Athénais de Montespan

Přivítejte novou přítelkyni krále

Seznámení s Louisem de Montespan a Louisem de Bourbon V roce 1662 je tomu již 11 let, co ve Francii platí zákaz soubojů, navzdory tomu je v jednom takovém zabit M. d´Antin, zatímco jeho přeživší sok vévoda Noirmontier de la Trémoille uprchnul. Právě tato událost vytvoří nečekané konverzační téma pro jistou Françoise – snoubenku uprchlého muže a pro jistého pana de Montespan – bratra zabitého d´Antina. Brzy na to v rodině Rochechouartů došlo k završení velkých svazků jejich potomků: v roce 1655 se ženil Françoisin bratr, M. de Vivonne s dcerou M. de Mesmes a její sestra Gabrielle s markýzem de Thianges a nyní 28. ledna 1663 Athénais s Louisem Henri de Pardaillan de Gondrin markýzem de Montespan. /1/ Vzniklo tak šťastné manželství dvou zajímavých lidí, kteří v sobě sami našli zalíbení. V prosinci roku 1663 se jim narodila dcera Marie-Christine de Gondrin de Montespan /2/ a 5. září 1665 jejich druhé a poslední dítě Louis-Antoine de Pardaillan de Gondrin, markýz a později vévoda d´Antin /3/ Druhý lednový den roku 1667 králův zrak více než doposud spočine na krásné, tehdy již sedmadvacetileté Athénais, Madame de Montespan. V květnu (4. 5. 1667) si poprvé vyjedou kočárem a Ludvík se pomalu loučí s Louisou, věnoval jí totiž vévodství a legitimizoval jejich dceru Marii-Louise. V tomto roce vypuká válka ve Flandrách, které se král spolu se dvorem účastní. 19. června se dvůr zastaví v Avesnes: Louise si uvědomuje konec svého vztahu, když zoufale vyrazí následovat dvůr, královna hořce pláče a dvorní dáma Athénais ji ujišťuje o tom, že by se nikdy nemohla stát královou milenkou. V tutéž noc Athénais bydlí spolu s Mme d´Heudicourt, když k nim přichází král přestrojený za švýcarského vojáka. Napříště se již scházejí u diskrétní Mme de Montausier a ačkoli se válka nezpomalila pro Athénais a Ludvíka se asi na týden zastavil čas. Mlle de Montpensier postřehla, že „král se zamykal ve svém pokoji, kde zůstával celý den a Mme de Montespan už nechodila dolů a hrát karty“, královna vzdychá, že „král chodí spát až ve 4 hodiny,“ /4/ a král dodává, že v těchto dnech a nocích dlouho vyřizuje korespondenci. Toto trvalo až do 27. června, kdy se do hry opět vrátila politika a válka. Zatímco o Louisu de La Vallière v jistém smyslu pečoval Colbert, o Athénais de Montespan se staral Louvois, který měl za úkol udržet markýze de Montespan na dostatečně dlouho v Rousillonu, dokonce mu za tímto účelem vystrojil pluk. 16. ledna 1668 se markýz a markýza de Montespan společně objevují před králem při příležitosti nového Molièrova baletu a M. de Montespan následně v klidu odjíždí zpět do Rousillonu. Král v té době jezdí s Athénais a Louisou v jednom kočáře, dvůr tak má dvě oficiální favoritky, které sdílejí i byt. Athénais však popadá stále větší vztek. Když v červnu dorazí do Paříže markýz de Montespan, který od krále dostal dovolenou, Athénais se mu svěří s královou náklonností a nabízí, že odjede na jeho venkovské pozemky. Podle přítomné Mlle de Montpensier ji tehdy manžel uhodí a následuje slavná scéna, kdy je Mme de Montausier obviněna jako „kuplířka“ a markýz de Montespan se hodlá nakazit venušinou chorobou v některém z nevěstinců a skrze svou ženu tak nakazit i krále. /5/ Jeden Ludvík střídá druhého Černý humor Paradaillana de Montespan nezná mezí, když se Paříží prohání v černém kočáře, taženém černými koňmi a sám celý v černém. Byl to jeho způsob jak se rozloučit s Paříží a odjet do Gaskoňska. Když se král otáže, za koho drží smutek, Montespan odpoví, že za ženu, kterou již neuvidí, neboť zemřela. Král Gaskoňcův humor neunese a markýz je zatčen. Na svůj neplánovaný a nedobrovolný pobyt v Saint-Germain si po propuštění (7. října) dokonce musí vypůjčit. Vezme tehdy svého tříletého syna a odjíždí ke své matce v Guyenne. Ještě ve stejném roce Athénais čeká první dítě s králem a vzniká též slavný model „nevinná“, kdy jsou šaty stažené v horní části, zatímco v pase se nadouvají. Neméně slavný bude i její příští model „odvážná“ /6/ Na konci března 1669 se narodí první dcera krále a Athénais, pojmenovaná Louise. Stane se tak v malém domku a král je poprvé přítomen porodu svého dítěte. Ještě ve stejném měsíci se Mme Scarron stává vychovatelkou jejich prvního potomka, avšak markýz de Montespan se stále nemůže vyrovnat se svým trapným osudem. Uspořádá obrovský pohřeb a průvod pro mrtvou manželku, v jehož čele se nachází rakev s parohy. Marie-Christine zůstává u babičky Chrestienne, zatímco Pardaillan se synem utíká do Španělska, kde je nakonec zatčen Louvoisem. Nikoli pro pohřeb manželky, ale pro obléhání kláštera se svojí novou venkovskou milenkou. 28. srpna 1670 mu král opět věnuje milost (není známo, zda na popud Athénais) a žádá jej, aby se vrátil. Mezitím u dvora způsobí další skandál strýc markýze de Montespan, arcibiskup ze Sens, Henri de Gondrin, když loajálně se synovcem hrozí králi z kazatelny exkomunikací z církve.

