|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||
Móda doby krále Slunce
Úvod a přehled kapitolPřehled vývoje módy 17. století
Rané baroko a zrození módy krále Slunce
Okouzlující šlechtici králova dvora
Oslnivé dámy z doprovodu Ludvíka XIV.
Kadeřnická kouzla: účesy a paruky
Šperky a šaty poseté diamanty
La toilette: od květinových parfémů k dokonalému make-upu
Dokonalé botičky
Doplňky pro pány i dámy
Módní distribuce, časopisy a ikony
Oslnivé dámy z doprovodu Ludvíka XIV.
Angeličiny slavné šatyDvoje svatební šaty
1) Na širokém lůžku uviděla Angelika zelené taftové šaty, jejichž barva dokonale odpovídala barvě jejích očí. Na živůtku je zdobila neobyčejně jemná krajka a v předu byly vyšívané diamanty a smaragdy, našitými do tvaru květin. Stejný květinový vzor byl vyšitý i na sametovém černě podšitém plášti, který šaty doplňoval. Jeho cípy držely rozevřené diamantové jehlice. „Vaše svatební šaty.“ Řekl markýz d´Andijos, který dívku následoval. „Hrabě de Peyrac dlouho hledal mezi látkami, které nechal přivézt z Lyonu, barvu, jež by Vám šla k očím.“ (Angelika Markýza andělů, Ikar, 1999, s. 148)
2) V paláci hraběte de Peyrac Angeliku rychle převlékli do překrásných šatů z bílého sametu, vyšívaných bílým saténem. Kanýry a stuhy byly pošité diamanty. (s. 163, Angelika Markýza andělů, Ikar, 1999) Šaty pro první náhrdelník
Ale když se jednou večer pozorovala ve velkém zrcadle, nádherná v saténových šatech slonové kosti s vysokým krajkovým límcem, protkávaným perlami, a najednou vedle sebe zahlédla temnou postavu hraběte de Peyrac, přepadlo ji zoufalství, jako by jí na ramena padl olověný plášť. (Angelika Markýza andělů, Ikar, 1999, s. 174 – 175)
Zlaté šaty, které vzbudily královu vášeň i žárlivost
Mezitím si Angelika navlékla živůtek ze zlaté tkaniny a zůstala nehybně stát, aby jí Marguetrita mohla připevnit náprsenku, skutečné umělecké dílo ze zlata a hedvábí. Zlatá krajka vytvářela kolem jejích odhalených ramen jiskřivou pěnu a dodávala její pleti zářivou bledost průsvitného porcelánu. S lehkým ruměncem ve tvářích, tmavými řasami a obočím, nakadeřenými vlasy stejného odstínu jako šaty a s překvapivě zářivýma zelenýma očima vypadala v zrcadle jako zvláštní skvost ze vzácných materiálů, ze zlata, mramoru a smaragdu. (Angelika Markýza andělů, Ikar, 1999, s. 274)
Venkovské šaty bývalé Markýzy andělů
Nasoukala se do hrubé plátěné košile, do venkovské sukně a tmavě modrého živůtku. To všechno našla ve vozíku. Štíhlá Angeličina postava se v těch neforemných a širokých šatech úplně ztrácela; ale byly čisté a ona pocítila opravdovou úlevu, když odhodila na zem své staré hadry. (Angelika Cesta do Versailles 1, Československý spisovatel, 1992, s. 156)
Hnědé šaty na procházku v Tuileries
Seděla sama v kočáře a s požitkem si uhlazovala hedvábnou sukni. Proč dnes vytáhla ty nové šaty s třemi různými sukněmi, jednou hnědou, druhou narezlou a třetí něžně zelenou? První sukně byla vyšívaná zlatým hedvábím, jehož zář podtrhovaly ještě našité perly. Pavučinková nazelenalá krajka s perlami zdobila i límec a manžety a její vzor se opakoval i na plášti a na živůtku. Angelika si ty krajky nechala speciálně utkat v alençonských dílnách podle návrhu pana de Moyene, návrháře královského paláce. Angelika nejprve hodlala tyhle šaty, současně přepychové i prosté, předvést na večírku pro urozené dámy, které pořádala madame d´Albert, kde se nikdy nevedly frivolní společenské rozhovory. Angelika si byla vědoma toho, že jí ty šaty jdou nádherně k očím a k pleti, přestože ji dělají trochu starší. (Angelika Cesta do Versailles, Ikar, 1999, s. 274)
Zelené brokátové poprvé ve Versailles
