Postava hraběte de Peyrac v díle Anne Golon a v díle Roberta Hosseina

Dílo madame Golon neustále pronásledují zmatky a nejasnosti. Z poslední doby jsou to například nepravdivé informace o postavě hraběte de Peyrac, které vycházejí v biografiích Roberta Hosseina (viz soudní proces s R. Hosseinem a H. J. Servatem z 10. ledna 2007). Pro možnost srovnání zde uvádíme jednak citace z Hosseinových biografií, jednak z knih Anne Golon.

Prvních 6 knih Anne Golon, v nichž byla stanovena podoba hraběte de Peyrac, vyšlo v letech 1957 – 1961. Smlouva na první z filmů Bernarda Borderie, ve kterých Robert Hossein ztvárnil postavu hraběte de Peyrac, byla podepsána až v listopadu 1962. Naše stručné citace, které popisují fyziognomii a psychologii postavy tedy končí šestou knihou. Ostatně je tomu tak také proto, že postava Joffreye de Peyrac prochází během všech 13ti knih rozsáhlejším vývojem, jenž by měl budoucím čtenářům zůstat překvapením.

Postava Hraběte de Peyrac v publikacích H. J. Servata a Roberta Hosseina		Postava hraběte de Peyrac v díle Anne Golon
„Secrets de Tournage“ par H. J. Servat (p. 140 à 145) H. J. Servant: Tajemství natáčení (s. 140 - 145) „Robert Hossein ztvárnil kulhavého hrdinu (...) Drsný hlas, zasmušilý vzhled, slovanský šarm, jednoznačně lákavější, než velký pán v knize, nestvůrný stařec, ohyzdný a odpudivý. Se souhlasem Francise Cosneho se zřekl hrbu na zádech a pokročilého věku, aby se mohl stát zajímavým a okouzlujícím.“ "Le Diable Boiteux" Biographie de R. Hossein écrité par H. J. Servat (pages 144 et 145) H. J. Servat: Kulhající ďábel (s. 144 – 145) „Ten důležitý film v mé kariéře jsem vlastně nechtěl dělat. Právě jsem dotočil Repos de guerrier (Odpočinek bojovníka) s Francisem Cosnem jako producentem, takže mi nabídl roli Joffreye de Peyrac v adaptaci románu Anne a Serge Golonových, kterou připravoval. Začal jsem číst, ale při projíždění kapitol jsem se zhrozil. Postava hraběte byla děsivá, starý a shrbený, jednooký hrbáč nebo něco takového. Nic vábného nebo vzrušujícího.“ (...) Za společného souhlasu jsme se rozhodli upravit Peyraka do obstojné podoby. Změnili jeho chůzi. Zastavili jeho vetchost a ohyzdnost. Joffrey se stal fascinujícím a okouzlujícím a udělal z Roberta Hosseina nečekaný mýtus mužské svůdnosti na plátně.“ "La Nostalge" Biographie de R. Hossein par lui même (p. 214, 215 à 221) R. Hossein: Autobiografie La Nostalge (s. 214 - 221) „Francis Cosne pracoval na přípravě Angeliky (...) Máme už Michèle Mercier, Rocheforta, Trintignanta, Jean-Clauda Pascala: vy budete Peyrac. – Nikdy! Je to pokroucený hrbáč, ošklivý až nahání strach! Ostatně v románu, je tak šeredný, že markýza omdlí pokaždé, když ho uvidí... Přesto si představujete, že přijmu něco podobného? (...) Přemýšlejte, necháme vám svobodu ve volbě kostýmu, bot, jizvě a ve všem ostatním. (...) Dal jsem si tedy práci a upravil siluetu Peyraka, jeho tajuplnost, jeho způsoby, jak markýze projevovat nekonečnou lásku. Nezměnil jsem scénář. Prostě jsem změnil markýze podle svého přání, respektoval jsem jen část o kulhajícím ďáblovi... Rozhodl jsem se pro postavu lákavou, což bylo při čtení knihy prakticky nemožné. Zaútočil jsem na každý detail. Především siluetu, kterou jsem chtěl více elegantní, kostýmy, které jsem dal do pořádku s Rosine Delamare. (...) V podstatě jsem měl natočit jen první film, protože na konci je markýz de Peyrac obžalovaný z čarodějnictví a považovaný za upáleného na Place de Grève. Báječná Angelika, druhý film ze série, vznikl beze mně, shodně s románem. Úspěch byl ale obrovský a produkci přicházelo tisíce dopisů od mužů i žen a dožadovali se kulhavého ďábla! Je třeba rozeznat, co Francis Cosne přesně viděl a to je, že jsem s Michèle Mercier stvořil mýtický pár. Francis rozhodl upravit scénář a úmyslně se vzdalovat od románu. Vrátil jsem se do práce a udělali jsme to hrdě a srozumitelně. Reklama třetího dílu byla přehrazená zvučným Peyrac se vrací!, což mělo okamžitý efekt a přitáhlo dívky, čekající u dveří kin. Napětí bylo připraveno obratně.