|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||
Athénais de Montespan
Úvod a přehled kapitolPřivítejte novou přítelkyni krále
Rodinný život po boku krále Slunce
Oslňující hvězda zapadá
Rodinný život po boku krále Slunce
|
Přicházející i odcházející stíny
Vztah šestatřicetiletého Ludvíka a Athénais stále ozvláštňují další jména: mezi Ludvíkovy milenky této doby patřila kněžna de Soubise, jež okouzlovala jeho veličenstvo kvůli úřadu pro manžela, Mme de Ludre s německým přízvukem, krásná, ale prostoduchá Mlle de Scoraille de Rousille či komorná Mme de Montespan Claude de Vin des Oillets, s níž si král krátil čekání na Athénais.
Athénais a její rodina se od krále dočkali mnoha laskavostí, vévoda de Vivonne se stal místokrálem Sicílie (1674) a v 38 letech dokonce francouzským maršálem (1674), což jen zvýraznilo nenávist mezi de Rochechouarty ve spojení s Colbertem a ministrem Louvoisem. V roce 1674 se narodila Louise-Marie, Mlle de Tour, dcera Ludvíka a Athénais, která byla z dětí handicapovaná relativně nejméně (její komunikační projev byl poznamenán patlavostí, tedy tzv. šišlala). Když si Athénais zvolila Françoise Scarron za vychovatelku svého a králova dítěte, byla přesvědčena, že staré přítelkyni prokázala velkou službu, navzdory tomu, že se jednalo o víceméně tajný úřad, protože v té době ještě hrozil další skandál. Vychovatelka s dítětem se musela doslova skrývat. Po narození druhého dítěte král pro Mme Scarron koupil velký dům v rue Vaugirard, aby dále zůstávala v ústraní. Mezi zvědavci, kteří věc odhalili, se dokonce říkalo, že matkou dětí je právě Françoise Scarron. V roce 1673 ale došlo k obratu, protože děti byly legitimizovány a Athénais Mme Scarron přidělila pokoje ve Versailles. Nový trend rostoucí obliby Françoise Scarron se nezastavoval, když rok na to získala titul markýzy a panství Maintenon. Athénais si hned uvědomila, jak nebezpečnou sokyni si pořídila do své blízkosti a pokusila se Mme de Maintenon provdat za vévodu de Brancas de Villars, ale také Mme de Maintenon tušila svoje možnosti. Svoji přítelkyni Athénais ve skutečnosti nenáviděla a naplno se věnovala své zbožné roli. Její přítomnost u dvora dokonale zapadala do nové situace. O Velikonocích Bossuet veřejně obžaloval krále a Athénais byla vzdálena na svůj zámek v Clagny. Tehdy se však ještě jednalo o pouhé vyhovění církvi, podle Mlle de Scudery a Mme de Sévigné, které se ve svých memoárech k věci vyjádřily, jejich láska rozhodně neslábla. Ostatně Ludvík, který se právě vítězně vrátil z Flander to všem dokázal. Měl pouze oficiálně navštívit Mme de Montespan v Clagny, jež právě tonula v slzách, když se však dvojice bez ohledu na dvůr vzdálila do vedlejšího pokoje, bylo všem jasné, že Bossuet a Mme de Maintenon tentokrát prohráli. Velká travičská aféra
V roce 1676 král následuje armádu, Athénais cestuje do Bourbonu a po celou dobu si posílají vzkazy. Athénais tentokrát doprovází její neteř, malá Thianges. Vrací se až červenci, kdy je na Place de Grève useknuta hlava a pak spáleno tělo šestačtyřicetileté markýzy de Brinvilliers.
