Rostliny v paprscích krále Slunce

Chuť čokolády

Čokoláda je v celém díle Anne Golon možná tou úplně nejdůležitější rostlinou-potravinou, která ovlivní další Angeličin život. Jak chutná čokoláda podle Madame Chocolat?

Tajemné čokoládové cesty Její historie začala již před několika tisíci lety a je opředena spoustou domněnek. Předpokládá se, že divoce rostoucí kakaovník v tropických, deštných pralesích kolem řek Amazonky a Orinoka znali už Olmekové. Tito předchůdci Mayů si pochutnávali na šlehaných nápojích, do kterých přidávali přísady podle ročních období. Odtud se rozšířil do Mexika. Aztéčtí muži z vyšších kruhů si tento hořký a hustý „nápoj bohů“, který se vyráběl z drcených na slunci usušených a pražených kakaových bobů s trochou vody, vylepšený medem, kukuřicí, hořkými mandlemi, pepřem, chili papričkami a různým ovocem, jasmínem a podobných ingrediencí, vychutnávali ze zlatých šálků. Ženám byl zapovídán pro už tehdy známé účinky. Vzbuzoval prý sexuální touhu. Nápoj z kakaových bobů byl také využíván při kultovních obřadech jako symbol krve. Byl to zdroj duchovního moudra a energie. Zvláštností je, že slovo kakao se objevuje naopak v jazyce Mayů, kteří tento nápoj vylepšili o vanilku. Spojovali jej s bohyní plodnosti a s řadou rituálů. Slavili svátek výsadby, kdy na počest bohů konali různé oběti, např. obětovali psa nebo drželi celibát 13 nocí, na to 14 noc oblažili manželky a pak se vypravili zasít boby. Kakaové boby byly tak ceněny, že plnily i funkci platidla. Za 100 bobů se dal koupit urostlý otrok, dobrá večeře nebo služba prostitutky, králík za 10 bobů, dýně 4 boby, avokádo 3 boby, rajče 1 bob. Tvrdí se, že první přivezl kakaové boby do Evropy Kryštof Kolumbus roku 1502 a nechal připravit nápoj pro španělského krále Ferdinanda. Tomu ale prý nechutnal, protože byl hořký. Další prvenství je připisováno Hernandu Cortésovi v roce 1519, kdy vyplenil hlavní město Aztéků a získal tak i oblíbený nápoj zdejšího vládce Montezumy, který svého horkého nápoje z rozdrcených kakaových bobů a kajanského pepře, medu, vanilky a šťávy z agáve vypil prý až 50 zlatých šálků denně. Odtud ho Cortés přivezl do Evropy a tvrdí se, že jeho nápoj byl určen pro krále Karla V. Králi prý nápoj zachutnal, protože byl již ochucen cukrem a sladkým kořením, které již začaly přidávat do nápoje jeptišky z Oaxaky. Španělské osadnice Nového světa si svůj oblíbený nápoj nechávaly nosit i do kostela. Španělé tedy začali kakaové boby zpracovávat. Nejdříve se pití čokolády rozšířilo po šlechtických dvorech, velkou oblibu si našla u mnichů a žen. Španělská etiketa ji dokonce předepisovala podávat. Cena kakaových bobů byla ale značná a to za 1 kilogram bobů se platilo až 3 kila zlata. Čokoláda je lék Slovutní lékaři zvučných jmen té doby, lékař papeže Klimenta XI. Geovanni Maria Lancisisi (1654-1720), lékař kardinála Richelieua Christopher Ludwig Hoffman, nebo Henry Stubbe a Giovanni Bianchi z Rimini používali čokoládu jako léčebný prostředek u všech královských dvorů. Její účinky popsal ve své knize i španělský lékař Juan Harris. Ostatně i Casanova ji doporučoval jako afrodiziakum madame du Barry, milence francouzského krále Ludvíka XV. V 17. – 18. století se čokoláda prodávala v lékárnách a doporučovala se na různé nemoci jako lék. Měla pomoci při trávení, tuberkulóze, horečce, anémii, k pročistění krve, navodit sexuální touhy i proti impotenci, proti nespavosti, měla prodloužit život a dokonce se tvrdilo, že je výživnější než maso. Byl to všestranný lék na téměř vše. Navíc měla ještě jedno