Anne Golon

Osud Anne a Serge Golonových nebyl v každém okamžiku dokonalý, přesto vždy milovali krásu a věřili v úspěch. Cesty dvou výrazně rozdílných a pozoruhodných lidí, atraktivní Francouzky a šarmantního aristokrata, se zkřížily kdesi v Africe. To však již oba měli za sebou řadu různých dobrodružství...

Anne Golon se narodila 17. prosince 1921, v přístavním městě Toulon v jižní Francii, kde byl její otec kapitánem francouzského námořnictva. Ona sama byla pokřtěna jako Simone Changeux, nicméně po celém světě je známá jako Anne Golon – což byl její poslední a nejslavnější pseudonym.

Konec padesátých let: Anne Golon pracuje na knize Angelika a král (www.archange-international.com) Otec Anne, Pierre Changeux, byl příznivcem všech plánů nových motorů a nejrůznějších strojů, které by zvýšily potenciál francouzské armády. V tomto smyslu byl také badatel, který se mimo jiné zajímal o vzrušující biografie pilotů a knihy o letectví. Francouzská armáda byla nadšena knihou, jež sestavil, bohužel však již nebyla ochotna zaplatit za práci na ní – vybarvování černobílých map. Řešením bylo pověřit prací malou Simone. Bylo jí jen deset let a namalovala více než 500 kusů. Pierre Changeux následně neuspěl při povýšení do hodnosti admirála, což předznamenalo srážku se Simoninou matkou, virtuózní pianistkou a vnučkou z rodiny majitelů vinic v Champagne. Tento nedostatek uznání vůči otcově snaze v mladé dívce poprvé zanechal obraz marného zadostiučinění, osobního porobení a frustrace pod vlivem okolností. Jako dítě bývala často nemocná a dny, kdy chyběla ve škole (říká, že by ji beztak stejně nesnášela), trávila malováním a psaním. Byla to skvělá příležitost jednak pro vybití její energie, jednak pro růst její samozřejmé kreativity. Svůj první příběh napsala skoro tak brzy, jako se naučila psát, a svou první knihu Au Pays de Derrière mes Yeux napsala v osmnácti letech. Toto první dílo bylo vydané v roce 1944 u Desclée de Brouwer. Simone Changeux pod pseudonymy Anne Servoz, Dominique Ponmain, Joëlle Danterne a Anne Golon Válka ji nemohla umlčet, i v obsazené Francii psala a vydala množství článků a knih. Anne tehdy našla způsob, jak se do jisté míry vyhnout nacistickému útlaku, který by jí znemožnil její dobrodružství, natožpak její cestu na venkov. S povolením úřadů jednoho dne opustila okupovanou Paříž: vyjela na kole z Versailles, pokračovala přes Poitou a mířila do La Rochelle. Přes den ujela jen několik mil, psala, malovala venkov, který dosud nebyl obsazený Němci, a každou noc požádala o nocleh v klášteře. Přes své formální žádosti o přechod do Španělska byla u hranic zadržena Gestapem. Mladá Francouzka tehdy skoro zázrakem unikla. Anne Golon (www.worldofangelique.com) Sebrala všechnu odvahu a u výslechu řekla jen „jsem mladá, chci poznat dobrodružství a psát knihu o krásách naší země,“ a poté, co si německý voják prohlédl její malby, vstoupila do volného území. Příběh epického putování na území svobodného Španělska může sloužit jako symbol volné duše mladé ženy, která bude také později – skrze Angeliku – tolik obdivovat Francii a její dějiny. Vrátila se domů plná energie a dala se do psaní. Mezi její raná díla patří: Le Cailou d´Or (Editions de Flore), La Patrouille des Saints Innocents, Le Chasseur aux Yeux Clos, Alerte au Tchad, Master Kouki (Editions Alsatia). Mladá žurnalistka, novelistka a autorka scénáře La Femme en rouge také založila magazín France 47 (později přejmenovaný na France Magazine). Život dostal směr – setkání s tajemným vědcem a umělcem Vsevolodem Goloubinoffem Po válce