Boze, ako som ja neznasala Honorine! Podla mna priserne dieta, a este k tomu aj rozmaznavane. Ale pre tych, ktori maju radi tvrde povahy, je asi vyborna. No asi ma na nej najviac hnevalo to, ze ju Angelika - sama to aj priznala - mala radsej ako svoje druhe deti. Dieta zo znasilnenia mala radsej ako deti od muzov, ktorych lubila. Pride mi to trochu divne. Ale vsimnite si, ze celkovo viac citu - alebo viac pozornosti - mme Golon venuje "cudzim" detom. Aj na konci romanu viac opisuje spravanie Charla-Henriho, ako Raimona-Rogera a Gloriandry. Bol sice od nich starsi, ale tak som to nejak vnimala nespravodlivo voci "vlastnym" detom. PS: Co tak zalozit temu najoblubenejsie dieta?

Já nemám radši tvrdé povahy, ale řekni, proč nemáš Honorinu ráda? Ona přece nic neudělala a naopak naučila Angeliku být dobrou matkou. Předchozím dětem se tolik nevěnovala jednoduše proto, že neuměla být dobrá matka To je můj názor

Prepac Alex, ak som sa Ta dotkla, vidim, ze Honorine je Tvoja najoblubenejsia postava
Dovody, preco ju nemusim, som uz uviedla. Dalsie su tie, ze mi je jednoducho nesympaticka, pripada mi rozmaznana a nemam rada rozmaznane a priecne deti - jedno tvrdohlave mam totiz sama doma (dufam, ze rozmaznane zatial nie ) a castokrat je to tazke take dieta vychovavat a nebyt pritom povazovana za prisnu matku. Netvrdim, ze mohla za to, ako prisla na svet, ale jej preferovanie pred ostatnymi Angelikinymi detmi, neskor aj pred dvojcatami, ktore mala s milovanym muzom, sa mi skratka nepaci. Mala som pri nej pocit, ze by jej nezaskodilo obcas plesnut po zadku, a chvilami som chapala Cantora, ze na nu ziarlil. Aj on bol dieta, ktore potrebovalo materinsku lasku, zvlast ked sa mu jej v detstve nedostavalo.

Nedotkla ses mě Ale Honorina mi vážně nepříde tak příšerná... ale moje nejoblíbenější postava to také není. A jak jsem řekla, Honorina rozhodně nenese vinu na tom, že se Angelika příliš nestarala o Cantora a jeho žárlivost plně chápu. No a popravdě řečeno, dítě se taky nerozmazlí jen tak samo od sebe, že? (Ač já sama dítě nemám - což je v šestnácti pochopitelné, něco o dětech vím )
P.S.: Hodně štěstí s tím tvým vlastním

Mě Honorina nevadí. Ale obdivuji Anne, jak dovedla vystihnout povahu dítěte, které je vlastně odchováno válkou. Matka ho uvazuje běžně u stromu, od samotného počátku co se malá pamatuje spolu vedly tenhle kočovný život. A Angelika si v té době myslela, že je to vlastně to jedinné, co jí ještě zbylo. Honorina je prostě svéráz a úplně to odpovídá tomu, co musela jako malá prožívat. A taky se mi moc líbí psychologie toho přerodu od nenávisti přes smíření až k hluboké lásce.

Naprosto souhlasím s Angie. Právě Honorina byla postava, která mě kdysi moc neoslovila a právě letos, kdy jsem to po letech četla znova, se mi vztah Angeliky k Honorině hluboce dotýkal. A to už od jejího početí, přes těhotenství, porod atak dále...

Ještě bych dodala, že Honorina v Angelice probudila jakousi pokoru.

Dopredu sa ospravedlnujem vsetkym fanusikom Honorine
Rozmyslala som, preco som ju od zaciatku nemala rada a asi to bolo v tom, ze mi vadilo, ako sa plietla medzi Angeliku a Joffreya. Ked som prvykrat citala "Angelika a jej laska", bola som len o cosi mladsia ako Ty, Alex, a mala som hlavu plnu romantickych predstav, do ktorych jednoducho tato postava nezapadala. Vzdy sa zjavila, aby im urobila napriek. Samozrejme, dnes uz viem, ze dieta si chrani matku a ked sa citi ohrozene, vyvadza
Ale ak mam pravdu povedat, ked som si celu seriu asi pred rokom (po 15 rokoch a uz ako matka 1 rocnej dcerky) znovu precitala, ani teraz mi Honorine nebola sympaticka. Co uz, neda sa vyhoviet vsetkym

PS pre Alex: Vdaka za zelanie. Odkial mas skusenosti s malymi detmi, mate nejake v rodine? A preco si tam dala tento "smajlik", co su s nim nejake problemy?

