Angelika jako fantasy!?

Určit žánr Angeliky nikdy nebylo zrovna snadné a vyhnout se tomuto problému s okamžitým zařazením jako „historický“, „romantický“ nebo „dobrodružný“ příběh, nevede k zaručenému úspěchu. Možná je třeba se ptát, jaké typy zápletek zobrazuje...

Příběh nebo také narativ je definován jako série událostí, zažívaných hlavní postavou, která překonává jednu nebo více obtíží (nebo bojuje s protivníky) uvnitř specifického prostředí (Fiore, Metcalf a McDaniel, 2007, s. 41). Pojem narativ někdy v narativní teorii odkazuje k aktuálnímu dění narace, v tomto textu se ale přikláníme k chápání pojmů příběh a narativ coby sémantických ekvivalentů (srov. Fiore, Metcalf, McDaniel, 2007). Nicméně u některých teoretiků je příběh znamenanou entitou a jeden příběh pak může obsahovat několik narativů, tj. dílčích zápletek. Podle výsledků studií narativních forem (Booker, 2005) existuje velmi malé množství základních zápletek a dramatických situací, které jsou základem každého příběhu: přemožení příšery; z otrhance k hojnosti; hledání; cesta a návrat; komedie, tragédie; znovuzrození. Booker (2005), Fiore, Metcalf, McDaniel (2007) a další analýzou populárních narativů zjistili, že právě toto malé množství základních zápletek stojí za úspěšnými příběhy jako Tolkienův Pán prstenů (Lord of the Rings), který kombinuje všech sedm Bookerových základních typů; Rowlingové Harry Potter; Paoliniho Odkaz Dračích jezdců (Inheritance Trilogy) a další. Většinu těchto typů zápletek pak můžeme nalézt i v dalších nových bestsellerech jako je Meyerové Stmívání (Twilight) apod. Toto malé množství základních typů zápletek umožňuje utvářet příběhy neuvěřitelné diversity a zprostředkovávat nekonečné množství zkušeností. Bruner (1991) dodává, že aby byl příběh přesvědčivý a dostatečně zaujal svého čtenáře, musí popisovat více, než jen něčí světské aktivity během jednoho dne – musí být něčím výjimečný. Není náhodou, že tyto příběhy které v sobě využívají více základních typů zápletek, spadají do žánru fantasy. Jinak řečeno, tyto zápletky očekáváme od fantasy žánru; kouzla, magie, zvláštní stvoření a znamení, ďábelský protivník atd., to vše se pojí s fantasy. Stačí však archetypální prvky zařadit do jiného prostředí a můžeme jimi zaplnit i jiný žánr. V tomto případě historický. Podle Bookera (2005, s. 316 - 321) je trilogie Pán prstenů jediným příběhem, který naplňuje všech sedm typů zápletek, ovšem při pohledu na dílo Anne Golon není problém nalézt všechny a to obvykle ještě několikrát. Stručná rekapitulace základních typů zápletek, které naplňuje dílo Anne Golon (vzhledem k rozsáhlosti díla ale nemůže být detailní a vyčerpávající): Přemožení příšery V Angelice dochází k přemožení více hlavních monster. 1) Největší přemožení příšery se odehrává v podobě boje proti Ambroisine, jejíž ďábelské síly se projevují od okamžiku, kdy Angelika v jezeře cítí něčí pohled (Orgeval). Boj s téměř nesmrtelnou Ambroisine mnoha identit a jejími přívrženci a milenci prostupuje knihami od Nového světa až po Cestu k vítězství (tj. 7 knih). Mystičnost tohoto monstra je zdůrazněna přezdívkami podle ďábelských stvoření: Amboisine jako Belial, „Jednooký“, Zalil „bratr“ Ambroisine vystupující jako démon, „Neviditelný“, který šíří fámy po přístavech atd. Ambroisine symbolicky připlouvá na Jednorožci. 2) Tajemný boj s monstrem v podobě Sebastiana d´Orgeval, který zůstává do poslední chvíle neznámou hrozbou. Angelika se s ním setká až na konci poslední knihy, do té doby bojuje pouze s jeho jménem a prostředníky. Nakonec je přemožen indiánskými přáteli coby „dar“ umírající Angelice. 3) Marný boj s hloupým, ale posedlým přisluhovačem, mnichem Bécherem, který napomohl zničení hraběte de Peyrac, ale kterého nakonec Angeličini přátelé z podsvětí dostihnou a „příšeru zabijí“. 