Čelenka alias niečo na pobavenie:

To čo tuto preložili slovenskí prekladatelia je absolútna tragédia. Keďže francúzky rozumeli iba ako tak máme z toho Quebeku celkom inú knihu. Vôbec posledné štyri knihy sú tak mizerne preložené až hanba.

A preto hlavne za výborný preklad dávam 1000 bodov českej prekladateľke, ktorá Quebec v skutku preložila vynikajúco.
Pozrite dámy čo sa podľa prekladateľov udialo tesne predtým čo nastúpila Angelika do člna ktorý ju mal odviesť z lode do prístavu:

Potom jej (Angelike ) prihladil bohaté vlasy, ktoré jej rozstrapatil vietor, a zachytil ich čiernou zamatovou čelenkou zdobenou bielym perím a prstencom z diamantov. Starostlivo si natiahol kožené rukavice ozdobené čipkovou manžetou.

V skutočnosti tuto Joffrey predstihol dokonca ešte aj zručnosť slávneho Bineta, keďže svojej ženuške vykúzlil vo vetrisku ktoré dulo za tri sekundy jedným šmahom slávnostný účes.

No tento preklad už tuším predstihol aj google prekladač ktorý mi z francúzštiny preložil: Joffreyové topánky nosili diamantové náušnice.

V skutočnosti sa, ako správne pochopila česká aj nemecká prekladateľka udialo toto:

Konečně si nasadil na husté černé vlasy rozevláté větrem svůj černý širák s bílým pérem, připevněným diamantovou sponou. Pomalu si natáhl kožené rukavice s krajkovými manžetami.

Na tomto mieste chcem poďakovať Dauphine a Fantine že mi dodali české knížky. Díky holky.

No veru ani Angelikyn nástup do člnu sa neodohral v oboch knihách rovnako , porovnanie v pokračovaní.

Tie štyry prekladateľky ma skoro mali na svedomí, pretože keď mi to Fantina ukázala, skoro som sa zadusila od smiechu. Nevedela som sa prestať smiať.
Keďže tie dámy majú definitívne problémy z rodmi, poriadne sa potom do toho zamotali.

No tie "sofistikované" dámy sú horší postrach prekladateľského neba ako markíz D Escranville a Zeitoun dohromady.
Ten síce celkom dohnojil dej filmu, ale tieto dámy vyrobili celkom inú, doslova príšernú knihu.
To nei sú iba ojedinelé prekladateľské kiksy! Tá kniha je ich plná. ten preklad je tak na úrovni google translate i keď vtedy zrejme ešte neexistoval! To nemali vo vydavateľstve žiadnych jazykových lektotorov?

Takže Errnie, ak objavíč niečo čo sa ti nepozdáva, prosím daj to sem a ja to overím.

Angelika v Quebecu prvý a druhý diel v Češtine
zodpovedá Slovenským knihám Cesta do Quebecu a Angelikino rozhodnutie.

Bohužial podobne ako v posledných dvoch knihách sa tu prekladateľky z nedostatku znalosti
francúzkeho jazyka nafantazírovali viac ako dosť.

Veď posúďte sami:

„Nedá se nic dělat,“ prohlásil Frontenac. „Přečtu to pak slavnostně ještě jednou před celou radou a podle patřičného protokolu, ale teď už nelze otálet. Jeho veličenstvo žádá, abych dopis přečetl okamžitě, jakmile zlomím pečeti.
„My, Ludvík, z milosti boží král Francie a Navarrska pro dobu současnou i pro budoucnost…
Frontenac četl tak slavnostně, že budil v přítomných dojem, že slyší hlas samotného krále. Z dálky se zde v zámku Svatého Ludvíka na divoké skále rozléhal slavnostně a dojímavě jako hlas Boha, když z nebe udílí příkazy.
Ze všech přítomných se zdál Joffrey jediný nedojatý až k slzám, on jediný neměl v tváři výraz zbožnění.
Angelika ho držela za ruku a cítila, že se mu vůbec nechvěje, přestože to co právě slyšeli bylo neuvěřitelné.