Jsem překvapená, že vás spousta úžasnou Honorinu nemusí...Souhlasím s Angii, že Anne vystihla "psychologii toho přerodu od nenávisti přes smíření až k hluboké lásce." (Angie, 14.11.2007) Honorina je vlastně opravdový "kus Angeliky", už její síla přežít, vydobýt si své místečko, její živelnost...a ty její "hlášky". Mnohé se mi stále často vrací. S dcerou se jim moc nasmějem, protože ona oplývala neméně orginálními a mnohdy je to servis jak mezi Angelikou a Honorinou...(Mnohdy šokující pro okolí ale my jim rozumíme)

Precious píše:

Dopredu sa ospravedlnujem vsetkym fanusikom Honorine
Rozmyslala som, preco som ju od zaciatku nemala rada a asi to bolo v tom, ze mi vadilo, ako sa plietla medzi Angeliku a Joffreya. Ked som prvykrat citala "Angelika a jej laska", bola som len o cosi mladsia ako Ty, Alex, a mala som hlavu plnu romantickych predstav, do ktorych jednoducho tato postava nezapadala. Vzdy sa zjavila, aby im urobila napriek. Samozrejme, dnes uz viem, ze dieta si chrani matku a ked sa citi ohrozene, vyvadza
Ale ak mam pravdu povedat, ked som si celu seriu asi pred rokom (po 15 rokoch a uz ako matka 1 rocnej dcerky) znovu precitala, ani teraz mi Honorine nebola sympaticka. Co uz, neda sa vyhoviet vsetkym

PS pre Alex: Vdaka za zelanie. Odkial mas skusenosti s malymi detmi, mate nejake v rodine? A preco si tam dala tento "smajlik", co su s nim nejake problemy?

Ano, mám dva bratrance. Jsou jim tři roky (jsou to dvojčata). Neřekla bych, že jsou problémoví ale zlobiví. A s malými dětmi mám zkušeností plno. Už jako tříletá jsem se starala o právě narozeného brášku a mám spoustu mladších příbuzných. Sama se moc těším, až budu mít vlastní děti, ale to až po škole...

V Angelike nemám obľúbenú ženskú postavu, sympatické sú mi pani Carrérová, Abigail, pionierky Nového sveta Marcelline a Yolande, ale ináč nik. Skôr ma zaujali tie ženy, s ktorými sa spája napätie a posun v románe, ako napr. mme de Montespan, de Maudribourg, či de Castel-Morgeat. Pri nich sa človek fakt nenudí.

Ahoj,

musim rict, ze Honorina byla moje hodne oblibenba postava od zacatku, ten vztah mezi ni a Angelikou byl tak strasne moc citlivy a nakonec krasny a uzasny. Ona sama rikala, ze ji mrzi ze takovy vztah nemela i s ostatnimi detmi, ale pozdeji v Americe se preci jen hodne vsichni sblizili. Asi nejhur na tom byl maly Charles-Henri :-(

zbožnujem Honorinu, je to moja najoblubenejsia postava v celom diele.

ada1987 píše:

zbožnujem Honorinu, je to moja najoblubenejsia postava v celom diele.

Aspoň něco - tím pádem se (snad) nemusíme bát, že z ní ve svých fikcích vytvoříš třeba panenku Chuckie...

dasha píše:

ada1987 píše:

zbožnujem Honorinu, je to moja najoblubenejsia postava v celom diele.

Aspoň něco - tím pádem se (snad) nemusíme bát, že z ní ve svých fikcích vytvoříš třeba panenku Chuckie...

no coment este chyba ten smejuci sa slziaci smajlik

dasha píše:

ada1987 píše:

zbožnujem Honorinu, je to moja najoblubenejsia postava v celom diele.

Aspoň něco - tím pádem se (snad) nemusíme bát, že z ní ve svých fikcích vytvoříš třeba panenku Chuckie...

neboj, dasha, tak hrozne to nebude. zacala som písať poviedku o H. ako o mladej slečne, ktorá sa dozvie o svojom povode(nieco ako Moirrine FK), ale moja muza chce pisat iba Katarínu. I Angelikine Prava manzelky musia ist bokom. co uz!

dasha píše:

ada1987 píše:

zbožnujem Honorinu, je to moja najoblubenejsia postava v celom diele.

Aspoň něco - tím pádem se (snad) nemusíme bát, že z ní ve svých fikcích vytvoříš třeba panenku Chuckie...

Myslim ze som nasla tu vasu Chuckie - Honorine

Dievčence, pozrite sa čo nám našla Errnie!

