|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||
Athénais de Montespan
Úvod a přehled kapitolPřivítejte novou přítelkyni krále
Rodinný život po boku krále Slunce
Oslňující hvězda zapadá
Oslňující hvězda zapadá
|
Ztloustlá hvězda zapadá, stará pámbíčkářka vychází
Spolu s přibývajícím věkem Athénais a Ludvíka končilo také nejzářivější období věčných slavností a zábav, jichž byli ztělesněním. Ze střetnutí s novým životním stylem však vyšel vítězně pouze Ludvík, který si našel partnerku, jež ho naučila stárnout. Podle některých interpretací (srov. de Decker, 2000) to byla doba, kdy skončilo „období nevázaného sexu krále Slunce, neboť král se stal citovým intelektuálem“ Přesto podle nejkousavějších autorů dobových memoárů popouštěl uzdu své fantasii v náručí Madame Quatorze /10/ Někdy okolo roku 1705 se Madame de Maintenon nechala slyšet, že „se Ludvíkovi snaží vyrovnat, ačkoli situace jsou únavné,“ to jí bylo 70 a Ludvíkovi 67 let…
V roce 1681 je Athénais nadobro nahrazena Françoise Scarron, nyní markýzou de Maintenon, jež konečně podlehla královu naléhání a stává se jeho možná nejstarší milenkou (bylo jí 47 let). Kdysi nádherná Athénais mezitím po devíti porodech a spoustě sladkostí tloustne a ztrácí svoji popularitu. V jednom z dopisů de Luazunovi (11. 1. 1683) uvádí, že žije v ústraní, neúčastní se společenského života a veškeré její návrhy jsou sledovány s podezřením. Také uvádí, že Mme de Maintenon již od ní nic nepotřebuje. V té době je Françoise stálou součástí králova oficiálního harmonogramu dne mezi 20. a 22. hodinou a ještě více se ho králi uvolní, když zcela nenápadně opustí Versailles pětačtyřicetiletá Marie-Thérèse (30. 7. 1683). Po pětadvaceti letech manželství král uroní několik slz avšak život ve Versailles se nezastaví. Athénais si hned uvědomila, že by Ludvík byl schopen něčeho tak bláznivého, jako oženit se s guvernantkou svých dětí Mme de Maintenon, proto se raději brzy vzdala svého úřadu správkyně královnina dvora.
Vzdalování se
Očekávané události na sebe nenechaly dlouho čekat. 15. září 1683 umírá páté Athénaisino a Ludvíkovo dítě Louise-Marie-Anne de Tours a na konci měsíce Athénais odjíždí do Bourbonu, kde se setká s právě propuštěným de Luzunem. Lázeňský režim založený na koupelích a dietě však na stále silnější Mme de Montespan nezanechává mnoho stop. /11/ Hned během tohoto podzimu se Ludvík víceméně tajně ožení s de Maintenon. V té době měl Ludvík již dva vnuky, tudíž neměl zapotřebí dalšího politického sňatku. Přesto svatbu, která se odehrála během jednoho tichého versailleského večera v domácí kapli neměl potřebu medializovat. Athénais v té době právě stonala, proto se souvisejících radovánek nemusela účastnit. Pár dnů po Ludvíkově svatbě na ni však rodina Mortemartů naléhala, aby nezpůsobila skandál a šla co nejdříve pogratulovat novomanželce. Athénais předstoupila před novou Madame v dlouhé zlatostříbrné róbě, setkání přežila a odebrala se naposledy do svého skromného bytu, kde se setkala s odměřeným vévodou du Maine. Když odjížděla z Versailles, uviděla ještě ze svého kočáru krále, jak stojí sám na balkoně... Jednalo se o morganatický sňatek, jež Mme de Maintenon nedává titul královny. Přesto se bývalá Françoise Scarron, která kdysi pravidelně čekávala s novou žádostí na královu milost, oblékala do hermelínu a využívala práv královny, když se nezvedala z křesla v ničí přítomnosti a bohorově královské členy rodiny nazývala „maličkými“. Nejen Bussy-Rabutin však ve svém díle s radostí vzpomíná, že tato ctnostná, bigotní katolička v mládí nevedla stejně spořádaný život. /12/
