|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||
Móda doby krále Slunce
Úvod a přehled kapitolPřehled vývoje módy 17. století
Rané baroko a zrození módy krále Slunce
Okouzlující šlechtici králova dvora
Oslnivé dámy z doprovodu Ludvíka XIV.
Kadeřnická kouzla: účesy a paruky
Šperky a šaty poseté diamanty
La toilette: od květinových parfémů k dokonalému make-upu
Dokonalé botičky
Doplňky pro pány i dámy
Módní distribuce, časopisy a ikony
Dokonalé botičky
Ludvíkovy nohy a boty
Konec holínek
Zatímco za Ludvíka XIII. si měšťané i šlechtici nazouvali vysoké holínky nad kolena, které nosili prakticky všude, v čase vlády jeho syna byly vysoké boty odsunuty výhradně na místo doplňku jezdeckého nebo loveckého šatu.
Podřízeno Ludvíkovým nohám
Je všeobecně známo, že Ludvík XIV. měl krásné nohy a sám si toho byl také dobře vědom. Pánská móda, kterou Král Slunce, jako módní ikona spoluurčoval, se tak soustředila na nohy a obuv. Dolní okraje vyšívaných vest a kabátců končily u kolen, aby mohly vyniknout nohy v hedvábných punčochách.
Boty pro královský balet
Obzvláště kouzelná obuv byla součástí kostýmů členů dvorní opery a baletu a samozřejmě samotného krále, jako jejího hlavního aktéra. Např. v roce 1653, kdy byl král oblečen jako bůh Slunce, byly součástí kostýmu střevíce s výraznými zlatými přezkami ve tvaru slunce s paprsky. Zde boty k ohňovému kostýmu.
Móda anglického krále Karla II.
Boty s vysokými rudými podpatky a dlouhým, obvykle rudným poutkem (jazykem), které maximálně přečnívalo, miloval i anglický král Karel II., který je však nosil ještě vyšší, než jeho francouzský bratranec Ludvík XIV.
Podpatky s milostnými výjevy
Ludvík XIV. si rád nechával podpatky vymalovat miniaturními výjevy zobrazujícími jeho slavné bitvy nebo dokonce milostnými výjevy.
Ludvík XIV. jako symbol fetišistů navždy
Ludvík XIV. je dodnes symbolem módy (nejen) v oblasti bot, ale také ikonou pro nadšené fetišisty, zbožňující nohy a boty...
Kouzelník Nicolas Lestage
Dvorní švec krále Slunce, který je též autorem legendárních bezešvých bot. Pocházel z Bordeaux, kde v rue du Parlamanet sídlil jeho obchod Loup Botté (Vlk v botách). Zaměstnával až dvacet pomocníků, ale coby skvělý hostitel a organizátor zábav byl předurčen pro život ve větší společnosti, než jakou mu skýtalo Bordeaux. Když se Lestage dozvěděl, že král míří do Bordeaux (cestou na svatbu do St-Jean-de-Luz a zastihnout tu Marii Mancini), zhotovil pár dokonalých pánských střevíců, zdobených královskou lilií, lesknoucí se zlatem a ušité z orientálního hedvábí medové barvy a lemované taftem barvy královské modři. Provázely krále i na nadcházející svatbě s Marií-Thérèse.
Možná se Lestage mezitím upsal ďáblu, ale každopádně o pár let později opustil Bordeaux a objevil se v Paříži s bezešvými holínkami (des bottes sans couture). Za tak krásný dar byl Lestage povýšen do šlechtického stavu a udělen mu byl i titul mistr obuvnický. Král si jeho portrét s popiskou il est miracle de son âge (je zázrak své doby) umístil do obrazárny a Lestage svůj nový erb (bota s korunou na královské modři poseté liliemi) pověsil na stěnu svého nového pařížského obchodu. Na počest ševce a jeho umění byla dokonce vydána stostránková sbírka básní (1666). Publikace zahrnuje Lestageův portrét, erb a množství oslavných básní i jednodušších říkadel. Obdobně rychle jako se Lestage objevil v Paříži, také zmizel zpátky v Bordeaux. Jeho postavení mezi kolegy ševci nemohlo být zrovna bezproblémové, ale vrátíme-li se k duchu legendy, možná musel ďáblu splatit svou daň za příliš rychlou slávu... Tři páry střevíců podle Anne Golon
Kolem Angeličinýho lůžka stály tři páry střevíců a jeden pár bot. Věděla, že střevíce s červenými podpatky a pozlacenými sponami patří panu de Breteuil, ty další však nepoznávala. Zvedla oči. Pár bot nesl břichatou osobu staženou modrou důstojnickou uniformou, na níž se skvěla ruměná zarostlá tvář pod rezavými vlasy. Bobří holínky se stříbrnými knoflíky, přísné už samy o sobě, v nichž navíc kloktala hubená černá lýtka, by s jistotou prozrazovaly nějakého dvorního pobožnůstkáře, i kdyby Angelika v jejich vlastníkovi okamžitě nepoznala markýze de Solignac. Čtvrtá postava, také na červených podpatcích střevíců s diamantovými sponami, nesla na obrovském, poněkud staromódním krajkovém límci přísnou a výraznou tvář vojáka, jemuž dodávala na strohosti štětinka šedých vousů na bradě. A právě ten se uklonil mladé ženě, ležící jim u nohou, a ujal se slova. „Dovolte,abych se představil, madame. Jsem markýz de Marillac, poitouský guvernér. (Angelika se bouří, Český spisovatel, 1993, s. 16)