kouzlo. Byla ideální pro zamaskování chuti jedu. Tak se stalo, že papeže Klimenta XI., který potlačil jezuity nakonec otrávil jeho vlastní cukrář. Dnes lze čokoládu doporučit proti kašli pro účinnou látku theobromin, který je účinnější než kodein, který byl považován za nejlepší. Čokoládu si je možné vychutnat i jinými způsoby. Kdo by si nechtěl dopřát čokoládový zábal, koupel, sprchu či masáž ve vybraných salonech? Její účinky jsou omlazující, vyživující, zvlhčuje pokožku, zbavuje ji vrásek, seschlé kůže a navrací pokožce jemnost. Kakaové máslo se využívá i k výrobě mastí, pomád, čípků a přidává se i do mýdel, protože má jednu úžasnou vlastnost a to, že je na vzduchu poměrně stálé a nežlukne. Výlisky po odstranění teobrominu jsou dobrým krmivem i hnojivem. A co čokoláda vlastně obsahuje? Látky posilující a stimulující organismus: teobromin, kofein, fenyletylamin, tyremine serotionine, draslík, hořčík, fosfor, vápník, sodík, železo, vitamíny – A1, B1, B2, D, E. Kakaovník pravý Jeho historie sahá několik tisíců let zpět do údolí Amazonky a Orinoka, odkud se rozšířil přes Mexiko do ostatních tropických zemí. Strom, kterému se daří v rovníkových oblastech, začíná rodit asi v 6 roce po výsadbě. Vyžaduje dobrou půdu, vlhké prostředí a stinná místa. Květy vyrůstají ve svazečcích na větvích i kmeni. Plodem je elipsovitý lusk 15-30 cm dlouhý a 8-10 cm široký. Uvnitř se nachází 20–60 semen v bělavé dřeni, která je sladko natrpklé chuti. Zralé plody se odsekávají a nechávají se několik dní ležet pod banánovým listím. To způsobí uvnitř plodu kvašení neboli fermentaci. Ta bobům dodá čokoládovou barvu, vůni a chuť. Pak následuje sušení buď na slunci nebo horkovzdušnými fukary. Toto již zajistí jejich bezpečné skladování i přepravu. Pěstitelé rozlišují dvě skupiny a to buď – 1. Forastero, tvořící standard (stromy jsou robustní s velkými zrny, které jsou levnější než druhý druh, odsud pochází hlavní část světové produkce, pěstuje se hlavně v oblastech západní Afriky, Brazílie a jihovýchodní Asie); 2. Criollo (kvalitnější z oblastí Mayů plodí aromatické boby se specifickou příchutí a to oříškovou nebo květinovou, pěstuje se v omezenějším počtu než předchozí druh a to hlavně v oblastech střední Ameriky, Ekvádoru a Venezuele).

Čokoláda podle Mme Chocolat Angelika zvědavě vdechovala vůni, která unikala z kastrůlku. Byla to nedefinovatelná, ale příjemná vůně, v níž převládala paprika a skořice. Prohlížela si přísady, které ležely na stole: oříšky a mandle, svazeček červené papriky, hrneček medu, napůl spotřebovaná homole cukru, mističky s anýzovými zrnky a pepřem, krabičky s práškovou skořicí. A pak jakési boby, které neznala. (Angelika Cesta do Versailles, Československý spisovatel, 1992, s. 193-194) „Musíme zjistit, jestli není čokoláda nebezpečná,“ zamumlala Angelika zamyšleně, „a jestli by mohla lidem chutnat. Tys to někdy pil?“ „Ano.“ „A co si o tom myslíš?“ „Na mě je to dost sladké. Ještě když se tam přidá paprika a skořice, pak to trochu štípe. (Angelika Cesta do Versailles, Československý spisovatel, 1992, s. 179) Sto zrnek kakaa, dvě zrníčka chilli nebo mexického pepře, hrst anýzu, šest alexandrijských růží, kousek kampešského dřeva, dvě drachmy skořice, dvanáct mandlí, dvanáct oříšků a půl homole cukru. (Angelika Cesta do Versailles, Československý spisovatel, 1992, s. 195) „Celý podíl na lodi Svatý Jan Křtitel s výtlakem 600 tun, vybavené dvanácti děly a zbožím, dovážející pro vás kakao, papriku a další koření a vzácná dřeva z Martiniku a Saint Dominga...