– Nič sa nedá robiť, – hromžil Frontenac. – Potom to ešte raz slávnostne prečítam v prítomnosti Hlavnej rady a spíšeme protokol. Jeho Veličenstvo si výslovne želá, aby som text nahlas a výrazne prečítal, len čo rozlomím pečate.
„My, Ľudovít, z Božej vôle kráľ Francúzska a Navarrska, dnes i zajtra, zdravíme vás …”
Podľa tónu Frontenacovho hlasu sa zdalo, akoby to čítal samotný kráľ. Z diaľky sem do sály zámku Ľudovíta Svätého zavítal jeho slávnostný a dojímavý hlas, aký majú iba bohovia, ktorí konajú zázraky.
Medzi rozrušenými prítomnými sa pokojne tváril iba Joffrey, na tvári mal dojatý, takmer zbožný výraz.
Angelika ho ešte stále držala za ruku, cítila, že sa ani nezachvel pri čítaní správy, ktorá bola pre nich životne dôležitá.

Ešte som to neporovnávala s inými jazykmi, ale porovnám, keď sa k tomu dostanem.

Vraj: na tvári mal dojatý, takmer zbožný výraz ......

Aby sa Peyrac tváril takto dámy, tak to teda nie!

Teda, zatím to vypadalo, že slovenský překlad je kvalitnější a kompletnější, ale tady překladatel šlápnul vedle jak ta jedle! Vždyť si navzájem odporuje i první a druhá část věty! Přece kdo je klidný, nemůže být dojatý

No ono to s tými slovenskými prekladmi nieje tak ľahké. Prvých šesť dielov bolo preložených kvalitne, dalo by sa povedať
že prvých osem ujde. Od 9 dielu začína ultimatívna katastrofa: Každú knihu prekladá niekto iný, niekedy jednu knihu aj štyria
prekladatelia. ktorí sa zrejme zišli v klube pretože ani jeden zo štyroch nevedel poriadne po francúzky.
Možno chodili spolu na rovnakú univerzitu a zápočty z francúžtiny si jednoducho kúpili.

Čím viac sa na to dívam, tým viacej fandím vašej Českej prekladateľke, ktorá síce tiež porobila chyby, sem tam jej niečo vypadlo, (kto už je dokonalý, hlavne keď má časový tlak) ale aspoň si nevymýšlala veci ktoré v knihách vôbec niesu.
A česká prekladateľka definitívne po francúzsky vie.
je preto veľká škoda že s tých integrále vznikol taký zliepanec. (zo starých prekladov a nových vsuviek)
Zrejme bola v časovej tiesni.

len si pozri pre zaujímavosť zoznam našich prekladateľov:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 642#p19642

Jednému sa s toho zatočí hlava.

Trochu OT, ale mňa zaujali aj knihy Čarodejníka z Dolného mesta (Angelika v Quebecu). Tak som si na nete poštudovala knihy a život Johna Dee, napr. No fakt nechápem, ako AG mohla mať tak široký záber, sú to také detaily, na ktoré väčšina spisovateľov absolútne nemá. Či už ide o knihy Joffreya alebo knihy Čarodejníka zo Štvrti pod Pevnosťou...

To aj vy ste tak unesené z tých detailov?

Maira píše:

Trochu OT, ale mňa zaujali aj knihy Čarodejníka z Dolného mesta (Angelika v Quebecu). Tak som si na nete poštudovala knihy a život Johna Dee, napr. No fakt nechápem, ako AG mohla mať tak široký záber, sú to také detaily, na ktoré väčšina spisovateľov absolútne nemá. Či už ide o knihy Joffreya alebo knihy Čarodejníka zo Štvrti pod Pevnosťou...

To aj vy ste tak unesené z tých detailov?

To teda hej! Takto mať všetko perfektne zrešeršované v časoch keď ešte neexistoval Internet, to je paráda!

No ona to bola veľmi inteligentná a sčítaná žena - a jej manžel ktorý jej s rešeršami pomáhal bol prototyp
vzdelanosti Joffreya - veď hovoril 11 jazykmi!

A stýmto absolútne súhlasím:

Citovat:

tak široký záber, sú to také detaily, na ktoré väčšina spisovateľov absolútne nemá.

Preto ma rozčuľuje keď túto sériu niekto zaraďuje do červenej knižnice.

Tiež momentálne po večeroch ped spaním čítam Quebec - najskvelejšie zimné čítanie keď vonku mrzne sneží....

Presne moirra...

v zime rada po večeroch pred spaním čítam Quebecké diely
- najskvelejšie zimné čítanie keď vonku mrzne sneží....

Ktoré su vaše obľúbené citáty?

vo Francúžtine má kniha 99 Kapitol - a býva rozdelená na 2 alebo tri knihy.


