Angelika (1964 - 1968): Kompletní přehled obsazení rolí

Angelika, markýza andělů (1964) – Báječná Angelika (1965) – Angelika a král (1966) – Nezkrotná Angelika (1967) – Angelika a sultán (1968)

V průběhu pěti legendárních filmů jsme se setkali s mnoha známými herci (Jean-Louis Trintignant, Robert Hossein, Jean Rochefort, Michèle Mercier) i několika zcela náhodnými, jejichž skutečná kariéra s herectvím neměla nic společného. Někteří se dokonce v rámci dvou dílů Angeliky stačili mihnout i ve dvou různých rolích a nejednu tvář jsme již mohli znát např. z Borderieho Tří mušketýrů (Bernard Woringer, Jacques Toja, Jacques Hilling, Jean Ozenne). Datum narození těch nejstarších spadá do 19. století a jednalo se často o činorodé osobnosti, z nichž většina byla nebo i ve vyšším věku stále ještě je velice aktivní (ideálním příkladem budiž Christian Rode a Jean-Claude Pascal). Za pozornost také stojí fakt, že hned několik z herců, které pojí role ve filmové Angelice, spáchalo sebevraždu (Renate Ewert, Philippe Lemaire, Estella Blain, Ernst Schröder, Ettore Manni).

Albert Dagnant (Bernalli) (09.10.1915, El Harrach, Algeria – 25.02.1980, Paris, France) Hrál např. profesora Marcharda ve Fantomas se zlobí (Fantômas se déchaîne, 1965), v Železné masce (Le Masque de fer, 1962) v Grand Restaurantu (Le Grand restaurant, 1966). Naposledy se ve filmu objevil v roce 1970. Alexandre Rignault (Guillaume Lützen) (14.02.1901, Paris, France – 02.04.1985, Saint Mandé, Val-de-Marne, France) Hrál mnoho drobných rolí od třicátých let až do své smrti. Objevil se např. v Hrbáči (Le Bossu, 1959) s Jeanem Maraisem, v Le gentleman d'Epsom (1962) s Louisem de Funèsem a Jeanem Gabinem. Aly Ben Ayed (sultán) (15.08.1930, Hammam-Lif, Tunisia – 14.02.1972, Patterson, New Jersey, USA) Tento Tunisan za svůj život vytvořil jen pět rolí ve francouzských a britských filmech či seriálech. André Rouyer (Clément Tonnel) (20.06.1929, Argentan, Orne, France – 28.01.1994, Gif-sur-Yvette, France) Ve francouzském filmu a seriálech hrál od poloviny padesátých let až do své smrti. Např. Dva muži ve městě (Deux hommes dans la ville, 1973), Komisař Moulin (Commisaire Moulin, 1977), Navarro, 1994). Ann Smyrner (Thérèse) (03.11.1934, Frederiksborg, Denmark - 29.08.2016, Andalusia, Benalmádena, Spain) Tato dánská herečka vlastním jménem Hanne vytvořila množství rolí krásných žen zejména v německých, rakouských a koprodukčních filmech. Naposledy se před kamerou objevila v roce 1971. Od té doby žila ve Španělsku s dánským žurnalistou Olse Hansenem, nikdy se však nevzali. V téže době se začala věnovat esoterice a teologii, o nichž napsala několik knih. Arturo Dominici (Mezzo Morte) (02.01.1918, Palermo, Italy – 07.09.1992, Rome, Italy) V italském filmu vytvořil množství slavných zloduchů. Hrál také v Catherine (1969) Bernarda Borderie a jednoho z profesorů ve Fantomas se zlobí (Fantômas se déchaîne, 1965). Měl tři dcery, z nichž prostřední Germana se objevovala ve filmech. Často daboval filmy pro italskou televizi. Poslední film natočil v roce 1981. Zemřel na rakovinu. Bernard La Jarrige (baron de Sancé de Monteloup) (25.02.1912, Saint-Mandé, Val-de-Marne, Île-de-France, France – 29.05.1999, Paris, France) Za svůj život se objevil ve 128 rolích francouzských filmů a seriálů. Hrál např. v Synovi sladké Caroline (Fils de Caroline chérie, 1955), Kapitánu Fracassovi (Capitaine Fracasse, 1961). Bernard Woringer (Bernard d'Andijos) (04.10.1934, Strasbourg, France - 22.05.2014, Puteaux, France) S Bernardem Borderie natočil Tři mušketýry (Trois mousquetaires, 1961) v roli Porthose. Hrál také v řadě kriminálních a detektivních filmů, objevil se např. v Sicilském klanu (Le Clan des Siciliens 1969) či nedávno v seriálu Julie Lescaut (2000). Pro francouzskou televizi daboval seriálové postavy (Dallas, Remmington Steele atd.). Black Salem (Kouassi-Bâ) Objevil se pouze v Angelice, markýze andělů, více o něm není známo. Bruno Dietrich (Coriano) (03.04.1939, Düsseldorf, Germany) Od šedesátých let hraje v německých filmech a seriálech. Poslední film natočil v roce 2001. Carol Le Besque (La Desoeillet, La Colombine) Objevila se pouze v Angelice a králi jako komorná a v Cestě do Versailles jako krásná Colombine z jarmarku, jinak ve filmu nikdy nehrála. Přítomné obrázky zachycují obě filmové role Claire Athana (královna Marie-Therese) Objevila se pouze v této roli, jinak ve filmu nikdy nehrála. Nic o ní není známo. Claire Maurier (Ninon de