v roce 1947 byla Anne vyznamenána literární cenou Guy de la Rigaudie za La Patrouille des Saints Innocents a ve chvíli, kdy si již byla jistá, že právě texty jsou tím, čím se uživí, přemítala o své další budoucnosti. Bylo to na Champs-Elysées, když si házela mincí, aby se nakonec rozhodla opustit tolik let okupovanou zemi, kde musela krok za krokem bojovat se svými vydavateli. Chtěla psát reportáže a odejít co nejdál. Protože neuměla anglicky, zvolila rovníkovou Afriku. Byla to skutečná náhoda, když jí její kolega právě požádal o portrét jakéhosi geologa a chemika, který se živil objevováním a těžením zlatých dolů v Africe. Anne měla v úmyslu psát o lidech, jejich dílech a afrických zemích, ale hned dva týdny po příchodu do Afriky všechno změnilo setkání s doktorem Vsevolodem Goloubinoffem – později známým jako Serge Golon. Vsevolod Sergeïvich Goloubinoff se narodil 23. srpna 1903 na území Persie (Buchara, Uzbekistán), kde byl jeho otec Sergeï Petrovitch Goloubinoff vyslancem ruského cara. Rodina žila v domě s mnoha služebnictvem, údajně jen sám vyslanec měl dvacet služebníků pro své osobní potřeby. Vysoce postavená šlechtická rodina jistě nebyla nadšená tím, že se mladý Vsevolod věnoval více jezdectví a honům nežli studiu. Nicméně jeho osobnost se měla brzy ukázat jako dokonalá pro čelení životním výzvám. "Serge Golon byl tak trochu jako Marco Polo, Michel Strogoff, Tintin, Profesor Tournesol a M. Hulot dohromady." (Goloubinoff, N. In Golon, A. s. 9 - 16, 2006). Čtvrt století věnoval vědecké kariéře a dobrodružstvím pod většinou nebí světa. Jako přední geolog a chemik si na živobytí vydělával vyhledáváním rudných ložisek v tehdejší Indočíně, Číně, Tibetu… a v Africe, kde se protnul osud šestačtyřicetiletého Serge a osmadvacetileté Anne. Anne Golon (www.editiondurefuge.com) Když v Rusku v roce 1917 došlo k revoluci, rodina Goloubinoffových uprchla přes Konstantinopol a poušť až do Francie a Vsevolodovi, který právě studoval na lyceu v Sevastopolu, se podařilo mezi hrůzami a revolučním běsněním uprchnout s pistolí pod šaty žebráka a s trochou zlata v botách. Později se ozval své početné, nyní již zcela ubohé rodině uprchlíků, která jej postrádala. Jako mnoho ruských aristokratů mluvil plynně francouzsky, ale také měl neobvyklé nadání pro další jazyky. Africká svítání Mladý doktor přírodních věd odešel do Afriky a svým platem podporoval pět bratrů a sester na studiích. Ve službách hnutí Svobodná Francie byl pověřený generálem de Gaullem vyhledat zlato a diamanty, které by zajistili finanční nezávislost jeho funkcionářům jednak v Anglii a na druhé straně v budoucí osvobozené Francii. Goloubinoff byl v nepřítomnosti odsouzený vládou Vichy, nicméně díky troše koloniální milosti a armádě Leclerca nakonec mohl opustit Afriku. /1/ Po osmi letech své nepřítomnosti se vrátil do Francie a díky šťastným náhodám jej požádal jeden přítel, autor a ilustrátor, aby zkusil napsat knihu vzpomínek s pomocí ještě jednoho už více známého autora. Prvním vzpomínkám napsaným Vsevolodem Goloubinoffem tak dodal formu profesionální autor. Pod pseudonymem Serge Golon vyšel Le Cadeu de Riza Khan. /2/ Dílo bylo vyznamenáno cenou Prix du Corsaire. Díky originálnímu dobrodružnému příběhu měla kniha zasloužený úspěch, ale její autor neměl ve skutečnosti nic víc, než zmíněnou cenu. Oficiální, ale neuvedený spoluautor, který k dílu přispěl onou formou, dostal všechna autorská práva. To se psal rok 1947, kdy i jedna mladá novinářka Joëlle Danterne dostala za své dílo cenu Guy de la Rigaudie. Anne a Serge Golonovi, Afrika, 