Literární kroužek

Úvod a přehled kapitol
Angeličino dětství v Poitou a mládí v Toulouse
Královské slavnosti a Dvůr zázraků
Madame Chocolat a život u dvora
Středomořská dobrodružství a vzpoury buřičky z Poitou
Období La Rochelle a Nové Francie

Krysa Simona Kušniriková Ulicí se bloudí, bez všerejška, bez zítřka odpad lidí, co ho soudí, lhář, zloděj, či kuplířka. Mihne se jak temný stín a za patami má svůj osud, v očích žal a v srdci splín, co on neznal dosud. Životem je poznamenán, výsměšky ho následují, krutostí, co neznám a teď se chvěje beznaději. Jak zbavili se ho rychle... a teď štěstí kolem něj jen se mihne. Teď neservíruje si kaviár, humry a lazaně, musí nyní zbytky jíst Když ti, co jsou výš, ho odsoudili mazaně a donutili bolest snýst. Proč je život tak nespravedlivý?-- toť otázkou... Bude vůbec někdy jiný? Ne, mezi námi, mezi chudými a cháskou. Temný muž, který mě miloval Dítě krásy, hojnosti a svodů co za úkol si dalo mnoho bodů. Větší než širé království než zahrady lásky, v nichž tkví celé bohatství. Cítit být pak obyčejná není už otázka osobní, ale veřejná. Dřív jsi dítě myslet mělo dříve než kvůli tobě království se sem sjelo. Z nehostinných koutů světa kde skutečnost je čin, a ne jen věta. Je pozdě, milované dítě mé zapadlo slunce, už nastupují zrůdy mdlé. Je pozdě na cestu zpátky. Muži jsou již tu, neexistují cesty ani zkratky. Fanatické úšklebky a lesklá zubiska kdo asi mé dítě si tě získá. Všichni stejní, všichni temní, všichni připraveni se slovem "zhebni". Jeden se však nesměje, temnější má ale zrak který do mysli se ti náhle vkrad. Už je pozdě, milované dítě mé měsíc svítí ve tmě, muž k sobě si tě zve. V jasné záři nevíš zda-li je to dobré či zlé. Mlsně ten vlk olízne si ret co by dal zato nečekat, a mít tě hned. V chvíli té, co na tvá ústa dolehnou slůvka, ne však pustá Kvůli tobě, dítě mé drahé leskne se vzduchem dosti krve vlahé. to kvůli tobě, dítě proklaté. Rakev má již otevřenou a v ní vzpomínku ponořenou. V hloubi temného muže. co srdce položil na prázdné lože. Lesklé oči zavřené jsou v jiném světě, kde život není hrou. Bez tebe, kterou nade vše chtěl mít zabit s touhou dřív než mohl uskutečnit bez lásky, bez života v rakvi skryt. Sbohem dítě, teď sám tu musím hnít. Možná snít, ale také sám Možná ve snech vrátím se k vám to mé drahé dítě, Vám přísahám.

Žehrání osudu Táňa Ješetová Získal jsem Tebe však na malou chvíli Rve mi to srdce má duše kvílí Čeká mě smrt ach, lásko moje Však, co budu žít nevzdám se bez boje Příteli Desgrezi dělej, co můžeš Klaním se ti, králi Proč mi nepomůžeš? Závidíš mi lásku? Závidíš mi štěstí? Nemám nic, než lásku! Bohatství nic nevyřeší! Získáš tak všechno a ztratíš pak duši? Ach, králi krutý kéž smrt tě pak zkruší! Jen jedno mě těší já smát se budu naposled! Vím, jak moc jí to sluší Zatratí tě, nakonec! Obavy Táňa Ješetová Klaním se Ti, Králi i když dobře vím, že zlato, co mě chrání je trnem v oku Tvým Mám ženu krásnou jako sen a láskou ke mě hoří s ní je krásný každý den a bez ní srdce bolí Mé bohatství a sláva to vše přece máš i Ty Však čeho se Ti nedostává je žena krásná - a to já vím Vím, že víš, že já vím a to Tě štve dráždí Já jsem pánem Toulouským to mým je snem a vášní Vzdor Tobě, Králi Francie jen pro Tvou větší slávu zde všechno se tu buduje to patří Ti po právu Mám se však nyní obávat co vše mě nyní čeká a ženu mám svou pokárat tak krásná fakt být nemá Jen užívej si slavnosti je jen na Tvojí počest Proč nemůžeš žít v radosti a já musím být proklet? L. S. Táňa Ješetová Ľahostajná Světlovláska proplouvá po nábřeží je zima i když slunce svítí mráz štípe do tváří s dlaněmi v kapsách hlubokých s nosem červeným Ľahostajná Světlovláska proplouvá po nábřeží