Móda doby krále Slunce

Úvod a přehled kapitol
Přehled vývoje módy 17. století
Rané baroko a zrození módy krále Slunce
Okouzlující šlechtici králova dvora
Oslnivé dámy z doprovodu Ludvíka XIV.
Kadeřnická kouzla: účesy a paruky
Šperky a šaty poseté diamanty
La toilette: od květinových parfémů k dokonalému make-upu
Dokonalé botičky
Doplňky pro pány i dámy
Módní distribuce, časopisy a ikony

Přehled vývoje módy 17. století

I všichni ostatní měli na sobě krásné kožešiny, zjistila Angelika. Králi visel na zlaté šňůře veliký rukávník z téže kožešiny, z jaké byla kapuce paní de Montespan. Mnoho šlechticů a dam ho napodobilo. Angelika zaslechla, jak Výsost svým falzetovým hláskem diskutuje s paní de Thianges: „Tahle móda mi připadá naprosto božská a jsem ochoten se dorozumět s těmi milými Moskvany, kterým za ni vděčíme. Představte si, že poslali před příchodem poselstva jako dar tři povozy těch nejkrásnějších kožešin, jež si člověk dovede představit: lišky, medvědy, tchoře… prostě nádhera! Takže je konec s těmi rukávníčky velikými jako dlaň,“ vykřikl a ironicky pohlédl na Angeliku, „co vypadaly jako pro žebráky nebo pro lakomce. Jak se s něčím takovým mohli lidé spokojit… Ano, já mám astrachán… Ty kudrnky jsou nesmírně zvláštní. Prý pocházejí z kůží nedonošených jehňat…“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a král 2. Praha: Československý spisovatel, 1992. s. 14)

Děj románové série se odehrává mezi 40. a 80. léty 17. století, během té doby prošla linie oděvu mnoha změnami. Pojďme se podívat, jaké šaty nosila Madame de Peyrac, co oblékala Dáma od Stříbrného jezera na recepce v Quebeku a jakou róbu si Angelika pravděpodobně vezme v posledním díle. A co v té době nosili muži, kteří jí během jejího života provázeli?

Článek mapuje vývoj společenského oděvu vyšších vrstev, s přihlédnutím k francouzské módě. Dělení na dekády slouží pouze pro lepší orientaci, prosazování nových typů odívání bylo v různých oblastech Evropy odlišné a často se objevovalo i v jiné dekádě, ať už vlivem geografické polohy, tradicí v dané oblasti, náboženství, a nebo vlivem osobního vkusu a finančních možností jednotlivců. Tento přehled slouží k seznámení s nejtypičtějšími projevy módy v dané době.

Rané baroko – vývoj módy od roku 1600 do 20. let

Na počátku 17. století dochází k přechodu z upjaté španělské renesanční módy k uvolněnější módě Třicetileté války. Paleta barev se rozšiřuje, začínají se prosazovat světlejší odstíny. Z materiálů převažuje brokát a samet. Postupně se snižuje množství vycpávek, mizí komplikované alžbětinské střihy, tzv. husí břicho a krytí; oděv získává měkčí linii. Rozměrné, krajkou bohatě zdobené okruží postupně ustupuje pokládanému límci, dámské šaty jsou obohacené dekoltáží někdy doplněnou stojacím medicejským límcem. Rukávy dámských šatů postupně získávají balónový tvar, živůtek vybíhá do hluboké špičky, šůsky pánského kabátce se prodlužují, stejně tak i délka kalhot. Dámy nadále nosí vlasy vyčesané. Kvůli absenci okruží se začínají prosazovat delší vlasy i v pánské módě, které jsou většinou doplněny knírkem a malou bradkou.

Móda Třicetileté války, 30. a 40. léta

Linie je stále ležérnější, z módy vychází výztuže i kanýry. Okruží je již pasé, naopak roste obliba rozměrných, nízkých límců. Nejprve krajkových poté čistých pouze s krajkovým lemem. Ramena se zakulacují a pas se ve 30. letech stěhuje výš. Rukávy dámských šatů získávají na objemu, šijí se z pruhů látky, uprostřed stažené stuhou do tvaru balónu. Dámy preferují pastelové odstíny látek bez vzorů, především satén a hedvábí. Kabátec s vyšším pasem se prodlužuje. Prodlužují a zužují se také kalhoty, které nyní dosahují délky do půli lýtek. Ve čtyřicátých letech se límec zmenšuje a začínají se objevovat široké kalhoty tzv. rhingrave. Vlivem válečného stavu se častěji nosí vysoké boty s výraznou širokou manžetou. Dámy nosí vlasy nakadeřené, volně splývavé, pouze na temeni hladce stažené. U pánů přetrvávají polodlouhé vlasy s delším pramenem vlasů na levé straně (tzv. cadenette), účes doplňují rozměrným kloboukem.