Lenclos) (27.03.1929, Céret, Roussillon, France) Od počátku padesátých let stále hraje ve francouzském filmu a téměř od dětství na divadelních jevištích po celé Francii. Na konzervatoři patřila k největším talentům. V roce 1959 ji François Truffaut obsadil do role nechápavě kruté matky Antoina Doinela v Nikdo mne nemá rád (Les Quatre cents coups). Nedávno hrála například Mme Suzanne v Amélii z Montmartru (Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain, 2001). Oficiální web Claire Maurier Claude Giraud (Philippe) (05.02.1936, Chamalières, Puy-de-Dôme, France - 03.11.2020, Saint-Priest-des-Champs, France) Narodil se do rodiny gynekologa a coby talentovaný mladík vstoupil do slavné Comédie Française, aby o půl roku později rozčarován odešel. Ačkoli je především divadelní herec, mezi jeho populární role patří například Sliman v Dobrodružství rabína Jákoba (Les Aventures de Rabbi Jacob, 1973) s Louisem de Funèsem. Pro francouzskou televizi pravidelně dabuje Harrisona Forda, Roberta Redforda, Liama Neesona či Alana Rickmana. V rozhlasové hře o Angelice ztělesnil hraběte de Peyrac (1989, radio France). Claude Vernier (předseda soudu) 20.07.1913, Rotthausen, Germany - 29.09.1996, Sens, Yonne, France) Celým jménem Karl Werner Fritz Prasuhn, od poloviny čtyřicátých let hrál ve francouzském filmu. Denise Provence (Barbe) (17.02.1921, Paris, France - 14.11.2011, Tours, France) Narodila se jako Denise Marie Levy. Hrála obvykle v komediích a romantických dramatech, např. paní hraběnku v Senzačních prázdninách s de Funèsem (Les Grandes vacances, 1967), Dobrodružství rabína Jákoba (Les Aventures de Rabbi Jacob, 1973) nebo v Petrolejářkách (Les Pétroleuses, 1971) s Jeanne Moreau a Brigitte Bardot. Dominique Diamant (učeň přivolaný k procesu) Mihnul se ještě v Les Amitiés particulières (1964), jinak ve filmu nehrál. Více o něm není známo. Dominique Viriot (Linot) (listopad 1948) Syn scenáristy Claude Viriota, objevil se v několika dětských a teenagerovských rolích (hrál i malého Ludvíka XIV. v Si Paris nous était conté (1956). S otcem založil divadelní školu Cours Viriot. Je ženatý s herečkou Claudine Barjol. Dominique Zardi (účastník černé mše) (02.03.1930, Paris, France - 13.12.2009, Paris, France) Objevil se ve více než 300 menších rolích francouzských filmů, např. Kapsář (Pickpocket, 1959) Roberta Bressona, Žena je žena (Unne femme est une femme, 1961) Jean-Luc Godarda, Vidocq (2001), Les Misérables (2000) atd. Elizabeth Ercy (Rosine) (20.07.1944, Dresden, Germany) Vlastním jménem Elisabeth Mottet. V průběhu šedesátých let se objevila v desítce filmů, jinak nikdy nehrála. Erno Crisa (turecký velvyslanec) (10.03.1924, Biserta, Tunisia – 05.04.1968, Rome, Italy) Hrál například v Plein soleil (1960) s Alainem Delonem. Angelika a sultán (1968) byl jeho poslední film. Zemřel na krvácení do mozku Ernst Schröder (kapitán Châteletu) (27.01.1915, Wanne-Eickel, Westphalia, Germany – 26.07.1994, Berlin, Germany) Německý herec, Onemocněl rakovinou a spáchal sebevraždu, vyskočil z nemocničního okna. Pro francouzskou verzi jeho roli daboval Philippe Noiret. . Estella Blain (Mme de Montespan) (30.03.1930, Paris, Ile-de-France, France - 01.01.1982, Port-Vendres, Pyrénées-Orientales, Languedoc-Roussillon, France) Micheline Estellat byla baskického původu, vyrůstala ale v Paříži, kde navštěvovala slavné kursy René Simona. Po prvních rolích v polovině padesátých let se odbarvila na blond a zařadila se mezi nejoslnivější herečky padesátých let. Spíše než na filmové role, dopadala pozornost na její časté plastické operace. Mezi její manžele, s nimiž se rozvedla patřili Gérard Blain, Michel Bonjan a Demir Gorgun. S Michelem Bonjanem měla syna (1959). Její herecká kariéra prakticky skončila ještě v šedesátých letech. Často trpěla depresemi a na Nový rok si na pláži prostřelila hlavu. Etchika Choureau (Hortense) (19.11.1929, Paris, France - 24.01.2022, Morocco) Je známá také pod jmény Jeannine Paulette Verret / Françoise Choureau. Studovala na pařížské konzervatoři a ráda pěstovala chrisantémy. Do jedné z jejích rolí se natolik zamiloval mladý americký herec Tab Hunter, že za ní okamžitě odletěl do Paříže. Z lásky na první pohled však nic nebylo. Na přelomu padesátých a šedesátých let chodila s následníkem marockého trůnu princem Moulay Hassanem. Poté co se stal králem Maroka, se rozešli. Hodně hrála v padesátých letech, Angelika byl její předposlední film. Ettore Manni (Jason) (06.05.1927, Rome, Italy – 27.07.1979, Rome, Italy) Hrál