Slávne kriminálne prípady Pitaval a Dumas

v zbierkach slávnych kriminálnych autorov týchto dvoch pánov sa nachádzajú poviedky priamo sa dotýkajúce postáv ktoré poznáme z Angeliky

u Dumasa sú to tri Esaye :
1. Muž zo železnou Maskou - tuto sa však jedná o rozbor, narozdiel od jeho role v Mušketieroch

2. Markíza de Brinvilliers - nám známa susedka Angeliky



3. Markíza de Ganges - ktorá si tiež mala vybrať medzi jedom. mečom a pištoľou, podobne ako Angelika, čiže v tomto prípade vidíme presne čím sa pani AG inšpirovala:

ak by niekto pri čítaní románov Angelika namietol že všetko blbosť, tak ho s toho omylu vyvedie príbeh úbohej markízy de Ganges - ktorý je rovnako ako príbeh Brinvillierky a Muža zo železnou maskou skutočný

pani AG sa touto inšpiráciou v Integrale dokonca priznáva, tuto malá ukážka s oveľa dlhšej scény:

Králův bratr pokračoval:
„Abyste si uvědomila, jakou k vám chováme úctu, vaše smrt bude vypadat jako součást úspěšného divadelního představení. Před několika lety jedna vysoce postavená dáma z Auvergne, která vám možná byla podobná, byla zavražděna natolik rafinovaně, že nás to inspirovalo. Můžete si vybrat způsob smrti stejně, jak to nabídl jí její vrah: její manžel, jenž byl za to ostatně odsouzen.“
Angelika mu naslouchala s jakýmsi vnitřním zmatkem, který se pokoušela překonat. Byla si jista, že tuhle historku už někdy slyšela – mluvilo se o ní v celé Francii. To v ní probouzelo přesvědčení, že prožívá jakýsi zlý sen, z něhož se třeba probudí.
Nebo se tito útočníci inspirují nejrůznějšími druhy umění, hrají jakousi svou oblíbenou tragikomedii? (...)
Už nedokázala střízlivě uvažovat.
„Skončeme to,“ naléhal rytíř.
„Madame, vy se nám vysmíváte,“ pokračoval králův bratr a netrpělivě se ušklíbl. „Zemřete, ale jsme velkorysí: necháme vás vybrat si způsob smrti – jed, meč nebo kulka.“
Vtom se dveře zachvěly silným závanem větru a z místnosti vyvanulo trochu štiplavého kouře. Angelika s nadějí zvedla hlavu.
„Nikdo nepřijde, nikdo nepřijde,“ ušklíbl se králův bratr. „To lože je vaše lože úmrtní, madame. Bylo připraveno pro vás.“




na stiahnutie v Angličtine tuto, myslím že v Češtine alebo Slovenčine to od Dumasa nevyšlo:

https://www.gutenberg.org/files/2760/2760-h/2760-h.htm

ja mám všetky tri Esaye, každú extra uloženú vo Worde a tiež ako PDFky - ak by mal niekto záujem tak môžem dodať

ak to aj od Dumasa nevyšlo v našich jazykoch, dá sa to nájsť prinajmenšom v Pitavalovi, na ktorého je odborníčka Penelopa a mne ho tiež dodala v Ceštine

Pitaval samotný sa narodil v 17 storočí, takže je pravepodobne najautentickejší a všetci ostatní (Dumas, Hoffmann čo napísal pani de Scúderi) čerpali okrem iného celkom určite aj z jeho diela.

moirra píše: *

06 led 2023, 15:13

pani AG sa touto inšpiráciou v Integrale dokonca priznáva, tuto malá ukážka s oveľa dlhšej scény:

Králův bratr pokračoval:
„Abyste si uvědomila, jakou k vám chováme úctu, vaše smrt bude vypadat jako součást úspěšného divadelního představení. Před několika lety jedna vysoce postavená dáma z Auvergne, která vám možná byla podobná, byla zavražděna natolik rafinovaně, že nás to inspirovalo. Můžete si vybrat způsob smrti stejně, jak to nabídl jí její vrah: její manžel, jenž byl za to ostatně odsouzen.“
Angelika mu naslouchala s jakýmsi vnitřním zmatkem, který se pokoušela překonat. Byla si jista, že tuhle historku už někdy slyšela – mluvilo se o ní v celé Francii. To v ní probouzelo přesvědčení, že prožívá jakýsi zlý sen, z něhož se třeba probudí.
Nebo se tito útočníci inspirují nejrůznějšími druhy umění, hrají jakousi svou oblíbenou tragikomedii? (...)
Už nedokázala střízlivě uvažovat.
„Skončeme to,“ naléhal rytíř.
„Madame, vy se nám vysmíváte,“ pokračoval králův bratr a netrpělivě se ušklíbl. „Zemřete, ale jsme velkorysí: necháme vás vybrat si způsob smrti – jed, meč nebo kulka.“
Vtom se dveře zachvěly silným závanem větru a z místnosti vyvanulo trochu štiplavého kouře. Angelika s nadějí zvedla hlavu.
„Nikdo nepřijde, nikdo nepřijde,“ ušklíbl se králův bratr. „To lože je vaše lože úmrtní, madame. Bylo připraveno pro vás.“

Moirra, mne sa zdá, že AG tento príbeh spomína dokonca dvakrát - ešte aj v Integrale v Toulouskej svadbe. Na začiatku Angelikinho života v Toulouse sa o tejto historke hovorí medzi vysokou spoločnosťou. Alebo som to čítala v Tvojej fanfiction?

Preciosa, mrkni do tématu o markýze de Gange: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?t=833

Příběh si skutečně v Integrále vypráví společnost v Toulouse .

Penelopo, právě jsi mě předběhla.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 846#p24723

Ještě připomínám tuto diskusi, kde už jsme (jsem) se o Pitavala otřely .

Navrhuji témata rozdělit, Pitavalovi i Dumasovi založit samostatné téma. Pitaval je de facto současník událostí, o kterých píše, přičemž vycházel z autentických pramenů, zejména spisů a dochovaných svědectví pamětníků. Oproti tomu Dumas je již autorem beletrie, který třeba u příběhu markýzy de Brinvilliers z Pitavala vycházel, ale leccos si už přibarvil a doplnil.

Precious píše: *

06 led 2023, 19:47

Moirra, mne sa zdá, že AG tento príbeh spomína dokonca dvakrát - ešte aj v Integrale v Toulouskej svadbe. Na začiatku Angelikinho života v Toulouse sa o tejto historke hovorí medzi vysokou spoločnosťou. Alebo som to čítala v Tvojej fanfiction?

ja si spomínam že útočište tam v Toulouskom Paláci Veselého poznania našla akási dáma ktorej manžel mal nejaké zlé úmysly,
ale nespomínam si že by sa bavili o Markíze de Ganges - musím do toho ešte mrknúť.

Viz odkaz výše, kde je celý úryvek, včetně obav paní de Lanzac .

PenelopaW píše: *

06 led 2023, 21:54

Viz odkaz výše, kde je celý úryvek, včetně obav paní de Lanzac .

no mrknem do toho

PenelopaW píše: *

06 led 2023, 20:11

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 846#p24723

Ještě připomínám tuto diskusi, kde už jsme (jsem) se o Pitavala otřely .

Navrhuji témata rozdělit, Pitavalovi i Dumasovi založit samostatné téma. Pitaval je de facto současník událostí, o kterých píše, přičemž vycházel z autentických pramenů, zejména spisů a dochovaných svědectví pamětníků. Oproti tomu Dumas je již autorem beletrie, který třeba u příběhu markýzy de Brinvilliers z Pitavala vycházel, ale leccos si už přibarvil a doplnil.

Ak chceš založ mu vlákno. No ono ani jedno moderné vydanie Pitavala nezodpovedá originálu od Pitevala. Bolo to od tej doby doplňované a prepracované rôznymi autormi ako vidíme aj v tejto citaci:

Pitaval

Pitaval nadnárodní označení souboru prozaicky zpracovaných kriminálních případů. Název pochází od francouzského advokáta Françoise Gayota de Pitavala (1673-1743), autora dvacetisvazkových Causes célèbres et interessantes avec les jugemens qui les ont décidées (Paris 1734-1743). První německé vydání vyšlo pod názvem Erzählungen sonderbarer und merkwürdigkeiten Rechtshändel (Leipzig 1747-1768 v 9 svazcích).
Sbírka byla později často přepracovávána a doplňována, např. Françoisem Richerem (Amsterdam 1768-1770 ve 22 svazcích). Pitavalovo jméno se jako označení žánru vyskytlo poprvé v názvu jiné, dvanáctidílné sbírky Der neue Pitaval. Eine Sammlung der interessanten Criminalgeschichten aller Länder aus älterer und neuerer Zeit (Leipzig 1842-1847), kterou sestavili Julius Eduard Hitzig a Wilhelm Häring. Do české literatury žánr uvedl na počátku 20. století publicista Egon Erwin Kisch.

