovali

moirra píše: *

08 pro 2022, 12:29

A milá Precious, to nebolo 6 rokov, ale presne 5 rokov. Podľa toho kedy sa narodil Charles-Henri, musela byť svadba Filipa a Angeliky na JAR 1666 (pretože v júni toho istého roku vplávala pani du Plessis bez pozvania do Versaillských záhrad) a Joffreya "upálili" koncom Januára 1661

No nežmurkaj tu na mňa, Moirra, ja nie som tá, ktorá napísala, že Joffrey si v liste od posla prečítal, že Angelika je vydatá za maršala du Plessis-Belliére a má s ním syna - ktorý, ako vieme, sa narodil začiatkom roku 1667

Ale AG to má s rokmi veľmi voľne (kvôli tomu ani nepozerám do časovej osi, lebo ma to irituje ). Napríklad vtedy, keď si v čase okolo narodenia Charlesa-Henriho Angelika pomyslela, že Cantor je na chlapca, ktorý ešte nemá osem rokov, veľmi veľký... a pritom mal chudák Cantor presne šesť... Alebo tvrdenie, že "umrel", keď mal deväť, pričom mal sedem a pol či dokonca o rok menej? (Čítala som "Angeliku a kráľa" len nedávno, ale ani za boha si neviem spomenúť, či Cantor odišiel na more a "umrel" v lete toho roku, ako sa narodil Charles-Henri alebo až neskôr. Pamätám si len to, že v čase Cantorovej "smrti" bol Charles-Herni ešte bábätko, takže Cantor mal maximálne sedem, sedem a pol.)

Osobne si myslím, Zuzanka, tak ako ty, že J začal hľadať A až tak neskoro, lebo to sedelo do zápletky. Keby to bolo napríklad o rok skôr, po tých piatich rokoch, ešte predtým, ako sa vydala za Filipa, asi by sa to celé zvrtlo inak. A tu zasa môže pracovať naša fantázia: čo by urobil J, keby dostal správu, že A je stále vdova a živí sa ako obchodníčka? Dal by jej cez ďalšieho posla vedieť, že žije? A ako by reagovala A, vydala by sa za ním? ...

Samozrejme, beriem aj Moirrine argumenty, J nemal veľa možností zaoberať sa touto vecou skôr. Ako som písala, nemám v hlave presné čísla, čo robil, kde a ako presne dlho, musím si to pripomenúť.

Precious píše: *

12 pro 2022, 12:27

moirra píše: *

08 pro 2022, 12:29

A milá Precious, to nebolo 6 rokov, ale presne 5 rokov. Podľa toho kedy sa narodil Charles-Henri, musela byť svadba Filipa a Angeliky na JAR 1666 (pretože v júni toho istého roku vplávala pani du Plessis bez pozvania do Versaillských záhrad) a Joffreya "upálili" koncom Januára 1661

No nežmurkaj tu na mňa, Moirra, ja nie som tá, ktorá napísala, že Joffrey si v liste od posla prečítal, že Angelika je vydatá za maršala du Plessis-Belliére a má s ním syna - ktorý, ako vieme, sa narodil začiatkom roku 1667

Ano Charles Henri sa narodil v januári 1667 - ale Angelika sa vydávala na jar 1666

že by tých správ čo si Joffrey nechal poslať bolo viacej?

Nuž Desgrez dokonca niekde tuším hovorí že sa práve chystala vydať za Filipa a preto jej to nepovedal - škoda že si nepridala aj citát z ktorého vychádzaš ty. V každom prípade keď jej to Desgrez spomína v 4 diely tam nieje o Charlesovi Henrim ani slovo keď jej Desgrez hovorí čo vravel otcovi Antoinovi ktorý bol kedysi spovedníkom a prišiel na výzvedy. Zmienka je iba o dvoch synoch ktoré mala z Joffreyom.


"Byl to otec Antoine z řádu založeného panem Vincentem. Kdysi byl zpovědníkem ve vězení a z toho titulu také doprovázel hraběte de Peyrac na hranici.“
Angelice se před očima náhle mihla postava malého kněze, sedícího před krbem v katovně jako poděšený cvrček.
„Po mnoha oklikách se mě zeptal, zda vím, co se stalo se ženou hraběte de Peyrac. (...)
Co jste mu řekl, Desgrezi?“
„Pravdu. Že jste dokázala ze starostí velice dobře vybřednout, že jste si vzala markýze du Plessis-Belličre a jste nejobdivovanější dámou u francouzského dvora. Bylo podivné, že ho ty novinky vůbec nepotěšily, ba naopak spíš vyděsily. Možná se obával, že vaší duši hrozí zatracení, protože jsem mu naznačil, že jste na nejlepší cestě nahradit paní de Montespan.“
Angelika zoufale vykřikla:
„Ach, proč jste prozrazoval tohle? Vy jste mizera!“
„Copak to nebyla čistá pravda? Váš druhý manžel tehdy žil a vaše hvězda stoupala tak jasně, že jste zaplňovala první stránky mondénní kroniky. Co se stalo s jejími syny, zeptal se ještě. Sdělil jsem mu, že jsou živí a zdraví, že také žijí u dvora, ve službách následníka trůnu.

