Dílo Angelika: Stručné anotace k původnímu vydání

Angelika markýza andělů (1957) První díl tvoří hned čtyři dějové linie, také proto nyní vychází rozdělen do čtyř obsáhlých knih. Již ve vstupní části, která čtenáře uvádí do nejen idylického života venkovské šlechty v kraji Poitou, autorka nastoluje vzrušující, tajemnou až magickou atmosféru do níž zapadají i výjevy z prostředí potemnělého kláštera v Poitiers. Jako většina tehdejších dívek je sedmnáctiletá Angelika proti své vůli provdána za tajemného hraběte de Peyrac, který ji primárně děsí. Její strach a odpor se postupně mění v osudovou lásku a Angelika prožívá štěstí v paláci pokrokového a okouzlujícího akvitánského šlechtice, cestovatele, vědce a filosofa s politickými a obchodními schopnostmi. Třetím prvkem je královská svatba v St-Jean-de-Luz a do popředí se poprvé dostává klíčová postava celého díla – Král Slunce a Francie Ludvík XIV. Doposud zářivé prostředí je znenadání vystřídáno temnými kopkami vězení, kam se dostává hrabě de Peyrac, odsouzený za čarodějnictví ve smyšleném procesu, čímž jsou čtenáři představeny další politické souvislosti doby. Angelika Cesta do Versailles (1958) Prostorově dělena do dvou částí, začíná kniha u Dvora zázraků, kde se okolo levého břehu Seiny a věže Nesle stahuje všechna spodina a zločinci Paříže. Právě tam se Angelika ocitla, když byl její manžel upálen na hranici na Place de Grève jako čaroděj. Pud sebezáchovy ji naučí vydobýt si místo i mezi pochybnými živly. Přesto ctižádostivá žena touží po lepším místě pod sluncem a ve spojovací části příběhu se již dostává na pozici hospodské a zanedlouho dokonce obchoduje s čokoládou, která se právě dostává do módy. Přátelí se s Ninon de Lenclos, La Fontainem a dalšími autory. Angelika zkupuje akcie lodních společností a vede své podniky, čímž nás uvádí do socio-ekonomických souvislostí doby Colbertových reforem. A tehdy je již krůček k cestě do Versailles a ke dvoru, kam patří. K tomu jí může dopomoci svatba s krásným bratránkem, královým armádním důstojníkem Philippem du Plessis de Bellière, jehož už coby dívenka v Poitou tajně milovala. Angelika a král (1959) Krátké manželství se složitým Philippem du Plessis-Bellière přináší nečekaně silnou psychologickou zápletku, čímž je také definován styl tohoto dílu. Dramatickým příběhem se prolínají humorné situace, které v sobě nese promyšlený protokol života u dvora Krále Slunce. Postupně odhalujeme mnohé o osobnosti i praktikách krále, který právě opouští svoji první oficiální milenku Louise de La Vallière a začíná tak období největšího rozkvětu Versailles, jež se pojí s její nástupkyní madame de Montespan. Angelika má brzy pochopit, že za zářivými postavami dvorných šlechticů v parukách a krajkách s vybraným chováním se skrývají konkurenční boje o vyšší pozice, pomluvy, vydírání, travičství, případně módní koketování se satanismem. Kromě toho ji čeká jiné odhalení, které jí svěří sám král, a které se týká její jediné lásky Joffreye de Peyrac. Angelika získává novou naději a rozhodne se opustit dvůr, u něhož stačila díky své osobnosti a králově slabosti pro krásné ženy, dosáhnout nejvyšších poct. Nezkrotná Angelika (1960) Opět prostorově členěna do dvou hlavních částí, kniha začíná v situaci, kdy Angelika opouští dvůr a vydává se do Středomoří hledat svého prvního manžela, který je možná naživu. K tomu jí dopomůže vlastnictví úřadu konzula v Candii a také setkání s monsieurem de Vivonne, pořadatelem versailleských slavností a admirálem královských galér. Poznáváme dobovou atmosféru sídla řádu maltézských rytířů – Malty, Kréty, řeckých ostrovů posetých antickými památkami, včetně života místních obyvatel, ale také všech nebezpečí, které představují především piráti, kteří obchodují se vším, včetně lidí. Právě jim se Angelika dostane do rukou a je coby oblíbený sortiment bílé otrokyně prodána na trhu v Candii. Angelika však svému kupci unikne a po pádu do další pasti je prodána do harému marockého sultána. Znovunalezený pud sebezáchovy nutí Angeliku sultánovi vzdorovat, porozumí si však se zajímavou osobností jeho černého eunucha, astrologa a vědce, Osmanem Ferrajim. Příběh je příležitostí k nahlédnutí do života Orientálců v 17. století, kdy neustále bojoval kříž s půlměsícem. Angelika se bouří (1961) Angelika si při svém náhlém a nedovoleném odchodu z Francie ani neuvědomila, nakolik vzbudila nelibost krále, který ji nyní nechal uvěznit a hlídat na jejím zámku Plessis v Poitou. Kraj se bouří a