Okrem iného tu Pitavalovu zbierku prepracoval a doplnil známy nemecký spisovateľ Friedrich Schiller (ten patrí do povinnej literatúry na školách) a to vydanie potom bolo z obľubou prekladané do iných jazykov - takže sa osobne si vôbec nie som istá z ktorého z tých vydaní vychádza vydanie České.
Ty to možno vedieť budeš.

Měla jsem za to, že to české vydání je překladem z francouzštiny. Ze sportu jsem se šla podívat (vydání z 90. let) a je tam uvedeno následující:

Výbor sestavil, doslovem a poznámkami opatřil a z francouzského originálu Causes célèbres et intéressantes avec les jugements qui les ont décidées, recuillies par Mr. Gayot de Pitaval, avocat au Parlement de Paris. A la Hay Jean Neaulme, 1745-1751 přeložil dr. Antonín Rausch.

Vypadá to tedy, že Češi se rozhodli "očistit zrno od plev" (čti: vyvarovat se toho, co dodali jiní autoři a co není z pera Pitavalova) a jít při překladu přímo ke zdroji.

Mimochodem: Poznámky v knize jsou naprosto výborné a i doslov věnovaný Pitavalovi stojí za přečtení. Teď ťukám příspěvek na telefonu, ale zítra sem mohu zkusit něco přepsat. Na konci prvního i druhého svazku jsou i informace o francouzském právním systému.

PenelopaW píše: *

06 led 2023, 22:37

Vypadá to tedy, že Češi se rozhodli "očistit zrno od plev" (čti: vyvarovat se toho, co dodali jiní autoři a co není z pera Pitavalova) a jít při překladu přímo ke zdroji.

No tak to by bola dobrá správa

to by mal byť totižto preklad tejto knihy:

Máš doma, myslím, stejné vydání, tak se mrkni .

Než splním slib a opíšu sem něco z doslovu českého vydání, vzpomněla jsem si na to, kdy jsem Pitavala kupovala. Objevila jsem ho v jednom pražském knihkupectví a jela si ho vyzvednout osobně při příležitosti návštěvy Prahy. Jela jsem tehdy vlakem s dcerkou jako miminkem v kočárku a měly jsme sraz s Jeanne, se kterou jsme šly na oběd. Restaurace sice vařila dobře, ale nebyla baby friendly, takže když se tam holčička po..., přebalovala jsem ji na prasáka u stolu (což nedělalo dobře ostatním hostům, obsluze, mně, ba ani Jeanne), a protože jsem se při tom sama umazala, zanechala jsem Jeanne se řvoucím kojencem a šla se na záchod umýt . potom jsme nedaleko Vodičkovy ulice hledaly onen antikvariát, aby se ukázalo, že je v úplně jiné ulici na druhém konci Prahy. Tam už se mnou tedy Jeanne nejela, ale protože jsem buldok, vytrvala jsem a po vyřízení toho, proč jsme do Prahy přijely, jsem přejela na druhý konec města a po asi půl hodině bloudění antikvariát našla. Prodavač byl tak hodný, že mi dokonce vynesl kočárek s dítětem asi 15 schodů nahoru, abych ho nemusela nechávat dole . Jedna kniha mě tehdy vyšla asi na 30 korun, ale když si zpětně spočítám cestu a čas, tak se mi ten osobní odběr "vyplatil" .

Z doslovu českého vydání Pitavalových Slavných kriminálních případů:


Dávno předtím, než pražský reportér E. E. Kisch dal své sbírce kriminalistických reportáží titul "Pražský Pitaval", stalo se jméno Pitaval pojmem a na jeho nositele, pana Francoise Gayota de Pitaval, po němž byl tento druh literatury pojmenován, se téměř zapomnělo. Od konce 18. století byly jeho jménem označovány sbírky senzačních, zajímavých a hlavně pravdivých případů z policejní a soudní praxe. To je příčinou, že dnes, kdy od vydání jeho hlavního díla uplynulo více než 200 let, je velmi nesnadné opatřit si spolehlivé údaje o jeho osobě a životě. Naštěstí vkládal do svých literárních prací poměrně často zmínky o svém životě a ty jsou nyní nejspolehlivějším pramenem pro toho, kdo se pokouší načrtnout jeho životopis. Vše, co v tom směru bylo napsáno později, a zejména i ve velkých francouzských a německých encyklopediích, je značně nepřesné a je kupodivu, že autoři těchto článků se raději přidržovali nespolehlivých a mnohdy i zlovolných tvrzení jeho kritiků než jeho vlastních údajů.