Angelika měla zelené brokátové šaty pošité velkými stříbrnými květy a na krku nádherný perlový několikařadový náhrdelník, který jí sahal hluboko pod okraj živůtku. (...) Natáhla si vendômské rukavice, rozevřela ručně malovaný vějíř, vyklonila se ze dvířek a zvolala: „Do Versailles, kočí!“ (Angelika Cesta do Versailles, Ikar, 1999, s. 430)
Šaty na hon v nichž se vrátila ke dvoru
Přiměla krejčího, aby jí ušil perlově šedý sametový kabátec pánského střihu, který dá patřičně vyniknout jemným ženským tvarům. Na velkém bílém mušketýrském klobouku se skvěla pštrosí péra. Nejkrásnější ale byla kravata. Angelika se spoléhala, že tenhle nejnovější módní výstřelek přiláká všeobecnou pozornost a vzbudí zvědavost urozených dam u dvora. Byla to vlastně široká stuha z naškrobeného linonu, pošitá maličkými perličkami, několikrát ovinutá kolem krku a pak uvázaná do tvaru motýla. Ten nápad dostala včera večer. Dlouho váhala před zrcadlem, zmačkala nejméně deset přepychových kravat, jež jí poslal obchodník od Zlaté vázanky, a nakonec se rozhodla uvázat si jakýsi „mušketýrský“ uzel, ale větší, než nosí muži. Ženské tváři by podle jejího názoru jen tvrdý límec loveckého kabátce neslušel. Ten bílý obláček pod bradou dodá oblečení ženskost. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 5)
Šaty pošité diamanty na versailleské slavnosti
Ve chvíli, kdy Angelika v tyrkysově modrých šatech, posázených proudem diamantů, které hořely všemi odlesky, vcházela do dolní galerie, objevil se na prahu svých komnat král. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 204)
Šaty s chrpovými věnečky v královském stanu na válečném tažení
Setkala se s jeho zamračeným pohledem, který ji přejel od světlého účesu propleteného drahokamy až po jemné střevíčky z bílého saténu, přes brokátové šaty zdobené chrpovými věnečky. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 259)
Bílé šaty z mušelínu ve Středomoří
Vytáhla si bílou róbu z vyšívaného čísnkého mušelínu, opláchla se v umyvadle, kde byla pro pána a jeho milenku připravena voda vonící provensálskou levandulí. Vykartáčovala si zaprášené vlasy, vydechla úlevou a zahalila se do nadýchané látky. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 63)
Šaty od Rescatora ve Středomoří
„Prodali? Ale ne. Dnes večer jste mým hostem, nic víc. Teď si vyberte toaletu.“ Ukázal na tři černoušky v červených turbanech. Jak to bývá v pohádkách, nesli každý nádhernou róbu, jeden růžovou hedvábnou, druhý bílou brokátovou a třetí modrozelenou saténovou, zdobenou výšivkou z indické perleti, v níž se odrážela světla. „Váháte? Která žena by nezaváhala...Ale protože hostina už začíná, dovoluji si vám poradit. Já bych vybral tuhle,“ukázal na perleťové šaty. „Po pravdě řečeno jsem je vybral pro vás, protože se mi doneslo, že ta Francouzska má oči barvy moře. Budete v nich vypadat jako siréna. Je to téměř symbolické. Krásná markýza zachráněna z vod...“ A protože pořád mlčela, dodal: „Vím, co vás mate. Jak je možné mít tady v daleké Kandii šaty podle poslední versailleské módy. Nemučte si svůj malý mozeček. Umím ještě mnoho dalších věcí. Copak jste neslyšela, že jsem čaroděj?“ (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 223)
Harémové šaty
(...) následovali ho dva mladí eunuši s naducanými tvářemi, nesoucí závoje z růžového mušelínu, bohatě vyšívané stříbrem. Osman Ferradži suše pobídl služky, aby je rozbalily. „Je jich sedm?“ „Ano, pane.“... Stará Fatima uctivě ovinula kolem boků mladé ženy první závoj, jenž jí padal až ke kotníkům a pod jehož průsvitností se rýsovaly krásně tvarované porcelánově lesklé nohy, vypouklé boky a stinné loubí břicha. Dva další závoje zahalily s touž indiskrétností a necudností ramena a ňadra. Další, širší, jí zahalil i paže. Pátý byl dlouhý jako šál. Pak jí ovinuli vlasy velice širokým závojem, větším než ostatní. Poslední, haik, jí připevnili kolem obličeje tak, že budou vidět jen zelené oči, jimž dodávalo nezvyklého lesku rozhořčení, jež se v nich skrývalo. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 405 – 406)