Kupodivu i v tomto období je Athénais stále ještě součástí života královské rodiny. Král ji navštěvuje vždy po ranní mši před obědem a večer po jídle od 22 hodin do půlnoci. Travičská aféra na jejich vztahu nezanechala žádné stopy, král jí půjčuje svůj orchestr k pořádání slavností a plesů a v září 1685 Athénais Ludvíka doprovází na zámek Chambord. Přitom v lednu byla Mme de Montespan přestěhována z 1. patra do menšího bytu v přízemí, kde bývaly lázně. Za pozornost však stojí fakt, že k Novému roku králi věnovala knihu vázanou ve zlatě jako vzpomínku na Holandsko 1672. Jaký byl tedy vztah znovu ženatého Ludvíka a již zdaleka ne oslnivé Athénais? Přinejmenším vycházeli přátelsky, avšak pozvolna se sobě stále více vzdalovali. K malému rodinnému konfliktu došlo, když se měl král odebrat do lázní Barèges bez Athénais (1686). Ta plánovala odjet se synem de Toulouse na Rambouillet. Ludvík vydal rozkaz, že syn jede s ním. Poté co se situace dále vyostřovala, prohlásil Ludvík, že nikam nepojede a raději se podrobí nepříjemné operaci hemoroidů (a Athénais povolal zpět ke dvoru a jako obvykle u ní strávil dvě hodiny). Slavnost na počest uzdravení krále však organizovala Mme de Mainenon… Athénais se v tomto roce nenudila, protože svatbu měli dva její potomci: markýz d´Antin, syn pana de Montespan se ženil Mlle de Vzès, vnučkou vévody de Montausier a matka jim zařizovala byt ve Versailles a synovi úřad správce staveb a parků ve Francii po Mansardovi; Louise-Françoise de Bourbon, Mlle de Nantes se vdávala za syna prince de Condé, vévodu de Bourbon. /13/ Samota a marné hledání nového životního stylu
Král ukončuje své návštěvy Athénais v roce 1687, dvořané ji zesměšňují a osobnosti, které kdysi podporovala ve svých dílech oslavují Mme Quatorze (např. Racinova Esther). Markýza de Maintenon osnuje finální zničení Athénais, které naplno rozvine v roce 1691: jejího třináctiletého syna de Toulouse nechává poslat k armádě, dceru Mlle de Blois svěřuje do výchovy jedné ze svých přítelkyň a hlavně vysílá na návštěvu zoufalé matky skvěle vychovaného vévodu du Maine. Syn matce poradí, aby se vzdálila ode dvora, že tak bude králi chybět a ten ji povolá zpět. 15. března vzteklá Madame de Montespan v slzách nadobro opouští Versailles a míří do kláštěra svatého Josefa v Paříži. Du Maine okamžitě zabírá její byt a o návratu jeho dosavadní obyvatelky nemůže být ani řeč, píše Liselotte. Athénais ještě v témže roce zavítá ke dvoru pod záminkou návštěvy de Toulouse, který je s ní jediný v kontaktu. Avšak ukáže se, že u dvora není vítaná.
Od roku 1691 žije obklopena svým malým dvorem v klášteře, stále užívá titulů a výsad, které jí z něj vyplývají a také zde přijímá postupně ubývající návštěvy. Athénais tedy sama vyrazí na návštěvu Louise de La Vallière, která v jiném klášterním zařízení píše mystická pojednání. Během této návštěvy pláče už jen Athénais. Po tomto konečném rozchodu chtěla Athénais Ludvíkovi vrátit jeho dary, avšak Ludvík je samozřejmě nepřijal – s výjimkou perlového náhrdelníku, který daroval Marii-Adelaide Savoy, manželce svého vnuka a matce budoucího Ludvíka XV. V roce 1692 pro změnu pořádala dvě svatby Mme de Maintenon a biologická matka markýza de Montespan na ně nebyla ani pozvána: ženil se pověstný lhář a oblíbenec své guvernantky vévoda du Maine s Condého vnučkou Anne-Louisou de Bourbon a Mlle de Blois se synem Liselotte a Philippa d´Orléans vévodou de Chartres. Zejména tato druhá svatba byla schválností od Françoise de Maintenon, která se s matkou ženicha upřímně nenáviděla a považovala tudíž za skvělý nápad oženit jej s „pravou dcerou svého otce“ arogantní, hrubou a línou Mlle de Blois. /14/ |
Monsieur de Montespan se vrací do Paříže, kde naváže stará přátelství s de Lauzunem a d´Aubigném, bratrem Mme de Maintenon, jež mu tuto známost pochopitelně rozmlouvá. Athénais neustále cestuje od Bourbonu k synovi d´Antinovi a odtud zase k sestře do Fontainevrault. Ztracená mezi pár zbylými příbuznými si začíná rozumět jen s otcem Pierre-Françoisem de La Tour, který ji mimo mnoha jiných hloupostí donutí napsat manželovi žádost o odpuštění a aby ji „přijal ve svém domě jako služku“.