pro markýzu du Plessis-Bellière není příliš obtížné spojit se s dalšími místními šlechtici a roznítit vzpouru sedláků proti svému panovníkovi. Mezi mladou šlechtičnou a panovníkem začíná otevřený boj, který na její straně přinese mnoho osobních ztrát. Psychologický vývoj, jímž zde Angelika prochází, určuje opět více potemnělou atmosféru a předznamenává dočasný úbytek humoru. Namísto něj se hrdinka vrací k síle přírody. Další léta Angelika stráví, skrývajíc se pod falešným jménem opět blízko konce společenského žebříčku v La Rochelle. Bretaň je místem, kde zůstává silná menšina hugenotů, kterým jsou upírána mnohá práva, a kteří jsou nuceni k přestupu na katolickou víru. Jejich spory s vedením města se natolik vyostřují, že jsou nuceni jako většina ostatních evropských nekatolíků nelegálně opustit svoji zemi. Angelika a její láska (1961) Výjimečně vystavěný příběh se odehrává ve znamení nekonečných rozhovorů a hádek Angeliky s hrabětem de Peyrac, kteří se po patnácti letech setkali jako dva cizí lidé a jejich individuálních hlubokých zamyšlení, vzpomínání na životy, které prožili jeden bez druhého a tápání ve svých duších. Psychologická zápletka, plná cynismu a kruté ironie mezi dvěma fiktivními postavami je ještě zesilována vnějšími prvky v podobě zachráněné skupiny hugenotů z La Rochelle, kteří představují prototyp prvních amerických puritánů. Okamžitě pokrytecky odsoudí posádku celé lodi a Peyraka s Angelikou, i když pro ně mnohé obětovali a způsobí nejedno neštěstí, jen aby mohli v Novém světě dále deklarovat svoji jedinou a pravou morálku. Na severoamerické půdě se noví přistěhovalci poprvé střetávají s místními indiánskými kmeny, které již stačily být také zfanatizovány a zataženy do bojů na straně Francouzů nebo Angličanů. Angelika a Nový svět (1967) Když se karavana tvořená přistěhovalci i místními zálesáky vypraví hluboko do vnitrozemí až k velkým jezerům, poznáváme krásy kanadského podzimu v nekonečných lesích a horách. Zanedlouho si Angelika uvědomí také odvrácenou stranu jen zdánlivě panenské přírody. Zatímco v Evropě mezi dvěma odvěkými nepřáteli Anglií a Francií panuje mír, vedou dlouhé ruce církve a politiků až do Kanady, která se rodí na nábožensky motivovaných a ve svých důsledcích krvavých bojích mezi Novou Anglií a Novou Francií a francouzskými hugenoty, jako specifickou subkulturou mezi nimi. Kromě toho všechny čeká první dlouhá kanadská zima, permanentní tuhé mrazy, časté sněhové bouře a vichřice. Angeličina rodina musí připravit zásoby potravin, dřeva, léčivých bylin a vybudovat první obydlí pro přezimování. Nebyl by to však hrabě de Peyrac, kdyby se neusadil právě v Kanadě s jistým záměrem a tím je opět těžba. Optimistické ladění knihy skýtá řadu zábavných scén.

Angelika v pokušení (1969) Jaro v Kanadě přichází později a teprve tehdy vyráží Angelika s rodinou zpátky na pobřeží, aby zjistili, jak se podařilo přezimovat jejich protestantským kolonistům z La Rochelle. Jednoduché plány však naruší neustálé bitvy mezi pokřtěnými „profrancouzskými“ Abenakisy a Irokézy, kteří francouzské přistěhovalce na svém území nenávidí. Cíl letních válečných výprav je vždy prostý - získat maximum anglických skalpů, což v praxi znamená, že se jedna za druhou rozhoří vypleněné a vyvražděné osady prvních farmářů. Právě v těch místech se ocitne samotná Angelika, která má příležitost osobně poznat různé stránky osobností těchto tvrdých anglických puritánů. Nakonec se jí s pomocí podivných průvodců a za cenu několika ztroskotání na bárce ve Francouzském zálivu podaří dostat zpátky do Gouldsbora - manželovy osady na pobřeží. Náhoda jí však přivede do cesty starého známého z doby jejího osamělého evropského života. Připravené a netypické shledání, jemuž je Angelika vystavena, má za cíl rozpoutat spor mezi manžely a otevřít tak možnost pro dílčí peripetie ve vývoji jejich složitého vztahu. Angelika a ďáblice (1972) Ve Francouzském zálivu začalo léto, které s sebou nečekaně přinese návrat k tajemné až magické atmosféře, jakou jsme znali ze samého počátku série. Letní bouřky, osamělé noci v pevnosti bičované mořskými vlnami, nárazy větru a k tomu jedno podivné zmučené kotě se ukazují být ideálními počátečními rekvizitami pro psychopatickou zápletku, v níž má sice místo ironie, ale také napětí, zhnusení, překvapení a neustálý údiv. Tyto čtenářské pocity se odvíjejí od míry naší zkušenosti s lidskými psychopaty a jsou odpovědí na otázku: je něco takového vůbec možné? Angelika se vydává