Marka Antonia po boku Kleopatry v podání Sophie Loren v Due notti con Cleopatra (1953). Zemřel v době natáčení Města žen s Mastroiannim (La Città delle donne, 1980). Nikdy se nezjistilo, zda se zastřelil úmyslně nebo se jednalo o nehodu při manipulací s jedním kouskem z jeho sbírky. François Maistre (Princ de Condé) (14.05.1925, Demigny, Saône-et-Loire, France - 16.05.2016, Sèvres, France) Vytvořil na stovku rolí ve francouzských filmech a seriálech, ve kterých se začal objevovat od roku 1957. Kromě role v Angelice se do podvědomí českých diváků mohl dostat prostřednictvím seriálů Paní z Monsoreau (La dame de Monsoreau, 1971) nebo Markýz de Bois-Doré (Ces beaux messieurs de Bois-Doré ,1976). Naposledy hrál ve filmu Květ zla (La Fleur du mal, 2003). Fred Williams (Ràkóczi) (09.02.1938, Munich, Bavaria, Germany) Friedrich Wilhelm Löcherer byl hercem Felliniho produkcí. Vytvořil pět desítek menších rolí v německých, italských a koprodukčních filmech šedesátých a sedmdesátých let, hrál např. také v Borderieho Catherine (1969). Po své filmové kariéře si otevřel obchod s módním zbožím v Mnichově, kde dnes žije pod svým rodným jménem a příležitostně si zahraje ve filmu nebo namluví audiokomentář. Frédérico Boido (Jean Pourri) (08.01.1938, Novi Ligure, Alessandria, Piemonte, Italy - 07.10.2014, Roma, Italy) Hrál obvykle záporné role bez ohledu na žánr (thrillery, spaghetti westerny, komedie, sci-fi), v nichž měl tu čest být pravidelně zabit kovboji, upíry nebo komiksovými hrdiny. Geneviève Fontanel (Carmencita) (27.06.1936, Bordeaux, France - 17.03.2018) Když jí byly 4, odstěhovali se s rodiči do marocké Casablancy. Do Paříže se vrátila až v 18 letech a studovala dramatické umění - na škole získala první cenu za své herecké výkony. Je vdaná za herce Jacquese Destoopa a častěji hrála na divadle a pro televizi. Georges Guéret (Fritz Auer) Francouzský herec, který se poprvé objevil ve filmu Maigret voit rouge (1963) s Jeanem Gabinem. Jeho poslední role je z roku 1983. Geymond Vital (reverend otec Kirscher) (24.01.1897, Le Pont-de-Claix, Isère, Rhône-Alpes, France – 06.12.1987, Paris, France) Nejvíce hrál ve dvacátých až padesátých letech. Jeho poslední role je z roku 1975. Gianni Solaro (maltézský rytíř I) (11.08.1926, Rome, Italy) Italský herec téměř sedmi desítek rolí. Hrál např. také v Nejstarším povolání na světě s Michèle Mercier (Le Plus vieux métier du monde, 1967) Gino Marturano (Rodogone) (08.02.1931, Taranto, Apulia, Italy) Objevoval se v italských filemech, např. Felliniho La Dolce vita (1960). Naposledy hrál v Hraběti Monte Cristo s Richardem Chamberlainem (The Count of Monte-Cristo, 1975). Giuliano Gemma (Nicolas) (02.09.1938, Rome, Italy - 01.10.2013, Cerveteri, Italy) Jizvy ve tváři má po výbuchu bomby z druhé světové války, která bouchla při jedné dětské hře. Věnoval se hodně sportu (box, gymnastika, tenis atd.), ale nakonec převládla láska k filmu. Jednu z prvních větších rolí mu dal Luchino Visconti v Gepardovi (Il Gattopardo, 1963). Jeho dcera Vera Gemma je také herečkou. Později se začal věnovat sochaření, které se stalo jeho druhou vášní. Helmuth Schneider (Colin Paturel) (18.12.1920, Munich, Germany – 17.03.1972, Rio de Janeiro, Brazil) Vyrůstal v Brazílii, která se stala jeho druhou rodnou zemí. V Mnichově studoval medicínu a při dalším pobytu v Brazílii na přelomu padesátých a šedesátých let hrál v tamějších filmech pod pseudonymem Alexandre Carlos. Hrál také německého důstojníka ve Velkém flámu (La Grande vadrouille, 1966) s de Funèsem. Ve svém krátkém životě stačil vytvořit na pět desítek rolí. Poslední film À la guerre comme à la guerre (1972) šel do kin ve stejném roce, kdy zemřel při dopravní nehodě v Jižní Americe. Jeho poslední pobyt v této zemi tak trval necelé čtyři měsíce. Henri Cogan (Simon Bolbec, Cul-de-Bois) (13.09.1914, Paris, France – 23.09.2003, Boulogne-Billancourt, France) Hrál v Báječné Angelice i v Angelice a sultánovi. Jeho předposlední film byly Veselé Velikonoce (Joyeuses Pâques, 1984) s J.