Bernard Borderie

Stvořitel filmové podoby agentů Lemmy Cautiona a Gorily s potěšením natočil několik filmů noir, než se dostal k historicko-dobrodružným komediím


Zdraví vás Gorila (Le Gorille vous salue bien, 1958)
Režisér Bernard Borderie vyhlásil celostátní konkurz, aby našel toho nejlepšího představitele tajného agenta Francie číslo jedna, až Jean Gabin mu připomněl Lina Venturu. Gorila (Ventura) odhalí pachatele krádeže přísně tajných dokumentů. Spojí se s vysokým funkcionářem OSN a ten za ním pošle své muže, musí se ale utkat s protišpionážní státní bezpečností a s policií, která nic neví o jeho skutečné totožnosti. Je sám proti všem a z nejhoršího ho zachrání až krásná Chaboute (Bella Darvi).

Tři mušketýři (Les Trois mousquetaires: Les ferrets de la reine, 1961)
Mladý Gaskoněc Charles d´Artagnan (Gérard Barray) přijíždí do Paříže, aby se dostal ke královským mušketýrům, jako kdysi jeho otec. Cestou se setká s Planchetem, jehož přijme do svých služeb. Když pak v Paříži pronásleduje tajemného šlechtice v černém, který ho již cestou jednou porazil, střetne se se třemi mušketýry Ludvíka XIII. Athosem, Porthosem a Aramisem. Zanedlouho také pozná Constance a Milady de Winter (Mylène Demongeot).

Rytíř Pardaillan (Chevalier de Pardaillan, 1962)
Píše se rok 1588 a na pařížském tržišti se právě strhla rvačka, v níž bojují potulní kejklíři s vojáky vévody de Guise, který si vybral jejich krásnou tanečnici za svou milenku a zcela sprostě ji koupil od jejího otce. V tu chvíli se na scéně objeví gaskoňský rytíř Pardaillan (Gérard Barray) a dívku zachrání. Rozhodně to není poslední souboj, který musí vyhrát, ale také mu přinese lásku krásné tanečnice Violetty (Michèle Grellier). Violette je však zanedlouho unesena a Pardaillan ji musí zachránit.

Lemmy pour les dames (Lemmy pour les dames, 1962)
Eddie Constantine hraje opět tvrdého, sarkastického agenta FBI Lemmy Cautiona (Eddie Constantine). Tentokrát jsou vydírány čtyři krásné ženy, které se provdaly za mocné politiky a podnikatele a nuceny, aby vyzradily vládní tajemství. Tentokrát množství krásných aut a žen střídají také komediální momenty. Byl to předposlední film, v němž se Bernard Borderie vrátil k postavě Lemmy Cautiona.



Angelika, markýza andělů (Angélique, marquise des anges, 1964)
První z pěti historických filmů Bernarda Borderie, volně inspirovaných románovou předlohou Anne Golon popisuje mládí Angeliky de Sancé v klášteře a na venkovském zámku Monteloup, následně její manželství s tajemným hrabětem de Peyrac v Toulouse, kde se hrdinka poprvé střetává s králem Francie, Ludvíkem XIV., který se stane další klíčovou postavou jejích dobrodružných osudů. V dalších filmech se děj přesunul do Paříže, Versailles, Středomoří a severní Afriky.

Ačkoli jeho otec Raymond Borderie založil už ve třicátých letech filmovou produkční společnost CICC, Bernard Borderie (narozen 10. června 1924) nejprve spořádaně vystudoval výtvarná umění a chvíli pracoval jako kreslič v novinách. Přesto brzy skončil u filmu. Začínal jako asistent Jeana Dréville, Henri Decoina nebo Carlo-Rima a to na filmech, které produkovala otcova společnost. V pětadvaceti natočil svůj první krátkometrážní film La fabrication du savon (Výroba mýdla) a následně reklamní turistický snímek o Saigonu Bon voyage mademoiselle. Až jeho první dlouhometrážní projekt Les loups chassent la nuit, který natáčel v létě 1951, v sobě nesl skutečný narativ a to kontrašpionážní zápletku s Jean-Pierre Aumontem v hlavní roli.

Následně se pustil do adaptace několika příběhů z černé série Petera Cheyneye La môme vert de gris (1953) a Les femmes s´en balancent (1954). Oba filmy byly svými postupy inspirovány filmem noir a kvality druhého z nich neunikly ani redakci Les Cahiers du Cinéma (viz č. 71, květen 1957). Nicméně mezi Borderieho zásluhy nebývá počítáno jenom úspěšné koketování s filmem noir, ale také objevení budoucích hvězd Eddie Constantina a víceméně i Lina Ventrury, Rogera Hanina a Gérarda Barray.