De Montespan však raději hraje karty s d´Antinem a Mme d´Orléans (Mlle de Blois) a vévodkyní de Bourbon (Mlle de Nantes) ve Versailles. Mnoho zábavy si však již neužije. 23. října 1701 markýz de Montepsan píše závěť, v níž je pochopitelně syn ustanoven dědicem a 15. listopadu pak ještě dodatek, v němž ustanovuje ženu vykonavatelkou jeho poslední vůle a píše o přátelství a důvěře, jež k ní vždy choval. První prosincový den v jednašedesáti letech Pardaillan umírá. Athénais drží smutek u sestry ve Fontainevrault, a když zemře i krásná abatyše Marie-Madelaine (15. 8. 1704), Athénais truchlí v Paříži s vévodou a vévodkyní Lesdiguières, dětmi zesnulého de Vivonna. Athénais se již předtím nízký počet známých zužuje, novou kratochvíli si tedy hledá v zařizování zámku v Oironu (Poitou) a novým útulkem za 40 tisíc livrů. Ve svém krásném novém bytě si pověsí mnoho portrétů krále Slunce a pochopitelně více portrétů hraběte de Toulouse nežli hraběte du Maine - a žádný obraz markýzy de Maintenon. Poslední jaro a věčnost v Poitou
V roce 1707 král sníží důchod Mme de Montespan na 100 tisíc livrů, z důvodu, že stát nemá dostatek financí a Athénais ve svém dopise odpoví, že „pro chudé je to horší.“ Skutečností je, že Athénais nachází seberealizaci v zakládání útulku pro staré a nemocné; chudobince ve Fontainevrault; kláštera uršulinek a samozřejmě financuje sirotčinec u Sv. Josefa (už o sedm let dříve jí král poslal pouze třetinu financí, jež na něm žádala, aby mohla koupit další panství a založit útulek pro chudé).
Sedmašedesátiletá Athénais, která vždy pečovala o své zdraví a vzhled si uvědomuje, že stárne a obává se brzké smrti natolik, že služebnictvu vyplatí důchody na dva roky dopředu. Na jaře v doprovodu Mme de Coeuvres (dcera Mme de Noailles) a Mme de Saint-Simon (žena autora slavných pamětí) odjíží do Bourbon- l´Archenbault, aby navštívila lékaře a zkonzultovala s ním své příznaky: pocit únavy, nespavost, nechuť k jídlu, tloustnutí, zhoršování zraku a nevolnost z vína. Diagnóza lékaře nebyla povzbudivá: nejlépe bude zemřít, jedná se o stáří. V noci ze 14. na 15. května prodělá Athénais záchvat a upadne do bezvědomí. Mme de Coeuvres jí podala dávidlo, které ji ještě probralo, avšak má horečku, cítí se slabá a unavená. Athénais svým společnicím přiznává, že je nešťastná tam, kde je a že by byla šťastná tam, kde není. 17. května je zcela při smyslech a ptá se po zpovědníkovi. Svému služebnictvu a doprovodu se omlouvá za svoji prudkou povahu a podle vzpomínek okolí již dál vypadala klidně, odevzdaně a vyrovnaně se svým osudem. Nechala o svém stavu ještě informovat M. d´Antina, který byl 22. května v Bourbonu. 