“ (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 74) Čím se budou na ostrovech živit? Ani v případě rybářů, jako je Gasserton a Malire, si nejsem jist, zda si budou moci založit loviště, neboť tam se žije především ze zemědělství, pěstuje se cukrová třtina, tabák, kakao.“ „Kakao,“ zvolala živě Angelika. „To mě zajímá. Kdysi jsem vyráběla čokoládu a vyznám se v kvalitě bobů.“ (Angelika se bouří, Český spisovatel, 1993, s. 298) Čokoláda v Evropě Francie Do Francie přenesla tento lahodný nápoj roku 1615 Anna Rakouská, dcera Filipa II., a její neteř Marie Terezie, která tuto lahůdku zbožňovala. Čokoláda si ovšem ve francouzském království vydobývala své místo pomalu. Měla své vyznavače i odpůrce. Svedla poměrně velký boj i v samotné církvi, která v ní pro její známé účinky (afrodiziakum) viděla „nástroj ďáblův“a tak její konzumaci nejprve zakazovala, tak mezi samotnými jezuity, kteří odhalili její schopnost povzbuzovat myšlení a byli zastánci tak vznešeného nápoje. Díky jejich vlivu si své postavení obhájila. Prvním a jediným, kdo získal 28. května 1659 od královského dvora právo vařit a prodávat čokoládový nápoj se stal David Chaillou. Toto právo získal na celých 29 let. Dvůr krále Ludvíka XVI. čokoládu popíjel několikrát denně. Blahodárných účinků tohoto nápoje využívala i Madame Pompadour. Itálie Koncem 16. století začal také italský cestovatel Carletti vařit tento nápoj a nabízet ho po kavárnách v Benátkách a Florencii. V roce 1572 vyšla v Benátkách kniha Benzoniho Historia del Mondo Nuovo, kde se nalézala první z botanických ilustrací kakaovníku, žel tehdy se domníval, že nápoj je vhodný spíš pro prasata. Anglie V roce 1763 se stala čokoláda v této zemi tak oblíbenou, že se jí britští výrobci piva cítili tak ohroženi, že vznesli požadavek, aby zákon omezoval její výrobu. V roce 1847 byla v britské firmě Joseph Fry a Sons vyrobena první tabulková čokoláda. Holandsko V roce 1828 nechal Holanďan J. van Houten patentovat lisování kakaového másla z pražených odslupkovaných a rozdrcených kakaových bobů, čímž vznikl další produkt z něhož se mletím stal kakaový prášek. Švýcarsko Do Švýcarska přivezl čokoládu tehdejší starosta Curychu Heinrich Escher až roku 1697. To již si čokoládu vychutnávali po spoustě evropských zemích. Vše začalo v roce 1819, kdy první továrnu na čokoládu založil Francois Louis Coiller (1796 – 1850) nedaleko Ženevského jezera. Své zkušenosti si přivezl z italského Turína, od firmy Caffarel. Čokoláda ale připomínala tvrdý asfalt. Dalším byl Philippe Suchard (1797 – 1874) vyučený cukrář. Roku 1824 se mu podařilo proniknout do Ameriky, udělat výhodný obchod a po návratu za svůj zisk zbudoval čokoládovnu v Serriéres u Neuchatelského jezera, kde již od roku 1826 vyráběl čokoládu. Časem se připojil i syn. Byli první, kdo v roce 1880 začali přibalovat litografii. Česká republika Na Albínu Maršnerovou byla v dubnu roku 1890 zaregistrována první ochranná známka – živnostenský výrobce orientálních cukrovinek. O šest let později se již firma registruje jako veřejná obchodní společnost a rozjíždí výrobu. V roce 1914 je registrována značka Orion a od roku 1921 začíná navrhovat její obaly malíř Zdeněk Rykr. Symbolem se stává čtyřcípá hvězda. Nejslavnější tyčinka Kofila si svoji image udržela přes 50 let. Po vstupu společnosti Nestlé – Čokoládovny a.s. se stávají největším tuzemským výrobcem čokolády. V roce 1898 vzniká v Olomouci firma Zora. Výrobu zahajuje o rok později. I do této firmy vstoupila společnost Nestlé. Nyní je zde největším výrobcem bonboniér a tabulkových čokolád.