Venkovské šaty na Gouldsboru
Angelika zmateně pozorovala tu krásu. Byla to urážka jejích barchetových šatů, černého seržového živůtku a solidní plátěné košile. Najednou se v těch obyčejných šatech necítila ve své kůži. (Angelika a její láska, Český spisovatel, 1993, s. 53)
Nové šaty od Rescatora
Angelika s velkým výstřihem lemovaným benátskými krajkami, po nichž jí splývaly zářivé vlasy, už nebyla jejich přítelkyně, ale urozená dáma, kterou Gabriel Berne tušil pod přestrojením za služku. (Angelika a její láska, Český spisovatel, 1993, s. 213)
Jezdecké šaty v prvním kanadském podzimu
Na hlavě měla veliký pánský plstěný širák zdobený pérem, z jehož stínu zářily její oči jasně jako voda ve studánce. Vlasy si zavázala plátěným šátkem, aby se jí cestou tolik nezaprášily. Nechtěla jet na koni bokem, a tak měla dlouhou sukni vyhrnutou až ke kolenům. Na nohou měla vysoké jezdecké boty. (Angelika a Nový svět, Český spisovatel , 1994, s. 5)
Perlově šedé šaty z Nového světa
Oblékla si perlově šedé šaty se stříbrnou výšivkou na rukávech a živůtku, s límcem a manžetami z bílého batistu lemovaného jemnou stříbrnou krajkou. (...) Pomalu se zahalila do starorůžového taftového pláště, podšitého teplou vlčí kožešinou, který ještě nikdy neměla na sobě. (Angelika a Nový svět, Český spisovatel, 1994, s. 76 - 78)
Šaty na oslavu jara ve Wapassu
Chvíli po půlnoci vešla Angelika do pevnosti. Nechal si ji zavolat manžel. Našla ho v jejich pokoji před jakýmsi zdobeným koženým vakem, který byl mezi zavazadly příchozích. Ležely v něm krásné světle modré saténové šaty se stříbrně vyšívaným živůtkem. Joffrey je nechal přivézt z Gouldsbora stejně jako svůj zelený sametový oblek a veškěré doplňky. (...) V měsíčním svitu vypadaly Angeličiny šaty stříbrné a vlasy se jí leskly jako zlato. (Angelika a Nový svět, Český spisovatel, 1994, s. 464 - 465)
Cestovní šaty v jarní Kanadě
Pečlivě si stočila vlasy pod přiléhavý čepec: byla si vědoma, že jí velice sluší. Výstroj doplnila velkým širákem, ozdobeným červeným pérem. (...) Pak si oblékla živůtek s dlouhými rukávy, který si v pevnosti ušila z modrého limbourgského plátna a elegantně ozdobila límec a manžety bílou krajkou. (Angelika v pokušení, Český spisovatel, 1994, s. 22)
Černé sametové šaty na Colinovu popravu
Šaty, které si vybrala téměř podvědomě, byly přísné a nádherné, byly to černé sametové šaty zdobené jemňoučkou krajkou protkávanou drobnými perličkami. Šaty na královský pohřeb, říkala si. (Angelika v pokušení, Český spisovatel, 1994, s. 326) Vybrala si černé šaty s krajkovým límcem, právě ty, které si dnes ráno vypůjčila vévodkyně de Moudribourg. Byly sice přísné, ale přesto velice elegantní a upoutávaly především krásným sametem. (Angelika a ďáblice, Český spisovatel, 1994, s. 65)
Taftové šaty po ošetřování trosečníků z Jednorožce
Fialové taftové šaty s hlubokými záhyby a těžký bledě zlatý cop, který měla stočený na šíji, ji úplně změnil. (Angelika v pokušení, Český spisovatel, 1994, s. 387)
Starorůžové s krajkou během podzimní plavby
Velký bílý jezdecký širák na hlavě kolem ní vytvářel jakousi jasnou aureolu. Bílý saténový plášť podšitý bílou kožešinou se pootevíral na živůtku zdobeném třemi řadami bílých malineských krajek. Starorůžové šaty měla vpředu podle poslední módy kratší a granátově červenou sametovou sukni lemovaly dvě řady stříbrných stužek. Jednou rukou si přidržovala sukni, aby snadněji sestoupila ze schodů, druhou skrývala v rukávníku z bílé kožešiny, jejž měla zavěšený na stříbrné šňůrce na krku. (Angelika a spiknutí stínů, Český spisovatel, 1994, s. 27)