25. května král, k němuž se donesly zprávy o umírající Athénais posílá vévodu de Toulouse do Bourbonu avšak hned druhý den Athénais upadla do bezvědomí a 27. května ve 3 hodiny ráno dodýchala. De Toulouse tedy zůstal truchlit v Rambouillet. Když Ludvík obdržel d´Antinův vzkaz o smrti matky, byl právě připraven vyjet na lov. Lhostejně vyjel, nicméně po návratu nechtěl společnost a do pozdního večera se sám procházel přírodou a přemýšlel..., zatímco starou nepřítelkyni Françoise Scarron dvořané údajně slyšeli plakat na toaletě. Druhý den po smrti Mme de Montespan bylo její tělo uloženo v chrámu v Bourbonu. Král k nadšení vévody du Maine vydal zákaz nosit smutek a d´Antin odjel „truchlit“ až na jih do Bellegarde. Neúčastnil se ani pohřbu, aby jej někdo nepředběhnul v hledání závěti, která tak nikdy nebyla „nalezena.“ Díky tomu se stal dědicem majetku Mme de Montespan její syn z prvního manželství namísto služebnictva a také ostatních potomků, jak si přála. O pohřeb se postaralo služebnictvo a vyšlo vstříc jejím přáním: srdce je pohřbeno v klášteře La Fléche; vnitřnosti v St-Menoux; tělo v St-Germain. V červeci si d´Antin vzpomněl na matčino tělo a prohlásil, že St-Germain je nemístně blízko Versailles. 3. srpna tak bylo uloženo v Poitiers, kde je pohřbena také její matka a vévoda de Vivonne. Naposled se Athénais „vrátila“ 1. září 1715, když bylo Ludvíkovo zesnulé tělo vystaveno v posteli z prvního patra, v níž spolu kdysi trávili noci. Aby nikdo nemohl zůstat na pochybách, nad postelí visel obraz zářivé Athénais de Montespan, která tak naposled shlížela na tělo svého osudového partnera. Potomci Athénais de Montespan
Děti s markýzem de Montespan* Marie-Christine de Gondrin de Montespan (prosinec 1663 - 5. dubna 1675) * Louis-Antoine de Pardaillan de Gondrin, markýz a později vévoda d´Antin (5. září 1665-) Děti s Ludvíkem XIV. (7 dětí, 6 legitimizováno, 4 se dožili dospělosti) * Louise Françoise (konec března 1669-1672), * Louis Auguste de Bourbon, vévoda du Maine (30. 3. 1670-1736), * Louis César de Bourbon, hrabě de Vexin, abbé de Saint-Germain-des-Prés (1672-1683), * Louise Françoise de Bourbon, Mademoiselle de Nantes (1673-1743), provdaná za Louise III de Bourbon-Condé, vévodu de Bourbon, šestého prince de Condé, * Louise Marie Anne de Bourbon, Mademoiselle de Tours (1674-1681), * Françoise Marie de Bourbon, druhá Mademoiselle de Blois (1677-1749), provdaná za Philippe d'Orléans, budoucího regenta, * Louis Alexandre de Bourbon (1678-1737), hrabě de Toulouse. Poznámky: /10/ Paní Čtrnáctá /11/ Mme de Montespan jezdí hubnout do Bourbonu v letech 1676, 1681, 1689, 1692, 1693, 1696, 1699, 1700, 1703 a 1707. Pravidelnými návštěvníky jsou též Mme de Sévigné, Boileau, Corneille a další /12/ Mezi její někdejší partnery pařila i Ninon de Lenclos /13/ Jejich syn hrabě de Charolais, Charles de Bourbon (nar. 1700) se stane zhýralcem a násilníkem, jež bohatě osídlí policejní archív záznamů /14/ Nejmilovanější dítě Athénais Louis-Alexander hrabě de Toulouse se ožení až ve svých pětačtyřiceti, kdy již ani rodiče, ani vychovatelka nebudou naživu |
Předpokádaný portrét markýzy de Montespan po roce 1700 
vévoda d´Antin (syn) 
Mlle de Nantes (dcera) 
Mlle de Blois (dcera) 
hrabě de Toulouse (syn) 
vévoda du Maine (syn) 
Gabriel de Rochechouart, vévoda de Mortemart (otec Athénais) |