Cestopisné prvky díla Anne Golon

Úvod a přehled kapitol
Francie
Paříž a okolí
Středomoří a Atlantik
Nový svět

Francie

Prvním místem v příběhu je oblast Poitou, která je v románu pro množství močálů a bažin připodobněna k zeleným Benátkám (obr. 1). Románová hrdinka vyrůstá na venkovském panství Monteloup, které je výjimečně fiktivním místem. Konkrétně jsou zmiňována města Niort (obr. 2 - 3) a Poitiers. Ještě ve středověku dosahovalo akvitánské vévodství obrovských rozměrů a patřilo k němu Poitou, Gaskoňsko, Périgord, Limousin a Akvitánsko. Hlavním centrem bylo Bordeaux. Rozkvět jihozápadní Francie, jenž trval až do 12. století byl přerušen událostmi, které vyvolaly sňatky Eleonory Akvitánské a následná stoletá válka.



Město Poitiers si dodnes uchovalo románský ráz a zůstává lokalitou s obrovským množství kostelů. V roce 732 Karel Martel (zakladatel Karolinské dynastie) zastavil Saracény, kteří se dostali až do této oblasti. Mezi nejvýznamnější památky patří Notre-Dame-la-Grande ze 12. století, Palais de Justice, který je vlastně skvostným pozůstatkem paláce akvitánských vévodů též z 12. století, kostel St-Hilaire-le-Grand s unikátními sedmi loděmi a údajně nejstarší křesťanská budova ve Francii Baptistèrie de St-Jean.



Hlavním městem oblasti Languedoc-Roussillon, která se táhla po celé jižní Francii od Akvitánska až k Provence bylo Toulouse. Languedoc býval ve středověku místem, kde vládla mocná toulouská hrabata a kde existovala oslňující a jedinečná civilizace, v níž vzkvétala trubadúrská kultura se svým jazykem langue d´oc. V roce 1209 papež a král sjednotili své síly a zorganizovali křížovou výpravu proti náboženskému hnutí zdejších Katarů. Jejím vůdcem byl nemilosrdný Simon de Monfort. Kataři, označovaní také jako Albigenští podle města Albi založili svoji kulturu na vysokých mravních principech, přesvědčeni, že existuje pouze síla dobra (duchovní svět) a síla zla (materiálno). Navíc odsuzovali korupci církve. Kataři během dlouhých a krutých válek hledali útočiště v místních hradech v pohoří Corbières (Château de Peyreprtuse, Château de Quéribus atd.). Tento krutý boj proti albigenským kacířům králi umožnil ukončit autonomní postavení hrabat z Toulouse.



Nejen v románu je připomínáno, že Toulouse je růžovým městem (la ville rose), které si ve svém centru zachovává půvabné cihlově růžové ulice starého města. Dnešní Toulouse navíc přidává nejmodernější metro, jehož každá stanice je architektonickým dílem jiného týmu tvůrců a prosperující chemický a letecký průmysl. Nepokulhává za Paříží ani ve vědě a výzkumu (byla tu nedávno založena první univerzita třetího věku). Ve 13. století bylo sice město poraženo, ale v 15. století zažilo nový rozkvět díky pěstování indigovníku, z něhož se vyrábělo modré barvivo. Bohatí obchodníci si stavěli nádherná sídla v renesančním stylu (Hôtel d´Assézat, Hôtel Bernuy atd.). Ve městě stojí množství románských kostelů a klášterů.



St-Jean-de-Luz je typickým baskickým městem. Jedná se o rybářský přístav na pobřeží Atlantiku, na hranicích mezi Francií a Španělskem, kde měl Ludvík XIV. svatbu (obr. 3). Místní etnická skupina si zachovává svoji unikátní kulturu včetně architektury (venkovské domy jsou natřené na bílo s červeně nebo zeleně malovanými okenicemi).