VIII. setkání čtenářek Angeliky v Liberci: srpen, 2018

Již podruhé se uskutečnilo srpnové setkání Angelikoložek v Liberci, ovšem tentokrát nikoli na platformě minisrazu, neboli setkání neoficiálního, ale coby sraz oficiální. Účast byla sice v poměrně komorním počtu a dorazily především známé tváře, ale díky tváři nové získalo toto setkání punc oficiality. Úplně poprvé se totiž angelikologického srazu účastnila i členka Aďa ze Slovenska, díky které se též navýšil počet přítomných Angelikoložek hovořících slovensky. O své účasti původně uvažovala i Marie, další z častých návštěvnic diskusního fóra, ale stanovený termín se jí nakonec nehodil. Pátek 17. srpna byl dnem úvodním a příjezdovým. Aďa přijela do Liberce autobusem jako první a díky tomu, že ostatní měly přicestovat až navečer společně autem, dostalo se jí privilegia návštěvy kostela sv. Antonína a procházky po Liberci s Taťjaniným stručným výkladem a upozorněním na známé pamětihodnosti v centru města. Kolem sedmé hodiny večerní se na místo setkání dostavily zbylé účastnice srazu: Dáša, Jana a Miriam, která speciálně přicestovala z domovské Vídně. Jako uvítací balíček dostaly všechny návštěvnice papírovou tašku plnou propagačních materiálů o Liberci a Libereckém kraji a po formálních náležitostech a krátkém občerstvení se přesunuly do obývacího pokoje, kde nám Dáša představila svůj nový umělecký výtvor pro Kostýmní kroužek - panenku Barbie Angeliku v nově ušitém outfitu. Taťjana nakonec po několika indiciích dokázala identifikovat scénu, v níž má Angelika na sobě Dášou ušité „paví“ šaty, ale trvalo jí to poněkud déle, neboť na rozdíl od ostatních je pouze pozorovatelkou tohoto kroužku šití a patří spíše mezi příznivkyně pánských postav knih. Aďa si speciálně pro nás připravila autorské čtení nových osudů své fikční hrdinky Kataríny v Rusku, a i přes své obavy z neúspěchu se jí dostalo velmi pozitivní zpětné vazby a na povzbuzení i pár tipů pro další pokračování. Následovalo další autorské čtení, tentokrát samotné hostitelky Taťjany, která sepisuje rozsáhlou fikci o policistovi Desgrezovi. V sobotu dopoledne jsme se tramvají přesunuly na náměstí dr. E. Beneše, kde jsme byly objednány na prohlídku radniční věže skýtající hezké pohledy na centrum města i jeho okolí. Společně s Taťjaninou přítelkyní Lenkou jsme vystoupaly do podkroví radniční věže a na první vyhlídkový ochoz. Počasí nám přálo - po několika týdnech parných veder a konečném ochlazení přišel příjemný den, chvílemi pod mrakem, ale během výhledů krásně svítilo sluníčko, takže fotky se podařily. Na náměstí jsme počkaly na Aďu, kterou zaujaly ještě nějaké drobnosti v antikvariátu, a vyrazily jsme na oběd. Leč ukázalo se, že jsme podcenily situaci, protože v sobotu kolem poledne bylo všude v centru města plno. Nakonec jsme se jídla dočkaly a mohly pokračovat vstříc dalším libereckým atrakcím, kterými tentokrát byla návštěva vyhlídkové terasy na 17. patře budovy Krajského úřadu Libereckého kraje a následně návštěva IQLandie.

Vyhlídky ze sedmnáctého patra budovy Krajského úřadu byly zdařilé. Pán z ostrahy, který nás doprovázel, měl s sebou dokonce nachystaný dalekohled, ale bezkonkurenčně největší úspěch měl výtah paternoster. Ten ve výškové budově KÚ jezdí až do 16. patra a speciálně pro nás ho ostraha zapnula. Jezdily jsme nahoru a dolů včetně obou „točen“ jako malé děti a z celého setkání tohle byla rozhodně ta největší atrakce . Na vyhlídkové terase jsme spáchaly vrcholové foto. Taťjana navrhovala vztyčit nahoře vlajku Rescatora, ale její plán ztroskotal na tom, že doposud neexistuje její finální grafický návrh. Pro příště proto navrhuje zhotovit alespoň angelikologický rozcestník, kde by s výjimkou míst našeho původu - Vídeň, Mimoň, Mělník a Nitra - byly směrovky i na významná místa z knih Anne Golon - Monteloup, Toulouse, Paříž, Kandie, Gouldsboro, Quebec, ... Když jsme Miriam trochu násilně odtrhly od pána z ostrahy, se kterým si padli do noty, přesunuly jsme se do blízké IQLandie. Bohužel kvůli mnoha neplánovaným zpožděním jsme dorazily později, než bylo plánováno, a protože jsme byly uondané, nestihly jsme si projít všechny expozice a seznámit se tak se zázraky a tajemstvími přírodních živlů a přírodních věd. Stihly jsme ovšem ohňové tornádo a vědeckou science-show, po jejímž shlédnutí jsme usoudily, že v době čarodějnických procesů by vědce Járu postavili na Place de Grève hned vedle Peyraka. Nakonec ale i tento bod programu byl úspěšný, Taťjana si splnila sen udělat kolem sebe mýdlovou bublinu, a po té jsme se s radostí vyfotily u objeveného sextantu. Jen ten koráb a maskovaný muž v šátku chyběl… Navečer už následovala volná zábava. Po nákupu potravin na gril jsme se přesunuly zpátky domů, kde již Taťjanin ochotný soused roztopil grilovací zařízení, a mohly jsme tam v průběhu vlahého večera nasytit prázdné žaludky a dát odpočinout uchozeným nohám. Aďa navíc odpoledne získala další úlovek v podobě knížky do sbírky, takže spokojenost panovala na všech stranách. S příchodem tmy a návratem do bytu jsme se pustily do hraní angelikologické karetní hry, kterou vytvořila Dáša a poprvé ji představila na jednom z předchozích minisrazů. Od té doby tato hra došla mnohých vylepšení a byla dovedena k ještě větší dokonalosti. Jako nejnebezpečnější hráč se projevila Jana, která po celou dobu držela karty v ruce s pokerovou tváří, a pak dokázala ve správnou chvíli vynést trumf a zvrátit tak průběh hry a předpokládaná vítězství ostatních hráček, které své karty neustále emotivně komentovaly. Neděle byla ve znamení odjezdů. Dáša s Janou se rozloučily jako první a Miriam s Taťjanou poté doprovodily Aďu na autobus. Miriam samotná ještě v Liberci zůstala do dalšího dne, aby s Taťjanou ještě trochu angelikologovaly a dohnaly některé z korespondenčních restů. Nakonec si ovšem hrála s dětmi, ale to už je jiný příběh ;-). PenelopaW

« zpět na Setkání Angelikoložek