“		Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a její láska. Praha: Český spisovatel, 1993. (s. 62 - 65) Pronikavé černé oči pod hustým obočím měly týž výraz, jaký zářil před chvílí průzory masky. Měl ostře řezaný obličej, na levé tváři stopy po starém zranění, jizva byla zřetelná a trochu ho znetvořovala, ale děsivě nepůsobil. (...) Ten milovaný obličej ji dlouho bolestně pálil v srdci, nakonec se však začal propadat, protože neměla žádný portrét, aby si ho připomněla. Teď se děj odvíjel naopak: Jako by se ze zapomnění před ní neobyčejně přesně vynořoval. Jemný šlechtický nos, silné posměšné rty, vysedlé lícní kosti a pevné čelisti, rýsující se pod matnou pletí Akvitánce, známá linie jizev, jež ho hyzdily, a které kdysi něžně přejížděla prstem. (...) „Ne, ne, vy nejste... on. On měl dlouhé vlasy... ano, strašně husté, černé vlasy kolem obličeje....“ „Vlasy? Už dávno jsem si nechal ostříhat tu otravnou hřívu. Není to móda pro piráta.“ „Jenže on... on kulhal,“ křičela. „Člověk si může nechat ostříhat vlasy, namaskovat obličej, ale nemůže z krátké nohy udělat dlouhou.“ (...) Joffrey stál na konci nádherně prostřeného stolu. Postava v rudém sametu s aureolou dlouhých černých vlasů, se zářícím úsměvem sněhobílých zubů (...) Teprve, když se ironicky usmál, poznala ho. (...) Byla to tvrdší, výraznější, dokonce snad pravidelnější tvář než kdysi, protože jizvy jako by se poněkud vyhladily, tvář s onou patinou mužného věku: tvář Joffreye de Peyrac. (s. 67) „Tentokrát ji zarazil úsměvem, odhalujícím stále nádherné zuby. Úsměvem posledního trubadúra, jen trochu melancholickým či vystřízlivělým. Patnáct let, madame. Pomyslete na to. (s. 79) Bylo jí teprve 17, když se s ní oženil. (s. 138) Když se s ní v Toulouse oženil, netušil, jaké objevy mu přinese toto manželství, tato smlouva. Bylo mu třicet let a dobrodružství se ženami se už poměrně nasytil. Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika Markýza Andělů. Praha: Ikar, 1999. (s. 160 – 161) Tak Angelika poprvé uslyšela o Zlatém hlasu království. „To je nejslavnější zpěvák z Toulouse,“ vysvětlil jí (pozn. de Lauzun). „Od dob velkých středověkých trubadúrů se v Languedoku nikdo podobný nenarodil. Až ho uslyšíte, madame, neodoláte jeho kouzlu.“ (s. 162) Objevila se vysoká postava v rudém sametu, opírající se o ebenovou hůl. Jak se ten člověk kulhavě blížil, rozeznávala v orámování obrovské černé paruky obličej na pohled stejně nehezký jako chůze. Spánek a levou tvář protínaly dvě hluboké jizvy a napůl přivíraly víčko. Rty byly silné a tvář bez vousů, což nebylo v módě a ještě podtrhovalo neobvyklé vzezření tohoto podivného strašáka. (s. 166) „Nemám žádnou dýmku, ani nešňupu. Kouřím stočený list jako někteří divoši v Americe. Nikdo mě nemůže obviňovat, že jsem vulgární jako mušketýr nebo přepjatý jako nějaký dvorní švihák.“ (s.167) ... a jeho načechrané černé lokny se dotkly Angeličiny ruky; rychle ucukla. Vtom si všimla, že manžel nemá paruku, že ta bohatá hříva jsou jeho vlasy. (s. 172) Angelika pocítila tak pevné objetí, že ji od toho vysokého hubeného muže až překvapilo. (s. 174) ... musela uznat, že ten muž umí bavit společnost, je milý, zvláštní a sympatický. (...) Zároveň však neuplynul jediný den, aby jí neposlal nějaký dárek... (s. 175) Byl spontánně, vesele a vynalézavě galantní a dámy ho očividně rády vyhledávaly. (s. 181) „Mám několik fyzikálních přístrojů, ale především dělám chemické pokusy s kovy, například se stříbrem a zlatem.“ „Alchymie,“ vydechla vzrušená Angelika (...) „A víte, co říká André Le Chapelain na začátku učebnice Umění milovat: Aby se člověk mohl věnovat lásce, nesmí mít materiální starosti.“ (s. 182) „Chybí mi rozptýlení, a vy jste zosobněná Zábava a Hra.“ (...) Joffrey de Peyrac přitahoval ženy. To nemohla Angelika popřít; z počátku ji to nesmírně udivovalo, ale pomalu to začínala chápat. Neuniklo jí, jak ženy najednou propadají vzrušení, jak se její krásné přítelkyně rozechvějí, když se po chodbách ozvou váhavé kulhající kroky. (...) Ví, jak mluvit se ženami. Je kousavý i něžný, umí vzbudit ve své společnici dojem, že je nejpřitažlivější ze všech. (s. 196) „Hrabě de Peyrac je nadaný vědec...“ (s. 197) „Všechno vykoupil a od té doby jeho jmění neustále roste. Ačkoliv je jeden z mála šlechticů, kterého není u dvora vůbec vidět, dokonce se ho úmyslně vzdaluje, takže nepobírá ani královskou rentu.“ (s. 200) Má nejkrásnější vlasy na světě, řekla si Angelika. (s. 254) Připadalo jí, že kdyby byl krásný a nezranitelný, nemohla by ho vášnivěji milovat. Golon, Anne – Golon, Serge. Nezkrotná Angelika. Praha: Český spisovatel, 1993. (s. 220) Protože pod pódiem stála vysoká a tmavá postava.