Na druhý deň dal pán de Loménie-Chambord priniesť do Villedavrayovho domu dar, zabalený do šitej kože. Keď ho otvorili, bol v ňom malý luk s tulcom vykladaným perlami a s hrotom dikobraza, plný šípov zakončených farebným perím. Bol určený slečne Honorine de Peyrac.
Týmto skvelým a nečakaným darom bola malá Honorine priam nadšená. Luk a šípy položila na taburet a dlho na ne hľadela. Zatiaľ sa jej Eliáš Macollet a Piksarett ponúkli, že ju naučia strieľať a Cherubín iba obchádzal okolo vzácnej hračky a túžil sa jej dotknúť.
Potom šli všetci do brestového hájika, kde luk a šíp vyskúšali pred zrakom táboriacich Indiánov.

moirra- tá je nadherná!

ada1987 píše:

moirra- tá je nadherná!

tú objavila Errnie

och, moirra, k tomu obrázku citát pasuje ... úplne...je to dokonalé
ten obrazok čo tam bol v mojom predchádzajpúcom príspevku som zmenšila a pridala nanovo

Honorine je postava, ktorá urobí z Angeliky skutočnú matku. Napriek dobe a postaveniu, v ktorých sa Angelika nachádza.

Mne sa veľmi páči ten prerod Angeliky zo ženy odvážnej aj keď trochu ľahtikárskej, čo súvisí s vekom - k žene múdrej, duchovnej, k žene matke, liečiteľke a žene veľkodušnej. A na tom má dosť veľkú zásluhu práve Honorine.

Pre mňa krásna postava

Maira píše:

Honorine je postava, ktorá urobí z Angeliky skutočnú matku. Napriek dobe a postaveniu, v ktorých sa Angelika nachádza.
Mne sa veľmi páči ten prerod Angeliky zo ženy odvážnej aj keď trochu ľahtikárskej, čo súvisí s vekom - k žene múdrej, duchovnej, k žene matke, liečiteľke a žene veľkodušnej. A na tom má dosť veľkú zásluhu práve Honorine.
Pre mňa krásna postava

To isté ako ty si myslí aj Joffrey

Myslím že táto malá Honorinka s rozpustenými vlasmi sa perfektne hodí k tomuto citátu:

Když Joffrey dorazil do tábora, seskočil z koně, svěřil ho muži, jenž ho doprovázel a tajně proklouzl
až ke Crowleyově chatrči. V okénkách ze vzácného skla tančilo světlo. Sklonil se a nahlédl dovnitř.
Byl vnímavý na krásu a ženskost, a tak ho omráčila podívaná, kterou měl před sebou.
Angelika klečela u ohně a myla Honorinu, stojící ve škopku. Nahé dítě, zrůžovělé odleskem
plamenů a pohazující dlouhou zářivou hřívou, bylo tak nevinně a dráždivě půvabné jako skřítkové
z pohádek a legend, ty víly plání či lesů, zdobené mušličkami nebo listy, které údajně doprovázejí
zbloudilce, kladou jim tisíce nástrah a pak zmizí a člověk zesmutní, jako by ztratil své dětství.
Angelika vedle ní vypadala bezbranná. Její krása už nebyla nebezpečná, jen sladká a on
pochopil, že tuhle druhou ženu, kterou tak stěží poznával, z ní udělala Honorina.



PS: Bábiku na Fotografii predali na Ebay za 1000 dolárov!

krasne foto

a tu je ešte jedna:

Obě poslední panenky mají stejnou košilku?

Tereza píše:

Obě poslední panenky mají stejnou košilku?

Hm. zaujímavé. Dobrý postreh Tereza.

Ale prečo by nemohli mať, keď si v Borderieho filme mohli Merciérka a Hossein požičiavať tú istú košeľu:

http://angelique.international/plakaty/film4_it10.jpg


Tomu sa hovorí partner look!

Myslím, že vývoj vztahu mezi Angelikou a Honorine i mezi Joffreyem a Honorine patří k nejsilnějším momentům celého příběhu. Škoda, že se paní AG podrobněji nerozepsala o chvíli, kdy se Joffrey rozhodl přijmout Honorine za vlastní.

Sob píše: *

27 bře 2021, 22:06

Myslím, že vývoj vztahu mezi Angelikou a Honorine i mezi Joffreyem a Honorine patří k nejsilnějším momentům celého příběhu. Škoda, že se paní AG podrobněji nerozepsala o chvíli, kdy se Joffrey rozhodl přijmout Honorine za vlastní.