1951 (www.editiondurefuge.com) Bylo to jednoho rána v Kongu, když Vsevolod Goloubinoff spatřil mladou, krásnou ženu vychutnávat krásu jeho milované Afriky. Nikdy spolu nemluvili o svatbě, přesto se vzali v africkém Pointe-Noire. Tím začalo jejich dobrodružství – ve chvíli, kdy pohádky obyčejně končí. Byli partneři, zamilovaní lidé, milující rodiče, skromní, veselí, bystře inteligentní a obdaření upřímností. Anne a Serge Golonovi uměli být šťastní. Nevěřili na smůlu, věřili v krásu a žili jí. Je zřejmé, že bez existence Serge by nikdy nemohla vzniknout tolik fascinující postava hraběte de Peyrac. V nejednom rozhovoru Anne řekla, že manžel byl její múzou. "Byl to vynalézavý vědec, potomek bojarů, doktor přírodních věd s desítkou licencí a hovořící sedmnácti jazyky, dobrodruh proti své vůli, otec rodiny, malíř a muž zamilovaný do růží a své ženy." (Goloubinoff, N. In Golon, A. s. 9 - 16, 2006). Afrika, to byly krásné noci v buši, karavany, přátelení kmenů, posvátné lesy, ale i výhrůžky, kletby čarodějů, zločiny velkých průmyslníků, vykrádání dolů... Manželé nakonec černý kontinent opustili a vrátili se do Francie. Jejich nová spolupráce při psaní byla víc než co jiného výsledkem řady náhod a nečekaných událostí. Nezaměstnaný a zadlužený Serge totiž nemohl navzdory svým zkušenostem a kvalifikacím najít práci a několik let strávil dojížděním do Paříže, kde stále marně hledal příležitost ve svém oboru. Usadili se ve Versailles, v malém pokoji, který si mohli pronajmout v domě spisovatelčiny matky. Anne jako vždy pokračovala ve psaní. Naslouchala také manželovým příběhům o nejrůznějších dobrodružstvích, která prožil, a napsala sérii článků, potom knihu o dobách jeho dětství a o tom, jak se v deseti setkal s německým špiónem a výzkumníkem, který jej inspiroval k povolání geologa. Anne dodala formu jeho memoárům Le Coeur des Bêtes Sauvages, spolu napsali Les Géants du Lac. Protože se jednalo o Sergovy vzpomínky, rozhodli se díla vydat pod jeho pseudonymem. Kromě toho Anne vydala tři vlastní knihy o Africe Alerte au Tchad. To byl začátek jejich spolupráce a příprava pro stvoření nezapomenutelné hrdinky. Živoucí učebnice dějepisu Jednoho dne, v roce 1952 ve Versailles, otáčela Anne Golon perem v ruce, tak jako už mnohokrát předtím, ale tentokrát jí přišly na mysl vzpomínky na Poitou, jímž projížděla na kole během války. Znovu viděla venkov, skloněné jasany nad zářícími močály, velké žluté květy a malou světlovlasou dívku, kterak radostně pobíhá. Angelika, Markýza andělů se zrodila v hlavě Anne Golon z ničeho nic, tak jako už předtím postavy z Master Kouki nebo La Patrouille des Saints Innocents, tedy nikoli jako zjevení v Lurdách, nýbrž jako běžný, dobrý nápad v autorských myslích. V tu chvíli Anne věděla, že ta světlovlasá dívenka bude začátkem a hrdinkou jejího nového díla, bude žít za vlády Ludvíka XIV. a jednoho dne odpluje do Ameriky... "Angelika jako divoká žlutá bylina z močálů, řečená bylina andělů „l´herbe des anges“, jako křestní jméno, které bylo v 17. století moderní, jako dotek křídla z nebe..." (Goloubinoff, N. In Golon, A. s. 9 - 16, 2006). Pod pseudonymy Anne a Serge Golonovi začali pracovat na historickém románu, který se rozhodli zasadit do epochy krále Slunce, neboť bydleli v nejstarší části města Versailles, tedy naproti knihovně a v bezprostřední blízkosti paláce. Anne vždy milovala historii, a tak občas uvažovala o napsání historického románu. Zasadit román do 17. století se Anne rozhodla už proto, že v moderní literatuře neexistovalo dílo pojímající tuto epochu.