Purpurové šaty, které by mohly dobýt Quebec
Teď měla na sobě purpurové šaty s tmavými odlesky. Jemný samet zdůrazňoval nádherné křivky jejího těla, šaty vypadaly poněkud těžké, ale byly překrásné a vznešené. (Angelika Spiknutí stínů, Český spisovatel 1994, s. 263)
Saténové s duhovými odlesky okouzlily Quebec
Vybrala si azurové šaty. Byly z těžkého, téměř bílého saténu, ale když se sklady sukně rozevřely a rozvlnily se jí kolem nohou, hrála nádherná lesklá látka najednou do modra a do růžova jako nebe při východu slunce. (Angelika v Quebeku, Český spisovatel 1995, s. 5)
Zelené na vítání jara v Quebeku
Angelika si nechala na jaro ušít šaty z lehkého sametu, zelené jako jarní listí. Měla pocit, že tak příchod jara uspíší. Krejčí si nechal několik štůčků látky v zásobě na dobu, kdy se ženy začnou cítit unavené ze svých těžkých zimních šatů a popadne je touha po změně. Pak koupí látku za jakoukoli cenu. U krajkářky si obstarala široký lehounký límec se špičatými cípy, který bude jistě každý obdivovat, až půjde ulicí jen s lehkým šálem nebo pláštíkem přes ramena. (Angelika v Quebeku 2, Český spisovatel 1995, s. 194)
|
Součásti oděvu• Ženský oděv je honosný, tvořen kovovou konstrukcí sukně a velkou dekoltáží. Vše musí být maximálně úžasné a vzrušující, protože ženy u francouzského dvora se těší velké pozornosti a hrají důležitou roli i v politice - viz Angeličino poslání u perského vyslance.
 Šaty ze sezón zima 1677 (obr. 1) a 1678 (obr. 2 - 3), včetně popisků; domácí negližé z roku 1693 (obr. 4) • Okolo roku 1650 začínají ženy zvyšovat svůj půvab tím, že nosí krunýře - předchůdce dnešních podprsenek, později je krunýř nahrazen živůtkem. Živůtek je vyztužen šněrovačkou a má hluboký výstřih. Do módy se opět dostává štíhlý pas, ovšem v poněkud modernějším pojetí. Ke zhotovení takovéto módní šnerovačky je zapotřebí až kilo rybích kostí. Gourmandine je typ živůtku, jehož střih dovoluje zahlédnout spodní prádlo (výraz gourmandine je slangový výraz pro prostitutku). • Sukně jsou zpočátku splývavé, ale začnou se znovu podpírat obručemi, jejichž rozměry se postupně zvětšují. Sukně se tak stávají složitějšími a skládají se z několika dílů v odlišných barvách. Šijí se z moderního lyonského hedvábí a brokátu. Bývají doplněny vlečkou, kterou přidržují pážata. • Šaty typu innocente jsou bohatě zdobené šaty bez pásku, zapínané na každé straně stuhou a šité pro domácí nošení. Vzniku tohoto střihu šatů napomohla Mme de Montespan, jedna z velkých módních ikon, která se potýkala s častým těhotenstvím, které nemělo být zpozorováno. • Kabáty dovážené z Číny, zdobené ručně malovanými květinovými motivy, jsou hitem především v zimně 1673. • Z původně domácích šatů se vyvíjí sako. Tyto pláště nabývají nejrůznějších střihů i délek a leckdy se podobají šatům staženým v pase nebo i páskem. Tento přizpůsobivý volný oděv nošený přes korzet a sukni se stal záhy oblíbeným také proto, že nebyl nijak nákladný, nemusel být šit na míru a mohly si ho dovolit i ženy z nearistokratickcýh kruhů. • Zástěra se stává znakem měšťačky a na přechodnou dobu ztrácí svůj pracovní charakter. 
Silueta měnící se tvarem, počtem a délkou sukní. Negližé „déshabillé“• Módní styl déshabillé původně označoval malé elegantní nic určené pro ložnice a budoáry. Ženy si užívají noční košile pro jejich půvab.• Odvážné královny módy jej však změnily v méně upjaté šaty, které nosily na veřejnosti. Domácí negližé je tak jen o málo volnější, na šněrovačku se využívá půl kila kostic. • Některým dámám však bylo trnem v oku, takže Liselotte d´Orléans poznamenala, že takto oděné dámy vypadají, jakoby se chystaly do postele. • U negližé se používal korzet tzv. děravého střihu, tzv. dýchací korzet. 