Divoké husy odlétaly. To bylo znamení, že zima se neodvratně blíží. Všichni vnímali, že je tu zanechávají nečasu, zamrzlé řece, zasněžené krajině. Někteří z toho zesmutněli a melancholicky říkali:
„Odlétají! Už odlétají!“
Ale až se budou vracet, všichni zas radostně zvolají: „Už jsou tady;“
Protože husy ohlašují jaro.
Angelika v Quebeku 1



A ešte niečo vtipné a romantické zároveň. jedna z mojich najobľúbenejších scén v Quebeckej časti. Ako dobre že ich semtam zasypalo snehom aj mimo Wapassu:

.....jedné chladné zimní noci v Quebecu.......

Dívala se na něho, jak spí. Věděla, že se snadno probouzí jako všichni muži, zvyklí na nebezpečí, a tak se neopovážila přejet mu prstem po černém obočí a po jizvách na spánku a na tváři.
Proč je tak tajemný, když si spolu tolik rozumějí?
Joffrey otevřel oči, nazvedl se na lokti, zapálil svíčku u postele, obrátil se k ní a tázavě na ni pohlédl:
„ Na co myslíte? Nebo na koho?“
„Na otce de Maubeuge“
„Co má co dělat ten ctihodný kněz v našem hříšném loži?“
„Zajímá mě.“



A Aby aj Penelopa mala ešte raz Vianoce, niečo pre ňu. Ach, tá básnička je tak romanická ...
A skôr ako pán Clopot neičo začne Clopotovať, v čase keď autor písal svoju básničku, Neselská veža už neexistovala, čiže pozadie k básničke je zvolené správne.

Citát takmer z konca Quebeckej časti keď už po dlhej zime priplávajú prvé lode.

Pridávala som na FB toto:

V českom preklade chýbalo že Joffrey sa pri tom smial, tak som to doplnila.

„Molines se pletl do věcí, do kterých mu nic nebylo,“ vykřikla Angelika, která znovu pocítila tehdejší vztek: vzpomněla si, jak se snažila vybojovat na svém otci i správci odklad toho nenáviděného sňatku. „Prostě jsem byla jako mnoho podobných prodaná nevěsta. A vám to bylo naprosto jedno. Koupil jste si mě jako dobytek a byl jste připraven mě po Svatební noci opustit a dál si užívat se svými akvitánskými kráskami.“
Hrabě de Peyrac vstal. „To máte pravdu.“ Smál se. Vzal ji do náručí a vlastnicky ji přivinul k sobě.

„Ale ve chvíli, kdy jsem se střetl se zelenýma očima té čarodějky Meluzíny, jsem na všechny ostatní ženy zapomněl.“
„Co by se bylo stalo, kdyby…“
„Kdyby mi byli nepřivedli i s několika stříbrnými doly malou Poitevanku? Nepoznal bych skutečnou vášeň. Nepoznal bych Lásku…“

Moc krásný uryvek

Keď Molines prichádza do Quebecu, prináša Angelike, okrem iného, obraz jej synov ktorý namaľoval kedysi jej brat Gontran, na ktorom ej ešte aj maličký, dvojročný Charles Henry. To Angeliek pripomenie dávnu tragickú noc, ktorá sa odohrala na zámku de Plessis:
Och, ako radi by sme videli ten obraz!

pripomínam písanie dopisu v Plessis v knihe Angelika sa búri:

viewtopic.php?f=1&t=939&p=30781#p30781

Dávej na tu labuť pozor, miláčku, volala na něj, když ho tehdy zahlédla ze zámeckého okna stát u jezírka. Pozoroval labuť plující k němu s úmyslem na něj zaútočit. Angelika se vrhla ze schodů v děsu, že se pták na dítě vrhne a stáhne ho do vody.
Pozor na tu labuť, miláčku.
Vzala synka za buclatou ručku a vedla ho pryč. Kráčeli spolu k zámku. Domlouvala mu, aby byl opatrný, a on jí jasným hláskem odpovídal:
„Ano, mami. Ano, mami.“
Ten den pocítila, že je opravdu její syn. Ten maličký ji dojal až k slzám a ona pochopila, že se o tohle Filipovo dítě vlastně strašně bojí, že ji trápí jeho smutný osud.
A pak napsala králi a požádala ho o odpuštění. Byla svolná ke všemu, jen když ji zachrání z téhle tragické situace, kdy je se svými syny vydána napospas armádě, která pustoší její provincii. Dala dopis Molinesovi a ten odjel na mule okamžitě do Paříže, přestože to byla velice nebezpečná cesta. Předal její vzkaz ve Versailles…
Jenže tu noc došlo ke katastrofě. Vojáci odporného tlustého Montadoura vnikli do zámku Plessis-Bellière, zabíjeli, loupili a znásilňovali ženy… Malému Charlesi-Henrimu prořízli hrdlo v náručí jeho chůvy.
Ne, všechno zas nedopadlo tak dobře. V životě se za všechno platí. Zabili mi dítě, říkala si. To je nevyléčitelná rána, která se nikdy nezahojí a nikomu se s ní nemůžete svěřit. Stejně by vám to nepomohlo. Dítě patří matce… Co by z tebe dnes bylo, chlapečku můj, kdyby tě nezabili?
Molines také pohlížel na dítě v bílých šatečkách.
„Chtěl jsem vám ten obraz přivézt,“ řekl, „je to jediná památka na posledního z rodu Plessis-Bellièrů, který pochází z téže větve jako rod Eudese III., společníka svatého Ludvíka. Nemohl jsem ho tam nechat.“
Pohlédli si do očí. Mlčeli.
„Vidíte, Molinesi,“ řekla konečně. „Vidíte, že se nemohu vrátit ke králi. Nejde to. Vy byste se taky nepokořil…“