(to že Desgrez spomenul že Angelika je "na nejlepší cestě nahradit paní de Montespan" bolo vskutku zlomyselné, dokonca doslova odporné. keď si pripomeniem že potom niečo podobné Rescatorovi povedal aj jeho syn Cantor, ani sa mu nečudujem že už o žiadnom ďalšom pokuse o kontakt neuvažoval)

Rescator sám niekde spomína že uplynulo 5 rokov kým sa dostal k brehom Stredozemného mora

ja som vychádzala z informácií v 4 diely ale teraz mi je jasné na čo narážaš ty:

6 diel:

Muž mu předal dopis otce Antoina. Zjistil u advokáta Desgreze, že bývalá hraběnka de Peyrac, vdova po šlechtici, o němž se celý svět domnívá, že byl upálen na hranici na náměstí de Greve, se znovu vdala za svého bratrance, markýze du Plessis-Belliere, má s ním syna a žije ve Versailles u dvora, kde zaujímá vysoké postavení.

Buď to pomotal pán Rescator a tých informácií bolo viacej, alebo existuje ešte jedno vysvetlenie:

Po piatich rokoch od popravy, ako sa píše v kánone, sa Rescator objavuje na brehoch Stredozemného mora. Vysiela posla, potom sa píše že si zariadil hlavný stan v Kandii a odišiel do Carihradu k Sultánovi a keď sa vrátil na Krétu, do Kandie, našiel tam posla a správu - nuž v 17 storočí neexistovali letecké spoločnosti, a cesty na takéto vzdialenosti trvali večnosť, takže mohlo odkedy vyslal posla, kým tento našiel pátra Antoina, kým sa tento dopravil z Marseille do Paríža a späť do Marseille a odtiaľ vyslal správu a kým sa táto dopravila do Kandie kľudne uplynúť pekných pár mesiacov. Medzitým už mala Angelika aj syna od Filipa. A stavím sa že vo franúzúzskych periodikách sa o tom písalo. A tak sa to tiež dostalo do správy.
Voila! problém vyriešený.

moirra píše: *

12 pro 2022, 16:54

Nuž Desgrez dokonca niekde tuším hovorí že sa práve chystala vydať za Filipa a preto jej to nepovedal

aj som vychádzala z informácií v 4 diely ale teraz mi je jasné na čo narážaš ty:

6 diel:

Muž mu předal dopis otce Antoina. Zjistil u advokáta Desgreze, že bývalá hraběnka de Peyrac, vdova po šlechtici, o němž se celý svět domnívá, že byl upálen na hranici na náměstí de Greve, se znovu vdala za svého bratrance, markýze du Plessis-Belliere, má s ním syna a žije ve Versailles u dvora, kde zaujímá vysoké postavení.

Buď to pomotal pán Rescator a tých informácií bolo viacej, alebo existuje ešte jedno vysvetlenie:

Po piatich rokoch od popravy, ako sa píše v kánone, sa Rescator objavuje na brehoch Stredozemného mora. Vysiela posla, potom sa píše že si zariadil hlavný stan v Kandii a odišiel do Carihradu k Sultánovi a keď sa vrátil na Krétu, do Kandie, našiel tam posla a správu - nuž v 17 storočí neexistovali letecké spoločnosti, a cesty na takéto vzdialenosti trvali večnosť, takže mohlo odkedy vyslal posla, kým tento našiel pátra Antoina, kým sa tento dopravil z Marseille do Paríža a späť do Marseille a odtiaľ vyslal správu a kým sa táto dopravila do Kandie kľudne uplynúť pekných pár mesiacov. Medzitým už mala Angelika aj syna od Filipa. A stavím sa že vo franúzúzskych periodikách sa o tom písalo. A tak sa to tiež dostalo do správy.
Voila! problém vyriešený.