Počínaje rokem 1734 začal vydávat dílo, na které se patrně dlouho připravoval a k němuž po léta pečlivě sbíral materiál. (...) Po 10 let pak vydával každoročně a s naprostou pravidelností dva svazky. Celý soubor obsáhl 20 dílů o více než 6 000 stránek a bylo v něm vypsáno, posouzeno a vyloženo více než 100 soudních případů.
Již první dva svazky byly přijaty s neobyčejným zájmem a staly se skutečnou senzací, takže musely být v následujících letech znovu a znovu vydávány. Čtenáři je uvítali nadšeně, zato oficiální kritika je posuzovala od prvé chvíle velice nemilostivě. Je příznačné, že právě nejprudší nepřátelé a odpůrci Voltaira se postavili i proti dílu Pitavalovu. (...) Nechyběli ani kritici z řad advokacie a vysoké soudní byrokracie. Všeobecně vytýkali Pitavalovi, že seznamuje veřejnost se zákulisím francouzských soudů, že zbavuje soudce i advokáty jejich vážnosti a důstojnosti, že profanuje právnickou vědu. "Moudrý člověk nemá usilovat o to, aby se mu rozumělo, nýbrž má budit obdiv jako někdo, kdo má ve své moci poklad zázračné učenosti" byla zásada, kterou hájili uražení hodnostáři.

Pitavala se kritická bouře, kterou svým dílem vyvolal, nedotkla. Je až kupodivu, jak temperamentně, bojovně, povýšeně a vtipně odráží více než šedesátiletý autor každoročně znovu malicherné útoky kritiků. Od prvého dílu své sbírky proklamuje, že mu jde o popularizaci právní vědy. (...) Jen na jednu výtku je citlivý a proti ní se brání temperamentně, obšírně a důkladně: nechce být pokládán za pouhého kompilátora, za člověka, který jen otiskuje materiál jinde sebraný a jehož jedinou zásluhou je přetiskování prací jiných lidí. (...) Pitaval sám se brání (...) poukazem na to, že souvislé líčení každého případu je vždy jeho dílem a od něho že pocházejí i všechny úvahy, jimiž jej osvětluje, právnické rozbory a morální zhodnocení procesu i jednání na něm zúčastněných osob.
Pro nás je důležité, že bylo jistě nespravedlivé a nerozumné obvinit z nepůvodnosti autora, který se stal původcem nového literárního žánru - kriminálního příběhu - a byl jedním z prvních uvědomělých popularizátorů a bystrým, pronikavým společenským kritikem.

Pitavalova sbírka slavných kriminálních případů není zdaleka románem, ale není také pouhým výtahem ze soudních spisů. Je to první pokus urovnat a souvisle vyprávět skutečnosti čerpané z protokolů a rozsudků, oceňovat je a hodnotit, a také se zamýšlet nad vlivy, jež na soudní řízení působily, nad činností soudů samotných, ale také nad lidmi, kteří se ocitli před soudy, a nad souhrou vlivů a mocností, jež je tam přivedly. (...) Bez jakýchkoli zábran a beze všeho ostychu odhaluje v případech, které přináší, soustavně a nepokrytě hříchy své vlastní společnosti a třídy, francouzské šlechty. (...) Pitaval podrobně a neúprosně přináší vše, co vyčetl ze soudních protokolů, obžalob i obhajob, a zejména důkladně seznamu čtenáře i s tím, co o věci soudila celá veřejnost, jak se na ni dívali francouzští občané, od nejnižších po ministry a krále.

(...) Zemřel po vydání dvacátého svazku ve věku 70 let roku 1743. Ihned po jeho smrti se jeho díla ujali skuteční kompilátoři - zpracovatelé, zlepšovatelé a doplňovatelé. V neustále se opakujících vydáních vycházelo jeho dílo stále rozšířenější, až dosáhlo 36 svazků.