Anne a Serge jednoho dne přešli přes silnici a společně vstoupili do místní knihovny, kde začali pracovat na výzkumu pramenů a vůbec všeho, co bylo napsáno o 17. století. Odhalovali a hromadili poklady neznámých historických dokumentů: Serge objevil starou knihu o chudých šlechticích a Anne se rozhodla situovat rodinu de Sancé do prostředí starého zámku; objevili také historii sporů mezi civilizací jazyků jihu langue d‘Oc a severu d‘Oïl a Anne vytvořila postavu hraběte de Peyrac, velkého okcitánského vládce; na nábřeží Seiny zase našli starou knihu o Berberech a obchodu s otroky ve Středomoří a Anne věděla, že Angelika se jednoho dne dostane na moře. Tady začalo dílo. Tehdy stvořili Angeliku s její vůdčí povahou, která čelí celému světu. Více než rok Anne a Segre společně pracovali v knihovně, pátrali po detailech o období, přečetli stovky knih a dokumentů a současně hodně psali. Anne v knihovně trávila celé dny a Serge jí pomáhal. Mezitím podnikal pravidelné cesty do Paříže, kde stále hledal práci, a noci v jejich pokoji vynaložili na stvoření fiktivních částí popisů, uplatnění historických výzkumů a společně vytvářeli napínavé zápletky v ději, neboť v té chvíli už ovládali kontexty přesně podle historie. Tak utvořili první obrovskou knihu Angelika Markýza andělů, která měla přes 900 stran a dnes vychází rozdělena do několika knih, protože ji Anne Golon ještě rozšířila: Angélique Marquise des Anges, Mariage Toulousain, Fêtes Royales, Le Suplicié de Notre Dame. Požadavky vydavatelů, výmysly novinářů Serge Golon rád nacházel uplatnění pro jejich díla. Jednoho dne, zatímco v Paříži hledal práci, navštívil s dosavadním rukopisem své ženy jistou netypickou agenturu, která se zdála být slibná (Opera Mundi ve Francii zastupovala společnost Walta Disneye a vydávala magazín Mickey), a požádal je o vydání knihy Anne. Mezinárodní agentura, která v literatuře právě začínala, v knize spatřila svůj start. Agentura se však bohužel také postarala o řadu desinformací, např. že každý napsal 50% textů, že se jedná o zištné, lstivé obchodníky, jenž pracovali na objednávku apod. První kniha byla vydaná v roce 1956 v Německu se jménem autorky Anne Golon. O rok později byly ve Francii vydány dva svazky: Marquise des Anges I - Angélique a Marquise des Anges II - Le Chemin de Versailles, nicméně jako autoři zde již byli uvedeni Anne et Serge Golon. Agentura tehdy rozhodla, že musejí knihu vydávat pod mužským jménem, protože se tak bude zdát více seriózní, a navrhli vydat ji pod autorským jménem Serge Golon. Anne by byla šťastně souhlasila, ale Serge odmítl. Nakonec zvolili kompromis a knihy začali vydávat jako dílo dvou autorů, manželského páru Anne a Serge Golonových. Z důvodu lepšího rozpoznání, opět podle názoru agentury, měla mít kniha v následné edici v anglickém jazyce uvedené autorské jméno Sergeanne Golon. A jak agentura rozhodla, tak v roce 1958 učinila. Román měl od počátku ohromný komerční úspěch po celém světě. Anne svým osobitým stylem dokázala bezprostředně vytvořit hit a Angelika, přeložená do více než dvaceti jazyků, se okamžitě stala bestsellerem. Stále lačnější agentura potom vydala knihy v USA, aniž by mluvila s Anne nebo Sergem. Uvedla jen, že tak je to lepší pro marketing. Z tohoto důvodu a také proto, že v knihách v anglickém jazyce nikdy nebyly uvedeny informace o autorech, mnoho anglicky mluvících čtenářů vůbec neznalo pravá jména autorů a netušili, zda ještě žijí. Rodinný život ve Švýcarsku Švýcarsko, 1959 (www.editiondurefuge.com) V roce 1959 se Anne a Serge Golonovi přestěhovali do malé vesnice Crans-Montana ve švýcarských horách. Byli s nimi jejich tři děti Cyrille (narozen v