-P. Belmondem. Zemřel přirozenou smrtí a je pohřben na Montmartru. Charles Régnier (Conan Becher) (22.07.1914, Fribourg, Switzerland – 13.09.2001, Bad Wiessee, Germany) Charles Friedrich Antonio Régnier přežil koncentrační tábor Lichtenburg, kam se dostal kvůli homosexualitě. Coby Švýcar byl bilingvní v němčině a francouzštině a se svojí ženou Pamelou Wedekind překládali knihy a scénáře z francouzštiny do němčiny až do její smrti v roce 1986. Měli dceru Carolu Régnier. V šedesátých letech byl členem slavného vídeňského Burgtheater, kde také režíroval. Od roku 1989 až do své smrti byl ženatý se Sonjou Ziemann. Je pohřben v Badenweiler-Lipburg. Christian Rode (vévoda de Vivonne) (20.07.1936, Hamburg, Germany - 15.02.2018, Berlin, Germany) Tento 184 cm vysoký Němec vystudoval herectví v Hamburgu. Od padesátých let vystupoval v německých divadlech Darmstadt, Stuttgart, Berlin, Frankfurt a dalších. Protože ovládal nejen němčinu (zvládá i angličtinu, francouzštinu, španělštinu, italštinu, portugalštinu), od šedesátých let spolupracoval také na mezinárodních filmových projektech. Nadaboval na 600 postav, mezi které nejčastěji patřily postavy Michaela Caina, Omara Sharifa či Michela Piccoliho. Od sedmdesátých let vytvořil mnoho rolí v rozhlasových hrách a nahrávkách. Od roku 2007 je tento mistr v řečovém umění nejen docentem, ale i hlasem Winnetoua na letním festivalu Karla Maye v Bad Segebergu. Jacques Castelot (arcibiskup z Toulouse) (11.07.1914, Antwerp, Belgium – 25.08.1989, Paris, France) Narodil se jako Jacques Storms. Od třicátých do konce osmdesátých let vytvořil na sto filmových rolí. Jeho bratr je známý historik André Castelot, který mj. napsal scénář k televiznímu filmu Amoureuse Joséphine, kde Jacques dostal roli Fouchého. Jacques Hilling (Molinès) (22.05.1926, Randwick, Australia – 16.02.1975, Paris, France) Objevil se v mnoha menších rolí francouzských filmů, např. v Cartouchovi (1962), v Borderieho Třech mušketýrech (Les Trois mousquetaires: Les ferrets de la reine, 1961), La Princesse de Clèves (1961), Vadimových Nebezpečných známostech (Liaisons dangereuses, 1959) atd. Jacques Mignot (Raymond de Monteloup) V průběhu šedesátých až devadesátých let se objevil v sotva dvou desítkách malých filmových rolích. Více o něm není známo. Jacques Santi (Vateville) (11.03.1939, Paris, France – 29.03.1988, Paris, France) Od šedesátých let hrál ve francouzském filmu a v sedmdesátých letech se přesunul na druhou stranu kamery ve funkci asistenta režiséra. Naposledy se objevil v Prohnilých Clauda Zidiho (Les Ripoux, 1984). Rok před svou smrtí režíroval film podle svého scénáře Flag (1987). Jacques Toja (Louis XIV.) (01.09.1929, Nice, Côte d´Azur, France - 23.03.1996, Neuilly-sur-Seine, Nanterre, France) Narodil se do staré rodiny obchodníka z Nice podobně jako jeho přítelkyně Michèle Mercier. V roce 1953 získal na konzervatoři první cenu a předběhl tak své spolužáky Annie Girardot, Jean-Paula Belmonda a Jean-Pierra Marriela. Jako jediný z nich vstoupil do vysněné Comédie Française. Ve Třech mušketýrech Bernarda Borderieho (Lres Trois mousquetaires, 1961) hrál Aramise. Kromě Ludvíka XIV. v Angelice a v minisérii La Comtesse de Charny (1989) hrál často role šlechticů. Angažoval se v organizaci společenského a kulturního života Paříže. Ještě v roce 1995 se objevil v televizním filmu La Fidèle infidèle. Zemřel na rakovinu, s níž bojoval posledních šest let svého života. Jean Lefébvre (lékárník) (03.10.1919, Valenciennes, Nord, France – 09.07.2004, Marrakech, Morocco) Původně studoval medicínu, ale za války byl a odsouzen k smrti zastřelením. Když se probral v nemocnici, byl to pro něj šok a změnil směr svého dalšího života. Absolvoval na konzervatoři v oboru opera. Objevil se ve 140 rolích francouzských komedií či dramat, aby zůstal nejznámější skrze roli četníka Fougasse v prvních čtyřech komediích Les Gendarmes (1964 - 1970). Objevil se např. také v Muži z Acapulca (Le Magnifique, 1973) nebo v Odpočinku válečníka (Le répos du guerrier, 1962). Jean Lefébvre byl pětkrát ženatý, z toho dvakrát se stejnou ženou. Měl pět dětí: tři dcery a dva syny. Zemřel na srdeční infarkt. Jean Ozenne (markýz du Plessis-Bellière) (13.02.1898, Paris, France - 27.01.1969, Paris, France) Jean Marcel Ozenne se objevil ve třetím díle Fantomase (Fantômas contre Scotland Yard, 1967), Grand restaurantu (Le Grand restaurant, 1966) nebo Borderieho Třech mušketýrech (Les Trois mousquetaires: Les ferrets de la reine, 1961). Jedna z jeho posledních rolí byl komisař z Četník se žení (Le Gendarme se marie, 1968). Jean Parédès (Saint-Amon) (17.10.1914, Pusignan, Rhône, France – 13.07.1998, La Seyne-sur-Mer, France) Narodil se jako Victor Categnac a od třicátých let se objevil ve stovce rolí francouzských filmů, např. ve Fanfán Tulipánovi (Fanfan la Tulipe, 1952) nebo v Hunebelleových Třech mušketýrech (Les Trois mousquetaires, 1953). Zemřel na srdeční selhání.