Presne tak, už som tú pasáž zo 6. dielu vyhľadala, aby som ju sem vložila. Ja mám tiež zafixované v hlave, že to bolo 5 rokov, ale keďže som teraz opätovne čítala 3. a 4. diel, uvedomila som si, že tie roky nesedia a túto správu J dostal až po šiestich rokoch. Ale môže to byť tak, ako ty píšeš, vyslal posla po piatich rokoch a správa mu prišla oveľa neskôr.

Desgrez tuším naráža na situáciu, keď sa s ním Angelika v druhej časti "lúči" tesne pred sobášom s Filipom a hovorí mu o tom, že počula, že Joffrey možno unikol ohňu. Desgrez už vtedy vie, že J nebol popravený a nehovorí jej nič preto, lebo nechce, aby si ničila život tesne pred cieľom. Ale Desgreza ešte otec Anton neoslovil, len Desgrez si po vlastnej línii už bol zistil, že J nebol upálený. Myslím si, že to Angelike takto Desgrez vysvetľuje začiatkom 4. dielu a ona mu vykričí niečo v tom zmysle, že práve vtedy, vtedy pred sobášom s Filipom jej to mal povedať - teda povedať, že vypátral na vlastnú päsť, že J nebol upálený (musím pozrieť začiatok 4. dielu).

A tuto v tomto prehlásení to veľkomožný pán Rescator dokonale priklincoval:

Manželka, na niž už patnáct let nepomyslel, se najednou znovu zjeví a žádá ho, aby ji vzal na loď, aniž ho pozná, a navíc ho ještě hodlá požádat o laskavé požehnání při svatbě

To je teda parádny sebaklam !
No to mu veru ťažko uveríme .. pretože vo svojich spomienkach nám sám prezrádza že na ňu myslel ...

myslel na ňu v Maroku a už vtedy plánoval že jedného dňa sa dozvie čo sa s ňou stalo, po pár rokoch vyslal zveda, potom bol uňho Cantor - aj s ním sa o nej rozprával .....keď sa dozvedel že ju predávajú v Kandii sa tam rozbehol ako blázon... potom šil po ňu do Maroka ... a sám sebe si tu nahovára že na ňu 15 rokov nemyslel

Moirra, tieto Rescatorove sebaklamy sú už taký folklór šiesteho dielu Náš gróf de Peyrac môže byť inteligentný, vzdelaný, sčítaný a scestovaný, ale pokiaľ ide o city, reaguje ako bežný smrteľník. Myslím, že si to aj sám niekde priznáva.

Kolegyně krásná diskuze, bylo by zajímavé napsat co by se stalo, jak píše Precios, se A dozvěděla ještě před svatbou, ze J nebyl upálen.
Podle mého je J stejný jako všichni muži, miluje ale není to na prvém místě. Píše o tom i v amerických dílech. Nemám citát ale něco ve smyslu, ze předním mohl žít bez A ale teď už ne. Krásné!!!
Zároveň jsem se divadla na historii Savojského vévodství, pouze na Wikipedii. Hledala jsem jaké historické události by šly ke kánonu ale bylo to velmi povsechni.
Mate nějaký nápad?

Uz se těším na vánoční fikci je nadherna

moirra píše: *

13 lis 2022, 17:05

napadlo ma že by sme mohli spraviť zoznam indícií

ak by sme vyrobili tabuľku - do Excelu, tak by sme pridali aj knihy a strany - tak či tak sa jedná iba o diely 04-05-06
v 6tom diely prichádza na 13ty diel k odhaleniu identity

Koukala jsem co se tu ve vlákně diskutovalo během těch pár let, co jsem tu nebyla a seznam bodů mě opravdu pobavil haha. Excelovou tabulku samozřejmě schvaluji, sama mám svůj excelový "master list" na Joffreye, včetně časové osy rozdělené na fakta a fikční odhady, takže počin kvituji.

K tématu: další indicií by určitě byla jizva, která mu přivírala víčko, což muselo být patrné i při nošení masky. Minimálně pro někoho, kdo to pod tou maskou hledal. Jak si Angelika na Gouldsboru říká, že si ho musí lépe prohlédnout, tohle je podle mě jeden z detailů, které by ho chtě nechtě usvědčily.

Jak už tu někdo výše připomínal tak souhlasím, že gesta mu určitě musela zůstat a pak se stále shoduje v celkovém dojmu a vyjadřování - mefistofelská aura a velká výřečnost, ironie. I když uznávám, že změna povolání (ze šlechtice na mořského vlka) může dost mást, stejně tak jako že zdrsněl. A něco podobného si Angelika sama rozebírá, když uvažuje, jak jí Rescator připomíná Joffreye.

