Panství Clagny
|
|---|
Ludvík XIV. koupil pozemek v Clagny od Hôpital des Incurables v roce 1665 a 22. května 1674 Colbertův syn ministrovi předloží plán navržený mladým a nepříliš známým Mansartem. Králova odpověď zněla: „Nemohu zatím nic říci, první chci slyšet, co si o tom myslí Madame de Montespan.“ 12. června král odpovídá: „Oba souhlasíme, uskutečníme plány a bezprodlění začneme s pracemi. Madame de Montespan je velice nervózní v obavách, zda bude moci spatřit zahrady ještě tento podzim.“ Plán zahrad vytvořil André Le Nôtre, a když během srpna 1675 Madame de Sévigné navštívila Clagny (jak bylo v té době módním zvykem), napsala v dopise dceři do Provence (7. srpna 1675): „Byli jsme v Clagny a co vám o něm mám říci? Je to Armidin palác; budovy se zvedají pod našimi pohledy, zahrady jsou již hotové. Znáte, Le Nôtra. Nechal stát malý temný lesík, který je moc hezký a vedle začíná růst pomerančový hájek ve velkých nádobách: můžete se procházet v jeho stinných alejích a živé ploty po stranách jsou zastřižené do výšky hrudníku, takže skrývají nádoby plné tuberóz, růží, jasmínů a karafiátů. Tahle novinka je jistě ta nejkrásnější, nejúchvatenější a nejvíce překvapivá věc, jakou si člověk může představit a lesík je prostě k zamilování.“ Přitom v té době zámek ani zahrady nebyly hotové, chyběly sochy, malby, pozlacení v domě atd.
Reprezentační galerie, správní budovy i nezapomenutelná oranžérie
Le Nôtrovy plány pro zahrady v Clagny
|
|---|
V konečné podobě byla mramorem dlážděná oranžérie v Clagny krásným místem sama o sobě a v zelených zákoutích zahrady, zfromovaných do výklenků se vyjímaly sochy. Zahrady v klasickém Le Nôtrově stylu nebyly nijak rozsáhlé a sloužily pouze pro soukromé potřeby domu. Středová část zahrady zlehka sestupovala od zámku coby terasa a končila rozsáhlou vodní hladinou. Velká nádrž pokračovala dlouhým kanálem, obklopeným habrovím a bělokorými jedlemi. Před jedním z křídel zámku, jehož přízemí sloužilo jako oranžérie se vyjímal popisovaný lesík s pomerančovníky ve velkých nádobách s kontrastujícím živým plotem po stranách.
Clagny bylo prvním místem, kde se Mansart mohl pustit do odvážnějších experimentů. Budovy postavil dokola s větším vnitřním dvorem vepředu a po stranách přiléhaly budovy s kuchyněmi a stájemi. Přední dvůr uzavíral v souladu s tradiční představou bezpečné příjezdové cesty zámku vodní příkop.
Pohled na nádvoří a průčelí Clagny
|
|---|
Hlavní budovy s postranními křídly byly umístěny naporti zahradám, obdobně jako bylo později rozšiřováno Versailles. Dílo, jímž se Clagny stalo posloužilo jako Mansartův doporučující dopis, díky němuž se stal stavitelem ve Versailles (zejména pro rozšiřování zámku).
|
|
Vzpomínka na Clagny
Zátiší s oslnivou Athénais před galerií v jejím zámku Clagny
|
|---|
Na portrétu Henri Gascarda je Madame de Montespan na barokním kanape vymalována na pozadí tunelové klenby galerie zámku Clagny, jakožto velkého architektonického díla své doby. Ještě v roce 1680 Adam-Frans van der Meulen ve své malbě zarchivoval pohled na promenádu kočárů s Ludvíkem XIV., královnou Marie-Thérèse, Madame de Montespan a královým synem a jeho ženou, který zahrnuje současně pohled na Versailles i Clagny, aby bylo zřejmé, jak blízko si zámky stojí.
Poté, co se Madame de Montespan rozešla s Ludvíkem XIV., navštěvovala zámek v bezprostřední blízkosti Versailles stále méně a méně. V roce 1687 již zámek ani nebyl zařízen nábytkem a zahrady chátraly, v červnu 1692 jej Athénais oficiálně přenechává k užívání vévodovi du Maine. Po její smrti byl zámek ve vlastnictví jejího syna vévody du Maine a později vnuka prince de Dombes, který neměl potomky. Zámek se vrátil do královského majetku v roce 1766. Zámek za 2 miliony livrů, na němž pracovalo cca 1 200 dělníků byl po minimálně čtyřiceti letech neužívání zchátralý a taktéž zahrady ztratily svoji někdejší podobu.
Projížďka Ludvíka XIV. před zámkem Clagny
|
|---|
Postupně se nová versailleská čvrt rozrostla až na místo sídla v Clagny. Když se Clagny vrátilo do majetku krále Ludvíka XV., panovník daroval cca 11 ha okraje pozemku své zbožné manželce Marii Leszczyńské, která jej využila pro založení kláštera Uršulinek, postaveného v letech 1767 – 1772 podle návrhu Richarda Mique. Samotný zámek Clagny byl stržen v roce 1769. Některé z jeho kamenů byly využity při stavbě nedalekého kláštera, jiné zase pro stavbu budov nového Boulevard de la Reine okolo roku 1772.
Literatura
Decker, Michel de. Mme de Montespan. Praha, 2000.
Sevigné, Marie de Rabutin-Chantal. Rozhovory na dálku. Praha, 1977.
Thompson, I. The Sun King´s Garden. London: Bloomsbury Publishing, 2006. ISBN 0747576483, 9780747576488.
Tessin, N. Relation de la visite à Marly, Versailles, Clagny, Rueil et Saint-Cloud, en 1687. In Revue de l´histroire de Versailles et de Seine-et-Oise, 1926.
Université de Versailles Saint-Quentin-en-Yvelines
« zpět na Paláce a zahrady
|