------------------------------

Kráľ, ktorého dopis prišiel neskoro, Angelike na znak svojej priazne a lásky posiela po Molinesovi ten istý dopis, ktorý bol kedysi odpoveď na jej prosbu:

Rozevřela list papíru. Viděla podpis: Ludvík. Bylo to jen pár slov:
„Postavil jsem pro vás zázraky, má krásná přítelkyně.
Ludvík.“
Seděla a držela v rukou bílý papír, jenž se jí chvěl mezi prsty, až jí konečně otevřený vypadl.
„Postavil jsem pro vás zázraky, má krásná přítelkyně.“
Najednou vyskočila.
„Molinesi, to datum! To je omyl, je datován před šesti lety.“
„Ten dopis král skutečně napsal před šesti lety. Nesl jsem vám ho poté, co jsem do Versailles odevzdal váš dopis s příslibem, že se vzdáte. V tom dopise – vzpomínáte si – jste ho žádala o milost a slíbila jste mu, že se vrátíte ke dvoru, pokud odvolá z vašeho kraje a zámku svou soldatesku, která vás obtěžovala na vašem vlastním panství: V Plessis.
Byla jste jejich zajatkyně a špatně s vámi zacházeli. Upozornil jsem na to krále, když se mě vyptával.
Král okamžitě vydal patřičné rozkazy a po mně vám poslal dopis, který dnes držíte v ruce. Byl ochoten Ustoupit, jen aby vás viděl.
Ale když jsem se vrátil do Plessis, měl jsem před očima obraz, který znáte: dýmající trosky, dědic zámku Charles-Henri mrtvý a vy jste zmizela.
Okamžitě jsem se vrátil do Versailles a odevzdal jsem králi už zbytečný dopis, který jsem vám nemohl předat, protože jsem nevěděl, kde jste.


ilustrácia je zo zadnej strany fínskej obálky série Angelika sa búri - na obálke v popredí Montadour aj s jeho medenými vlasmi:

väčšie rozlíšenie:

download/file.php?mode=view&id=1005&sid ... 2d10cefe21

listujem si v českom preklade a zistila som, že uršulínka, ktorá mala videnie o Diablici, sa tu volá matka Marguerite. Pokiaľ si dobre spomínam, v slovenčine je to matka Magdaléna. Ako to teda AG napísala v origináli? Zisťujem, že keď vidím nejaké rozdiely medzi slovenskou a českou verziou, privítala by som ešte v nejakom ďalšom jazyku, ktorý by to "rozsúdil". Už som uvažovala aj nad kúpou pôvodného anglického prekladu, ale na amazone sú tie ceny nekresťanské.

Precious píše: *

12 kvě 2023, 08:44

listujem si v českom preklade a zistila som, že uršulínka, ktorá mala videnie o Diablici, sa tu volá matka Marguerite. Pokiaľ si dobre spomínam, v slovenčine je to matka Magdaléna. Ako to teda AG napísala v origináli?

matka Marguerite Bourgeoys je matka predstavená a skutočná historická osoba - slovensky teda Margaréta

mníška sa volá vo francúzkom origináli Mère Madeleine - matka Magdaléna
pričom to je predstavená
mníške z rádu sa hovorí soeur - sestra
v tomto prípade je to trošku popletené lebo pri konfrontácii s Angelikou o nej hovoria ako o našej sestre Uršulínke matke Magdaléne:

... La première a pris la parole, ladite dame de Peyrac, comparante, et a demandé, s'adressant à notre soeur
ursuline, Mère Madeleine de la Croix.
Question : Eh bien ! Suis-je la Démone?
Réponse : Non ! Et vous le savez bien

... Ako prvá sa prihlásila pani de Peyrac, ktorá pred nás predstúpila a oslovila našu sestru Matku Madeleine de la Croix.
Otázka: Nuž! Som ja tá démonka?
Odpoveď: Nie! A vy to dobre viete.