|
Botičky ...ach, ty tolik krásné jsou• Až do 17. století se boty pro muže a ženy navzájem podstatně nelišily, s tím rozdílem, že dámské boty se zdobily podstatně méně, protože pod dlouhými sukněmi stejně nebyly vidět. Za doby krále Slunce ale došlo k tak výraznému pokroku, že dámské super-střevíčky již stály dvakrát více než pánské (až 500 eur).• 17. století bylo stoletím s nejkrásnějšími botičkami, posedlostí milovníků módy po nich a rozvojem obuvnictví, které má svou obdobu snad jedině v přelomu 20. a 21. století, kdy množství žen uvádí boty mezi svými koníčky a tento trend je formalizován fenomény typu Sex and the City. • Za doby krále Slunce byly užívány snad všechny typy bot, střevíců, holínek, kozaček a pantoflů, jaké se nosí dodnes. • Celková elegance osoby je přímo závislá na střihu a materiálu střevíčků. • V čase Ludvíka XIV. vyšla tiskem nejedna verze Popelky. Dnes známější verze Charlese Perraulta vypráví o tom, kterak krásná dívka ztratí ještě krásnější skleněný pantoflíček a verze Marie-Catherine de Barneville d´Aulnoy popisuje Popelčiny červené sametové střevíčky poseté perlami.
• Tanečnice a herečky královského baletu, zejména Mlle de Soublign a sestry Loisonovy, byly modelkami, které šatům dodávaly kouzlo zapovězeného, neboť divadlo bylo stále ještě symbolem hříchu a neřesti. Byly prvními ženami, které odhalily kotníky a lýtka. • Nejlepší boty se daly koupit v Saint-Germain-des-Prés. Nejvyhlášenější salony s pánskou obuví: Le Poitevin v rue Mazarine (vedli i nepromokavou obuv), salon sira Lucase v rue Vielle du Temple, Perrot v rue de la Verrerie, Loziers v rue de Seine atd. Dámská obuv: Des Noyers v rue Saint-Anne, Raveneau v rue des Cordeliers, Bisbor v rue Dauphine, Vernon, Gaborry, Couteaux v rue des Fossées Saint-Germain. 
Vysokým botám, jaké se nosily za Ludvíka XIII. (obr. 3), bylo vyhrazeno místo v oficiálním oděvu francouzských maršálů (obr. 1 a 2) Ach, jsou samé zlato... podpatky a zdobení• Podpatek „Ludvík francouzský“ byl elegantně zakřivený v nádherném oblouku, takže dámská obuv mohla konečně vypadat lehce, štíhle a křehce, zkrátka jako skutečný, jemný střevíček.• První podpatky se na dámské obuvi objevují až od 17. století, přestaly se tak ale rozlišovat pravé a levé boty. Úsporní ševci měli jen jedno kopyto na zhotovování bot s podrážkami. • Podpatky na pánských střevících byly relativně vysoké, ale široké a stabilní. Nejčastěji byly červené, stejně jako dlouhé poutko nahoře (jazyk), které směřovalo dopředu tak, aby vynikla jeho rudá podšívka.
• Pozornost byla věnována každému detailu, hitem byly přezky a spony s diamanty. V pánské módě byla svého času in obrovská přezka v podobě mašle, tzv. mašle z vodního mlýna. • Le Mercure Galant informoval, že v sezóně 1673 jsou špičky dámský střevíců hranaté, což se v následující sezóně promítlo i do módy pánských střevíců. Modelem pro léto 1677 se stal drobný střevíček ozdobený šněrováním na straně a s též velice drobným podpatkem. Důraz je kladen na kvalitní materiál – nejlépe průsvitné mareseilleské plátno, které je dále vyšíváno a pošito krajkovými růžičkami. V následující sezóně vede kontrast, tedy jednoduché a elegantní bílé či krémové kožené střevíčky se stužkou po straně. Naproti tomu v sezoně 1678, kdy se nosí krajkové šaty, jsou i střevíčky zdobeny dvěma různými druhy krajek a zlatými nebo stříbrnými knoflíky na podpatcích. Ach, ty stojí za to... nazouvací pantoflíčky
• Tyto pantoflíčky (pantoufle) existovaly už ve starověku, jakési sandály nosili Řekové, Římané i Egypťané, dokonce i římští papežové, římské patricijky a ve zdobeném a vyšívaném provedení římské kurtizány. • Pantoflíčky s vysokými podpatky se dokonale hodily ke stylu déshabillé, tedy jako součást sexy negližé, ale také k dámskému pláštíku a záhy se v nich odvážné módní ikony své doby objevovaly na veřejnosti (komtesa d´Olonne nosila své rudé pantoflíčky i do kostela). 
• Zanedlouho se pantoflíčky staly ideálním typem střevíčku na plesy a slavnosti. Byly vyráběny z luxusních látek a pošité drahokamy, krajkami nebo výšivkou
|
