Klasicky krásna, múdra, jemná a dobrá to je Abigail Berne.
Pamätáte si ešte ako Angelika na ňu žiarlila, keď ešte nenosila priezvisko Berne?
Jestli se jí dotkne, začnu ječet, pomyslela si Angelika.
Rescator uchopil Abigail pod paží a Angelika se roztřásla, jako by cítila dotek jeho prstů na vlastním těle (…) Pak se klidně opřel a s úsměvem na rtech, pod maskou přímo okouzlujících, pozorně naslouchal slovům své společnice.
Angelika si uměla představit, jak Abigail, zprvu zděšená zájmem tak znepokojujícího muže, pomalu nabývá jistoty a podléhá kouzlu jeho osobnosti. Jeho chápavost ji uklidňuje, láká a povzbuzuje, aby předvedla, co je v ní nejlepšího. Její půvabný obličej ožívá a září inteligencí, potlačenou přísnou výchovou. Vyslovuje podivuhodné, přesné postřehy a vidí, jak se mu v očích rozsvěcuje upřímný obdiv. Z toho jediného rozhovoru si uchová dojem, že chvíli žila v úplně jiném světě než její společníci. Ten svůdník nachází neomylně cestu k ženským srdcím.
Jen k mému ne, zuřila Angelika. Můžu jen říct, že si vůbec nedal práci, aby se mi zalíbil.
Takto si predstavujem Abigail na lodi: