Paláce a zahrady

Interiéry a exteriéry ve stylu francouzského baroka a klasicismu

Ludvík XIV. bývá nazýván největším fanatickým zahradníkem v dějinách. Kromě nejúžasnějšího a dnes nejnavštěvovanějšího paláce světa ve Versailles vytvořil nejrozsáhlejší zahrady, jaké si lze v západních zemích představit (2x větší než newyorský Central Park).

Po vzoru Versailles a jeho zahrad vznikají další sídla a parky: „rakouské Versailles“ – Schönbrunn ve Vídni, „polské Versailles“ – Branicki v Bialystok, „maďarské Versailles“ – Esterháza, „německé Versailles“ – Herrenhaus nedaleko Hanoveru, „bavorské Versailles“ – Schleissheim nedaleko Mnichova, „ruské Versailles“ – Peterhof a Monplaisir nedaleko St. Petersburgu, „španělské Versailles“ – La Granja nedaleko Segovia, „holandské Versailles“ – Het Loo nedaleko Apeldoom, „italské Versailles“ – Caserta, „moravské Versailles“ – Austerlitz/Slavkov u Brna atd. Na většině z nich se podílejí stejní autoři a jejich následovníci. Naopak Versailles je motivováno Fouquetovým sídlem ve Vaux-le-Vicomte. Ze stylu Versailles se ve Francii vyvíjelo Ludvíkovo nové sídlo Marly a Marly dále inspirovalo postdamský zámek Sans Souci nedaleko Berlína...

Château de Versailles a jeho zahrady
Zámek Versailles, ležící 17 km od Paříže, a jeho rozlehlý park se zahradami a fontánami začaly vznikat v roce 1661 přestavbou původního loveckého zámečku a úpravami jeho okolí. Ludvík XIV. se sem se dvorem zcela přestěhoval v roce 1682 a Versailles se stalo politickým centrem země až do roku 1789, kdy sem vtrhl revolucí rozběsněný dav a začal padesát let budované dílo ničit.

Château de Clagny
Venkovské sídlo severovýchodně od Versailles navržené Julesem Hardouin-Mansartem pro markýzu de Montespan v letech 1674-1680. Athénais v něm strávila jen několik málo let a ačkoli se jednalo o jedno z nejzásadnějších děl tohoto architekta, byl zanedbaný zámek ztržen hned v příštím století.

Château de Vaux-le-Vicomte
Malé rozsahem ve srovnání s Versailles, velké svým prvenstvím a jedinečnou atmosférou. V místě, kde se setkávají dvě údolí, koupil šestadvacetiletý člen Parlamentu Nicolas Fouquet už v roce 1641 malé panství a z dědictví po otci a první ženě, která zemřela hned rok po jejich svatbě, začal budovat zámek, který přinesl jeho zkázu.

Château de Maisons/Maisons-Laffitte
Nejzachovalejší dílo Françoise Mansarta (1598-1666) leží kousek severozápadně za centrem Paříže, v blízkosti zámku Saint-Germain-en-Laye - to proto, aby se zde mohl zastavovat samotný král.