4) Kapitán Montadour, který hlídal Angeliku na jejím zámku a znásilnil ji, je symbolicky přemožen, když mu Angelika při bojích v Poitou nechá useknout hlavu. 5) Vládce podsvětí Velký Korzár, monstrum, které Angelika vlastní rukou zabije, aby zachránila své děti. Z otrhance k hojnosti 1) Z chudé, bosé, venkovské šlechtičny se Angelika sňatkem s neznámým hrabětem de Peyrac stává bohatou, obdivovanou hraběnkou. 2) Z bezejmenné žebračky z podsvětí Paříže se Angelika stává hospodskou, obchodnicí a nakonec díky výhodnému sňatku s markýzem du Plessis bohatou markýzou, jednou z nejbohatších žen u dvora. 3) V pozici otrokyně na moři, vězněné ženy a služebné v protestantském domě se dostává k hojnosti, když se setkává s prvním manželem – opět bohatým hrabětem de Peyrac a opět vystupuje jako bohatá, obletovaná šlechtična. 4) Chudý, mladý šlechtic Joffrey odešel do světa a vlastními silami vybudoval svoji moc a bohatství prostřednictvím vědy, podnikání, cest atd. 5) Poté, co mu byl všechen majetek zabaven a stal se bezejmenným psancem na útěku, došel k bohatství prací pro marockého sultána, hledáním potopených pokladů v Karibiku apod., opět zahájil těžbu a došel k velkému vlivu v Severní Americe. 6) Motiv dosažení hojnosti nalézáme také u prostého sedláckého syna Nicolase, který se svými schopnostmi stává významnou osobností pařížského podsvětí. 7) K hojnosti z bídy se dostává také Madame de Montespan, která přichází do Paříže jako chudá venkovská šlechtična, ale coby milenka krále se stává jednou z nejbohatších žen Francie; vdova Scarronová, žebrající celé roky podél královy cesty o drobnou podporu se stává jednou z nejbohatších žen, když se za krále provdá. Hledání Nejzřetelněji je tato zápletka patrná v Angeličině hledání ztraceného manžela, které se stává ústřední linií mezi šesti knihami Markýza Andělů až Angelika a její láska.

Cesta a návrat Angeličina životní cesta je určována mnohaletým hledáním manžela a zásadně ovlivněna královou láskou a následným útěkem před ní – proto Angeličino putování po Středomoří a severu Afriky. Cesta za pokusem o nový život vede do Severní Ameriky. Návrat představuje Angeličina nevyhnutelná cesta zpět do království Francie, tedy zpět na začátek, kde se bude muset konfrontovat s králem a všemi změnami, ke kterým došlo během jejích cest. Komedie Setkáváme se s Joffreyovým cynismem a nadhledem, s komickými nedorozuměními a absurdními situacemi, kdy např. Angelika zachraňuje sousedova psa a opilá nepoznává vlastního manžela. Humorné postavy představují starý, vědou posedlý lékárník Savary, bisexuální markýz de Villedavray, skalpovaný Eloi Macollet spávající u Angeliky v rakvi, dvorský vtipálek, často odesílaný do Bastlilly markýz de Lauzun a další za odměnu vyhoštění Gaskoňci jako guvernér de Frontenac. V některých částech díla je typický konverzační humor srovnatelný s populárními situačními komediemi, např. vzrušující rozhovory dvořanů ve Francii, galantní rozhovory a situace během dlouhé zimy v Québeku apod. Tragédie Angelika vede marný boj proti králi, marně se snaží naučit šťastně žít nový život u dvora a zapomenout na ten starý. Mnoho postav nepřízeň osudu nepřekoná: Angeličin malý syn Charles-Henri je zabit na jejím zámku královými vojáky Angeličin přítel básník Špína je „z lásky“ k ní popraven Angeličin manžel Joffrey de Peyrac je ze závisti odsouzen a „popraven“ Angeličin manžel Philippe je „z lásky“ zabit ve válce Angeličina dcera Honorine je zničena Ambroisine, zohavena, oslepena Angeličin bratr Gontran je oběšen naproti Versailles Angeličina sestra Madelon umírá na mor, ačkoli se ji malá Angelika snaží zachránit Angeličina první láska Henri de Roguier je ukamenován v Alžíru Angeličin milenec princ Abd-el-Charam je okamžitě popraven jako součást plánu Osmana Ferrajiho Znovuzrození: Opakující se motiv. Jen v případě Angeliky se opakuje sedmkrát. 1) Venkovská dívka se smyslem pro přírodu, provdaná za tajemného hraběte de Peyrac se znovuzrodila, když objevila jeho svět plný světských radostí, filosofie, krásy, umění a vědy. 2) Hrdá hraběnka užívající si aristokratického způsobu života se znovuzrodí poté, co musí překonat krizi, kdy je coby všemi zavrhnutá vdova vyhnána na okraj společnosti. Angelika nachází nový smysl života v záchraně dětí, v radostech z každodenních starostí obyčejných lidí a postupně také v touze po návratu do společnosti. 3) Angelika prožívá znovuzrození ve svém novém životě jako manželka maršála du Plessis, který se ji učí milovat stejně jako ona jeho. Nová Angelika je ozdobou dvora a opájí se zamilovaností, kterou vzbuzuje i u Ludvíka XIV. 4) Buřička z Poitou se zrodí, když neuspěje ve svém hledání manžela, a když pozvedne zbraň proti králi. 5) Po porážce Buřičky z Poitou, se nová Angelika vrací ke kořenům přírody a prosté lásky k dítěti. Nová Angelika se zrodila, když porodila nemanželskou dceru a učila se ji milovat, spoléhat sama na sebe a přírodu. 6) Nová Angelika komplexní osobnosti integrující typy šlechtičen jimiž byla i prostých žen toužících po pouhém přežití, které se umějí radovat z každodenních maličkostí se zrodila, když se setkala se svým pohřešovaným, milovaným manželem. 7) Po narození dvojčat a návratu onemocnění z někdejšího pobytu v tropických oblastech se Angelika znovuzrodila jako žena duchovní podstaty, vracející se k základním silám přírody a více spoléhající na své „čarodějnické schopnosti“. 8) Joffrey zažívá znovuzrození, když je coby malé dítě vyhozen z okna, zohaven a dlouho nemocný, ale přežije a tato zkušenost formuje specifika jeho budoucí osobnosti. 9) Joffrey zažívá znovuzrození, když nečekaně unikne vlastní popravě, přežije strádání a učí se žít jako nový člověk – Rescator, který již nekulhá, který ztratil hlas, a který nachází nové místo na světě. Kromě toho Angelika a ostatní postavy zažívají mnohá překvapení (zejména překvapení, že pirát, do kterého se zamilovala, je první manžel), romanci (desítka zásadních partnerů, které Angelika během téměř třiceti let určitým způsobem milovala) a dobrodružství (častý boj o přežití, zejména během cest). Angelika sice není typickým představitelem žánru fantasy, ale nelze popřít podobnost v neobvyklém naplnění všech základních typů zápletek, symboličnosti, magičnosti a odkaz k věčnosti prostřednictvím naplňování archetypů. S kolika čaroději, kouzelníky, věštci a čarodějkami se jen za celou dobu setkáme? Někteří jsou pochopitelně podvodníci, jiní se vyznačují větší mírou zvláštních schopností a v neposlední řadě je v sobě nalézá i Angelika, která si s nimi rozumí, a která už jako dítě připravuje léčivé lektvary a coby víla navštěvuje nemocné. Díky svým viděním a slyšením o Vánocích zachrání poutníky z Québeku... Tento „fantasy příběh“ není zaměřen do některé z typických populárních fantasy oblastí, jako je např. upíří mytologie, ale do maximálně přesného historického kontextu. Angelika pak není jen vysoce kvalitní historická próza, vycházející z primárních dat, ale také stejně naplněné dílo v rovině fikce. Literatura: FIORE, S. M., METCALF, D. MCDANIEL, R. Theoretical Foundations of Experiential Learning. In SILBERMAN, Mel. (ed.) The Handbook of Experiential Learning. San Francisco: Pfeiffer, 2007. ISBN 978-0-7879-8258-4. BOOKER, C. The Seven Basic Plots: Why We Tell Stories. London: Continuum International Publishing Group, 2005. BRUNER, J. The narrative construction of reality. In Critical Inquiry. 1991, č. 18, s. 1 – 21.