Myslíš tým proces ktorým + prechádzal vnúrorne kým sa nerozhodol že si Honorinu osvojí???, alebo túto scénu:

Vztah matky k dítěti byl obdivuhodný. Ani on, ani nikdo jiný ho nemůže zničit. V Orientě existují národy, věřící na převtělování. Slečno Honorino, kdo jste? Odkud přicházíte? Kam jdete? Dítě se obrátilo tváří k oknu a on měl dojem, že se usmívá.
Joffrey de Peyrac obešel dřevěný dům a zaklepal na dveře (...) Honorina otáčela prstenem sem tam. Položila si ho na čelo, pak ho navlékla na palec, konečně ho sevřela v dlani.
„Ploč mi to dáváš?“ zeptala se najednou zamilovaně. „Je to ploto, že mě máš lád?“
„Ano, slečno.“
„Ploč mě máš lád? No ploč?“
„Protože jsem váš otec.“
Honorinin obličejík se po tomto sdělení úplně změnil. Strnula. Kulatá tvářička vystřídala všechny odstíny od nejradostnějšího překvapení až po něj intenzivnější radost, nevýslovnou úlevu a nezměrnou oddanost. Zvedla hlavu, s obdivem pohlédla na černou postavu dobrodruha stojícího u její postele a jeho snědý obličej, poznačený jizvami, jí připadal nádhernější než všechny, které kdy viděla. Vtom se otočila k Angelice.
„Vidíš, já jsem ti žíkala, že ho najdu na opačném konci može.“
„Nemyslíte, že teď by bylo dobře jít spát?“ zeptal se jí a spoléhal na obdiv, zračící se jí v tváři.
„Ano, tati.“
Překvapivě poslušně vklouzla pod pokrývku, v zaťaté pěsti držela prsten, a téměř vzápětí s výrazem blaženství usnula.
„Proboha,“ řekla zničeně Angelika, „jak jste uhádl, že to dítě hledá otce?“
„Sny malých ženských srdcí mě vždycky zajímaly, a pokud je to v mé moci, rád je splním.“


Na začiatku plavby do Nového Sveta Rescátor ešte rozkošne žiarlil.

Rescator se urážlivě zasmál.
„Znáte ho už léta, a přesto jste si nechala udělat dítě od krásného milence se zrzavými vlasy?“

Mám na mysli vnitřní proces rozhodnutí v mysli a srdci Peyraca- Rescatora ve vztahu k Honorine. Kdy nastal okamžik, že malou zrzečku přijal za svou dceru ? Vnitřní proces proměny jeho pocitů od žárlivosti k otcovství.

Sob píše: *

28 bře 2021, 12:52

Mám na mysli vnitřní proces rozhodnutí v mysli a srdci Peyraca- Rescatora ve vztahu k Honorine. Kdy nastal okamžik, že malou zrzečku přijal za svou dceru ? Vnitřní proces proměny jeho pocitů od žárlivosti k otcovství.

To si říká o nějakou fanouškovskou fikci .

Ještě mě v souvislosti s Honorine napadlo, jak otázku jejího otcovství vyřešil Joffrey po právní stránce ?? Jaká v 17.století existovala pravidla ?

Sob píše: *

29 bře 2021, 14:24

Ještě mě v souvislosti s Honorine napadlo, jak otázku jejího otcovství vyřešil Joffrey po právní stránce ?? Jaká v 17.století existovala pravidla ?

No ja som si to zisťovala, keď som písala o Honorine toto:

viewtopic.php?f=8&t=488

V podstate nikto nemohol Honorine povedať že Joffrey nieje jej otec - keďže bol Angelikyn právoplatný manžel - čo potvrdili aj kráľovské listiny dodané do Quebecu. Podľa mojich zistení, tak ako v dnešnej dobe, aj vtedy deti narodené v manželstve boli automaticky aj deťmi manžela ženy ktorá ich porodila, pokiaľ to tento súdne v určitej lehote nenapadol.

(inak prekérna situácia že Angelika boal po Filipovej smrti znova Joffreyová manželka, ono vlatne manželtvo z Filipom podľa katolickej cirkve bolo neplatné, ak ešte stáel mala žujúceho manžela)

V našom konkrétnom prípade vlastne Joffrey vraví Honorine že nikto nemôže dokázať že si nedal odbočku do La Rochelle aj o pár rokov skôr a nestretol sa tam z Angelikou inkognito

Z historických faktov mám dobrý príklad v tom, ako spočiatku Montespanka a kráľ utajovali svojich prvých potomkov z obavy, že by si právoplatný manžel Montespan na ne robil nárok, aby im robil prieky - čo veru aj neskoršie vypuklo. (aj pani AG to v knihách spomína)

Toto nám ukazuje že aj samotnému kráľovi Ľudovítovi XIV nebolo ľahko hneď s počiatku obísť spomínaný zákon, ktorý automaticky berie za svoje že otcom potomkov manželky je jej právoplatný manžel.

Tuto viacej o Montespanovi a problémami s ním:

viewtopic.php?f=3&t=636&p=18619#p18619

Možno časom s Penelopou, keď už sa hrabeme v tých právnych predpisoch, skúsime nájsť aj iný prípad zo 17 storočia, a snáď ešte aj ako bónus aj prípad opačný, kde manžel popiera otcovstvo, aby sme vedeli ako sa riešili také veci.