únoru 1950), Nadia (narozena v červenci 1955) a Pierre (narozen v dubnu 1957). Nejmladší Marina se narodila o několik let později, v roce 1961 ve švýcarské Sierre (Valais). Anne každý den psala a Serge se věnoval malování a vědeckému zkoumání barev, lakování a malbě. Oba, Anne i Serge, byli talentovaní malíři a kniha jejich maleb byla vydaná ve Francii. Také jejich čtyři děti jsou nadané v psaní nebo malování. Tři z nich s úspěchem publikují v rozličných oborech (biologie, sociologie), Nadia se věnovala ilustracím. Život ve Švýcarsku, v bezprostředním kontaktu s přírodou, sice střídala řada jejich dalších cest a dobrodružství, nicméně vždy milovali tuto malou zemi, která se jim stala útočištěm a která už od středověku představovala předchůdce demokracie a zemi občanských práv. Anne, Pierre (1957), Serge, Nadia (1955), Cyrille (1950), Švýcarsko, 1960 (www.editiondurefuge.com) Anne celé své dílo zahrnula mystickou a magickou atmosférou skutečné lásky, která je přitom víc než co jiného lidská. Tím povýšila dokonalou historickou studii z období Ludvíka XIV. v živoucí příběh, vypovídající o socio-kulturních podmínkách sedmnáctého století. "Počínaje našimi prvními vzpomínkami jsme moji bratři, sestra a já pozorovali, jak naše matka každý den píše Angeliku a jak se náš otec (od jeho návratu z poslední cesty do Afriky v roce 1961) věnuje malbě a pokračuje ve svých vědeckých výzkumech." (Goloubinoff, N. In Golon, A. s. 9 - 16, 2006). Nadia vzpomíná nejen na magickou atmosféru jejich dětství, ale také na pohrdavé úsměšky známých novinářů, kteří se vyptávali jejich otce na Angeliku a on klidně odpovídal „zeptejte se mé ženy, to ona ji napsala.“ Měli jej tak za toho chudáka manžela, protože nechal své ženě právo autorství. V tehdejší Francii měly vdané ženy z dnešního pohledu neuvěřitelně málo práv. Ještě v 60. letech autorka Angeličiných osudů Anne Golon a její manžel, který zajišťoval zejména výzkum historických reálií (a občas také ironický pohled hraběte de Peyrac), slavili se svými knihami úspěch, jaký dnes patří třeba J. K. Rowling s Harry Potterem. Současnost a budoucnost Anne Golon, Paříž, 1996 (www.editiondurefuge.com) V roce 1972 Anne pracovala na svém výzkumu v Quebeku pro desátý díl Angeliky a její muž v tomtéž městě připravoval uvedení svých prací. Zcela nečekaně, nedlouho před svými sedmdesátými narozeninami, Serge náhle zemřel na krvácení do mozku. Milostný román Anne a Serge, souběžně Angeliky s Joffreyem, byl zničený, přesto se Anne rozhodla sérii dokončit, už kvůli čtenářům. Anne Golon své čtenáře ujišťuje, že její hrdinové na konci zůstanou jedině spolu... Začaly se objevovat články, které označovali za jediného autora Angeliky právě Serge Golona. Jeho vdova, která celé roky vlastní rukou psala Angeličiny osudy, se tak podle záměru vydavatelů stala pro své čtenáře „mrtvou.“ Tak ji nakonec před lety podvedla její agentura a vydavatelé. Připravili ji o její autorská práva a přestali jí platit autorský honorář, navzdory ohromnému úspěchu knihy po celém světě. Například v Rusku v roce 1991 bylo oficiálně prodáno 15 880 000 knih (a další rok přišla nová vydání) – aniž by to jejich autorka věděla. Anne Golon z toho neviděla jediný frank autorského honoráře, protože jí bylo pouze sděleno, že již o její knihu není nikde zájem. Následovaly další ilegální počiny. Nejvíce jich bylo v Rusku, nicméně i v Československu vyšla jednosvazková kniha 6x Angelika (Princ, 1991), která bezostyšně využívala postavy stvořené Anne Golon a podle chuti převyprávěné a nevkusně pozměněné příběhy. Fiktivní dědicové Serge Golona pod jmény Alex Golon, Xenia Gabrieli, Anne-Marie Nouvo a další profitovali na