Literární kroužek

Úvod a přehled kapitol
Angeličino dětství v Poitou a mládí v Toulouse
Královské slavnosti a Dvůr zázraků
Madame Chocolat a život u dvora
Středomořská dobrodružství a vzpoury buřičky z Poitou
Období La Rochelle a Nové Francie

Korzet Simona Kušniriková Toť vězení pro mé tělo to každá z nás moc dobře ví Mým křivkám svobody by se zachtělo ale do té doby zimním spánkem sní. Stahuje a škrtí můj útlý pás a je tu mdloba za mdlobou zas. Musím ho nosit od rána do večera, taky každou noc jsem probrečela, proboha... Nedávno mi měřili pas a kolik v pase měřím, neuhodne nikdo z vás. Ani hodně, ani málo zatím 38 centimetrů. Nemohu v klidu odpočívat, nemohu v klidu jíst, avšak bolest já musím snýst. Vždyť nejsem jediná, koho tento problém trápí. Před očima mihla se mi vidina mě? né...člověka, koho smrt lapí Louisa ??? Miluji tě vždycky jsem tě milovala Ty to víš Nemůžeš mě takhle nechat Napospas všem těm vlkům co kolem mě krouží Jako kolem hladové kořisti Dej mi svobodu po tom všem čím jsme si byli čím jsem si spolu prošli Pro tu lásku kterou jsme cítili Nemůžeš mě takhle nechat Být jen pouhou zástěrkou Klamnou iluzí Před kým? Vždyť u dvora to všichni vědí! Jen lid prostý ne Jen cizí mocnosti Komu chceš věšet na nosy? Ty lži a krutosti? Nemohu dál jak dlouho to můžu vydržet? Miluji tě ach ne jsem blázen já to vím

Král Simona Kušniriková Tak toto byl král? S oddaným dvorem, co čeká na jeho dary? co se svou přesvědčivosti všem lhal a rozséval jen nezmary??? Ve svém harému měl dvorní dámy, co na dámy si jen hrály. Krátily si čas trampotami a pážata si k hrátkám zvaly. Na své hrudi si hřál zmije, vévody, bratrance a svého Bratra, kterým do hlavy stoupala melancholie. Plenili, vraždili, znásilňovali chudé a bezmocné, kterým bůh zapomněl podat ruce pomocné!!! A tak to chodí v Paříži, na jedné ze světových krás, která je jen zlatou mříží a brání vydechnout lidem-zas!!! Odloučení od milé Simona Kušniriková Nemilovat ji, toť nyní přání toho, co slzy sbíral si z dlaní. Stát v poklidu, chladný jako led i kdybych ji mohl míti hned. Dívat jak spí si sladce. Spánkem v tvář ji bělajíce. Lhářka, běhna, důvěrnice co vyměnila mne za prince. Slza za slzou více stéká mi tak hořce z líce... Ne...ne už nikdy více Má sladká paní, netřpytne se slza v dlani. Tvá krása a tvůj vzhled Jest pro někoho balzám, pro mne jed. Zvyklý jsem se za vše rvát, za to co chci, co mám rád. Zklamán, ale stále hrdý, i přes to, že nejsem první, ale druhý. Zradil jsem všechny kolem ale, za to můžeš ty, že korunován byl jsem volem. Má sladká paní, slzy střídá meč v mé dlani Pryč všicni pryč, co nejste zváni Bez bázně a hany nastolím klid své duši co jen pro tebe má drahá, tak divě buší. Ne, ne... už nikdy více, má sladká paní, netřpytne se slza v dlani. Možná krev... Válka mne obejme jako věrná milenka, co políbí všechny muže, kteří obětují ji životy a svá lože. Muška Simona Kušniriková Nic není zákeřnější než znaménko ženy mazanější. Černý puntík hrozbu hrozí, obloudí i nevinný květ lilie, však moc ji to nemrzí je krásnější než-li Sardinie. Snobsky si hledí sebe a cudně si rve chtíč. Zima ruce dámy zebe a na chudé si bere bič. Ve dne chodí a mrška se v ní náhle zrodí. V noci bloumá chce tě dostat zrovna. Dáma, jež miluje jen sebe sama. To není žena, to je vrána jež osudem nám byla dána. Její porcelánový obličej zdobí muška, jejímž posláním je býti králova družka. Je ozdobou přezdobených hostin našeho dvora. Pozor na ní, je to černá vdova. A tak je království plné zmijí, co díky králi na ocet neshnijí. Ten se naší dámy ujme hned a ta mu za to podává účinný jed. A proto nic není zrádnějšího než-li muška zrádná, která po otrávení svého pána a úsměvem odchází z rána.