Moiro, Potvrdila jsi moje domněnky. Vím, že manželství Angeliky s Filipem bylo podle církevního práva neplatné.
,

Sob píše: *

29 bře 2021, 23:23

Moiro, Potvrdila jsi moje domněnky. Vím, že manželství Angeliky s Filipem bylo podle církevního práva neplatné.
,

Ako som už spomínala alternatívna fikcia ako Joffrey dostáva milosť od kráľa a vracia sa do Francia v čase keď Filip ešte žije, by bola naozaj šialená jízda. Snáď sa do nej jednoho dňa niekto pustí.

Na tomto mieste mi nedá nepridať sem alternatívny citát mesiaca z anglickej verzie nášho webu, ku ktorému moc svedčí tento obrázok:
z časov keď bol ešte Pan Kočka maličké mačiatko ....



vo väčšom rozlíšení:

https://angelique.cz/quote/21-06a-playi ... ovskyj.jpg

Vyprávěla dítěti, jak bylo ubohé kotátko strašně zraněné. (...) Honorina ji poslouchala a zároveň sledovala svou sokyni, která na ni přivřenýma očkama také pokukovala. Holčička si mazlivé třela obličejík o Angeličinu tvář. Angelika ji něžné objala. Hleděla na tu drobnou tvrdohlavou tvářičku tisknoucí se k ní, rámovanou hustými měděnými vlásky, a hrdě ji hladila. Má krásnou dcerku. V jejím chování je cosi vznešeného. Má dlouhou pyšnou šíji a zlatistou plet po Angelice, ne tu choulostivou zarudlou pokožku zrzečků, jak by se dalo čekat. V jejím oválném obličejíku s krásně utvářenými rysy by mohly vadit snad jen příliš malé tmavé oči, kdyby jejich nevyzpytatelný a hluboký pohled nezapůsobil svou chladnou a bystrou soustředěností na každého, s kým se setkala. Byla to osobnost.

Na českej stránke máme iný citát tiež o Honrine, a všimnit si že pri každej jazykovej verzii je aj iný obraz.

https://angelique.cz/angelika.php

moirra píše: *

05 čer 2021, 17:38

Ako som už spomínala alternatívna fikcia ako Joffrey dostáva milosť od kráľa a vracia sa do Francia v čase keď Filip ešte žije, by bola naozaj šialená jízda. Snáď sa do nej jednoho dňa niekto pustí.

Tohle začala psát Precious, ale skončila v tom nejdramatičtějším okamžiku .

Děvčata, Vracím, se k naší debatě, kdy se Joffrey rozhodl příjmout malou Honorine za vlastní. Myslím, že jeho rozhodnutí mohl ovlivnit Honorinin skok do vody. Málá slečna svým kouskem všechny hodně vyděsila. Rescatora nevyjímaje

Sob píše: *

25 čer 2021, 00:55

Děvčata, Vracím, se k naší debatě, kdy se Joffrey rozhodl příjmout malou Honorine za vlastní. Myslím, že jeho rozhodnutí mohl ovlivnit Honorinin skok do vody. Málá slečna svým kouskem všechny hodně vyděsila. Rescatora nevyjímaje

Máš nejaký obľúbený citát v ktorom sa Joffrey vyjadruje k Honorine? V knihách takých bolo hodne.

moirra píše: *

25 čer 2021, 11:26

Sob píše: *

25 čer 2021, 00:55

Děvčata, Vracím, se k naší debatě, kdy se Joffrey rozhodl příjmout malou Honorine za vlastní. Myslím, že jeho rozhodnutí mohl ovlivnit Honorinin skok do vody. Málá slečna svým kouskem všechny hodně vyděsila. Rescatora nevyjímaje

Máš nejaký obľúbený citát v ktorom sa Joffrey vyjadruje k Honorine? V knihách takých bolo hodne.

Můj oblíbený cítát zazněl v .rozhovoru s panem Bernem, že spolu bojují o dvě ženy

Úžasná je scéna z knihy Angelika a ďáblíce, kdy Joffrey říká Angelice, že Honorine bude kouzelná v loveckém obleku.