Je pochopitelné, že po Francii se setkalo jeho dílo s největším ohlasem v Německu, rozdrobeném na desítky drobných feudálních států. Již v roce 1747 zde vyšel první německý překlad, který byl opětovně vydáván, a v letech 1782-1792 se ujal redakce a pořádání nového překladu sám tehdy již slavný Friedrich Schiller, který k tomuto vydání napsal i předmluvu. Vydání Pitavalových příběhů bylo zcela v duchu revolučních myšlenek Schillerova mládí, kdy s prudkým patosem svého rozhořčení odsoudil vrchnostenskou justici své doby, jež nedovedla a nechtěla hájit spravedlnost a právo. (...) Literatura musela zasáhnout tam, kde selhala justice. To byl důvod Schillerova zájmu o kriminalistickou literaturu, neboť umění se má ujmout "obětí zákonů" a přispět k tomu, aby se "rozplynula mlha barbarství".

Dílo, které dovedlo odolat času a jež je stále znovu vydáváno až do přítomné doby, nezůstalo bez vlivu na literární tvorbu a byli to hlavně romantici, kteří jím byli okouzleni. Ve Francii to byl zejména Alexandr Dumas, který z něho převzal do svých historických románů mnoho podrobností a epizod, a totéž platí i o románech Victora Huga, který učinil Marion de Lorme hrdinkou svého dramatu. Romantik Alfred de Vigny čerpal z Pitavala látku pro svůj slavný román o tragickém osudu Cinq-Marse. V Německu to byl zvláště E. T. A. Hoffmann, který z něj převzal látku pro slavnou povídku "Slečna de Scudery". V Anglii se Pitavalovo dílo stalo vzorem dodnes vydávané knihovny kriminálních případů, jež jsou zpracovány podle Pitavalova vzoru.

V Německu byl jeho vliv tak značný, že se nespokojili jeho překládáním. Pitavalovo jméno se tu stalo pojmem - a tak vychází v 1. polovině 19. století "Nový Pitaval", obsahující po jeho způsobu zpracované kriminální případy německé, pak na počátku 20. století v Lipsku "Pitaval současné doby" a vyšel tu dokonce i trojdílný "Saský Pitaval". Po druhé světové válce, roku 1953, vyšel v NDR "Pitaval výmarské republiky".
Vždy to byla díla, jež po vzoru starého Pitavala uveřejňovala společensky závažné kriminální případy s úmyslem kriticky zachytit dobu, v níž došlo ke spáchání činů, a popřípadě i s tendencí kritizovat soudní řízení.
"Pražský Pitaval" Egona Erwina Kische se jediný vyrovnal slávou dílu starého francouzského autora a politickou a společenskou závažností je snad i předčil.

V českých zemích nebyl Pitaval autorem neznámým. Jeho dílo nebo alespoň jednotlivé jeho svazky ve francouzském nebo německém vydání nacházíme v četných veřejných i bývalých klášterních a zámeckých knihovnách. Svědčí o tom, že byl hojně čten těmi, kdo tyto jazyky ovládali.

Český překlad Pitavala však dosud nevyšel - toto vydání je tedy prvním českým výborem z jeho díla. Text nebyl zásadně měněn, byly ponechány i ty Pitavalovy úvahy, jež vyplývají z jeho náboženského přesvědčení, neboť jsou pro jeho osobu i dobu charakteristické a jeho názory sdíleli i jeho nejvýznamnější současníci. Jen na několika místech, kde se svou obšírností stávaly nezajímavými, byly zkráceny tak, aby rozebírání problematiky, dnešnímu čtenáři již příliš cizí, nezdržovalo spád vyprávění. Byly ponechány i různé charakteristické exkurzy Pitavalovy, anekdoty, jež měl tak rád, hojná odbočení do dějin, přírodních věd a zejména i do teologie, neboť i ty přispívají k lepšímu poznání autora a jeho doby.

Dr. Antonín Rausch, 1966

PenelopaW píše: *

07 led 2023, 12:03

Český překlad Pitavala však dosud nevyšel - toto vydání je tedy prvním českým výborem z jeho díla. Text nebyl zásadně měněn, byly ponechány i ty Pitavalovy úvahy, jež vyplývají z jeho náboženského přesvědčení, neboť jsou pro jeho osobu i dobu charakteristické a jeho názory sdíleli i jeho nejvýznamnější současníci. Jen na několika místech, kde se svou obšírností stávaly nezajímavými, byly zkráceny tak, aby rozebírání problematiky, dnešnímu čtenáři již příliš cizí, nezdržovalo spád vyprávění. Byly ponechány i různé charakteristické exkurzy Pitavalovy, anekdoty, jež měl tak rád, hojná odbočení do dějin, přírodních věd a zejména i do teologie, neboť i ty přispívají k lepšímu poznání autora a jeho doby.