Tuto som o kláštore pridala do vlákna Quebecu:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 180#p32180

Inak kláštor Uršulíniek existoval v Quebecu od roku 1639 a vyzeral vtedy takto:

ďakujem za vysvetlenie, Moirra! Aspoň niečo zvládli Slováci dobre

Keďže nám pribudla nová fikcia ktorá nám opisuje život Sabine pred príchodom Angeliky do Toulouse, nedalo mi,
aj preto že práve včera bolo Troch kráľov, nezablúdiť do knihy Angelika v Quebecu.

Na konci Quebec1 v češtine je ten Trojkralovy ples - som to včera čítala a smiala sa na Joffreovi ako ironicky hovorí že to Sabine musela mať skvelé spomienky na jeho palác keď strielala na jeho loď okamžite keď sa dopočula že priplával do Quebecu.

A hľa čo o tom hovorí Sabine:

V den Tří králů se ozvaly bubny a píšťaly vojáků, kteří napekli svěcený chléb a za hudebního doprovodu se dostavili na mši: stejným způsobem po jejím skončení odešli. Odpoledne bylo v semináři divadelní představení. (...) Angelika si ve tmě omylem sedla vedle paní de Castel-Morgeat a když si toho Sabine všimla, vstala a začala se přes všechny lidi prodírat pryč.
Tolik ji nenáviděla. Ale to se musí změnit. A změní se to dnes večer, přestože tomu ještě nic nenasvědčuje. Zvlášť po tom výbuchu v semináři. Očekávalo se to nejhorší. V žádném případě, že by paní de Castel-Morgeat kapitulovala. Neboť jestli měla většina zúčastněných osob dost dobré vychování na to, aby se dokázala ovládat, všichni věděli, že od Sabine de Castel-Morgeat nelze nic takového očekávat. Protože i když měla tu nejlepší náladu, i do té nejveselejší společnosti dokázala vnést disharmonický tón, který pokazil veškerou pohodu. (...) Cítili, že dnes večer je ještě rozrušenější než jindy. Dalo se očekávat, že na plese bude chodit od skupinky ke skupince a trousit škodolibé poznámky, nebo bude i v nejnevinnější větě hledat útok na svou osobu a zlý úmysl. Hosté z toho byli trochu nervózní. Jistě, Sabine musela být pozvána, když bydlí na zámku Svatého Ludvíka, ale už předem všichni přemýšleli o tom, jak ji zneškodnit. Veselý Villedavray a roztomilý Gaubert de La Melloise slíbili, že „se o ni postarají“, kdyby se to nedalo vydržet. „Já ji opiju,“ řekl Villedavray, který miloval skandály. „Se mnou bude laskavost sama.“ Jenže to bylo jen zbožné přání. Byla z Akvitánie. Takové ženy se nedají tak snadno zkrotit.


Po tom čo Angelika Sabine na plese presvedčila aby jej pomohla v delikatnej záležitosti, pretože práve dostala svoje dni už Sabine trochu zmäkla:

Angelika jí spontánně podávala ruku.
„Sabine, nemohly bychom být přítelkyně?“
Sabine de Castel-Morgeat se smutně a odevzdaně usmála a pokrčila rameny. Ruku jí ale stiskla a upřímně na ni pohlédla.
„Nikdy jsem se necítila vaší nepřítelkyní, dokonce ani poté, jak jste se zachovala při našem příjezdu do Quebeku.“
Guvernérova manželka zrudla.
„Byla jsem jako blázen… Nenáviděla jsem vás… Ale já… Netušila jsem, že to dělo vystřelí… Zas ta moje nešikovnost.“
„Díky za ni, aspoň jste se netrefila,“ neodpustila si Angelika poznámku.
„Ale proč mě vlastně tolik nenávidíte? Vypadá to, že nenávidíte spíš mě osobně než nás oba jako možné soupeře o nadvládu nad Novým světem nebo jako možné spojence Anglie proti Nové Francii.“
„Máte pravdu, nenávidím osobně vás,“ odvrátila Sabine de Castel-Morgeat pohled.

Čo znamená že vlastne nestrielala na Joffreyové lode ale cielene na Angeliku.