Jméno Athénais de Montespan je v mnoha románech i filmech spojeno s fenoménem černých mší. Údajně měla začít spolupracovat s La Voisin v roce 1667, kdy měla Louise čtvrté královo dítě. Tato porodní bába a andělíčkářka, Catherine Deshayers, vdova po Antoinu Monvoisenovi žila v dnešní rue Beauregard ve Ville-Neuve-sur-Gravoise, vyráběla poudre de sucession, nápoje lásky a na zahradě údajně spálila více než 2 500 předčasně narozených dětí, u nichž však dbala na to, aby byly pokřtěny. Při svém zatčení zkompromitovala řadu osobností: maršála de Luxembourg, Olympii Mancini, Marii-Anne Mancini, Mme de Polignac, kněžnu de Tingry, maršálku de La Ferté, vévodkyni de Foix, nicméně jméno Mme de Monetspan mezi nimi nikdy nepadlo, přesto historie odsoudila Athénais natolik, že je její jméno dodnes nejběžnější asociací k Velké travičské aféře. /8/ Zmínka o Mme de Montespan se v souvislosti s Velkou travičskou aférou objevila až v roce 1680, kdy v pevnosti Belle-Isle vězněná dcera popravené La Voisin Marguerite Monvoisin zpřádala plány, jak uniknout nejvyšším trestům. Tehdy teprve začala tvrdit, že Mme de Montespan po její matce chtěla prášky, jimiž by získala královu lásku. Většina nařčených osobností (vévodkyně de Bouillon, Mme de Vivonne, de Soissons, de Luxembourg) byli dobří přátelé Colberta, jež byl vždy též dobrým přítelem Mme de Montespan. Kdysi byl stoupencem zářivé Athénais také ambiciózní Louvois, avšak když Athénais postupně tloustla a upadala zatímco Mme de Maintenon stoupala, přešel Louvois na stranu nových vítězů. Tehdy Louvois vytlačil váhajícího de La Raynieho z vedení vyšetřování Velké travičské aféry a začal ve velkém falšovat data tak, aby zničil Colbertovy přátele a tím i samotného ministra. Proto Le Sage, jemuž Louvois slíbil propuštění zmateně a nově vypovídal o černé mši, jíž se Mme de Montespan měla účastnit v roce 1667, jindy zase 1668 někdy dokonce tvrdil, že to bylo v roce 1675. Colbert tehdy sepsal spis „Obrana proti nactiutrhačným nařčením Mme de Montespan“. Stejně tak loajální vůči Colbertovi zůstali Mortemartovi. 30. října 1680 vévoda Louis de Vivonne, oženil svého nejstaršího syna Louise de Rochechouart s dcerou Colberta, Marií-Anne de Seignelay s milionem livrů věna. Objekty Ludvíkovy pozornosti: Paní, komorná i hloupá labuť
V této době Athénais také přišla o svoji komornou Claude de Vin Desoillets, která pro ni pracovala od roku 1670. Při výsleších ji totiž zkompromitoval pařížský kouzelník Le Sage. Komorná prý měla k La Voisin chodit pro nápoje lásky. Claude se narodila v herecké rodině v roce 1637/8 a zastávala úřad komorné Mme de Montespan i když se také ona stala matkou Ludvíkovy dcery. Tuto král pochopitelně nemohl prohlásit za vlastní jako to učinil u dětí svých milenek, nicméně, když Claude v době travičské aféra musela zmizet, daroval jim pozemek v Clagny. Louvois si 22. září 1686 hrdě poznamenal, že poté co kdysi Claude úspěšně označil za spolupracovnici na Velké travičské aféře, napsal král příkaz, aby byla umístěna v obecním útulku v Tours, kde 8. září 1686 zemřela. Nikdy se nedozvěděl, že šlo o shodu jmen a pravá komorná nikdy nebyla zatčena. Zemřela 1. května 1687 v Paříži, přičemž stačila i sepsat poslední vůli. Její a králova dcera Louise de Maison-Blanche, která se králi údajně velmi podobala, se v roce 1707 dobře provdala za barona de la Queue (sňatek vyjednal Bontemps, důvěrník krále pro domácí záležitosti). Louise věděla, že je dcerou Ludvíka XIV., ale měla celý život strach, aby se o jejím původu nikdo nedozvěděl. S manželem a několika dětmi prožila 20 let ve vesnici 6 mil od Versailles.
|
Na konci září 1680 král řekne zásadní dost vyšetřováním Velké travičské aféry a Athénais de Montespan jmenuje správkyní královnina dvora (jeho dosavadní správkyně Olympie de Soissons se během vyšetřování nečekaně vzdálila ze země). V únoru nadcházejícího roku král uspořádá slavnost pro dceru Mademoiselle de Nantes a její matku Madame de Montespan a v listopadu legitimizuje své dvě poslední děti s Athénais hraběte de Toulouse a Mlle de Blois. 21. července 1682 král Chambre ardente oficálně rozpouští a 15. prosince vydává příkaz, aby všichni ti, co nařkli Mme de Montespan byli navěky odříznuti od světa v oddělených pevnostech a nemohli víc s nikým mluvit. /9/ Le Sage v poslední marné naději, že by Louvois splnil svůj falešný slib vzkáže ke dvoru, že bude vypovídat. Louvois tentokrát nečekaně odpoví, aby jej nikdo neposlouchal a co nejpřísněji s ním jednali, neboť vždy stejně jen lhal.