Mléčná čokoláda Henri Nestlé (1814 – 1890) a Daniel Peter: Prvnímu z nich, chemikovi a jehož firma se zabývala výrobou dětské výživy, se podařil první krok. Roku 1867 vynalezl způsob, jak vyrábět sušené mléko. Druhý, Daniel Peter využil sušeného mléka a v roce 1875 tak vznikla první mléčná čokoláda. Tento proces podmiňovalo odpaření vlhkosti, kterou ve směsi nahradil kakaovým máslem. Touto hmotou již plnili formy. Jiné prameny ale tvrdí, že mléčnou čokoládu vynalezl už v roce 1689 vědec Hans Sloane na Jamajce. Jemná čokoláda Rudolphe Lindt (1855 – 1909) od tohoto muže se dostalo čokoládě další vylepšení, když vynalezl „konšování“. To vzniká třením hmoty v mělkých vanách, tím se zvýší teplota a dostaví se vynikající, jemná chuť čokolády. Švýcaři se tak vyšplhali mezi vrcholné výrobce a obchodníky čokolády. Tento způsob se rychle šířil dále do světa. V roce 1899 převzala továrnu firma Chocolat Sprúngli of Zurich. Čokoládová tyčinka Jean Tobler, cukrář, založil svoji firmu roku 1868. Jeho syn proslavil toto jméno, když prorazil na trh se svojí trojhrannou tyčinkou znázorňující Alpy, plněnou medovo-mandlovým nugátem politým čokoládou. Čokoláda s oříšky Charles-Amedee Kohler (1790 – 1874) se stal dalším důležitým mužem. Svoji čokoládu vyráběl od roku 1830 a jeho postupným zdokonalováním se mu jako prvnímu podařilo vymyslet čokoládu s oříšky. Později splynul s Nestlé. Čokoládové figurky Aquilino Maestrani (1814 – 1880) svou první továrnu založil v roce 1952 v Lucerne ale brzy ji přestěhoval do St. Gallen. Dnes sídlí ve Flawil Maestrani Schweizer Schokoladen AG. Plněné čokoládové bonbony Francouzský maršál hrabě du Plessis-Praslin dal roku 1913 jméno belgickým pralinkám. Skutečným vynálezcem byl ale jeho kuchař mistr Lassagne. Čokoládové likéry Likér Créme de cacao patří mezi slavné likéry a pije se nejen pro svoji lahodnou chuť. Čokoláda Angelina Již od roku 1903 se na Rue de Rivoli připravuje dnes nejslavnější čokoláda v Paříži. Podnik lemující Tuileries založil Antoine Rumpelmayer a záhy se stal oblíbeným místem Prousta i Coco Chanel. Dnes je v obléhání množství turistů, protože doporučení čokoládovny naleznete snad ve všech cestovních průvodcích po evropské metropoli. Poměrně vyšší cena za konvičku čokolády (v roce 2008 již něco přes 7 Eur) je vyvážena zážitkem, který v Paříži nesmí nikdo vynechat. Není třeba obávat se podivného hustě pudingového nápoje, jaký někdy podávají domácí čokoládovny, Angelina vám bude naservírována zcela kapalná, silně čokoládová a s šálkem šlehačky, kterou můžete dle libosti vmíchat. Pokud spěcháte, vyhněte se nepříjemné frontě před čokoládovnou na Rue de Rivoli, jíž musíte vystát, než budete vůbec usazeni ke stolku a budete si moci objednat. Jednoduše ochutnejte čokoládu Angelina dodávanou do nákupní galerie Printemps. Usrkávat silný nápoj pod skleněnou kopulí, mezi zkoušením kabelek Fendi a bot Yves Saint Laurent, totiž není o nic méně příjemné. Literatura: BÖHM, Č. Okrasné listnáče našich zahrad. Praha: SZN, 1985. BÖHM, Č. Skalničky našich zahrad. Praha: SZN, 1980. CASTLEMAN, M. Velká kniha léčivých rostlin. Praha: Columbus, 2004. ISBN 80-7249-177-6. GOLOVKIN, B., KLIKOVÁ, G. et al. Trvalky Rozkvetlá zahrada 1. Praha: Lidové nakladatelství, 1990. ISBN 80-7022-052-X. HARANT, M., ZACHA, V. Jahody. Praha: SZN, 1986. HAVLŮ, J., JAŠA, B., KLIMEŠ, J. Růže královna květin. Praha: SZN, 1977. HEITZ, H. Balkónové rostliny. Praha: Svojtka a Vašut, 1995. ISBN 80-7180-011-2. HERTLE, B., KIERMEIER, P., NICKIG, M. Zahradní květiny. Praha: Svojtka a Vašut, 1995. ISBN 80-7180-010-4. HŘÍBAL, V. Voda v zahradě a vodní rostliny. Praha: SZN, 1985. JACOBI, K. Cibuloviny pro zahradu a dům. Bratislava: Príroda, 1997. ISBN 80-07-00901-9. Kolektiv autorů. Koření pro den všední i sváteční. Květen. Kolekce III/1990, č. 130. KORBELÁŘ, J., ENDRIS, Z., KREJČA, J. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1973. SOJÁK, J. Rostliny našich hor. Praha: SPN, 1983. THOMPSON, I. The Sun King´s Garden. London: Bloomsbury Publishing, 2006. ISBN 0747576483, 9780747576488. VANĚK et al. Tulipány, narcisy, hyacinty. Praha: SZN, 1974. Časopisy: Naše krásná zahrada, Dům a zahrada Frenchgardening.com