A taky si myslím, že na nevědomé úrovni by ho prozrazovala vůně, nemyslím parfém, ten změnil, ale třeba vůně dechu, vůně těla. To jsou podprahové vjemy na které kdyby se zaměřila, tak by jí to za chvilku bylo jasné. Vlastně je zřejmě podprahově vnímala...
A pro mě je výrazné vodítko i ten úsměv, respektive zuby (haha teď zním jak nějaký otrokář ). Ale ty jsou obecně hodně specifické a určitě mohou dost prozradit, někomu kdo má podezření.

Možná jsem to už zmiňovala v jiném vláknu, ale myslím, že A. měla větší šance ho poznat právě v Kandii, protože tam byla "otevřená hledání" a očekávala, že ho někde ve Středomoří najde. Kdežto později už své hledání vzdala, byť nepřišla o bláhovou naděj, "zavřela se". Nesnila už a byla mnohem realističtější. Myslím, že to jí právě zmátlo. Protože by byla příliš velká náhoda, kdyby zrovna tím pirátem byl Joffrey. To jí přišlo spíš jako zbožné přání a pravděpodobnost blížící se 0. Krom toho věděla, že má slabost pro muže, kteří jí Joffreye připomínají a usoudila, že proto se jí Rescator tolik líbí (viz případ Rákóczi) plus působila vzájemná chemie.

zaujímavé úvahy, Ms. Rescator. To s tým viečkom ma nenapadlo!

Ale plne súhlasím s tým, čo si napísala v poslednom odstavci. V Kandii bola A. "nastavaná" na jeho hľadanie, ľahšie by ho spoznala. Potom, ako jej Mezzo Morte naklamal, že Joffrey zomrel na mor, nádej viac-menej stratila a už ho vedome nehľadala, nikdy.

Ja som tu už raz nadhodila, že ďalšou indíciou mohol byť jeho prízvuk. Moirra síce potom na to odvetila niečo v tom zmysle, že on nemal prízvuk, lebo hovoril okcitánsky, ale ja som nenarážala na iný jazyk, iba na prízvuk. Veď keď Angelika prichádza do Toulouse, veľmi jej vadí južanský prízvuk - rýchla vrava a čo ja viem čo ešte. Nie iný jazyk, len prízvuk. A na kráľovej svadbe, keď A. počúva okolo seba dvoranov, uvedomí si, že "tie hlasy bez prízvuku" jej pripadajú čudné a trochu zahanbene si pomyslí, že zrejme už aj ona po tých rokoch chytila južanský prízvuk.

Takže predpokladám, že Joffrey ako Rescator nehovoril parížskou či poitouskou francúzštinou. Mohol aj používať nejaké slová typické pre Toulouse a jeho okolie. Angelika by si to po pár dňoch v Kandii bola všimla.

Ms_Rescator píše: *

26 lis 2024, 00:00

Možná jsem to už zmiňovala v jiném vláknu, ale myslím, že A. měla větší šance ho poznat právě v Kandii, protože tam byla "otevřená hledání" a očekávala, že ho někde ve Středomoří najde. Kdežto později už své hledání vzdala, byť nepřišla o bláhovou naděj, "zavřela se".

Já bych do toho zahrnula i Joffreyovo zavinění. Být na Angeličině místě, oddávat se představám, že HO najdu, těšit se na shledání, tak trochu bych i čekala, že až se potkáme, bude se i ON hlásit ke mně. (Jasně, je to bláhová představa, ale kdo z nás nezažil, že si do druhého projektoval svoje tužby a očekávání.) Nu a Joffrey se k ní nehlásil, moc indicií jí nedal, není divu, že se dala snadno oklamat .

Precious píše: *

26 lis 2024, 08:54

Ja som tu už raz nadhodila, že ďalšou indíciou mohol byť jeho prízvuk. Moirra síce potom na to odvetila niečo v tom zmysle, že on nemal prízvuk, lebo hovoril okcitánsky, ale ja som nenarážala na iný jazyk, iba na prízvuk. Veď keď Angelika prichádza do Toulouse, veľmi jej vadí južanský prízvuk - rýchla vrava a čo ja viem čo ešte. Nie iný jazyk, len prízvuk. A na kráľovej svadbe, keď A. počúva okolo seba dvoranov, uvedomí si, že "tie hlasy bez prízvuku" jej pripadajú čudné a trochu zahanbene si pomyslí, že zrejme už aj ona po tých rokoch chytila južanský prízvuk.