Rok 1880 se také váže s legendárním románkem krále se stejně krásnou jako hloupou Marií-Angélique de Scoraille de Rousille. Na konci roku jí Ludvík daruje šedý kočár s osmispřežím, a když se jím devatenáctiletá Marie-Angélique prohání, nazývá ji Mme de Sévigné „krásnou idiotkou“. Jistého zadostiučinění se Madame de Montespan dostává díky jejím dvěma volně se pohybujícím medvědům. Král totiž nechal pro Marii-Angélique připravit přepychový byt, který však medvědi do rána poničili. Komická situace se ještě více zmedializovala, když byli zvědaví dvorští žurnalisté Racin a Despéaux v poničeném bytě omylem zamčeni. Král zoufalkyni daruje titul vévodkyně de Fontange (ale žádné vévodství, jemuž by mohla panovat), nicméně Athénais má v té době práva vévodkyně již přes rok. Ještě v stále v tomto roce Marie-Angélique porodí králi dceru, která záhy umírá. Mladá vévodkyně ve špatném stavu se rozhodne odejít do kláštera v Challes, kde je její sestra abatyší, nicméně v Challes Angélique opět krvácí, je převezena do Port-Royal, kde v sobotu 28. června, ve 13 hodin odpoledně 1681 umírá. V předvečer její smrti ji ještě navštívil Ludvík, který pak na svoji známost rychle zapomněl. Šest lékařů zkoumalo mrtvolu, ovšem našli je vodnatelné plíce, játra… tudíž konstatovali přirozenou smrt. Jen skandály zbožňující Liselotte ve svých spisech tvrdí, že někdo, kdo byl jistě podplacený od Mme de Montespan, přinesl vévodkyni šálek mléka... V té době král Athénais uděluje právo podepisovat všechny listiny vévody du Maine. Zvláštní vztah s de Lauzunem
V jistém období byla zřejmá nenávist mezi Mme de Montespan a M. de Lauzun, v jiném naopak jejich přátelství, v čem spočíval jejich zvláštní vztah? Patrně spolu kdysi měli poměr, ovšem zřejmě díky jejich výbušným povahám, potřebě soupeřit, oslňovat, vynikat vtipem, nadhledem, kontrolou a přehledem na veškerým děním museli stanout proti sobě.
Narodil se jako čtvrtý syn hraběte de Lauzun a do Paříže dorazil jako chudý Gaskoněc, nicméně maršál de Gramont, otec hraběte de Guiche, byl bratrancem jeho otce, tudíž byl uveden ke dvoru. Brzy si získal přízeň krále a měl blízko k tomu stát se velmistrem dělostřelectva, z čehož nebyl nadšený Louvois. Lauzun tehdy požádal Athénais o přímluvu u krále, pro jistotu se skryl pod postel Athénais (díky přízni její komorné) a vyslechl jak s králem mluvila proti němu a smála se na jeho účet. Večer de Lauzun doprovodil Athénais na představení a zopakoval jí rozhovor, který s králem vedla v posteli. Pokračoval tím, že přišel ke králi a zlomil kord s tím, že mu již nechce sloužit, protože nedrží slovo. Král vyhodil oknem svoji hůl, aby nebyl v pokušení ji o de Lauzuna přerazit a poslal jej do Bastily. Krátce na to král přišel s nabídkou úřadu velitele osobní gardy, ale trucující de Lauzun ji odmítl. Král Lauzuna prosí, aby opustil Bastilu, v roce 1665 jej jmenuje guvernérem Berry. V roce 1671 přichází problém s třiačtyřicetiletou Mlle de Montpensier, která se s de Lauzunem touží oženit, s čímž by sám král souhlasil, ale královská rodina se postaví zásadně proti. Navíc se do diskuse zcela nepatřičně vloží Athénais, která již mohla s dědictvím Vznešené slečny počítat pro svého a králova nejstaršího syna a proč by svému bývalému milenci také neukázala svoji moc... Opět ke scéně vyprovokovaný Lauzun se dozví do čeho se Athénais pletla, je zatčen a stráví deset let v pevnosti Pignerol ve společnosti Fouquetta, kam mu po deseti letech píše Mme de Montespan a ujišťuje jej, že je jako vždy na jeho straně, že jí může věřit a pomáhá mu jak jen to jde. Ve své odpovědi se de Lauzun obrací na Athénais s žádostí o pomoc a věří jí. Jejich nenávist u dvora tedy, zdá se, není tak silná a věčná, jak to v určitých chvílích mohlo vypadat. Díky přímluvě Athénais z jara 1683 se de Lauzun po jdenácti letech vrací ke dvoru. Athénais pouze požadovala, aby se vzdal majetku, jež by získal sňatkem s Mlle de Montpensier pro jejího syna, nicméně to už je Louis-Augoustovi du Maine dobrovolně odkázala sama Anne-Marie-Louise, ačkoli s Athénais se neusmířila. Athénais již žije v ústraní v Bourbonu, když Lauzuna odkazuje spíš na Colberta a samotného krále, přesto jí Ludvík po Colbertovi posílá dopis o tom, že rád vyhoví jejím přáním pro de Lauzuna (aby mu též byly vyplaceny ušlé důchody z tajného rozpočtu). V Bourbonu se Athnénais setkává s de Lauzunem na cestě zpátky. De Lauzun se s novými poctami vrací ke dvoru, tajně se ožení s Mlle de Montpensier, ačkoli ji jako stálý sukničkář podvádí a za deset let je vyznamenán vévodským titulem (05/1692). Poznámky: /8/ bylo zatčeno 441 osob, 281 z nich bylo vyhoštěných, popravených nebo uvězných /9/ Margot Monvoisin, Mme Chapelaine, La Sage, Guibourg, Vanens |
Athénais s dětmi 
Majitelka Clagny Athénais v modrých šatech 
Athénais ve zlatém brokátu 
Athénais na dobové módní rytině 
Athénais se slunečnicí 
Athénais s kudrnatými vlasy a perlami |