Taký pekný zimný citát zo zasneženého Wapassu:

Když v noci mrzlo, bylo slyšet výt vlky a Honorina se probouzela. Od chvíle, kdy ji Cantor vzal na vlčí koncert, se jí vždycky zmocnila lítost, když zaslechla pláč těch chudáků zvířat, hledajících potravu. Sedala si v postýlce a snila o tom, jak jim nese kus krásného masa. Budou na ni čekat přede dveřmi a pozorovat ji krásnýma kulatýma zlatýma očima. Vezme je do pevnosti. Když takhle seděla beze spánku v posteli a poslouchala vzdálené volání vlků, objevoval se u ní otec a říkával jí:
"Neboj se. Vlci nejsou nešťastní. To je vlčí osud, nejíst každý den dosyta, hledat v zimě potravu. Aby neměli nikdy hlad, museli by se nechat ochočit.
Vlci prý nejsou nešťastní. Řekl to. A on to musí vědět, on přece ví všechno. Nechala se uklidnit tím urozeným šlechticem, který velel mořím i Irokézům, rozkazoval rudým i bílým bleskům. A který je jejím otcem. Zavírala oči a tvářila se rozumné, což bylo u ní tak nezvyklé, že se nad ní něžně usmál.

Moiro, Taky jsem si na tento citát nedávno vzpomněla

Angelika už na lodi, a neskoršie v Gouldsboro vravela, že nech sa deje čo sa deje, ženské a materinské povinosti si vždy treba splniť, Cez to prejde autobus. Myslím že ako matky ju všetky dokonale chápeme.
Angelika ako mama mala samozrejme aj úplne bežné materinské starosti, ako každá iná smrtelníčka.

Takže tuto na pripomenutie kauza Honorinine topánky:

To bolo pri jazere po ceste z Gouldsbora do Katarunku, najskôr sa tam vykúpali Florimond a Cantor, potom aj Honorine a napokon aj samotná Angelika.

„Já se jdu taky vykoupat,“ prohlásila Honorina a začala si svlékat šatečky.



onedlho na to nasleduje príhoda kde sa Angelike splaší kobyla kvôli korytnačke (želve) na ceste a skoro sa zrúti do priepasti:

Tvrdě usadila dcerku do sedla, vyšvihla se za ní a přitáhla uzdu, aby Wallis odvedla od vody a zamířila s ní na vyschlou cestičku. Hezkou chvíli jela a vůbec nevnímala okolí. Stoupali jílovitou cestou, kde kořeny stromů vytvářely jakési schůdky. Mula by přes ně lehce prošla, ale aristokratka Wallis se zjevně bála.
V ohybu cesty se objevily vodopády. Jejich dunění je ohlušilo. Voda se řítila ze tří strmých černých skal a s hromovým rachotem dopadala do hlubokého řečiště. Těsně nad propastí rostly stromy, takže byla skoro neviditelná. Zakrývaly oblohu, byla tu tma jako v jeskyni, ale přesto sem místy pronikalo světlo, nemilosrdné, pichlavé, vrhající na křoviny kolem měděné odlesky. Angelika už neviděla Indiány kráčející před ní. Hřmot vodopádu pohlcoval zvuky karavany .....(...)
Angeličin kůň se zděšeně postavil na zadní. Výkřik jezdkyně úplně zanikl v hučení
vodopádu. Honorina určité také křičela. Ale slyšet nebylo nic. Vzepjatý kůň bil do vzduchu kopyty a couval. Určitě padne, svou vahou strhne i jezdkyni a dítě a všichni tři se zapleteni do otěží, sedla a uzdy zřítí rovnou do propasti.
Angelika se s nadlidskou silou vzepřela, chytila se koňského krku a vylezla mu skoro k hlavě, aby ho svou vahou donutila aspoň dopadnout znovu na všechny čtyři. Ještě však nebyli zachráněni, Wallis stále couvala po kluzkém svahu.
Angelika věděla, že jim stojí v cestě jen obrovská suchozemská želva. Jenže jak to má vysvětlit vyděšenému koni? ......

No nakoniec z toho matka aj dcéra vyviazli živé a zdravé, ale tá príhoda nasmrť vystrašila nielen Angeliku ale aj samotného Joffreya, čo ešte neskoršie v knihe bude mať pre koňa konsekvencie Honorina ktorá mala veľmi rada zvieratká si skôr robila starosti o korytnačku.

Angelika nebyla schopna slova. Konečně dokázala vykoktat:
„Byla to jen želva… Postavila se mi do cesty.“
Krátce vylíčila nehodu. Hrabě de Peyrac se zamračil a pohlédl tak přísně na koně, že se Angelika cítila vinna.
Honorina naříkala stále hlasitěji:
„Chudák želva,“ vzlykala. „Byla tak hloupá a nešikovná. A tys ji hodila do plopasti. Jsi zlá.“
V tu chvíli se Angelika také málem rozplakala. Tím spíš, že si najednou všimla, že je Honorina bosá. Zřejmě zapomněla punčošky a boty na břehu jezera, kde se cachtala. To je katastrofa. Kde sežene v téhle pustině pro dítě náhradní boty a punčochy? Byla to kapka, jíž přetekl pohár. Kdyby byla nemusela držet jednou rukou koně a druhou dcerku, byla by sáhla pro kapesník a dala průchod slzám. Odvrátila hlavu, aby neviděli, jak se jí v očích užuž zaleskly.