Takže predpokladám, že Joffrey ako Rescator nehovoril parížskou či poitouskou francúzštinou. Mohol aj používať nejaké slová typické pre Toulouse a jeho okolie. Angelika by si to po pár dňoch v Kandii bola všimla.

To je náhodou zajímavá myšlenka, musela jsem se nad ní chvilku zamyslet... Okcitánštinu samozřejmě můžem vyloučit, to je jiný jazyk, byť podobný. Když bych to překlopila do českého (a určitě i slovenského) prostředí, tady se člověk s trochou pozornosti rychle zbaví přízvuku či typických tvarů slov a snadno mluví obecnou češtinou. A pro takového talenta na jazyky, jakým byl Joffrey, by to neměl být problém. Navíc byl studovaný, vědec a šlechtic, žádný sedlák, co nikdy neopustil Languedoc. Takže předpokládám, že mluvil bez akcentu i bez typických obratů, pokud tedy zrovna nechtěl. Ale taky předpokládám, že se mu mohlo stávat (jako se to stává třeba lidem z Moravy nebo odjinud), že zřídkavě se mu do řeči mohl připlést nějaký obrat, typický pro jižní Francii.
Otázkou je, jestli by to bylo natolik markantní, aby to mohlo kohokoliv praštit přes uši. Osobně bych řekla, že by ho podle toho Angelika spíš nepoznala, pokud by se nějak výrazně neprořekl. Ale třeba s paní Manigaultovou určitě mluvil nářečím, když ho identifikovala že je z Toulouse.

A pokud si vzpomínám, tak třeba i Angelika během své revolty mluvila s lidmi nářečím, třeba s Valentinem. Používala ho mezi lidmi ze svého kraje, jinak ne. A Joffrey dělal něco podobného v Quebeku.

PenelopaW píše: *

26 lis 2024, 10:49

Já bych do toho zahrnula i Joffreyovo zavinění. Být na Angeličině místě, oddávat se představám, že HO najdu, těšit se na shledání, tak trochu bych i čekala, že až se potkáme, bude se i ON hlásit ke mně. (Jasně, je to bláhová představa, ale kdo z nás nezažil, že si do druhého projektoval svoje tužby a očekávání.) Nu a Joffrey se k ní nehlásil, moc indicií jí nedal, není divu, že se dala snadno oklamat .

No jasně, to souhlasím. Bylo dost dětinské, že se "zahrabal" do své kajuty a očekával, že ho Angelika pozná. Ale zřejmě potřeboval všechno v soukromí rozdýchat.

Ms_Rescator píše: *

26 lis 2024, 16:58

To je náhodou zajímavá myšlenka, musela jsem se nad ní chvilku zamyslet... Okcitánštinu samozřejmě můžem vyloučit, to je jiný jazyk, byť podobný. Když bych to překlopila do českého (a určitě i slovenského) prostředí, tady se člověk s trochou pozornosti rychle zbaví přízvuku či typických tvarů slov a snadno mluví obecnou češtinou. A pro takového talenta na jazyky, jakým byl Joffrey, by to neměl být problém. Navíc byl studovaný, vědec a šlechtic, žádný sedlák, co nikdy neopustil Languedoc. Takže předpokládám, že mluvil bez akcentu i bez typických obratů, pokud tedy zrovna nechtěl. Ale taky předpokládám, že se mu mohlo stávat (jako se to stává třeba lidem z Moravy nebo odjinud), že zřídkavě se mu do řeči mohl připlést nějaký obrat, typický pro jižní Francii.
Otázkou je, jestli by to bylo natolik markantní, aby to mohlo kohokoliv praštit přes uši. Osobně bych řekla, že by ho podle toho Angelika spíš nepoznala, pokud by se nějak výrazně neprořekl. Ale třeba s paní Manigaultovou určitě mluvil nářečím, když ho identifikovala že je z Toulouse.

A pokud si vzpomínám, tak třeba i Angelika během své revolty mluvila s lidmi nářečím, třeba s Valentinem. Používala ho mezi lidmi ze svého kraje, jinak ne. A Joffrey dělal něco podobného v Quebeku.

Presne tak. pani Manigualtová by Joffreya nebola mohla zaradiť keby s ňou nerozprával nejakým nárečím.
Ale očividne inak rozprával nejakou Francúžtinou bez akcentu, keď ho v celom Stredomorí nikto nevedel podľa reči zaradiť akej národnosti vlastne je. A o tom polemizovali aj Vivonne aj Escrainville a mnohí iní.