A toto tu je hodne vtipné:

Angeliko, nedokážu vám to zapomenout… Zničila jste mi život.“
„Já? Jak to? Sabine, vy přeháníte!“
„Vzala jste mi muže mého života.“
Angelika otevřela zároveň oči i ústa. Sabine je strašně nervózní, musí s ní mluvit opatrně. To míní otce d’Orgeval?
„Muže vašeho života! Koho tím myslíte, Sabine?“
„No vidíte,“ vykřikla paní de Castel-Morgeat a sarkasticky se zasmála. „Copak existuje vůbec nějaký muž, který by mě miloval? Zapomněla jsem, že vy máte na výběr. Vy ano.

Potom Angelike vraví že je carmencitina neter.

„Tak mluvte,“ vybídla ji Angelika. „Pokud tomu dobře rozumím, byla jste v Toulouse, když tam přivedli mě coby nevěstu pana de Peyrac.“
„Ano. Bylo mi dvacet. Moje teta, Carmencita de Mordores, mě vzala k sobě jako dvorní dámu. Poprvé jsem opustila náš starý bearnský zámek. Moje rodina byla velice zbožná a přísná, a tak jsem po svém příchodu do paláce trubadúrské poezie v Toulouse najednou objevila všechny radosti a slasti života, nepředstavitelný přepych, duchovní rozlet, kouzlo poezie, bohatou kulturu mé země, volnou lásku, na kterou tady pohlíželi jako na ctnost, protože oslavuje lidskou bytost a odpovídá Stvořitelově přání, aby byli lidé šťastní. Jak bych mohla nebýt fascinovaná? A především okouzlená tím, kdo řídil ty neustálé nekonečné slavnosti: Joffreyem de Peyrac de Morens d’Irristru, velmožem, jenž vládl celému Toulouse. Vypadal už tehdy stejně jako dnes, ale víc mefistofelsky, trochu děsivě. Zakládal si na tom, byl zrozen k tomu, aby byl prvním mužem provincie, a každý to cítil.

Ono to je dosť dlhý rozhovor takže som vybrala iba pár perličiek a toto je posledný úryvok, ktorý ukazuje že Carmencita tam pravdepodobne ešte v den svatby bola, asi neodolala zvedavosti uvidieť nevestu.

„Můžete se smát,“ poznamenala Sabine hořce, „že tolik ženských srdcí ztratilo naději, když jste se objevila. Já jsem okamžitě pochopila, že se do vás vášnivě zamiluje. Byla jste tak krásná… Tak krásná. A opravdu, vaším příjezdem se všechno změnilo. Byla jsem svědkem bezmocného tetina vzteku. Pokud i ona ztratila jakoukoliv naději, v co bych mohla doufat já? Že se s vámi oženil, nebylo to nejhorší. Ale všichni si velice brzy všimli, že vás miluje… “

Mne vrtá hlavou kde Carmencita keď bola v Toulouse vlastne bývala. U Joffreya ako vydatá žena pravdepodobne natrvalo bývať nemohla.

Angelika sa v Quebecu chystá na svoje veľké vystúpenie – preklad ktorý vystihuje to čo napísala pani AG vo francúzštine: Angelika vyzerala vo svojich rozprávkových šatách ako nádherný neskutočný prelud. Jej jantárová pleť ktorú si jemne prepudrovala zachytávala svetlo, takže na prvý pohľad to pôsobilo akoby bola osvetlená zvnútra. (...) Vybrala si azúrové šaty. Boli to šaty z ťažkého, takmer bieleho saténu, ale keď sa záhyby roztvorili alebo poskladali do trblietavých skladov, zahrali na nich čisto modré odlesky, ktoré svojím nádherným leskom sprevádzali každý pohyb, a bolo v nich vidieť aj neprehliadnuteľnú ružovú farbu, podobnú akú vídavame u polárnej žiari. Delphine, mladá komorná, zavolala Henrietu a Yolandu a dokonca požiadala o pomoc krajčíra a Kouassi-Bu, pretože tento plášť sa veru nedal nosiť len tak. Bol z čisto bielej kožušiny, podšitý jemnou vlnenou látkou a bielym saténom, a vzadu mal veľkú kapucňu vyšívanú zlatom a striebrom. Bolo treba dávať pozor, aby sa plášť nevliekol po zemi, pretože podlahy na lodi nebývajú vždy najčistejšie.
šaty kreslila slečna Rescatorová - snažila som sa všetko preložiť aby to vystihovalo pointu ako opísala šaty pani AG
ona v odstate napísaal že sa v záhyboch takmer bielych šiat lámalo svetlo na modrú z ružovými zábleskami ako u dobre vybrúseného brilliantu - aj to slovo brilliantový lesk použila v texte