Pripomeniem iba že korytnačka je symbolom Irokézov, takže Indiáni s osatných kmeňov uverili po tej príhode že Angelika zvíťazila nad symbolom Irokézov.



O niečo ďalej v knihe sa ešte stále riešia Honorinine topánky:

Mechanicky odložila velký klobouk, který ji tlačil do čela, se zavřenýma očima zvrátila hlavu a stiskla si spánky. Začínala ji bolet hlava. Pont-Briand se odmlčel a hrdlo se mu stáhlo. Je skutečně nádherná. Nad její krásou se tají dech.
Angelika na něj pohlédla a připadal jí jako hlupák, málem pohrdavě pokrčila rameny.
„Děkujeme vám za dobré rady, pane,“ řekla dost chladně, „buďte klidný. Mí přátelé ani já nemáme nejmenší chuť mísit se mezi divochy ani přijít díky jejich chamtivosti o to málo, co máme.
Dcerka už přišla o botičky. Zapomněla je na břehu jezera. Nemám tušení, jak seženu nějaké jiné, které by jí byly.“ Pont-Briand koktal, že se o to postará. Požádá nějakou Indiánku, aby pro dítě ušila mokasíny. Zítra budou hotové.

PS: Milujem ilustrácie v knihách, takže vám tu s toho vyrábam ilustrovanú Angeliku.

Prvá ilustrácia s Angelikou a Honorinou pri jazere je z Islandského časopisu Vikan v ktorom vychádzala Angelika na pokračovanie a druhá z Ruskej knihy ktorú mám doma.

tá kresba s Honorine vo vode je nádherná! A zdá sa mi, alebo sa Angelika trochu podobá na Michele Mercier?

Ten citát o tom, že Honorine môže ušiť mokasíny jedna Indiánka je presne z tých vecí, na ktoré máš ty, Moirra, takú skvelú pamäť (a hlavne si ich vieš pospájať), kým mne ostanú niekde hlboko v hlave a vyplávajú na povrch len vtedy, keď ich niekto spomenie.

Ta kresba je nádherná. Honorina je roztomilý skřítek.
Tuhle pasáž o botičkách si pamatuji. Je zvláštní, že některé situace z Nového světa umím skoro nazpaměť a jiné jsem úplně zapomněla.
Tenhle díl mám ráda, tak asi proto.

Precious píše: *

20 led 2023, 16:39

Ten citát o tom, že Honorine môže ušiť mokasíny jedna Indiánka je presne z tých vecí, na ktoré máš ty, Moirra, takú skvelú pamäť (a hlavne si ich vieš pospájať), kým mne ostanú niekde hlboko v hlave a vyplávajú na povrch len vtedy, keď ich niekto spomenie.

Nuž ja myslím že toto o tých Indiánkach čo ručne šijú z kože mi muselo zostať v hlave preto lebo Barney, môj Peyrac ma požiadal kedysi o ruku v tom ručne šitom obleku čo mu šili Indiánky z jemnej kože keď bol na návšteve v tom rezerváte v Amerike (čelenku v chvate nenašiel, tak si okolo hlavy omotal kravatu a zastokol do nej pero ) a takto prišiel dolu do kuchyne na raňajky a požiadal ma o ruku ... takže Indiánky a ich ručné šitie z kože mi zostali dobre vryté do pamäte

chalani z kapely vraveli že vždy keď sa Barney po nejakom čase vrátil od nejakých domorodcov, to je jedno či v USA, Austrálii či niekde inde , začal ich oslovovať "vy bieli" a oni revali od smeichu plus mi utkveli v pamäti jeho rozprávania o zážitkoch s Indiánmi
tak sa mi nečuduje že sa mi tie mokasíny tak vryli do pamäti

mimi píše: *

20 led 2023, 20:03

Tuhle pasáž o botičkách si pamatuji. Je zvláštní, že některé situace z Nového světa umím skoro nazpaměť a jiné jsem úplně zapomněla.

ja si myslím že najlepšie si pamätáme veci ku ktorým máme dáku asociáciu, a preto si s každá z nás zapamätá niečo iné

Lole píše: *

11 kvě 2023, 18:06

A samozřejmě Angelika se bouří a její vztah k dceři. Neříkám že tomu nerozumím, ale tak nějak to chování tak na mě působí.

Lole, čo myslíš presne pod touto vetou? To, že Angelika Honorine najprv nechcela a potom ju len trpela?