stále populárním díle, jehož čtenářům bylo vtloukáno, že autor je dávno mrtev (někdy dokonce, že byl součastníkem Alexandra Dumase). Téměř dalších třicet let Anne dál psala bez větší vize, že ještě někdy vydá své životní dílo. Ke konci devadesátých let se však díky internetu fanoušci roztroušení po celém světě střetli a „objevili“ svoji oblíbenou, stále ještě živou autorku. Madame Golon tehdy zase žila ve Versailles a ve velmi chudých a ubohých podmínkách každý den pracovala na výzkumu pro poslední knihy a současně přepracovávala první díly. S dcerou Nadiou vytrvale bojovaly o znovuzískání autorských práv a připravovaly nové vydání všech knih, které byly po celá léta upravovány jejich vydavateli. V roce 1995 jí byla práva oficiálně vrácena, vrchní soud rozhodl v její prospěch a obrovské vydavatelství jí mělo nahradit veškeré škody a vše uvést do původního stavu. Vydavatelství však tehdy podalo odvolání, doufajíc, že osmdesátiletá žena již nebude dlouho překážkou. Spor se nakonec se všemi ostatními právními procedurami protáhl až do prosince 2004, než Anne Golon bezvýhradně zvítězila. Anne Golon a její dcera Nadine Golouginoff podporují vznik českého webu, Versailles, 2006 Zdánlivě může být nepochopitelné, že Anne Golon zůstala až do své smrti bez jakéhokoli mezinárodního ocenění, a přitom je dodnes nejčtenější a nejvíce překládanou francouzskou autorkou 20. století. Možná je příčinou i naše předsudečná romantická představa kvalitních autorů, kteří žijí v bídě a nepochopení a uznání dosáhnou nejdříve po své smrti. Anne Golon by již z minulých let měla požadavek bídy pečlivě splněný, existence milionů jejích čtenářů po celém světě ji však odsuzuje k označení "jen populární autorka". Na konci roku 2010 se Anne Golon dočkala důstojného ocenění za své celoživotní dílo alespoň ve své vlasti. Dne 14. prosince 2010 francouzský ministr kultury Frédéric Mitterrand vyznamenal nejvýznamější francouzské novináře a spisovatele medailí za přínos francouzskému umění a literatuře. Mezi šesti vyznamenanými umělci byla také Anne Golon, která se stala nositelkou Řádu umění a literatury (l'ordre des Arts et des Lettres). Anne Golon zemřela 14. července 2017 doma ve Versailles a její pohřeb se uskutečnil v místní katedrále Svatého Ludvíka. A i když se v posledních 11 letech svého života stále věnovala psaní a historickým výzkumům, její celoživotní dílo Angelika zůstalo nedokončeno. Poznámky: /1/ Francie byla v červnu 1940 obsazena Němci a také většina francouzských úřadů, např. v Maghrebu se postavila na stranu kolaborantské vlády ve Vichy. Nicméně v Maghribu byl také generál Jacques-Philippe Leclerc, který se odmítl řídit rozkazy vichystické vlády a začal pod své velení nabírat co nejvíc mužů s šíleným úmyslem přejít s nimi půl Afriky a dostat se do nějaké francouzské zámořské državy, jež by uznala autoritu de Gaulla, který se z Londýna, stejně jako Leclerc, jménem svobodné Francie odmítl podřídit Pétainovi... /2/ Obávaný zbojník, který vládl v horském městě Ispahan (Írán), které slouží jako přechod mezi severní a jižní částí země (leží ve výšce 1500 m n. m. a okolní hory překračují výšku 4000 m n. m.). Dvanáctiletý Vsevolod se tehdy setkal s těmito zbojníky... Použitá literatura: Goloubinoff, Nadine. Předmluva v knize Golon, Anne: Angélique, Marquise des Anges, Tome 1. L'Intégrale. Lausanne: Éditions du Refuge, 2006. ISBN: 2-9700527-0-9; 9 782970 052708. Krátká, J. Michèle Mercier/Anne Golon. Blokbaster, 1, 2004, č. 8, s. 66 – 69. ISSN 1336-4480. Princ, Karel. 6x Angelika v jediné knize. Praha: Cesty, 1991. ISBN 80-85363-12-7. Les Éditions du refuge The World of Angélique Monteloup: Anne and Serge Golon