tuto však máme ešte ďalšie modely dúhových ľadových šiat a tiež Barbie zo šatami aj plášťom

https://angelique.cz/zabava-kresby-post ... gelika.php

Vybrala si azúrové šaty. Boli to šaty z ťažkého, takmer bieleho saténu, ale keď sa záhyby roztvorili alebo poskladali do trblietavých skladov, zahrali na nich čisto modré odlesky, ktoré svojím nádherným leskom sprevádzali každý pohyb, a bolo v nich vidieť aj neprehliadnuteľnú ružovú farbu, podobnú akú vídavame u polárnej žiari. Pri pohľade z okna zadného zámočku lode Gouldsboro, kotviacej v quebeckom prístave. Angelika si pomyslela, že tento šaty sú akoby odrazom tichého, ľadového rána, ktoré ich čakalo vonku a ponáralo tie isté perleťové odtiene do pokojných vôd Svätého Vavrinca, rozprestierajúcich sa takmer ako hladina pokojného jazera na úpätí quebeckých hradieb.

Angelika pri vstupe do Quebecu musela byť naozaj nádherná, a keď vidím tie nákresy šiat aj šaty na Barbie, len sa v tom utvrdzujem. Ak by niekedy nakrútili americké časti, som si istá, že táto róba by bola dizajnérskym highlightom.

Precious píše: *

12 led 2025, 11:20

Ak by niekedy nakrútili americké časti, som si istá, že táto róba by bola dizajnérskym highlightom.

pokiaľ by zvolili látku FARBY ĽADU z ODLESKAMI DÚHY, teda také na ktorých sa lámalo svetlo ako v diamante,
tak ako je to opísané vo Francúzskom originále, tak by to celkom určite bol HIT

pridávam citát k obrázku z hádacieho vlákna:

Angelika zaslechla, jak hrabě žádá Kouassi-Ba:
„Zavolej sem pana de Castel-Morgeat.“
Nadskočila.
Plukovník de Castel-Morgeat, vojenský guvernér Nové Francie, jenž byl přesto, že je také Gaskoněc, údajně jejich nejhorším nepřítelem, je tedy na palubě? Co to má znamenat?
Pochopila, jakmile zahlédla na prahu namísto neúprosného, prchlého, vousatého, zarostlého a neustále zamračeného plukovníka jeho syna, mladého Anne-Françoise, který naopak působil nesmírně mile. V žilách mu kolovala gaskoňská krev jen proto, aby mu dodávala languedocké veselí, smysl pro dvorskou lásku a poezii a radost ze života. Kromě toho měl černé jižanské oči, snědou plet a zářivý úsměv. Podobal se Florimondovi jako rodný bratr a tak bylo naprosto přirozené, že když se náhodou setkali na dalekém Severu u Velkých jezer, okamžitě si porozuměli. (...) „Pane,“ oslovil ho Peyrac, „slyšel jsem, že jste kdysi sloužil několik let jako páže u francouzského dvora…“ (...) teď nadešel okamžik, kdy využijete svých znalostí. Paní de Peyrac potřebuje na dnešní den pobočníka, jenž by ji doprovázel, nesl jí její necesér a prostě jí byl kruče během celého ceremoniálu, který pro ni bude velice náročný a únavný. Dodávám, že jsem si vás vybral proto, že jsem slyšel, že jste odvážný mladý muž, a navíc šikovný a příjemný. Znáte lidi v Quebeku. Kdyby bylo třeba, budete se umět zorientovat a budete schopen pomoct i té, kterou budete doprovázet. Myslíte, že pro hraběnku de Peyrac dokážete tuto roli sehrát?“
Z výrazu tváře a chování Anne-Françoise de Castel-Morgeat bylo zcela zřejmé, jak je svou úlohou nadšený. Neopovažoval by se nikdy doufat, že se octne v tak významné roli vedle Angeliky, kterou od chvíle, kdy se s ní po své severské cestě v Tadoussaku setkal, stále víc a víc obdivoval.

Dneska mě napadla otázka: kdyby se Joffrey s Angelikou nesetkali, jel by i tak sám do Quebeku? A rehabilitoval by ho král? Nebo by Joffrey zůstal "pirátem" a dobrodruhem a na svůj šlechtický odkaz by se jednoduše vykašlal.