Tak já vám, přítelkyně drahá, řeknu, odkud je,“ prohlásila paní Manigaultová hlasem, jímž se oznamuje veledůležitá zpráva.
„Paní Angelika mi promine, ale v duchu se ptám, jestli o tom nevím dokonce víc než ona.“
„To bych se divila,“ procedila Angelika skrz zuby.
„No tak, co o něm víte?“ ptaly se ženy a přistoupily blíž. „Je to Španěl? Ital? Turek?“
„Nic takového. Je od nás,“ prohlásila triumfálně kmotra.
„Od nás? Z La Rochelle?“
„Mluví snad někdo o La Rochelle?“ ušklíbla se paní Manigaultová a pokrčila rameny, „řekla jsem od nás, tedy z mého kraje.“
„Z Angouleme,“ vykřikly unisono nevěřící a pokořené Larochellanky.
„Ne tak úplně. Víc na jih… Z Tarbes… nebo z Toulouse, nejspíš asi z Toulouse,“ řekla skoro s politováním. „V každém případě je to akvitánský šlechtic, Gaskoněc,“ mumlala a černá očka zarostlá v tuku se jí hrdě leskla.
Angelika cítila, jak se jí svírá hrdlo. Byla by tu tlustou ženskou objala. Ale hned se v duchu okřikla, že je absurdní se vzrušovat pro něco, co nemá žádnou cenu. Vždyť opravdu nemá cenu vzpomínat na něco podobného v moři Temnot, kde za chladných večerů svítí polární záře. Je to jak uschlé květiny, jež si každý nosí na srdci a na jejichž koříncích ulpělo ještě trochu rodné půdy.
„Jak jsem na to přišla?“ pokračovala loďařova žena. „To se musí umět. Jednou jsem ho potkala na palubě a on mi řekl: Paní Manigaultová, vy máte angoulemský přízvuk. A začali jsme mluvit o našem kraji…“

Prízvuk a nárečie sú samozrejme dve rozdielne veci - Pozrime sa na citáty s kánonu, z knihy Toulouska svadba:

Angelika tedy Clémenta Tonella najala. Sice ji trochu děsil, aniž věděla proč, ale byla mu vděčná, že mluví tak, jak je zvyklá, tedy bez toho nesnesitelného přízvuku, který jí začínal lézt na nervy.

Angelika takmer nerozumela Arcibiskupovi keď sa rozčúlil:

Moje rodina je jedna z nejstarších v Languedoku,“ zvolal arcibiskup a povstal. V tu chvíli začal mluvit se silnějším jižanským přízvukem, takže mu Angelika skoro nerozuměla. „Vy sám dobře víte, vy drzý tvore, že mi dědictvím patří polovina Toulouse. Už po staletí nám náležejí toulouská léna!“
„Jen čtyři století, necelá čtyři století, pane,“ křičel Joffrey de Peyrac a také povstal. „Vy jste přijel na vozech Simona de Montfort s potupnými křižáckými výpravami!

A ešte na toto: ....Angelika zjistila, že někteří šlechtici, především ti, kteří mluvili francouzsky i okcitánsky se stejným libozvučným přízvukem.

Ale aj ja si myslím že Joffrey de Peyrac bežne prízvuk nemal. Ak ho samozrejme mať nechcel.

Ms_Rescator píše: *

26 lis 2024, 16:58

A pokud si vzpomínám, tak třeba i Angelika během své revolty mluvila s lidmi nářečím, třeba s Valentinem. Používala ho mezi lidmi ze svého kraje, jinak ne. A Joffrey dělal něco podobného v Quebeku.

Presne tak. A Angelika ho podozrievala že pripravuje spiknutie.

Angelika se instinktivně bránila sestoupit ze svahu a vmísit se do té společnosti, přestože v ní bylo několik jejích přátel a uprostřed nich její manžel. Měla najednou pocit, že mezi ně nepatří. Natahovala uši a pokoušela se zaslechnout, co Joffrey říká. Slyšela ho dost jasně, ale jako by jí unikal smysl jeho slov, nebyla si jistá, že mu rozumí. A najednou jí všechno došlo. Nerozuměla mu, protože nemluvil francouzsky. Mluvil provensálským jazykem, jenž se používal jen v jižní Francii. Teď už bylo jasné, proč je v té skupince krásná Eleonora de Saint-Damien: nebylo pochyb, bylo to shromáždění Gaskoňců.