Jean Rochefort (Desgrez) (29.04.1930, Dinan, Cote-d'Armor, France - 8./9.10.2017, Paris, France) Jean Raoul Robert Rochefort studoval na konzervatoři a začínal v kabaretech a na divadlech. I v průběhu své velké filmové kariéry (150 filmů) se vracel k herectví i režii divadelních her. Se svojí první ženou Alexandrou Mosava (od 1960) měl dvě děti, s Francoise Vidal, s níž byl až do konce života ženatý, má také dvě děti. Ze vztahu s herečkou Nicole Garcia má syna Pierra (1981). Jeho velkou vášní byli koně a třikrát si také vyzkoušel filmovou režii. Jean Topart (Bourié) (13.04.1922, Paris, France - 29.12.2012, Le Port-Marly, France) Od čtyřicátých let participoval na osmi desítkách filmů, často jako jejich vypravěč. Díky svému záhadnému hlasu byl často obsazovaný také do rozhlasových her, audiokomentářů k dokumentům a v dabingu animovaných filmů. Jeho sestra byla herečka Lise Topart, která zemřela v roce 1952 při letecké nehodě na cestě z Nice do Paříže. Jean-Claude Pascal (Osman Ferradji) (24.10.1927, Paris, France - 05.05.1992, Clichy, France) Jean-Claude Villeminot se narodil do rodiny textilního průmyslníka. Po 2. světové válce začínal jako návrhář u Hermèse a poté u Christiana Diora, kde současně působil jako model. Odtud se dostal k návrhům divadelních kostýmů a krátce poté si zahrál i první role. Když se rozhodl pro herectví, navštěvoval Simonovy kursy (hrál v padesáti filmech, např. v sérii Sladká Caroline). Poté co objevil svůj další talent coby zpěvák, uspěl v mezinárodní soutěži Eurovision (1961 a znovu v roce 1981). Nakonec se stal nejznámějším jako francouzský herec i zpěvák. Je autorem nejen své autobiografie Le Beau masque (1986), ale také policejního románu L'Amant du roi a historického portrétu Marie Stuart. Zemřel na rakovinu plic a je pohřben na Montparnassu. Jean-Louis Trintignant (Claude le Petit - Básník Špína) (11.12.1930, Piolenc, France - 17.06.2022, France) Narodil se v jižní Francii v rodině bohatých průmyslníků. Studoval práva v Aix-en-Provence, ale v padesátých letech začal hrát na divadle. Roger Vadim ho hned obsadil do svého slavného filmu s Brigitte Bardot ...a Bůh stvořil ženu (Et Dieu... créa la femme, 1956), jehož publicitě přispěly články o jejich vztahu. Po natáčení odešel k armádě. O deset let později se vrátil ve velké roli v Lelouchově Jeden muž a jedna žena (Un homme et une femme, 1966). Od té doby hrál ve více než 130 filmů, které s oblibou využívaly jeho talentu pro ztvárňování temných postav, vrahů a žárlivých manželů. Kromě toho si vyzkoušel režii a napsal několik scénářů. Dnes opět dává přednost divadlu. Byl dvakrát ženatý. S herečkou Nadine Trintignant (1960 - 1976) měl 3 děti: syna Vincenta, dceru, která zemřela v dětství a dceru, známou herečku Marii Trintignant, která byla zabita přítelem (2003). S herečkou Stéphane Audran se také rozvedl. Joëlle Bernard (La Voisin) (14.08.1928, Vitry-le-François, Marne, France – 23.03.1977, Nogent-sur-Marne, Val-de-Marne, France) Původně chtěla být tanečnicí, nakonec navštěvovala Simonovy kursy a stala se herečkou. Josette Jeanne Marie Petot hrála až do své smrti, objevila se v šedesáti filmech, např. v Le Gentleman d'Epsom (1962) s Louisem de Funèsem. V roce 1963 se provdala za Rogera Pigauta (markýz d´Escrainville z pokračování Angeliky), který ji režíroval ve dvou svých filmech. Madeleine LeBeau (Vznešená slečna) (10.06.1923, Antony, Hauts-de-Seine, France - 01.05.2016, Estepona, Spain) Marie Therese Ernestine se v sedmnácti provdala za o 21 let staršího herce Marcela Dalio. V roce 1940, když propukla válka, chtěli odjet do Chile, ale kvůli potížím s vízy v Mexiku nakonec zůstali v USA. V Hollywoodu natočila několik zajímavých filmů, mezi nimiž je i Casablanca, kde hrála Rickovu milenku. Ještě v Los Angeles se rozvedli a po válce se Madeleine vrátila do Francie sama. Hrála např. v Pařížance s Brigitte Bardot (Une parisienne, 1957), v Guitriho Napoleonovi (1955), v Kdyby Versailles vyprávěly (Si Versailles m'était conté, 1954) a dalších. Naposledy se ve filmu objevila v roce 1970. Malka Ribowska (La Brinvilliers) (20.05.1931, Warszawa, Poland - 05.09.2020, Paris, France) Polská herečka šedesáti převážně francouzských filmů. Hrála např. ve Dvou mužích ve městě (Deux hommes dans la ville, 1973) s Gabinem a Delonem. V roce 1975 s Josée Dayan režírovaly Simone de Beauvoir podle jejich scénáře. Napsala vzpomínkovou publikaci o svém třiatřicetiletém synovi, který zemřel v roce 1998 Je n'ai plus de nouvelles de Simon. Manja Golec (vězenkyně) Jugoslávská herečka slovinské národnosti, která se stačila objevit jen v devíti dobrodružných filmech nebo dramatech včetně německé, jugoslávské a francouzské produkce. Michael Münzer (Beau-Garçon, Un truand) Objevil se v Markýze andělů i Báječné Angelice ve dvou