Smutný i radostný rodinný život s Athénais Druhý syn Athénais a krále přichází na svět opět na konci března hned příštího roku, tentokrát na zámku Saint-Germain a král je přítomen celému porodu, což se v případě královny nikdy nestalo a nestane. Louis Auguste de Bourbon, dítě, které dostane titul vévody du Maine se narodí se zdeformovanými nožkami a celý život bude viditelně kulhat, stane se však oblíbencem Mme Scarron. 8. března 1671, když Athénais výjimečně nerodila, došlo k jiné výjimečné události v rodině Rochechouartů: v klášteře Fontainevrault byla vysvěcena 33. abytyší Marie-Madelaine de Rochechouart, která bude klášteru vládnout 34 let. Říkalo se o ní, že byla nejkrásnější, nejchytřejší a nejvíce mravopočestná ze všech tří sester. Čtyřikrát navštívila Paříž a pokud by to bylo možné, ráda by zůstala u dvora. Také králi se prý velice líbila. Mme de Sévigné je navíc přesvědčena o jejím poměru s dvorním kazatelem abbé Jacquesem Testu, který u ní v klášteře strávil tři měsíce, jak moc byl nadšen z jejich konverzace... V roce 1672 propuká válka proti Holandsku a král 24. dubna opouští Saint-Germain. Jaro začíná vůbec nešťastnými událostmi: v únoru umírá Louise, první dcera Athénais a Ludvíka, 1. března potom pětiletá Marie-Thérèse, dcera Ludvíka a královny; s příchodem léta se bilance zdánlivě vylepšuje: 4. června se královně narodí 6. dítě, Louis-François vévoda d´Anjou a 20. června Athénais porodí hraběte de Vexin, syna, na kterého se Ludvík velice těšil. Bohužel hrabě de Vexin se narodí handicapovaný (měl hrb) /7/ a vévoda d´Anjou umírá 4. listopadu téhož roku. Na konci tragického roku byl z šesti Ludvíkových manželských dětí naživu jen nejstarší syn Louis de Dauphin a vypadalo to, že královna nebude schopna více porodů. Tehdy se Ludvík rozhodl, že veřejně uzná své levobočky s Louisou – Mlle de Blois a hraběte de Vermandois. V příštím roce, kdy umírá Molière i d´Artagnan, král pobývá s královnou a s Louisou de La Vallière (která žije jen výčitkami) v Holandsku, zatímco Athénais 1. června v Tournai porodí dceru Louise-Françoise Mademoiselle de Nantes. Asi dva měsíce na to (od 27. 7. 1673) již Ludvík, Athénais, jejich děti a vychovatelka Mme Scarron bydlí v jednom domě. Louise de La Vallière se ještě stane kmotrou malé Mlle de Nantes a pak se již Bossuetem nechává přesvědčit na odchod do kláštera Karmelitek v Paříži. 19. března 1673 pak Athénais s Louisou povečeří na rozloučenou. Pár dnů před Vánocemi téhož roku (20. 12. 1673) král veřejně prohlásí své děti s Athénais (Mlle de Nantes, hraběte de Vexin a vévodu du Maine) za vlastní. Tyto legitimizační patenty zajišťovaly veškeré Ludvíkovo potomstvo stejným způsobem, jakoby se narodilo v uzavřeném manželství. Oficiální rozluka již téměř zapomenutého manželství s markýzem de Montespan proběhla 7. července 1774, samozřejmě ze „zavinění manžela“, s nímž Athénais nežila od roku 1668. Veřejnost očekávala nový skandál, protože M. de Montespan dokonce musel vrátit věno, ale k překvapení všech, přišla jen scénka na téma sklíčenost aneb jak se teď bude markýz bez peněz starat o děti. Athénais si z manžela sice dělala legraci, ale protože nechtěla, aby musel prodat poslední pozemky, zaplatila jeho dluhy a požádala soud, aby na něm nevyžadoval další pohledávky ani její věno. Ačkoli Athénais žila u dvora s novou rodinou, stále se zajímala o výchovu a vzdělání svého syna s M. de Montespan. Z markýze d´Antin tak vyrostl prototyp ideálního dvořana, jehož král jednoho dne navštíví na jeho zámku Petit-Bourg (1707) a později s králem bude pobývat ve Fontainebleau a plnit každé jeho přání. Poznámky: /1/ Týden před tím se narodil Charles-Louis, první dítě Louise s králem /2/ Dvanáctiletá Marie-Christine de Gondrin de Montespan (zemřela 5. 4. 1675) je pochována v Toulouse, v hrobce chrámu Notre Dame de la Dalbade /3/ Louis-Antoine de Pardaillan de Gondrin, markýz a později vévoda d´Antin se dožil 72 let, zemřel v roce 1736 /4/ podle Liselotte von der Pfalz se v případě králova pravidelného trávení části noci u královny jedná o druh věrnosti, za účelem, aby se prospal. /5/ Slavná scéna, jak byla popsána v mnoha dílech /6/ Šaty typu innocente jsou bohatě zdobené šaty bez pásku, zapínané na každé straně stuhou a šité pro domácí nošení. Vzniku tohoto střihu šatů napomohla Mme de Montespan, jedna z velkých módních ikon, která se potýkala s častým těhotenstvím, které nemělo být zpozorováno. Více viz /7/ Hrabě de Vexin byl stále nemocný a zemřel v jedenácti letech (1683)

Mladičká Athénais s blod vlasy Mlle de Tonnay-Charente přichází ke dvoru Zátiší s oslnivou Athénais před galerií v jejím zámku Clagny Athénais s andělem Athénais v negližé