Angelika mezi symboly šedesátých let

Móda & Styl		Angelika mezi symboly 60. let
Černé oční linky, ležérní oblečení a tajemný výraz. Stačily lehce našpulené rty a hlavně se nikdy neusmívat, navíc naznačené bývá více vzrušující, než odhalené... Prádlo jako z přehlídkového mola 60. let, případně od bazénu luxusného hotelu a úzké kalhoty zastrčené do vysokých kozaček a k tomu ještě vypasované sáčko! Nejen tento belgický plakát na Angeliku je k nerozeznání od plakátů na filmy s Brigitte Bardot.		V prostředí francouzského filmu dosahovala už tak jedinečná móda šedesátých let zvláštních rozměrů a Bernard Borderie v Angelice dokázal uchopit, to co už v polovině padesátých let představil Roger Vadim se svou tehdejší ženou Brigitte Bardot ve filmu ...a bůh stvořil ženu (1956) a co potvrdili ve filmech Klenotníci měsíčního svitu (1957) a Odpočinek válečníka (1962). Stvoření smyslných a tajemných blond ikon francouzského filmu stojí v protikladu ke schematickým americkým hvězdám typu Marilyn Monroe. Byla to doba, kdy odzvonilo všem uměle budovaným hvězdám jedné jako druhé, přirozenost (ačkoli též uměle budovaná) zvítězila na celé čáře. Jednalo se o styl křehkých dívenek a současně nezávislých žen, které dokáží vrhat drzé odpovědi a současně se červenat. V prototypech mladých znuděných manželek (např. Kráska dne, Siréna od Mississippi) se pojily jejich zdánlivé schopnosti se zdánlivou naivitou a krutostí. Silně nalíčené oči a pouze konturou zvýrazněné rty kontrastovaly jen s dlouhými blond vlasy v ležérním drdolu nebo ponechanými volně poletovat okolo hlavy a spadat do očí. Navíc se zásadně neusmívaly, stačily jen smyslně našpulené rty... Byla to též Brigitte Bardot, kdo ve vysokých botách zpíval někdejší hit Harley Davidson, který pro ni napsal Serge Gainsbourg, ostatně stejně jako první píseň plnou vzdechů Je t´aime moi non plus. Tehdy také vznikl tzv. unisex, což znamená stejné prvky v oblečení pro muže a ženy. Dlouhé, štíhlé nohy zdůrazňovaly jednak úzké kalhoty zastrčené do vysokých kozaček, jednak revolučně krátké minisukně. Takhle se zrodily počátky toho neopakovatelného stylu filmových blond krásek šedesátých let, který zůstává nezapomenutelným a jedinečným. Vzrušující a tajemné blond ikony, u kterých si nemůžete být ničím jisti se začaly dostávat do dalších filmů. Catherine Deneuve stvořila podle tohoto ideálu Belgičanku Carole, uvízlou ve svých patologických představách (Hnus, 1965), dobře postavenou, ale nudící se ženušku Séverine, která se rozhodne pracovat v nevěstinci (Kráska dne, 1967) nebo nevěstu na inzerát s tajemnou minulostí (Siréna od Mississippi, 1969). Do téhož obrazu nastylizoval svou třetí ženu - ačkoli Američanku Jane Fonda, francouzsky orientovaný režisér Roger Vadim a natočili spolu Barbarellu (1968) obracející na víru v sexuální svobodu a film o Pařížance, která se zamiluje do svého nevlastního syna (La Curée, 1966). Tuto image vyznávaly dále např. Milène Demongeot (Fantomas, 1964), Mireille Darc (Pouic-Pouic, 1963) a v neposlední řadě právě Michèle Mercier v Borderieho Angelice. Filmové ikony 60. let Catherine Deneuve Patří k těm vždy elegantním Francouzkám, které v šedesátých letech zářily z filmového plátna. Ovšem jen několik málo z nich smělo svoji tvář propůjčit Marianne, tedy ženě, která bude symbolizovat Francii. (Celý portrét) Brigitte Bardot Je jednou z těch filmových legend, které svou existencí hodně změnily. Aniž by se musela zříct křehké ženskosti, vytvořila nový typ moderní ženy - mocné, svobodné a na muži nezávislé. (Celý portrét) Jane Fonda Sexy blondýnu z filmového plátna kdysi vyměnila za revolucionářku a tu zase za cvičitelku, z níž dnes zbyla jen mocná obchodnice a producentka. (Celý portrét) Michèle Mercier Hereckých legend, které došly naprostého ztotožnění se svojí rolí není zase tak mnoho a víc než kdo jiný k nim patří Michèle Mercier. (Celý portrét) Filmy: ...a bůh stvořil ženu (Et Dieu... créa la femme; Roger Vadim, 1956) Angelika a král (Angélique et le roi; Bernard Borderie, 1966) Angelika a sultán (Angélieque et le sultan; Bernard Borderie, 1968) Angelika markýza andělů (Angélique, marquise des anges; Bernard Borderie, 1964) Báječná Angelika (Merveilleuse Angélique; Bernard Borderie, 1965) Barbarella (Barbarella; Roger Vadim,1968) Fantomas (Fantômas; André Hunebelle, 1964) Fantomas kontra Scotland Yard (Fantômas contre Scotland Yard; André Hunebelle, 1966) Fantomas se zlobí (Fantômas se déchaîne; André Hunebelle, 1965) Hnus (Repulsion; Roman Polanski, 1965) Klenotníci měsíčního svitu (Les Bijoutiers du clair de lune; Roger Vadim, 1957) Kráska dne (Belle de jour; Luis Bunuel, 1967) La Curée (La Curée; Roger Vadim, 1966) Nezkrotná Angelika (Indomptable Angélique; Bernard Borderie, 1967) Odpočinek válečníka (Le Repos du guerrier; Roger Vadim, 1962) Pouic-Pouic (Pouic-Pouic; Jean Girault, 1963) Siréna od Mississippi (La Sirène du Mississipi; François Truffaut, 1969) Literatura: ANDRESEN, CH. Jane Fondová. Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85885-78-6. BARDOT, B. Iniciály B. B.: Memoáry. Praha : Knižní klub, 1997. ISBN 80-7202-170-2. DENEUVE, C. Ve vlastním stínu: soukromé deníky z natáčení. Praha : Ikar, 2005. ISBN 80-249-0637-6. Kolektiv autorů: Film posters of the 60s. London : Aurum Press, 2001. ISBN 1854108034. FONDA, J. Tak šel můj život. Praha : Ikar, 2006. ISBN 80-249-0779-8. KRÁTKÁ, J. Brigitte Bardot. In Blokbaster, 1, 2004, č. 4, 3s. 60 – 62. ISSN 1336-4480. KRÁTKÁ, J. Catherine Deneuve. In Blokbaster, 1, 2004, č. 2, 3s. 60 – 62. ISSN 1336-4480. KRÁTKÁ, J. Jane Fonda. In Blokbaster, 3, 2006, č. 8, 4s. 80 - 83. ISSN 1336-4480. KRÁTKÁ, J. Michèle Mercier/Anne Golon. Blokbaster, 1, 2004, č. 8, s. 66 – 69. ISSN 1336-4480. RIHOIT, C. Brigitte Bardot. Praha : Bohemia, 1993. ISBN 80-85803-00-3. VADIM, R. Memoirs of the Devil. New York : Harcourt Brace Jovanovich, 1977. VADIM, R. Od hvězdy k hvězdě. Praha : Práce, 1990.