Dr. Antonín Rausch, 1966

No ano, ono je to iba výbor, podobne ako výbor listov pani Sevigne. Ale to že sa pokúšali do tých textov moc nezasahovať, je dobrá správa - práve sa hrabem v knižnici, lebo nemeckého Pitavala mám, lebo mám pocit že si aj mne českého Pitavala kúpila.

Vďaka za námahu že si to sem celé prepísala

Včera so sa dívala a zdá sa že v Česku vyšlo viacero vydaní - aj nejaké dvojdielne z roku 1969. Je to to ten istý výbor, alebo niečo iné?

obálka s obesencami:



potom zo smrťkami:



potom nejaké v rôznych farbách jedno s truhlou a druhú s nejakým drakom:

https://www.antikvariat-karlovyvary.cz/ ... 17311.jpeg

a tie sú očividne ilustrované:

https://cdn.myshoptet.com/usr/www.staro ... g?6033746a

ešte jedno iné vydanie:
https://www.antikvariat-slany.cz/fotky3 ... 46_014.jpg

v každom prípade prvé nemecké vydanie z roku 1792 (vraj moc neupravovali) Pitavala som našla na stiahnutie tuto:

https://haab-digital.klassik-stiftung.d ... 9216991/1/

No ale tento ich predhovor v tých knihách mi nezneje na to že by to neupravovali - v každom prípade keď porovnám aspoň jeden príbeh v Češtine s jedným v Nemčine budeme vedieť viac.

Viaczväzková práca

Podivné právne prípady ako príspevok k dejinám ľudstva / Podľa francúzskeho diela Pitaval, spracované viacerými autormi a spracované Schillerom, sprevádzané predslovom.

Slavné kriminální případy - celkem 3 vydání: https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydan ... ady-127949

1966 · Orbis
1967 · Orbis
1994 · Papyrus, JEVA

Slavné soudní případy - také celkem 3 vydání: https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydan ... ady-127946

1967 · Orbis
1971 · Orbis
1994 · Papyrus

My bychom obě měly mít stejné vydání, tj. to z 90. let, které ale obsahuje původní předmluvu z 60. let plus navíc informace o justičním systému té doby.

Naše vydání obsahuje tyto příběhy:

Slavné kriminální případy

- Případ nešťastného Jakuba Le Bruna
- Marie Markéta d Aubray, markýza de Brinvillier, proslulá travička
- Případ Markýzy de Gange
- Duch aneb odhalený podvod
- Urban Grandier a posedlé jeptišky loudunské
- Případ pana de Cinq-Mars, nejvyššího podkoního, a pana de Thou

Slavné soudní případy

- Zločinný prokurátor
- Falešná závěť
- Krásná bylinářka
- Čarodějnice
- Paní Tiquetová
- Případ pana de la Pivardiére
- Nerovné manželství
- Případ pana d Anglade a jeho manželky
- Případ krásné tanečnice
- Slavný případ hraběte de Saint Geran

Celkem je to 16 případů z původních 20, proto výbor z díla, 4 Pitavalem zpracované a vydané případy chybí.

moirra píše: *

07 led 2023, 14:01

Vďaka za námahu že si to sem celé prepísala

Celé to není ani zdaleka, vybrala jsem jen to hlavní, co se týkalo Pitavalova díla a jeho vydání . Doslov je mnohem obsáhlejší a obsahuje i docela podrobný (a velice zajímavý) Pitavalův životopis.

S ohledem na to, že se autorem AG určitě inspirovala (minimálně markýza de Gange + Urban Grandier a posedlé jeptišky v Loudunu - viz odkazy v příspěvcích výše), byla bych s to odvážně tvrdit, že by si Pitaval zasloužil vlastní článek zde na webu .

PenelopaW píše: *

06 led 2023, 19:57

Preciosa, mrkni do tématu o markýze de Gange: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?t=833

Příběh si skutečně v Integrále vypráví společnost v Toulouse .

ďakujem, Penelopa, za odkaz! Mne sa už fakt niekedy pletie kánon s fikciou, tak som si nebola istá.