Cestopisné prvky díla Anne Golon

Úvod a přehled kapitol
Francie
Paříž a okolí
Středomoří a Atlantik
Nový svět

Středomoří a Atlantik

Nejstarší a největší francouzský přístav Marseille byl založen už v 7. století před naším letopočtem Řeky a zůstal až do 15. století nezávislým na Francii. Sloužil jako brána na Blízký východ a do severní Afriky, takže vždy byl multikulturním městem plným rebelů (viz hymna Marseillaise). Starobylá čtvrt Le Panier byla za 2. světové války zdevastovaná a zachovalo se jen několik málo budov. Většina současných staveb pochází až z 19. století.



Malta je tvořena celkem pěti ostrovy, které leží téměř uprostřed Středozemního moře, přičemž největší z nich se jmenuje právě Malta. Díky své poloze zaznamenávala obrovské množství bitev kříže s půlměsícem. V 17. století se Malta dostala pod nadvládu Řádu svatého Jana a ostrovy vzkvétaly.



Kréta a Řecké ostrovy. Kréta kdysi patřila chvíli Arabům, chvíli Benátčanům, dočasně ji získali Turci a dnes je součástí Řecka. Řecko zůstává kolébkou evropské civilizace, kde se rodily základy kultury (zejména literatura, divadlo a filosofie).



Alžírsko je dnes Alžírskou demokratickou a lidovou republikou. Na jihu země se rozkládá Sahara a pohoří, která dosahují výšky 3000 m. n. m., na severu se táhnou dva horské hřebeny Atlasu, oddělující pobřeží Středozemního moře od Sahary. Na 80 % povrchu Alžírska se nenachází žádná vegetace, pouze oblast Kabylie je pokryta souvislým lesním porostem. Zbytek země tvoří poušť.



Marocké království leží v severozápadním cípu Afriky. Jedná se o zemi s bohatou historií, vyspělou kulturou, přírodními krásami a starověkými a středověkými orientálními městy jako Ait Benhaddou, Meknés, Marrákeš nebo Fés. Marocké pobřeží je na západě omýváno Atlantickým oceánem a na severu Středozemním mořem. Pobřeží je tedy typicky středomořské, zatímco ve vnitrozemí dochází k velkým teplotním rozdílům podle toho, zda se nacházíme v pohořích Atlas a Rif nebo v písečné poušti. Sahara zabírá velkou část východu Maroka a jižní oblasti spadají téměř až do tropického podnebného pásu.



Saint-Valery-en-Caux, rodiště Colina Paturela, je typicky malebné městečko francouzského venkova. Poklidné místo v regionu Horní Normandie se může pyšnit táhlou rybářskou tradicí a bílými skalními masivy při pobřeží oceánu. Vůně soli a ryb se tu mísí s křikem racků a šuměním vln. Návštěvník se zde snadno ztratí v čase ať už ve starém středověkém kostele, v zahradách františkánského kláštera z počátku 17. století, nebo prostě jen v úzkých tmavých uličkách dlážděných kamennými kostkami. Asi nejvýznamnější památkou je hrázděný dům u přístavu, inspirovaný italskou renesanční architekturou, ve kterém se roku 1550 setkal budoucí král Jindřich IV. (dědeček Ludvíka XIV.) s městskou honorací.



Půvabný, starobylý přístav La Rochelle se svými středověkými ulicemi a věžemi patří k těm nejzachovalejším na atlantském pobřeží. Už ve 13. století byl privilegovaný díky Eleonoře Akvitánské, která z něj sejmula feudální závazky. Později se město stalo (zejména díky obchodním kontaktům se severní Evropou) centrem protestantismu. V roce 1627 město 15 měsíců obléhala katolická vojska kardinála de Richelieu, a když se město konečně vzdalo, našli v něm jen 20 tisíc vychrtlých mrtvol (z 25 tisíc obyvatel). Vstup do přístavu je střežen dvěma věžemi ze 14. století. Ve městě dnes sídlí Musée du Nouveau Monde, které se soustředí na vztahy La Rochelle s Amerikou (Louisiana, Kanada, Antilly). Město je dnes spojeno 3,5 km dlouhým mostem s poklidným ostrovem Ré, plným solných bažin, vinic a mnoha druhů ptactva.