na cestu po Francouzském zálivu, aby se v Port-Royalu setkala s jednou z typických francouzských šlechtických rodin, které v zálivu hospodaří, snažíc se přitom zachovat si maximum z nepraktických dvorských zvyků, přičemž občas bojují také s nájezdy anglických pirátů. Dále, aby poznala malého okouzlujícího akadského guvernéra a výběrčího daní z Quebeku pana de Villedavray, jakožto zdroj zvláštního humoru a spolu s ním další místní svérázné postavy. Angelika a spiknutí stínů (1976) Nejen přítomnost postavy markýze de Villedavray charakterizuje lehký humorný tón této knihy, která se odehraje během jedné podzimní plavby po řece Svatého Vavřince do Quebeku. Ničím nerušený klid, bezstarostná konverzace a zábava umožňují bližší náhledy na osobnosti, jež se plavby účastní. Přesto ve většině přítomných narůstá pocit nejistoty spolu s tím, jak se blíží ke královskému městu, jehož hlavou je guvernér, tedy přímý zástupce krále Ludvíka XIV. v Kanadě. Jistou předzvěstí Quebeku je pak zastávka v osadě Tadoussac, která poskytne příležitost pro Angeličino shledání s dalším evropským známým - ostatně, rozhodně nebude posledním. Mnoho Francouzů se znelíbilo ve svých úřadech a funkcích a jsou odklízeni třeba jen na nějaký čas do Nové Francie. Příjezd do Quebeku musí být triumfální a jenom jej připravit, zabere Peyrakově flotile zbytek cesty. Angelika v Quebeku (1980) Další dlouhá zima, tentokrát ve francouzském městě s kamennými domy a prosklenými okny, kde se chodí jako ve Starém světě na mše, procesí, plesy, předčítání nových románů z Evropy nebo zahrát si karty a diskutuje se při hostinách. Tato kniha přinese mnoho až satirických historek ze života šarmantních Francouzů, kteří se vášnivě pomlouvají, milují i podvádějí. Život v malém městě, kde jsou všichni až do května odříznuti od zbytku světa, lidem neumožňuje příliš dlouho se jeden druhému vyhýbat, takže se Angelika musí s většinou z nich nejen setkat, ale často také usmířit. Stejně jako ve Francii má město svoji smetánku a osobnosti, s nimiž je nezbytné se stýkat, obdobně jako všudypřítomné církevní představitele jednotlivých řádů, ale také spodinu, čaroděje a žebráky. Zvláštní skupinu tvoří tradičně nepříjemní úředníci, kteří si libují v dodržování všech vyhlášek ve městě a udělování pokut za neodklízení sněhu. Kromě toho k městu patří indiánské osady, náboženská převýchova jejich potomků a anglických zajatců, kteří jsou katolických rodinám prodáváni coby otroci. Na jaře o všem rozhodne dopis od krále Ludvíka XIV. Angelika cesta naděje (1984) Depresivně laděná kniha je tajemná. Odehrává se s určitým časovým posunem a navíc v několika rovinách, proto není snadné vstoupit do tohoto stylu, který je v dosavadní sérii zcela nový. Nacházíme se jednak v rovině mimo vnějšího světa, kde se ocitla Angelika následkem nákaz ze svého pobytu v Africe, jednak v přístavním městě v Nové Anglii v Salemu. Konečně se dozvídáme, jak se žije statisícům Angličanů v Novém světě v druhé polovině sedmnáctého století, jak se rodí New York, Boston či Harvard, a že místní puritáni mají leckdy obdobné osobní problémy jako papeženští Francouzi. Hrabě de Peyrac si tu nechá vystavět novou loď, Duhu, na níž se posléze vydají zpátky do Nové Francie. Styl celého vyprávění se propadá do stavu lehké odtrženosti od vnějšího světa a jen těžko si uvědomujeme, co se zatím stalo v Gouldsboru, Quebeku a Montrealu. V tuto chvíli se postupně vynořují všechny zapomenuté události, nebezpečí a nenávist nepřátel, která pramení už kdesi ve Starém světě. Angelika cesta k vítězství (1985) Na počátku osmdesátých let se opět ozývá králova vůle, díky níž Angelika stráví další zimu sama ve vnitrozemní pevnosti Wapassu, zatímco v Quebeku, ale i v Paříži a ve Versailles, kam se děj pozvolna vrací, se odehrávají nejhorší zločiny. Psychopatičtí nepřátelé, na které se jen pozapomnělo, se vracejí v nové síle, s cílem konečně zničit to, co nenávidí. K tomu se přidávají nečekané zvraty v osobnostech bývalých přátel a přinesou o to větší překvapení a nebezpečí. Depresivní zbytek příběhu se odehrává na spáleništi uprostřed tvrdé kanadské zimy, což je ideální okamžik pro vyjasnění všech nedorozumění mezi Angelikou a těmi, které pokládala za nepřátele, a kteří na oplátku nenáviděli ji. Díky nim a indiánům se jí podaří přežít a s jarem přichází také spása z Francie. Už nikdy neuvidí Wapassu, velkou dřevěnou pevnost, v níž žilo mnoho rodin, přátel, a kde se odehrálo tolik šťastných zim během minulých let.