různých rolích a kromě toho ještě v dalších osmi evropských koprodukcích šedesátých let. Jinak ve filmu nehrál. Michel Galabru (Bontemps) (27.10.1922, Sáfí, Morocco - 04.01.2016, Paris, France) Narodil se v rodině profesora technické školy a původně se chtěl stát fotbalistou – přesto, že studoval na jezuitském lyceu. Nakonec zvítězilo umění a dokonce vstoupil do tradiční Comédie Française. Po sedmi letech ze spolku vystoupil a od té doby se objevil ve více než 260 filmových rolích, z nichž jsou nejvíce nezapomenutelné komediální úlohy pana štábního z Četníků (Les Gendarmes, 1964 - 1982) nebo Vrátný od Maxima (Le Chasseur de chez Maxim's, 1976). V roce 1985 koupil divadlo Théâtre des Dix Heures, pro něž angažoval mladé začínající herce. Jeho dcera Emmanuelle Galabru v posledních letech více hraje, syn Jean Galabru se také objevil ve filmu. Oficiální web Michela Galabru Michel Thomass (M. de Bonchef) (21.08.1912, Moscow, Russia - 05.05.1980) Objevil se ve čtyřech desítkách francouzských filmů. Hrál např. maharadžu ve Fantomas kontra Scotland Yard (Fantômas contre Scotland Yard, 1967) či falešného papeže v Muži z Acapulca (Le Magnifique, 1974). Naposledy se před kamerou objevil v roce 1976. Michèle Mercier (Angélique) (01.01.1939, Nice, France) Narodila se do bohaté lékárnické rodiny v Nice – odtud její přátelství s Jacquesem Tojou. Původně se chtěla stát baletkou, ale od role tanečnice nebylo daleko k herectví. Hrála ve filmech slavných režisérů např. v Truffautově Střílejte na pianistu (Tirez sur le pianiste, 1960), v Risiho Monstrech (I Mostri, 1963), v Bavových Třech tvářích strachu (I Tre volti della paura, 1963), Monicelliho Casanova 70 (1965), než byla obsazena do role filmové Angeliky. Po pětici slavných filmů její filmová kariéra – ve třiceti letech - prakticky skončila. Žádné z jejích dvou manželství ani dvou hlavních vztahů neměly dlouhého trvání. Dnes žije opět na Azurovém pobřeží. Více viz Michèle Mercier: Kráska ztracená ve stínu markýzy andělů Mino Doro (vrchní komisař trhu otroků) (06.05.1903, Venice, Veneto, Italy - 12.05.2006, Bellagio, Italy) Hrál například ve Felliniho 8 1/2 (1963), v Ben Hur (1959) nebo v Válce a míru s Audrey Hepburn (War and Peace, 1956) a dalších více než sto rolích. Role v Angelice byla jedna z jeho posledních. Nadia Barentin (Jacqueline) (17.10.1936, Paris, France - 22.03.2011, Paris, France) V Angelice dostala svoji úplně první roli a od té doby natočila dalších pětašedesát filmů. Nejvíce obsazovaná do televizních filmů a seriálů je paradoxně až od devadesátých let. Noël Roquevert (Maître Bourjus) (18.12.1892, Doué-la-Fontaine, Maine-et-Loire, France – 06.11.1973, Douarnenez, Finistère, France) Francouzský herec téměř dvou set filmových rolí se narodil do herecké rodiny jako Noël Louis Raymond Bénévent. Po první světové válce se začal živit v pařížských divadlech. Jeho žena byla herečka němé éry Paulette Noizeux, podruhé si vzal Marie-Paule Coeuré, z jejíž smrti se údajně nikdy nevzpamatoval a zakrátko po ní zemřel ve svém bretonském sídle na srdeční příhodu. Mohli jsme ho vidět např. ve Fanfán Tulipánovi (Fanfan la tulipe, 1951), Pařížance (Une parisienne, 1957) nebo Cartouchovi (1962). Noëlle Noblecourt (Margot II) (12.12.1942, Algiers, Algeria) V průběhu šedesátých let se objevila v několika filmech a pak ještě několikrát v osmdesátých letech. Tato matka dvou synů byla totiž ředitelkou pařížské PR agentury. Po rozvodu se přestěhovala do Lyonu a napsala dvě knihy, které se již dočkali třetího vydání. Kromě toho pracovala jako dekoratérka. Její syn Michael se stal filmovým a televizním produkčním a druhý syn žurnalistou. Olivier Hussenot (Bonimenteur de la foire) (10.09.1913, Paris, France – 25.08.1978, Meudon, Hauts-de-Seine, France) Hrál téměř ve stovce francouzských filmů, např. ve Fanfán Tulipánovi (Fanfan la Tulipe, 1952) nebo Sladké Caroline Caroline chérie (1951). Pasquale Martino (Savary) (1903, Naples, Italy – 1993, Naples, Italy) Italský divadelní herec, který se poprvé na jevišti objevil již ve 3 letech, a to díky svému dědečkovi, který byl divadelním manažerem. Během své divadelní kariéry vystřídal několik známých italských divadelních souborů. V letech 1951 – 1968 se objevil asi v patnácti italských či koprodukčních filmech včetně třech dílů Angeliky, jinak ve filmu nehrál. Patrick Lemaître (Flipot) (30.09.1949, Paris, France) Svět umění jej objevil v osmi letech. Z šedesátých let existuje asi desítka filmů, kde se tento mladík objevil. Poté herectví zanechal a stal se hudebním skladatelem. Ve dvanácti již vytvořil na zakázku skladbu pro elektronickou kytaru, ve čtrnácti několik písní pro film a svého času byl známý i jako zpěvák. Coby skladatel je považován za chameleona, skládal např. pro Johnny Hallydaye, Celine Dion, Fabienne