No mě dřív dost dostalo jak jí nechala a pak jí trpěla. Neříkám že to nebyl pochopitelný vztah ale hodně mě to dříve zasáhlo a říkala sem si jak k ní může být tak krutá? Když ona za to nemůže. Nejhorší je že jí jako chápu ale ty holčičky mi bylo tenkrát líto a taky mě tahle postava hodně baví jaká je svéraz popravdě.

Lole píše: *

12 kvě 2023, 16:00

No mě dřív dost dostalo jak jí nechala a pak jí trpěla. Neříkám že to nebyl pochopitelný vztah ale hodně mě to dříve zasáhlo a říkala sem si jak k ní může být tak krutá? Když ona za to nemůže. Nejhorší je že jí jako chápu ale ty holčičky mi bylo tenkrát líto a taky mě tahle postava hodně baví jaká je svéraz popravdě.

máš veľmi láskavé srdce, Lole, asi to bude tým Ja som Honorine nikdy nemala rada a nezmenilo sa to, ani keď sa mi narodili vlastné deti a Angelikin odpor voči nej som vždy chápala. Čo som tak zisťovala medzi fanúšikmi, tak Honorine je dosť vyhranená postava - buď ju niekto miluje alebo neznáša. Ľahostajný je k nej málokto

Lole píše: *

12 kvě 2023, 16:00

No mě dřív dost dostalo jak jí nechala a pak jí trpěla. Neříkám že to nebyl pochopitelný vztah ale hodně mě to dříve zasáhlo a říkala sem si jak k ní může být tak krutá? Když ona za to nemůže. Nejhorší je že jí jako chápu ale ty holčičky mi bylo tenkrát líto a taky mě tahle postava hodně baví jaká je svéraz popravdě.

Lole, Honorine je pro její povahu i moje oblíbená postava. Chápu, že si Angelika k Honorině dlouho hledala vztah, protože ji dcerka připomínala prožité znásilnění ale přesto v jejím srdci nakonec zvítězila mateřská láska k holčičce. To je, myslím hlavní poselství, které AG chtěla předat.
Honorine musela už od počátku bojovat o svůj život. Svou houževnatostí okouzlila i Rescatora.

Sob píše: *

15 kvě 2023, 21:11

Lole, Honorine je pro její povahu i moje oblíbená postava. Chápu, že si Angelika k Honorině dlouho hledala vztah, protože ji dcerka připomínala prožité znásilnění ale přesto v jejím srdci nakonec zvítězila mateřská láska k holčičce. To je, myslím hlavní poselství, které AG chtěla předat.
Honorine musela už od počátku bojovat o svůj život. Svou houževnatostí okouzlila i Rescatora.

Presne tak, Honorine musela bojovať od narodenia o svoj život a o lásku svojej matky. Ako Angelika kdesi hovorí:
nevinnosť nesmieme nenávidieť.

Ja to mám nastavené podobne ako Rescator, Honorine mu definitívne pripomína Angeliku ako dievčatko, a preto ho tak očarila. Molines rozprával Joffreyovi o svojskej povahe Angeliky keď bola dieťa a Angelika mu sem tam rozprávala o svojom detstve tiež.

Keď sa to tak zoberie, Honorine a malé dievčatko Angelika sú si veľmi podobné. Svojou originálnosťou, tým že sú silné osobnosti, ale aj húževnatosťou, tvrdohlavosťou a tým že sa bez váhania pustia do hocakého šialeného dobrodružstva.

Angelika považovala za zábavné chodiť do lesa, na ryby a na raky k rieke a do močiarov, skamarátiť sa s čarodejnicou, zbierať a variť svoje bylinky .... bolo to samostatné, inteligentné, tvrdohlavé dieťa z dobrodužnou povahou

a presne taká je aj Honorine ... akú odvahu napríklad preukázala keď ušla diablici ... a tiež že sa rozhodla pre odlúčenie od rodičov aby sa mohla vzdelávať

a to čo by iné dievča považovalo za katastrofu, že skončila u Irokézov, bolo pre ňu zábavné dobrodružstvo, dokonca si to užívala.... konečne mala frizúru akú si vždy želala

ja tej odvážnej malej duši z dobrým srdiečkom fandím
Angelika a Joffrey sú predsa tiež obidvaja dokonale nekonvenčné osobnosti - a práve preto ich milujeme

ono sú to totižto vždy, odkedy svet svetom stojí, nekonvenčné, odvážne a rozhodné duše ktoré hýbu svetom a posúvajú ho dopredu na rozdiel od tých čo slepo nasledujú mainstream ako ovečky, a nechávajú iných rozhodovať o svojich životoch
preto je určitá dávka tvrdohlavosti pre zdravý vývoj ľudskej duše vždy potrebná (ja vždy vravím že ak sa niekto nerozhodne, rozhodnú zaňho iní) tomu sa potom hovorí OSOBNOSŤ