Château de Versailles a jeho zahrady

Ludvík XIV. bývá nazýván největším fanatickým zahradníkem v dějinách. Kromě nejúžasnějšího a dnes nejnavštěvovanějšího paláce světa ve Versailles vytvořil nejrozsáhlejší zahrady, jaké si lze v západních zemích představit.

Původně malá vesnička Versailles, ležící 17 km od Paříže, obklopená močály a lesy plnými zvěře, byla na počátku 17. století oblíbenou destinací pro královské lovecké hony. Král Ludvík XIII. zde v roce 1624 zakoupil pozemek a nechal si na něm postavit své venkovské sídlo. V letech 1631-1634 toto sídlo přestavěl architekt Philibert Le Roy na lovecký zámeček, který obklopoval menší zahradní areál, vytvořený zahradním mistrem Jaquesem Menoursem. Zámeček se zahradou se staly jádrem budoucího rozsáhlého královského komplexu, symbolu absolutistické monarchie.

Vrcholná ukázka francouzského barokního klasicismu vznikala necelých 50 let přestavbou loveckého zámečku a úpravami jeho okolí. Nejúžasnější a nejnavštěvovanější palác světa byl vytvořen podle návrhů architektů Louise Le Vaua a Julese Hardouin-Mansarta, interiéry byly zdokonalovány pod vedením výtvarného umělce Charlese Le Bruna a rozlehlý zámecký park a zahrady byly budovány podle plánů zahradního architekta Andréa Le Nôtra. Práce na přestavbě zámku započaly v roce 1661, kdy Ludvík XIV. po smrti kardinála Mazarina převzal veškerou moc do svých rukou, a poslední úpravy proběhly v roce 1710, pět let před Ludvíkovou smrtí. Versaillské zahrady, dnes nazývané "Petit Parc", se začaly budovat o rok později v roce 1662 a dokončeny byly v roce 1665. První zahradní slavnost se zde konala již v roce 1664. Následovalo další budování bazénů a fontán a rozšiřování nejen okrasných zahrad.

Ludvík XIV. se sem se dvorem, který čítal 5 - 20 tisíc lidí, zcela přestěhoval v roce 1682 a Versailles se stalo politickým centrem země až do roku 1789, kdy sem vtrhl revolucí rozběsněný dav a začal padesát let budované dílo ničit. I přesto, že zde v letech 1806-1810 provedl císař Napoleon určité rekonstrukce, ve kterých pokračovali jeho následovníci, nebyla z důvodu další revoluce v roce 1830 budoucí existence paláce vůbec jistá. Záchrana před úplným zbouráním zchátralého zámku přišla v roce 1838, kdy zde poslední francouzský král Ludvík Filip Orleánský (1773-1850) po zrestaurování z vlastních prostředků otevřel muzeum věnované "veškeré slávě Francie", dnes Muzeum francouzských dějin. V roce 1979 byl zámek s parkem zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Bazény a fontány ve Versailles
Ludvík XIV. i Le Nôtre byli posedlí estetickými možnostmi vody v zahradách. Vznikly tak Dračí, Neptunova či Latonina fontána, Apollónův a Saturnův bazén, obrovský Grand Canal a desítky dalších vodních děl, které byly nesčetněkrát přebudovávány, aby došly k dokonalosti.

Le Potager du Roi: Králova zelinářská zahrada
Královská zeleninová kuchyňská zahrada byla ve Versailles vybudována v letech 1678 až 1683. Vytvořil ji Jean-Baptiste de La Quintinie na žádost samotného krále Ludvíka XIV., který rád pozoroval své zahradníky při práci stejně jako ochutnával svou zeleninu a ovoce. Tehdejší zahrada vypadala velmi podobně jako dnes.

« zpět na Paláce a zahrady