Thibeault a další, kromě toho skládal hudbu pro divadelní představení. Paula Dehelly (baronka z Monteloupu) (11.02.1917, Paris, Ile-de-France, France - 24.03.2008, France) Od konce třicátých let hrála ve francouzském filmu, v nedávné minulosti jsme ji mohli vidět např. v Zamilované čarodějce (Un amour de sorcière, 1996) s Jeanne Moreau a Vanessou Paradis. Paul Mercey (Balgrain) (10.01.1923, Belgrade, Serbie – 07.01.1988, Ferolles-Attily, France) Herec téměř 140 francouzských filmů. Objevil se např. v Borderieho Catherine (1969), Tetovaném (La Tatoué, 1968) či Odpočinku válečníka (Le Repos du guerrier, 1962). Zemřel přirozenou smrtí. Paul Muller (maltézský rytíř II) (11.03.1923, Neuchâtel, Neuchâtel, Switzerland) Studoval na konzervatoři v Paříži a hrál především záporné role v italských filmech. Hrál ve více než 230 filmech, např. v Cover Girls (1964) s Fredem Williamsem (Rákoczi v Angelice a králi) nebo v Plein soleil (1960) s Alainem Delonem. Philippe Lemaire (de Vardes) (14.03.1927, Moussy-le-Neuf, Seine-et-Marne, Île-de-France, France – 15.03.2004, Paris, France) Jeho otec zemřel, když mu byly dva roky a matka o sedm let později. Dětství strávil v internátních školách v Paříži a Fontainebleau a měl se stát námořním důstojníkem, jak bylo v rodině zvykem. Když už se začal přiživovat jako model, začal navštěvovat Simonovy herecké kursy. Od roku 1944 jeho vzhledu využíval i film, kde se objevoval po boku nejslavnějších hereček (Jeanne Moreau, Anouk Aimée, Édith Piaf). Byl třikrát ženatý, z manželství se slavnou francouzskou zpěvačkou a herečkou Juliette Gréco (1953 - 1956) měl dceru. Den po svých sedmasedmdesátých narozeninách skočil pod pařížské metro. Pierre Balo (univerzitní profesor u procesu) Objevil se v několika malých rolích ve filmech sedmdesátých let, jinak ve filmu nehrál a více o něm není známo. Pierre Hatet (rytíř de Germontaz) (20.04.1930, Auffay, France - 24.05.2019, Paris, France) Divadelní a televizní herec začínal v klasických divadelních kusech, později se přesunul hlavně k dabingu a rozhlasovým hrám. Objevil se také v Borderieho Catherine (1969) a dalších čtyřech desítkách francouzských filmů. Pietro Tordi (Velký Korzár/Le grand Coërse) (12.07.1906, Florence, Tuscany, Italy - 14.12.1990, Florence, Italy) Divadelní a filmový herec. Od čtyřicátých let do konce osmdesátých hrál převážně v italském filmu a vytvořil více než stovku rolí. Hrál ve filmech slavných režisérů jako Germi nebo Monicelli. Objevil se např. v Quo Vadis (1951) nebo ve Fantomas se zlobí (Fantômas se déchaîne, 1965). Poldo Giusti (nemocný s leprou) (22.10.1942, Roma, Italy) Známý také jako Paolo Giusti se v průběhu šedesátých až osmdesátých let objevil ve dvou desítkách rolí italských nebo francouzských filmů. Hrál také v italské minisérii Quo Vadis? (1985). Renate Ewert (Margot I) (09.11.1933, Königsberg, East Prussia, Germany/dnešní Kaliningrad, Russia – 04.12.1966, Munich, West Germany) Během 2. světové války se s rodiči německého a ruského půsodu přestěhovala do Hamburgu. Chtěla se stát herečkou, ale byla častěji odmítána a tak dabovala zahraniční filmy. Od roku 1955 vytvořila řadu tajemných dívek v evropských filmech, ale nikdy nedostala skutečnou dramatickou roli. Její kariéře nepomohly ani vztahy s populárními herci té doby. V polovině šedesátých let dostávala minimum nabídek a stále více svůj neúspěch odreagovávala v alkoholu a lécích. Ve třiatřiceti a s váhou 34 kilo spáchala sebevraždu ve svém bytě. Její kamarádka ji objevila až o tři týdny později a rok poté se otrávili i její rodiče, kteří dceřin dobrovolný odchod neunesli. René Lefèvre (Colbert) (07.03.1898, Nice, Alpes-Maritimes, Provence-Alpes-Côte d'Azur, France – 04.05.1991, Nice, Alpes-Maritimes, Provence-Alpes-Côte d'Azur, France) Jeho rodina mu plánovala námořnickou kariéru, ale René raději studoval herectví. Začínal na prknech divadla Comédie des Champs-Élysées. Kromě devíti desítek filmových rolí se podílel na devíti scénářích a vyzkoušel si i režii Opéra-Musette (1942). Ve filmu se objevoval od roku 1925, hrál např. i v Borderieho Zdraví vás Gorilla (Le Gorille vous salue bien, 1958) s Lino Venturou. Robert Favart (lékař) (19.02.1911, Alexandria, Egypt – 26.07.2003, Nogent-sur-Marne, Val-de-Marne, France) Hrál také v Kdyby Versailles vyprávěly (Si Versailles m'était conté, 1954), v Melvillově Samuraji (Samurai, 1967), v Napoléon (1955) nebo pana de Tréville ve Čtyřech sluzích a čtyřech mušketýrech (Les Quatre Charlots mousquetaires, 1974). Robert Hoffmann (rytíř de Lorraine) (30.08.1939, Salzburg, Austria) Začínal studiem na salcburském gymnáziu a po pobytu ve Švédsku pokračoval studiem herectví v Paříži. Role v Markýze andělů byla jeho první a jedním z nejznámějších německých herců se stal po hlavní roli hned v témže