A keď už sme pri tom Quebecu - pani AG ako rodená pravá Francúzka vedela o čom tu píše:

Lidé se spontánně shlukovali podle krajů, poznávali se podle nářečí a přízvuku. Akvitánci, Normanďané, Bretonci, lidé z Perche, z pobřeží Vendée, z Aunisu a Saintonge, z přímořských krajů, odkud pocházelo mnoho kolonistů, byly tu malé skupinky ze Champagne a také Pařížanů nejrůznějšího původu, které však sblížilo velké město Paříž, v jehož stínu se narodili.

moirra píše: *

26 lis 2024, 17:35

„Paní Angelika mi promine, ale v duchu se ptám, jestli o tom nevím dokonce víc než ona.“
„To bych se divila,“ procedila Angelika skrz zuby.

tohle prostě nemá chybu
Samolibá tetka se naparuje důležitostí, Angelika žárlí na flirtujícího Rescatora a v zápětí by Manigaultovou chtěla objímat, jen proto že před ní řekla "Toulouse".
Celá ta scéna s praním prádla je tak skvěle "ze života" haha.

Ms_Rescator píše: *

26 lis 2024, 17:42

Samolibá tetka se naparuje důležitostí, Angelika žárlí na flirtujícího Rescatora a v zápětí by Manigaultovou chtěla objímat, jen proto že před ní řekla "Toulouse".

To by nebolo po prvý krát čo by Angelika chcela niekoho obímať že spomenul Toulouse: Všimnime si že pri tom výkriku "brat z mojej zeme" sa Angelika sama považovala za Toulousanku.

Ubohý kuchtík se najednou zatvářil jako boží umučení. Z trochu přihlouplého pobledlého obličeje hleděly docela hezké hnědé oči. Předchozí sebejistota ho úplně opustila. Najednou se Angelika, která už znovu začala stoupat po schodech, zarazila:
„Poslechni, ten tvůj přízvuk… ty jsi z jihu, co?“
„Ano… paní. Jsem z Toulouse.“
„Z Toulouse!“ vykřikla. „Oh, bratře z mé země!“
Padla mu kolem krku a objala ho.
„Z Toulouse,“ opakovala.
Učeň zrudl jako rajské jablíčko. Angelika mu řekla ještě pár slov provensálsky a David byl úplně bez sebe dojetím.
„Vy jste teda taky odtud?“
„Skoro.“

Tak trochu ma zarazilo že pani AG tu hovorí o provensálskom jazyku, kým francúzi rozlišujú Provensálštinu a Okcitánčinu - čo sa mi potvrdilo v rozhovore zo sprievodkyňou v pevnosti v Marseille. Diskutovala som s ňou okrem iného slovo PEYRA čo Okcitánsky znamená skala ale v Provensálštině majú na to iný význam. Pani AG bola z Toulounu, tam samozrejme hovoria Provensálštinou.

moirra píše: *

26 lis 2024, 18:07

To by nebolo po prvý krát čo by Angelika chcela niekoho obímať že spomenul Toulouse:

To je mi samozřejmě jasné. Zrovna tyhle detaily si za ta léta už pamatuju.

tak samozrejme prízvuku sa zbaviť dá, ak človek veľmi chce - a ak Rescator chcel, mohol na tom zapracovať. S tými slovnými obratmi by som si nebola až taká istá, ba ani gramatikou - máš pravdu v tom, čo hovoríš o našom Česko - Slovenskom prostredí, ale v tomto musím trochu oponovať, pretože napríklad Východniari, ktorí pracujú v Bratislave (a že je ich tam požehnane) a hlavne v médiách, a teda by mali mať nejaké školenie o spisovnej slovenčine (som naivná? ) sa dajú ľahko identifikovať hneď, ako povedia namiesto "položím to sem" ako "položím to tu", alebo keď nepoužívajú mäkké "l" teda "ľ" v minulom čase a slová ako "urobili, kúpili" vyslovujú ako "urobily, kúpily". Čiže nie je to ani prízvuk, ani slovný obrat, ide jednoducho o výslovnosť a gramatiku. ALE - práve v tomto sa mohol Rescator maskovať, uznávam, keďže sa pohyboval v prostredí, kde sa hovorilo toľkými rečami a ešte aj kadejakými zmesami rôznych jazykov, že napokon jeho francúzština mohla byť všelijaká, len nie spisovná (ako keď ide do Česka žiť Slovák a po pár mesiacoch nechytí český prízvuk, ale skôr vyslovovanie.) Iba ak by si na tom dával záležať - čo niekedy mohol, aby poplietol nepriateľov.

