Pokračování:
F. Bluche: Za časů Ludvíka XIV., s. 51-53:
Po 40 letech od vydání
Francouzského kuchaře učinilo kuchařské umění pokroky a vliv Versailles v Evropě se nedal přehlédnout. Od července
1691 si bylo možné zakoupit za 30 sous v telecí kůži vázaný výtisk knihy, jejíž titul hlásal:
Královský a měšťanský kuchař, který učí připravit různé druhy jídel a nejlepší způsoby pro ragú nejvíce v módě a nejrafinovanější. Dílo velmi užitečné v rodinách, obzvláště potřebné majordomům, správcům kuchyní, s královským povolením k tisku. Toto dílo představovalo pro francouzskou kuchyni "(…) totéž, co Rozpravy o metodě, bourající scholastiku, pro filozofii, tj. skoncování se středověkem." Knihu prodával Charles de Sercy, palácový knihkupec s vývěsním štítem
La bonne foi courronnée, který měl krámek u šestého pilíře velkého sálu, naproti schodišti k pomocnému dvoru. Recepty vyzkoušené u krále, princů, ministrů a vévodů, byly nyní nabízeny francouzské i zahraniční veřejnosti.
Zprvu anonymní autor byl kuchařem z Limoges a jmenoval se
Massialot. Navrhoval pokrmy pro různá období roku, aniž by opomenul v postní dny „hubená jídla“ nebo „jídla z kořenů“. Některé z uváděných pokrmů se skutečně podávaly v králově soukromí, u vévody z Orléansu a jeho syna, u markýzy d’Arcy, u Louvoise v Meudonu či u Seignelaye.
I když by bylo pro běžného člověka obtížné připravit totéž, každý čtenář zde mohl najít nápady a mohl přemýšlet o úžasné večeři ministra námořnictva markýze de Signelay na počest princů, která se uskutečnila 11. 5. 1690. Zámek v Sceaux byl mobilizován „od předešlého dne“, bylo potřeba 36 kuchařů, 80 kastrolů, 20 hrnců a 30 rožňů. Massialot se neodvážil počítat kuřata a slepice, holuby a koroptve potřebné k přípravě polévek, protlaků, bujonů, šťáv a omáček a různých ragú, ani nemluvě o předkrmech a dezertech.
Večeře sestávala ze dvou částí. První zahrnovala 5 druhů polévek (polévka holubí, kuřata nadívaná salátem, krocan na čekance, husa se špičkami chřestu a zeleným hráškem atd.), následovalo 14 druhů předkrmů. Například: „Dva telecí zadky napůl špikované, nadívané kotletami a prošpikované malými rožni, napůl špikované a sekanina na kýtě.“ Pak se podávalo 16 předkrmů (zvláště holub na bazalce, kuře se šunkou, pečená koroptev se španělskou omáčkou, skopový hřbet na smržích, nadívané frikandó). Druhou část zahajovalo „šestnáct pečení (…), složených ze všech druhů drůbeže, zvěřiny, selat, divokých selat atd.“ a deseti salátů. Následuje 8 druhých chodů, mezi nimiž se podávaly telecí nadívané uši vedle „blanc-manger“, „dvou velkých paštik ze šunky“, následovaly znovu vykrmené slepice a 11 typů pokrmů (jako například koláč z bílého masa a kapouna, nadívaný hřebínek, vepřové nožky á la Sainte-Menehould a jiná jemná jídla).
(Každý hodovník samozřejmě neochutnal všechna jídla.)
Kulinární úspěchy udělaly z Massialota „kuchaře, který se odvažuje zvát se královským“, v oboru, kde „se lze chlubit, především ve Francii, nabytím v tom vrchu nad všemi ostatními národy, jak ve zdvořilosti a v tisíci jiných výhodách dosti známých.“
S úmyslem pomoci těm z „měšťanských domů, kde je třeba se spokojovat s málem (…) hlavně na venkově a v krajích “, autor nabídl každému „Návod ve formě slovníku“: 417 stran různých receptů. Koroptve a koroptvičky představují 15 receptů, sluky 9, křepelky 8, divoké kachny 9, kvíčaly 4. Massialot nabídlo 19 způsobů přípravy jehněte a ovce, 13 pro hovězí maso, 12 pro telecí, 7 pro jelena, 4 pro srnu, 3 pro srnce, 2 pro divočáka. Bylo povzbudivé snít o tom, že stále širší veřejnost bude znát 17 způsobů jak upravovat štiku, 13 pro kapra, 9 pro úhoře a ústřice, 8 pro raky, 6 pro líny, 5 pro okouny a korušky. Přidejte „tisíc způsobů docela běžných, jako kuřata, holuby a dokonce (…) jateční maso, jež mohou přinést mnoho uspokojení ve slušné denní stravě“. Královský a měšťanský kuchař nabídl 23 recepty na kuřata, 17 se týká kapounů a slepic, 9 krocanů, 8 králíků a 7 zajíců.
Massialot a jeho kuchařka:
https://en.wikipedia.org/wiki/François_Massialot (anglicky)
http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k108571q