roce v minisérii Les Aventures de Robinson Crusoë. Hrál také v Carného Trois chambres à Manhattan (1965) s Annie Girardot. Robert Hossein (Joffrey de Peyrac) (30.12.1927, Paris, France - 31.12.2020, Paris, France) Syn dirigenta orchestru Andre Hosseina se narodil v Paříži jako Robert Hosseinoff a navštěvoval herecké kursy René Simona. Pracoval jako herec i režisér v legendárním divadle hrůzy Theatre Grand Guignol na Montmartru. Ve filmech z padesátých let obyčejně vytvářel stále stejné typy životem unavených darebáků. Hrál po boku nejslavnějších hereček své doby jako Brigitte Bardot, Sophia Loren, Marina Vlady, Claude Jade či Michele Mercier. Stále se však věnoval hlavně divadelní tvorbě a režii. S první manželkou herečkou Marinou Vlady má syny Igora a Pierra, s Caroline Eliacheff syna Nicolase a s Candice Patou syna Juliena. Více viz Robert Hossein: Ruský režisér s francouzským šarmem Robert Porte (Monsieur) (09.03.1923, Roanne, France – 10.12.1966, Paris, France) Hrál v množství historických filmů, např. v televizní Královně Margot (La Margot Reine Margot, 1961) či Královně Margot s Jeanne Moreau (La Reine Margot, 1954). Byl také Rochefortem v televizních Tří mušketýrech (Les Trois mousquetaires, 1959). Zemřel krátce po své roli v Angelice na rakovinu a zbylo po něm na 35 filmových rolí. Roberto (Barcarolle) V průběhu padesátých a osmdesátých let se objevil ve dvaceti filmech. Více o něm není známo. Roger Pigaut (Le Marquis d'Escrainville) (08.04.1919, Vincennes, France – 24.12.1989, Paris, France) Filmový herec, producent, scenárista a režisér téměř dvou desítek filmů. Protože příliš rád četl a chodil do kina, nedokončil školu, začal navštěvoval Simonovy kursy a ve filmu se objevoval od roku 1943, zahrál si Cartouche v Cartouche, roi de Paris (1950) i v Borderieho Catherine (1969). Od roku 1963 byla jeho žena herečka Joëlle Bernard (La Voisin z Angeliky a král). Pracoval do poslední chvíle, kdy zemřel na srdeční zástavu. Rosalba Neri (La Polak) (19.06.1939, Forlì, Emilia-Romagna, Italy) Vítězka jedné ze soutěží krásy studovala herectví v Itálii a ve filmu debutovala v 15 letech. V roce 1956 odmítla nabídku na studia na slavném hollywoodském Actor´s Studiu. Často hrála v evropských B hororech sexy ženy na straně zla (Lady Dracula nebo Lady Frankenstein) a v eroticky laděných dramatech či rovnou Francových filmech jako Marquis de Sade: Justine (1969) či Der Heisse Tod (1969). Sami Frey (Bachtiary Bey) (13.10.1937, Paris, France) Francouzský divadelní a filmový herec začínal v teenagerovských rolích. Život Samuela ale nezačal právě šťastně, rodiče skončili v koncentračním táboře, on přežil u babičky. Nejvíce ho lákalo umění a navštěvoval Simonovy kursy. V mládí se potýkal s depresemi, v té době chodil např. s obdobně tápající Brigitte Bardot a oba se pokoušeli o sebevraždy. Až později se proměnil v charismatického, šarmantního hrdinu francouzského filmu nejslavnějších režisérů a vůbec Nové vlny. Hrál např. u režírující Agnes Vardy (Cleo de 5 a 7, 1962), Jean-Luc Godarda (Bande à Part, 1964), Jean-Paul Rappeneaua (Les Maries de l'an II, 1971), Marguerite Duras (Jaune le soleil, 1972) či ve svém americkém debutu u Diane Keaton (The Little Drummer Girl, 1984). Serge Marquand (Jactance) (12.03.1930, Marseilles, France – 04.09.2004, Paris, France) Bratr Nadine Trintignant a tudíž švagr Jean-Louise Trintignanta (básník Špína v Báječné Angelice). Objevil se ve stovce filmů, hrál např. ve Vadimových Nebezpečných známostech (Les Liaisons dangereuses, 1959), kde byl současně i druhým režisérem, později hrál i ve Vadimově Barbarelle (1968), v La Bride sur le cou (1961) s Brigitte Bardot nebo v Une corde, un Colt (1969) režírujícího Roberta Hosseina s Michèle Mercier. Zemřel na leukémii. Sieghardt Rupp (Millerand) (14.06.1931, Bregenz, Vorarlberg, Austria - 20.07.2015, Vienna, Austria) Rakouský herec šesti desítek filmových rolí. Objevil se např. ve Velkém flámu s Louisem de Funèsem (La Grande vadrouille, 1966) Sylvie Coste (přítelkyně Carmencity) Objevila se v desítce rolí v šedesátých letech včetně filmu, kde byla spoluautorkou scénáře Les Démons de midi (1979) a kde si zahrála po boku Pierra Mondyho a Micheline Presle. Wilma Lindamar Da Silva (Leila Aïcha) Hrála také ve westernovém Ramon il Messicano (1966) a TV sérii Avventure di mare e di costa (1966). Yves Barsacq (prokurátor Fallot) (17.06.1931, Paris, France - 04.10.2015, Albenga, Italy) Syn producenta a herce se objevil ve více než 170 filmových rolí, např. v Borderieho Zdraví vás Gorila s Lno Venturou (Le Gorille vous salue bien, 1958), ve Vadimových Nebezpečných známostech (Les Liaisons dangereuses, 1959) a v Odpočinku válečníka (Le répos du guerrier, 1962) či v komediích Pouic-Pouic (1963) a Tetovaný (Le Tatoué, 1968) s de Funèsem.