Moja zlatá Precious - to niesú iba východniari ktoí rozprávajú tvrdo ale aj rodení Bratislavčania, tí praví nefalšovani ktorých rodiny tam žijú generácie. Od tých ľ tak ľahko počuť nebudeš. Práve podla toho my Blaváci okamžite identifikujeme kto je zo
Stredného Slovenska - tam síce spisovnú Slovenčinu uzákonili, ale to neznamená že by ňou rodení Blaváci aj hovorili.
Východiari pre Blavácke ucho nehovoria, ale hutoria a spievajú. Okrem toho Bratislava bola až do 60 rokov trojjazyčná, bola s toho povinná matura, moaj babka ju mala, Maďarsky Nemecky a Slovensky, bez toho ani poštár nedostal miesto aby ich ovládal, a až prišli Rusi sa potom Nemčina zo škol vytratila úplne a maďarčina zostala iba na niektorých vybraných školách. Takéto extra miešané obyvateľstvo ti veru to vaše ľ moc nevysloví.

No a teraz k veci, teda veľkomožnému pánovi Rescatorovi:
Pani AG hovorí o Provensálštine - ale ja som vždy bola uistená že Toulose to už je Okcitánština a o tom ma predsa uisťovali aj ľudia v Marseille. Dokonca som si zapametala príklad ktorý mi uviedla sprievodkyňa v pevnosti.

SKALA sa provensálsky povie PIERRE ale okcitánsky PEYRA - to znamená že v Marseille to je Pierre ale v Monpelieri a v Toulouse už používajú PEYRA.
Takže náš pán PEYRAC sa v preklade volá skala alebo skalný.

Toto vraví náučný slovnik: Provensálčina (Provençau) je jedným z niekoľkých dialektov okcitánčiny, ktorými hovorí menšina obyvateľov južného Francúzska a ďalších oblastí Francúzska a Talianska. Tento jazyk je úzko príbuzný s katalánčinou, francúzštinou a taliančinou a patrí do románskej skupiny indoeurópskej rodiny jazykov.

Od nemeckých jazykovedcov som sa však dozvedela toto:

Provensálčina a okcitánčina sú dva termíny, ktoré sa často používajú ako zameniteľné (synonymá) na označenie regionálneho jazyka, ktorým sa hovorí na juhu Francúzska. Niektorí jazykovedci označujú okcitánčinu ako všeobecný termín a provensálske nárečie pre variant, ktorým sa hovorí v Provence.

Lenže z jižanmi to nikdy nebolo jednoduché, a tak sa u Francúzov dozvedám že Provensálci považujú Okcitánčinu za dialekt ich Provensálčiny, a Okcitánci zasa provensálčinu za dialekt okcitánčiny.

No tu som našla prekladový slovník z francúžtiny do provensálštiny

https://anythingtranslate.com/translato ... ranslator/

Tak pan dokonalý je tak dokonalý že i nové přízvuky si snadno osvojí . A používá je kdy chce či nechce. Já si to moc nedovedu představit ale není to moje silná stránka. Přízvuky, a to se snažím osvojit si obyčejnou francouzštinu. Mě jen napadá, že to tenkrát zkrátka bylo o dost jiné a nebylo moc možné poznat jaký jsou přízvuky pokud si v tom kraji nežil. Nemohli si vytáhnout mobil s daty a hledat tam různá nářečí, tak si myslím že to nebylo tak nutné používat dialekt. Navíc na lodi, kde byla posádka ze všech stran a typuju si že La Rochelle také mělo svůj dialekt by se další prostě ztratil. Ještě varianta je že jakmile byl pod vlivem silných emocí tak si tolik výslovnost tak aby přízvuk nebyl poznat a jestli něco kniha ukazuje, tak to jsou z jeho strany rozhodně emoce.

Jinak co se týče Bitvy o to, co je dialekt, tak mi to příjde hrozně typické Navíc se to hezky hodí k tématu knih...

Lole píše: *

07 pro 2024, 23:43

Jinak co se týče Bitvy o to, co je dialekt, tak mi to příjde hrozně typické Navíc se to hezky hodí k tématu knih...

tak toto si prosím vysvetliť, Lole. Priznávam, že neviem, na čo narážaš

V pořádku, líbila se mi poznámka Moiry o Akvitánštině a prosenválština, co se z toho je hlavní jazyk a co jen jeho dialekt.

Lole píše: *

14 pro 2024, 21:22

V pořádku, líbila se mi poznámka Moiry o Akvitánštině a prosenválština, co se z toho je hlavní jazyk a co jen jeho dialekt.

Moirra má takéto veci v malíčku