Mme de Montespan s vlasy na pěšinku
Obr. 1: Mme de Montespan má vlasy pevně sčesané a rozdělené na pěšinku uprostřed. Ve výšce uší jsou zpevněny perlovou šňůrou a odtud natočené a ponechané volně. Obr. 2: Na pěšinku učesané vlasy jsou na stranách natočené a svázané perlovými šňurami. Několik pramenů spadá dozadu.
Mme de Montespan a Mlle de La Vallière s vlasy hladce zčesanými dozadu
Mme de Montespan s vlasy hladce zčesanými dozadu, vzadu ztaženými a volně ponechanými loknami, které jsou na temeni ozdobeny rudým příčeskem. Louise de La Vallière má též pevně ztažené vlasy a rozdělené na pěšinku. Po stranách hlavy jsou svázané do uzlů a odtud pevné lokny ponechané volně.
Mme de Montespan s drobně navlněnými vlasy
Mme de Montespan se zcela vyčesanými a drobně navlněnými vlasy. V obou případech má ve vlasech květinové ozdoby.
Slavný účes Fontange
Slavný účes Fontange zde bez "věže" z krajek (obr. 1). O mnoho let dříve měla podobný volný účes doplněný drobným závojem i Louise de La Vallière (obr. 2). Účes Fontange spadá více do čela a má uvolněné prameny.
Sestry Manciniovy s účesem ze 40. let
Marie a Olympie Manciniovi ve stejném účesu s krajkovou ozdobou na temeni z roku 1639 (Olympie, obr. 1) a 1640 (Marie, obr. 2).
Široký účes s povolenými prameny po stranách
Široký účes s povolenými prameny po stranách, jaký v mládí nosila Marie Mancini (obr. 1) a Henriette d´Orlénas (obr. 2), zde má také Uma Thurman ve filmu Vatel (2000), jehož děj je zasazen do roku 1671.
|
|
Rozdílné barvy pánských paruk
Maršál Francie vévoda de Lorges v paruce s blond loknami a zahradník André Le Notre v paruce přirozené barvy.
Paruky z šedých vlasů
Hrabě de Toulouse a markýz de Lauzun již v nadýchaných parukách z šedých vlasů.
Kontrast mezi vlastními vlasy a parukami
Le Vau ještě s vlastními vlasy; Ludvík XIV. v paruce z tmavých vlasů
Liselotte s širokým účesem z vlnitých vlasů
Široký účes z vlnitých vlasů učesaných na pěšinku se později nosil bez dvou vysících pramenů. Zde na hlavě Liselotte von der Pfalz d´Orlénas.
Liselotte v parukách
Liselotte d´Orlénas byla jedna z prvních žen, které si oblíbily šedobílé paruky.
Mme de Montespan střídající barvy vlasů
Zde patrné změny barvy vlasů Mme de Montespan (obr. 2 a 3).
|
|
Kadeřnické salony
• Zpočátku se o dámské účesy starají komorné, nicméně zanedlouho vznikla profese kadeřníků (termín coiffeur/coiffeuse je užíván od roku 1663 a v oficiálním slovníku francouzského jazyka je od roku 1694), kteří se starali výhradně o ženské vlasy.
• V roce 1659 vznikla královským ediktem profese holič-parukář. Holiči již nebyli současně ranhojiči, nýbrž pouze pečovali o mužské vlasy a vousy.
• Muži se holí hladce, později přidávají jemný knírek jako Ludvík XIV. Bradka a knír jaké nosili mušketýři i Ludvík XIII. jsou naprosto out.
• Již tehdy vznikají satiry o důvěrných vztazích mezi kadeřníky a jejich zákaznicemi.
• Marie de Gonzague dokonce vyžadovala, aby ji její kadeřník doprovázel až do Polska, kde se měla vdát za krále Vladislava II.
• Nejdůležitější kadeřnické salony: salon Mlle d´Angerville, salon Mlle Le Brun, salon Mlle Canilliant, salon Mlle Poiriers v rue Saint-Honoré a salon Frnçoise Quentina známého jako La Vienne na Saint-Germain-des-Près. Salon mademoiselle Canilliant je zároveň oficiálním kadeřnictvím dvorních tanečnic, které vystupují v baletech.
Paruky
• Okolo roku 1640 se ve Francii objevují první paruky obrovských rozměrů, avšak ještě přirozených barev, které si později oblíbil i sám Ludvík XIV. (viz scéna z Angeliky, kdy král objeví Binetovu paruku, která dává vyniknout i Ludvíkovým původním vlasům). Paruky se postupně stávají symbolem vznešenosti a stanou se nezbytnou součástí prozatím mužského oděvu (na konci období si paruky získávají oblibu také u žen).
• Skutečná móda paruk začala až po roce 1670, po celé Evropě se vykupovaly vlasy, které musely mít alespoň 60 cm. Nejžádanějším materiálem byly vlasy Nizozemců a Normanďanů. Za popelavě blond vlasy se platilo až 38x více než za vlasy hnědé!
• M. Binet nadchnul Ludvíka pro paruky natolik, že byl u královy ložnice zřízen Parukový sál, kde byly na podstavcích (klasicictních bustách) připraveny paruky vhodné na hon, na doma, na oficiální příležitosti apod.
Pánské paruky na konci vlády Ludvíka XIV.
Složité účesy
• Složité účesy si ženy zhotovují z vlastních vlasů, které jsou částečně sepnuté a natočené. V sezóně 1671 se dokonce nosily vlastní kratší vlasy z tisíce kudrlinek.
• Součástí účesů bývají perly, stuhy, nařasené krajky a jiné důmyslné ozdoby. Účelem látek je zvětšit objem vlasů anebo je udržet zvlněné v žádoucím tvaru.
• Na konci 17. století se dostaly do módy vysoké chocholy poseté drobnými diamanty, které se třpytily v každé pěšince mezi prameny, zvláště když se daná dáma pohybovala mezi mnoha svícemi a zrcadly...
• Později byly účesy stále vyšší a musely být zpevňovány konstrukcí z látky a drátků. Někdy dosahovaly účesy plné příčesků a krajek výšky až 60 cm. V sezóně 1713 však velké účesy opět zmizely.
• Svého času se dostal do módy účes à la Fontange, který si Angélique de Fantange vytvořila při honu, když se jí uvolnil účes a ona jej musela zpevnit stuhami. Kadeře jí splývaly po čele, což krále okouzlilo a ještě 30 let po její brzké smrti byl účes fontange stále variován.
Barvení vlasů a parfémované pudry
• Parfémované pudry se používaly na vlasy i paruky, protože současně barvily vlasy (kromě barvících pomád a past). Vlasy žen tak získávaly blond plavý nebo zrzavý nádech.
• Na konci 17. století přišla do módy stříbrná barva, tedy šedobílý odstín vlasů, který se udržel v módě ještě v příštím století. Nejsnazší cestou byla paruka, mnohem levnější však bylo barvení vlasů stříbrným pudrem nazývaným argentine. Dámy s hotovým účesem proto přicházely k parfumérům a nechávaly si na hlavu shora nasypat velké množství pudru. Aby jim drahý prášek vydržel déle než jeden den, začaly spávat v čepcích z bílého taftu.
|