Slabost pro cynické postavy tajných agentů

Eddie Constantine měl za sebou jedinou drobnou zkušenost u filmu, když jej Borderie obsadil do hlavní role svých projektů La môme vert de gris a Les femmes s´en balancent, v nichž Constantine ztělesnil legendárního agenta FBI Lemmy Cautiona (postava Cautiona v podání Ediie Constantina se později objevila v mnoha filmech různých režisérů, např. Alphaville, 1965 Jean-Luc Godarda, Le Retour de Lemmy Caution, 1989 Josée Dayan aj.).

Borderieho vášeň pro filmy noir se projevila i v dalším jeho snímku Le Gorille vous salue bien, když jako první dostal na plátna kin agenta číslo jedna francouzských tajných služeb řečeného Gorila. Do hlavní role filmu obsadil Lina Venturu, pro nějž se stal Gorila první hlavní rolí, která jej teprve pořádně proslavila. Byl to hit, ale Ventura, nadevše se obávající svého zaškatulkování, již Gorilu víckrát nehrál. V Borderieho pokračování La Valse du Gorille ho nahradil Roger Hanin. Ostatně Haninovi dal Borderie jeho první filmovou roli ve svém La môme vert de gris (1963) a v Gorilovi pak první hlavní roli.

Ještě třikrát se Borderie vrátil k postavě agenta Lemmy Cautiona (Comment qu'elle est!, 1960, Lemmy pour les Dames, 1961, À toi de faire... mignonne, 1963), jehož posouval stále více k parodii (což nadobro změnil až Godard v Alphaville) a natočil jednu komedii s Fernandelem (Le Caid, 1960), když naprosto změnil směr a přeorientoval se na galantní rytířské časy. V prvním z nich – dvojdílném historickém filmu Tři mušketýři a Tři mušketýři – pomsta mylady (1961) opět vsadil na téměř neznámou tvář, když do role d´Artagnana obsadil Gérarda Barraye, který se jen rok před tím mihnul v Kapitánu Fracassovi. Z Gérarda Barraye učinil i hrdinu Rytíře Pardaillana (1962) a pokračování Hardi! Pardaillan (1964). Pro všechny tři filmy byla charakteristická svérázná ironie a standardizované typy odpovídajícím tradičním předsudkům o šarmantních Francouzích v 16. a 17. století.

Na markýzu andělů s novým receptem

Již ve Třech mušketýrech Borderie objevil možnost natáčet poetické venkovské výjevy na zachovalém venkovském zámku Marigny-le-Cahouët v Burgundsku a nyní se mu tahle známost velice hodila. Na jaře 1964 totiž začal natáčet historický dobrodružný příběh Angelika markýza andělů, jehož úvodní část se odehrává na venkovském šlechtickém sídle, které je však spíše statkem a právě tady byl château de Marigny-le-Cahouët dokonalý. Borderie v tomto filmu a jeho dalších čtyřech pokračováních dokázal nejen výhodně manipulovat s exteriéry, ale ve spolupráci s producentem Francisem Cosnem (1916 - 1984), také poprvé uplatnil čerstvě ustanovené prvky kulturně revolučních šedesátých let. Cosne byl totiž rok předtím producentem Odpočinku válečníka (1962) Rogera Vadima s Brigitte Bardot a Robertem Hosseinem. V Angelice si tedy dovolili zaměřit se na eroticky laděné scény, které však zůstávají vždy zahalené a současně zformovali hrdinku ve stylu populární ikony Brigitte Bardot – dětsky rozkošnou dívenku, která je rozverně drzá a přitom se červená a na druhé straně povrchní a všeho schopná žena. Angelika je jediný z Borderieho historicko-dobrodružných projektů, k němuž přistoupil tímto způsobem a jediný se také stal nezapomenutelným.

Po celosvětovém úspěchu Angeliky se režisér pokusil o natočení podobně stylizovaného příběhu Catherine, ale film rozhodně nedosáhl úspěchu Angeliky. V sedmdesátých letech se Borderie přeorientoval na práci pro televizi a natočil několik úspěšných historických seriálů, mezi nimi Les Mohicans de Paris podle Alexandra Dumase a Markýz de Bois-Doré podle románu George Sand. Poslední sérii Gaston Phoebus už natáčel nemocný. Rakovině podlehl na jaře příštího roku (28. května 1978). Jméno Bernarda Borderie, který své tvůrčí (ne)schopnosti spíše nahrazoval slušně odvedenou řemeslnou prací a uplatňováním pravidel žánrových filmů, sice není z nejznámějších, přesto svým zhmotněním dvou agentů a celé řady šlechticů a šlechtičen včetně Angeliky nemálo zasáhnul do filmových a kulturních dějin.