Móda na počátku éry Krále Slunce, 50. a 60. léta

V padesátých letech prochází pánský oblek zásadní proměnou, skládá se nyní z krátkého kabátce a širokých kalhot tzv. rhingrave, které svým tvarem připomínají sukénku. Celý oděv je velice barevný a oplývá obrovským množstvím volánů, stuh a krajek. V průběhu šedesátých let jsou rhingrave nahrazovány tříčtvrtečními užšími kalhotami tzv. culotte a objevuje se nový střih dlouhého kabátce zvaný justacorps. Široké límce postupně nahrazuje krajková vázanka. Do módy se vrací střevíce na podpatku. Dámské šaty mají rozměrnou oválnou dekoltáž, která odhaluje ramena. Pas se stěhuje níž a živůtek opět vybíhá do špičky. Rukávy jsou splývavější a méně objemné. Horní sukně, obvykle v kontrastní barvě, se šije kratší, nebo se vepředu rozevírá. Šaty jsou bohatě zdobeny perlami. Vlasy se upravují podobně jako v předchozích dekádách, účes je ale bohatší; u pánů se začínají prosazovat dlouhé alonžové paruky. Mušketýrský knír s bradkou je nemoderní, elegáni nosí jemný tenký knírek

Móda zlatého věku Ludvíka XIV. - 70. a 80. léta

Rhingrave alias „sukénka“ postupně mizí. Dlouhý kabátec má zpočátku rovný střih, celkovou linii určuje spíše způsob zapínání (shora, zdola, celý atp.). Kabátec i košile mají rozměrné, bohatě zdobené manžety. Vázanka bývá doplněná barevnou mašlí. Součástí oděvu elegána je také třírohý klobouk, většinou držený podpaží, aby se neporušila nakadeřená paruka, a vycházková hůlka. U dámských šatů se rukávy zkracují a mají opět podobu balónů. Do módy se vrací bohatě vyšívané látky s matnější strukturou. Výstřih se zmenšuje, v sedmdesátých letech má tvar oválu v polovině osmdesátých let má čtvercový střih. Rukávy i živůtek se často zdobí mašlemi. Vrchní sukně se otevírá a přichycuje ve výšce kolen. Vlasy se vyčesávají do stran, ze kterých spadají dvě lokny (účes à la Sévigné), v osmdesátých letech se objevuje nový typ účesu tzv. fontange – vysoko vyčesané vlasy, někdy doplněné o naškrobenou krajkovou konstrukci, která se podobá píšťalám varhan. V druhé polovině osmdesátých let je krajková konstrukce bytelnější, širší a nižší. Pánské paruky se stále zvětšují, stále se nosí malý knírek nebo čistě vyholená tvář.

Móda vrcholného baroka, přechod ke stylu regentství - 90. léta – 10. léta 18. století

Dámská i pánská silueta se stává elegantnější. Výstřih dámských šatů je většinou kruhovitý nebo čtvercový. Rukávy mají opět měkčí, splývavější linii, bývají však bohatě nabírané. Vrchní sukně se složitě vrství nad hýžděmi, odkud spadá do vlečky. Postava tak získává elegantní esovité prohnutí. Pánský kabátec je vypasovanější, spodní část je bohatě řasená a opět tvoří jakousi sukénku. Kabátec se často nosí rozevřen, přepásán šerpou a odhalující spodní vestu. Manžety i rukávy se rozšiřují. Culottes, které se naopak zúžily, zůstávají skryté pod rozměrným justacorpsem, vykukují jen podvazky. Paruky nabývají v devadesátých letech gigantických rozměrů stejně tak i účes fontange, konstrukce z krajek se stává subtilnější a vyšší, rozdíly tkví v řasení a naklánění. Počátkem nového století se dámské i pánské účesy zkracují a krajkové konstrukce mizí. Móda vrcholného baroka se postupně vytrácí se smrtí Ludvíka XIV. (1715), poté, ještě v drobnějších obměnách, panuje v době regentství a během 20. a 30. let je již definitivně vytlačena nadcházející módou rokoka.



Autorka článku: Kateřina Václavíková