Athénais de Montespan v bleděmodrém saténovém negližé (obr. 1), v krajové košili s modrým saténem (obr. 2), v domácích hedvábných šatech a dokonce v plášti podšitém hermelínem (obr. 3) a Louise de La Vallière v domácím negližé a modrém saténu. Angélique de Fontange v negližé a saténovém županu. Liselotte d´Orléans v domácím negližé. Střídání barev v závislosti na sezóně• podzim 1678 je laděn do šedivé, zima 1678/79 je ve znaku černé, barvou následující zimy 1680 byla karmínová a současně odstíny šedé a černé, což bylo už tehdy označeno za výjimečný jev. V roce 1694 pak musela být celková módní linie sladěna do zelena.Specifika šatu jednotlivých tříd a sociálních skupin
 Šat obyčejné pracující ženy (obr. 1), oděv měšťačky střední třídy (obr. 2) a anglické kurtizány téže doby (obr. 3), mlékařky (obr. 4). Francouzské preciózky s módními červenými sáčky (obr. 5) Materiály
Pro zimu 1677/78 je charakteristické bohaté vyšívání, sukně jsou téměř pokryty výšivkou, zato na jaře následujícího roku je každé volné místo vyplněno krajkou. Sukně jsou celé z krajek a ještě k tomu skládané. V sezóně 1678, kdy byly celé šaty pokryty krajkou, bylo třeba mít z krajky také rukavičky a vějíř. • Samet Bavlněná tkanina, na líci s hustým vlasem. Délka vlasu se řídí vazbou a dostavou v osnově. Má jednu osnovu a dva útky, vlasový útek je dokonale rozsazen. Je v kuse barvený. • Mušelín Látka nazývaná jako de soie (neviditelný) byla hitem léta 1678. Tento lehký, průhledný, typicky ženský šustivý materiál se kombinoval tužšími látkami (brokát, taft), z nichž byly vyrobeny vnitřní sukně. Tká se vazbou plátnovou z přírodního hedvábí, obvykle z režné nebo barvené příze. Z mušelínu v kontrastní barvě pak byly vnější neviditelné sukně a doplňky. 
Obdobné zdobení výstřihů mušelínem na šatech Mme de Montespan se stříbrně vyšívaným živůtkem (obr. 1), Mme de Sévigné (obr. 2) a Mlle de La Vallière ze světlounkého brokátu (obr. 3). Slavnostní šaty Liselotte d´Orlénas pošité mušelínem a drahokamy (obr. 4), královniny s bílým mušelínem (obr. 5). • Brokát, taft Využívaly se na šaty, sukně a živůtky jako základ a obvykle se kombinovaly s dalšími materiály, krajkou, výšivkou apod. Brokát je hedvábná tkanina žakársky vzorovaná, tká se obvykle ve vazbě pěti až osmivazného atlasu, střídavě v osnovním a útkovém efektu (vzor a půda). Je jednobarevná nebo pestře tkaná. Tato těžká a hustá tkanina bývá efektně protkána zlatými nebo stříbrnými nitěmi. Brokátová zlatá látka prošívaná zlatými nitěmi byla velice luxusní a drahá. Z ní také byly zhotoveny svatební šaty dcery Louvoise se synem vévody de La Rochefoucauld a z látky tohoto typu by měly být Angeličiny zlaté šaty. 
Oblíbeným materiálem byl očividně zlatý hedvábný brokát s žakárským vzorem, neboť šaty z něj měla Mme de Montespan, Mme de Maintenon, Hortensie Mancini, manželka Dauphina i malá dcerka Mme de Montespan. 
Olympie de Soissons (obr. 1) a Marie-Adelaide de Savoy (obr. 2) v jezdeckých šatech z tužšího brokátu. Marie-Thérèse v šatech z tvrdého brokátu s nádherným vzorem (obr. 3); Marie-Anne de Blois a komtesa de Mailly (obr. 4 a 5) v bohatě vyšívaných šatech z tuhé látky. Obr. 6 lovecké šaty Louise de La Vallière. • Satén, atlas Tužší hedvábné látky, oblíbené pro své typické odlesky. Atlas je středně těžká jednobarevná tkanina v atlasové osnovní vazbě, s vysokým leskem. Tkána je ze středních až jemných přízí přírodního hedvábí v obou soustavách. 
Marie-Anne Mancini v cihlově růžových saténových šatech (obr. 1), králova švagrová Henriette d´Orléans v saténových šatech barvy slonoviny (obr. 2) a Liselotte d´Orléans v rudých šatech s odlesky (obr. 3). Saténovo-mušelínové šaty Athénais de Montespan (obr. 4) a šaty Mlle de Montpensier, které kombinují mušelín, satén, brokát i krajku (obr. 5), královniny šaty ze saténu slonové kosti (obr. 6). |