Přítomnost Angeliky měla určitě dost značný vliv. Jednak jí "použil" jako zbraň, protože věděl, že si dokáže podmanit lidi a naklonit si je na svou stranu. Jednak kvůli ní tam Desgrez poslal Bardagneho. A pak v té celkové rehabilitaci samozřejmě hrála roli i králova slabost pro Angeliku. A určitě to celé Joffrey dělal i kvůli ní a své rodině, aby konečně žili v nějaké stabilitě.

Já si myslím, že by Joffrey do Quebeku jel tak jako tak, kvůli upevnění míru mezi jeho panstvím a Novou Francií. O navrácení titulů a statků by se možná pokusil kvůli Florimondovi... Nejsem si jistá, jestli jemu samotnému na tom tak moc záleželo. Nevím ale, jestli by mu je král vrátil. Možná ano, když by věděl, že mu z jejich "spojenectví" budou plynout výhody. I jeho moc už byla upevňená a nové frondy se bát nemusel, nějak tak to je zmíňeno i v kánonu.

Co myslíte?

No aj si myslím že by sa na to nevykašľal, lebo pokiaľ si dobre spomínam už pred príchodom Florimonda sa netajil svojim menom a priezviskom. čo znamená že už vtedy mal nejaký zámer a v hlave konkrétny plán.

Citovat:

A určitě to celé Joffrey dělal i kvůli ní a své rodině, aby konečně žili v nějaké stabilitě.

Tak to teda celkom určite, pretože to niekde presne tak hovorí, že musí jednať inak lebo už má na starosti rodinu a hromadu iných ľudí ktorí sú na ňom závislí. Angelika sa ho pôvodne snažila prehovoriť aby do Quebecu nešli.
Ešte ma napadlo že Joffrey Angelike hovorí že Ona je v tomto prípade teraz jeho tromfová karta.

O ostatnom musím ešte v pokoji a mieri pouvažovať.

moirra píše: *

28 led 2025, 21:29

No aj si myslím že by sa na to nevykašľal, lebo pokiaľ si dobre spomínam už pred príchodom Florimonda sa netajil svojim menom a priezviskom.

To je dobrý postřeh! Souhlasím

On i v 10. díle říká, že se už kvůli tomu svému odsouzení natoulal už dost. Myslíš, že se mu po domovině stýskalo a plánoval podniknout kroky, aby se mohl vrátit? Docela by mě zajímalo, jestli by ho vůbec těšilo obnovit Palác trubadúrské poezie když by byl sám a zahořklý... hmm.

Angeliku, jakožto trumfovou kartu, zařadil do svého machiavellistického plánu "za pochodu", ani si nevšimla jak se to stalo a už stála v Quebeku.

Riešim tu tak trochu Peyracove zástavy. Toto má byť jeho zástava?
Na kresbe máme aj Peyracových Španielov (korých si nechal lebo nemali kam ísť, boli stratení v Novom Svete tak sa ich ujal)

Ono vlajka francúzskeho kráľa v Kanade bola totižto biela myslím, tá bielo-modrá s ľaliami a krížom je z neskoršej doby. Ale je možné že modrá na obrázku má byť tá Quebecká.

Tou bielou vlajkou myslím túto - to je Fontenac na konci života v kanoe s Indiánmi:

https://cdn.britannica.com/05/155005-050-570FE4B8.jpg

Správne je to že Joffreyová vlajka mala PENIAZ V ŠTíTE - a ten peniaz musel mať nejaký znak, ako by inak Vivonne v Stredomorí vedel koho sú to peniaze?


Ještě působivější však byli Peyrakovi Španělé v černém brnění a helmách, s halapartnami v rukou, kteří tvořili osobní gardu hraběte de Peyrac. Jejich kapitán Don Alvarez si zachovával povýšený a přísný výraz španělského hidalga, vstupujícího do vlámského města.
Ve větru vlály standarty a praporce s erby všech pěti kapitánů jednotlivých lodí kotvících v přístavu, a v čele vlála vlajka hraběte de Peyrac, pána na Gouldsbora a v provincii Maine: stříbrný dukát v modrém poli.
„Ale podívejme se,“ ozval se jakýsi hlas, „když brázdil Středozemní moře, měl ten stříbrňák na rudém poli.“
Angelika se prudce obrátila, aby se pokusila zachytit uprostřed všech těch soustředěných obličejů obrácených k průvodu tvář muže, který posměvačně vyslovil tu sarkastickou větu.
V tomhle davu Francouzů byl tedy někdo, kdo už předem věděl, že v osobě hraběte de Peyrac se skrývá bývalý Rescator ze Středozemního moře.